Minulý pátek se v pražské Lucerně odehrál poslední díl cyklu Pozitivní města pořádané iniciativou miliardáře Karla Janečka s názvem Pozitivní evoluce. O ní a kontroverzích, které přináší již mnohokrát diskutovaný nový volební systém, bylo už napsáno mnoho (zde nebo zde). Stejně tak ohrané je i opakování komentářů o tom, že precizním výpočtem lze zachránit společnost jen v béčkovém akčním filmu.
Neuškodí ale, když si zopakujeme základní představu světa podle pozitivních evolucionistů. Zásadní tezí je rozdělení společnosti na dobré lidi a zlojedy. Dobří lidé v české společnosti trpí a nemohou nic změnit, protože na vrcholu pyramidy sedí zlojedi, kteří žádnou změnu nepřipustí. Jediným lékem je změna volebního systému, který na vrchol pyramidy dostane slušné lidi a zlojedy odkáže do horoucích pekel. Slušní lidé by se mezi sebou měli propojovat a diskutovat o pozitivních hodnotách. V zářivé budoucnosti, až budeme mít ten správný volební systém, se tito slušní lidé chopí politiky a všem nám bude krásně.
Ryba smrdí od hlavy
Shodou okolností se v době, kdy dobíhal projekt Pozitivních měst, na nejrůznějších univerzitách promítal film „I am fishead/Ryba smrdí od hlavy“. Dokument, jehož hlavním poselství je, že v elitách – politických a ekonomických – se vyskytuje více lidí s vysokými koeficienty psychopatie a že je třeba začít šířit pozitivní náladu a morálku všude kolem sebe, protože ona se bude šířit. (Více o snímku například zde.)
Na první pohled není takový film ničím jiným, než vlastně celkem zajímavým populárně-naučným sociálně-psychologickým snímkem, ve kterém se objevují psychologové se zajímavými a neotřelými teoriemi. Na druhý pohled zjistíte, že jedním z režisérů je miliardář Václav Dejčmar (spolumajitel RSJ Algorithmic Trading), distribuci filmu podporuje Nadační fond proti korupci a na debatách obvykle vystupují renomovaní psychiatři, ekonomové, ale celkem logicky třeba i zmíněný pozitivní evolucionista Karel Janeček. Koho nezasáhne zásadní myšlenka šíření dobra kolem sebe v sálech kulturních domů nebo na internetu, toho zasáhne na diskusi k dokumentu.
Psychologie, depolitizace a jedinec
Zdá se tedy, že Janeček a spol. se rozhodli vzít obrodu české společnosti a politické kultury skutečně důkladně. Taktika je perfektní – prohlásíte, že společnosti mohou ovládat psychopati a sociopati, které ale na první pohled nepoznáte, protože jsou to mistři manipulace. Prohlásíte, že naši politiku ovládají zlojedi (tedy potenciální psychopati a sociopati). Z expertních pozic – opíráte se přece o výpočet ideálního volebního systému i kapacity v oboru sociální psychologie nebo psychiatrie – pak zahájíte tažení. Celou dobu opakujete, že přece nechcete zakládat politickou stranu, o politiku jako takovou vám také moc nejde, chcete přece jen „zdravou“ společnost.
Domněnky o tom, zda Janeček baží nebo nebaží po moci, ale nechme stranou. Zásadní nebezpečí celé pozitivní rétoriky tkví především v psychologizaci, depolitizaci a černobílém vidění světa. Úplně mimo debatu se tak dostávají systémové příčiny, jakými může být třeba neoddiskutovatelný vliv různých ekonomických subjektů nebo institucí na politiku, stejně jako vliv iracionálních pohnutek a emocí v lidském jednání. Pokud začneme svádět krizi politického a ekonomického systému na psychopaty v elitách, elegantně se tak zbavujeme otázky po systémovém řešení. Stačí přece psychopaty vyměnit za slušné lidi a všechno bude príma.
Hrou na depolitizovanou kartu se zase můžeme vyhnout otázce často protichůdných zájmů jednotlivých skupin a představám o uspořádání světa, o které se v politice vede boj. Neproblematickým rozdělením světa na „nás“ a „je“ – tedy dobré a špatné – se pak Janeček a spol. staví do role soudce a moderátora celého procesu proměny. Na to, že chce usilovat o obnovu demokracie (i když to slovo nepoužívá), vychází vlastně z velice elitářských a nedemokratických základů. Je nasnadě se ptát, co by se asi stalo s oponenty těch všech slušných lidí, kdyby začali do krále Karla moc rýpat. Možná by je kouzelník Žito zaklel v černé kohouty a slepice.
Psychologie, depolitizace a jedinec
Zdá se tedy, že Janeček a spol. se rozhodli vzít obrodu české společnosti a politické kultury skutečně důkladně. Taktika je perfektní – prohlásíte, že společnosti mohou ovládat psychopati a sociopati, které ale na první pohled nepoznáte, protože jsou to mistři manipulace. Prohlásíte, že naši politiku ovládají zlojedi (tedy potenciální psychopati a sociopati). Z expertních pozic – opíráte se přece o výpočet ideálního volebního systému i kapacity v oboru sociální psychologie nebo psychiatrie – pak zahájíte tažení. Celou dobu opakujete, že přece nechcete zakládat politickou stranu, o politiku jako takovou vám také moc nejde, chcete přece jen „zdravou“ společnost.
Domněnky o tom, zda Janeček baží nebo nebaží po moci, ale nechme stranou. Zásadní nebezpečí celé pozitivní rétoriky tkví především v psychologizaci, depolitizaci a černobílém vidění světa. Úplně mimo debatu se tak dostávají systémové příčiny, jakými může být třeba neoddiskutovatelný vliv různých ekonomických subjektů nebo institucí na politiku, stejně jako vliv iracionálních pohnutek a emocí v lidském jednání. Pokud začneme svádět krizi politického a ekonomického systému na psychopaty v elitách, elegantně se tak zbavujeme otázky po systémovém řešení. Stačí přece psychopaty vyměnit za slušné lidi a všechno bude príma.
Hrou na depolitizovanou kartu se zase můžeme vyhnout otázce často protichůdných zájmů jednotlivých skupin a představám o uspořádání světa, o které se v politice vede boj. Neproblematickým rozdělením světa na „nás“ a „je“ – tedy dobré a špatné – se pak Janeček a spol. staví do role soudce a moderátora celého procesu proměny. Na to, že chce usilovat o obnovu demokracie (i když to slovo nepoužívá), vychází vlastně z velice elitářských a nedemokratických základů. Je nasnadě se ptát, co by se asi stalo s oponenty těch všech slušných lidí, kdyby začali do krále Karla moc rýpat. Možná by je kouzelník Žito zaklel v černé kohouty a slepice.
