Povolební střípky

Ohlédnutí za krajskými volbami: hořké vítězství ČSSD, vzestup regionálních hnutí, úpadek Starostů a nezávislých a nakonec služební zákon.

Volby jsou za námi již několik dní a můj sloupek vychází pravidelně až v polovině týdne. Proto se mi dostává luxusu komentovat věci s odstupem a soustředit se už jenom na to, co v analýzách a komentářích dosud nezaznělo, nebo si dle mého soudu zaslouží větší zdůraznění.

ČSSD – hořké vítězství
ČSSD sice krajské volby celkově vzato vyhrála, nicméně nemá mnoho důvodů k oslavám. Oproti krajským volbám v roce 2008 přišla o více než 400 000 voličů. To je hrozivé číslo, jeho vážnost nemůže zmírnit ani to, že ODS ztratila poměrně více, nebo že neuspěly konkurenční projekty Zemana a Paroubka. Nárůst podpory KSČM naproti tomu může být jen těžko důvodem k radosti Lidového domu.

Voliči KSČM jsou pravděpodobně méně nároční, nebo méně informovaní než voliči ČSSD a straně leccos odpustí. Voličům komunistické strany nevadila ani korupční aféra Jiřího Dolejše (vítěz prvního kola senátních voleb na Praze 8), ani přímá, či nepřímá účast KSČM na správě karlovarského, středočeského, nebo libereckého kraje. Široce sdílená představa, že se KSČM účastí na správě věcí veřejných takříkajíc „ušpiní“ a ztratí podporu voličů spolu s puncem protestní strany, se tedy nutně nemusí naplnit.

ČSSD má o to větší důvod k obavám, neboť ještě několik let mohou a nejspíš i budou vyplouvat na povrch šlendriány z jejího působení na krajích. Do voleb jsou dva roky a bylo by s podivem, kdyby orgány činné v trestním řízení zůstaly jen u Davida Ratha a Pavla Koudy. Vítězství ČSSD v tomto kontextu poněkud hořkne a již teď můžeme predikovat, že takzvaný slovenský scénář a drtivé vítězství ČSSD ve volbách do poslanecké sněmovny rozhodně nenastane.

Že slovenský scénář nenastane, je zřejmé z důvodů dávno známých: absence charismatického leadera, napětí mezi Sobotkovým a Haškovým táborem, které může po nynějších volbách znovu nabýt na intenzitě, a především nespokojenost lidí s korupcí v krajích. Výrazem takové nespokojenosti nejen s ČSSD jsou jak narůstající hlasy pro KSČM a neparlamentní regionální hnutí, tak častý povzdech, že „není koho volit“. Takový dojem – a o jeho (ne)oprávněnosti teď nehodlám spekulovat – je zároveň politickou poptávkou, kterou pravděpodobně alespoň zčásti a dočasně uspokojí nějaké nové hnutí, nebo strana.

Regionální dravci – případ Liberecko
Nastanou-li volby do poslanecké sněmovny až v řádném termínu, tedy v roce 2014, je téměř jisté, že se z některé z krajských iniciativ vyvine celostátní politická strana s velmi slušnými šancemi na prolomení pětiprocentní hranice. Největší ambice má asi bývalý člen Strany zelených, exprimátor Liberce a šéf koaličního hnutí Změna pro liberecký kraj Jan Korytář. To si velmi dobře vedlo v krajských volbách (v koalici se zelenými získalo 16,85 % a skončilo třetí) a přímo v Liberci Změna suverénně vyhrála se ziskem 31,88 % hlasů. Její zisk by byl ještě větší, kdyby v kraji nestála i kandidátka Starostů pro liberecký kraj, kteří bodovali hlavně na venkově a v malých městech.

Hnutí Starostové pro liberecký kraj, které na Liberecku vyhrálo, je odnoží Gazdíkových Starostů a nezávislých, na celostátní úrovni ovšem značně diskreditovaných. Charismatický volební lídr Martin Půta se rozhodl kandidovat samostatně a gazdíkovsko-kalouskovskou unii TOP 09-STAN nechal daleko za sebou: ta zde získala nepříliš přesvědčivých 3,52 %. Voliči na Liberecku přitom dali jasně najevo, že současným starostům hlasujícím po boku Miroslava Kalouska a Petra Gazdíka nedůvěřují.

Kandidující poslanec Václav Horáček, bývalý starosta Železného Brodu, například získal pro TOP 09+STAN i ve své obci jen 6,72 %. V Semilech, působišti starosty a poslance Jana Farského, zase vyhráli komunisté a Starostové pro liberecký kraj zde skončili druzí a zaznamenali ztrátu více než poloviny hlasů oproti roku 2008. Výsledek kandidátky TOP 09+STAN je zde dokonce zcela zanedbatelných 2,13%. Z těchto dat můžeme usuzovat, že voliči jsou čím dál více nespokojeni s působením starostů kooperujících s Gazdíkem a Kalouskem a úspěch Starostů a nezávislých na celostátní úrovni se nejspíš nebude opakovat, přinejmenším ne v takové míře a ne ve stejném personálním obsazení.

Naproti tomu hnutí Změna má všechny předpoklady pro úspěch i mimo Liberecký kraj. Korytář má již zaregistrovanou celostátní značku Změna, která spojuje také lidi stojící za iniciativou PRO! Kraj, jež navzdory předvolebním průzkumům zabodovala v Ústeckém kraji (8,15% v koalici se SZ). Podaří-li se Změně postavit kandidátky z osobností dlouhodobě známých a veřejně činných i v jiných krajích, má dobrou šanci vyplnit vakuum a uspokojit poptávku oněch „vzdychajících“ voličů nespokojených se stávající politickou nabídkou.

Změně, nebo jiné iniciativě, která ze stávajících regionálních koalic vznikne, se nabízí šance získat dřívější voliče jak upadajícího spojení TOP 09+STAN, Věcí veřejných, tak i současné nevoliče, nebo některé voliče ČSSD a samozřejmě i dřívější a současné voliče Strany zelených. Kandidáti Strany zelených sice uspěli na kandidátkách jiných uskupení a koalic (celkově 9 mandátů), ale tam, kde šla strana do voleb samostatně, získala průměrně pouze 2,26 % hlasů. Značka Strany zelených je nejspíš stále ještě v očích voličů diskreditovaná účastí v Topolánkově vládě a její úspěch ve volbách do poslanecké sněmovny je téměř vyloučen.

Nástup KSČM – nejvyšší čas uvést v platnost služební zákon
S ohledem na výše uvedené problémy provázející sociální demokracii a samozřejmě také s ohledem na asociální vládní politiku a hospodářskou recesi nelze vyloučit, že preference komunistů dále porostou. Místo strašení komunisty, jež už zjevně nezabírá, by nám mohly vládní strany nadělit dárek a schválit nový zákon o státní službě, nebo uvést v platnost zákon již schválený. 


Tento dárek už deset let slibují nejenom nám, občanům, ale i Evropské unii. Zákon č. 208/2002 Sb. schválila ještě Zemanova vláda, ovšem s platností až od 1. ledna 2004. Od té doby však každá další vláda jeho platnost stále odsouvá. Snad právě teď, kdy moc nad státními úředníky získává ve značné míře i komunistická strana, politici upřednostní zájmy občanů před svými. Byl by to i signál, že strašení komunisty není z jejich strany jenom rétorické předvolební cvičení.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.