Podpořit kandidáty levice

Senát bude v nejbližších týdnech volit čtyři členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Sociálnědemokratická většina má za úkol Ústav převzít. Vstřícnost k pravici není na místě.

Možnost převolit Radu Ústavu pro studium totalitních režimů sociálním demokratům tak trochu spadla do klína. Rada má sedm členů. Čtyři místa se uvolní na začátku prosince. Jeden další člen končí v březnu, jedna členka příští rok v říjnu a jedno místo je již prázdné. Členy Rady ÚSTR volí Senát, kde mají sociální demokraté většinu.

Rada ÚSTR má pravomoci personální – může vyměnit ředitele, ekonomické – schvaluje podklady pro návrh rozpočtu a vědecko-organizační – určuje cíle práce Ústavu a schvaluje metody k jejich naplnění. Přes omezení daná dvěma zideologizovanými zákony (o ÚSTR a o třetím odboji) to nejsou pravomoci malé.

ÚSTR v poslední době patří mezi instituce navenek neviditelné. Prezentuje se besedami a drobnějšími knihami. Dřívější aféry, kdy lidé z ÚSTR nebo s ním spojení stáli za obviněními Jiřího Dienstbiera staršího nebo Milana Kundery z udavačství či spolupráce se Státní bezpečností, se neopakují.

Ústav pro studium totalitních režimů i přesto zůstává čelnou institucí politiky dějin. Vznikl, aby legitimizoval vládní moc české polistopadové pravice ve chvíli, kdy se začal zjevně rozpadat antikomunistický konsensus formulovaný vládnoucími elitami.

Sociální demokracie antikomunistický konsensus posilovat nepotřebuje. Cílem sociálně demokratické politiky dějin je otevřít prostor různým vzpomínkám na léta vlády KSČ. Zvláště pak vzpomínkám lidí ze sociálních a geografických periferií. Pro sociální demokracii je to cesta, jak posílit společenské i politické uvědomění těchto lidí. A jak skrze jejich vyprávění posílit vlastní společenskou legitimitu.

Ke stejnému cíli vede i cesta podpory politického vzdělávání. To už v nějaké podobě v ÚSTR funguje, je ale podrobováno tvrdé odborné kritice.

Sociální demokracie si před volbou členů Rady ÚSTR potřebuje uvědomit, že shodou okolností dostala možnost převzít ideologickou baštu české pravice. Že se tato příležitost po dalších pěti letech, což je doba trvání mandátu člena Rady ÚSTR, takřka jistě nebude opakovat. A že se má této příležitosti chopit, aniž by dala průchod svému nutkání ÚSTR zničit. Zrušit ÚSTR nebo výrazně změnit zákon o něm totiž nebude možné bez vítězství v dalších sněmovních volbách.

Pokud jde o volbu členů Rady ÚSTR, lze doporučit jediné: Proslýchá se, že prezident Klaus nominoval za kandidátku na členku Rady předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou. Sociálně demokratický Senát ji má odmítnout. Argumentem je na jedné straně přepjatý antikomunismus, jak jsme ho mohli naposledy zažít na sjezdu ODS. A na straně druhé její věk a s ním spojená faktická neschopnost funkci v Radě vykonávat jinak než jako funkci čestnou.

Z dalších kandidátů by měl zvolit politika, historika a pedagoga. Pak by každá z pohledu sociální demokracie důležitá část práce ÚSTR měla svého odpovědného člověka.

Co dělat s ÚSTR po vítězství v dalších sněmovních volbách je debata na později. Předcházet jí bude ještě debata, jak příští sněmovní volby vyhrát.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 28.Listopadu 2012, 22:17:11

Děkuji Patriku Eichlerovi, že se ujal ošemetného tématu a že řekl jasně a zřetelně, co je teď nutné.

ÚSTR je velmi problematickým útvarem. Je to pracoviště, v němž působí nezpochybnitelní odborníci v historii. Má proto šanci být standardním vědeckým pracovištěm. Přitom se však ode všech vědeckých ústavů liší tím, že je podle zákona orgnaiozační složkou státu (tak jako jimi jsou armáda, policie, soudy, tajné služby, vláda, ministerstva, parlament ap.). Zákon stanoví ideologický rámec a komplikuje nepředpojaté bádání o období, jímž se zabývá.

Úkolem nové rady bude přiblížit ústav se současnými zákonem danými omezeními standardnímu vědeckému pracovišti. A druhým úkolem bude ukázat, že lidé postižení diktátorskou deviací socialismu nemusí být ideologickou oporou sopučasné vládní moci, a nejen nemusí, ale skutečně nejsou.

Proto je třeba, aby senát do rady jmenoval strážce standardní vědecké metodologie a lidi postižené minulým režimem, kteří přitom nepodporují primitivní ideologický antikomunismus. Myslím, že je řada přesvědčivých osobností, které by odpovídaly tomu, co autor článku uvádí: Karel Floss, Libuše Šilhánová, Květa Neradová, Petr Uhl, Anna Šabatová, Jan Schneider, Jiří Diensatbier, Vladimír Špidla, z mladších lidí např. Pavel Čižinský, Jan Černý, Michael Hauser, Vít Janeček a sám autor článku Patrik Eichler.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.