Původně jsem chtěl tento sloupek o potřebě kritizovat nebezpečí klausismu na každém kroku nazvat „Škoda rány, která vedle padne“. Jelikož bych však byl Hradem bezpochyby obviněn z podněcování ke střelbě ostrými, vzdal jsem to. Stejně je, myslím, vše jasné.

Pokud někdo štěpí společnost, a nejenom tu českou, je to Václav Klaus. Je průkopníkem politické nekorektnosti, nálepkuje, provokuje, vyhraňuje se. Kdyby se všichni dotčení postavili do řady, stěží by ji obšlápl i věrný účastník pochodu Praha-Prčice. Zatím posledními v zástupu mohou být lídři dohořívající české vládní koalice, kterou se Klaus rozhodl poslat ke dnu.

Pan prezident nestřílí z pistole ani pistolky. On „jen“ vrhá zlá slůvka. A tváří se jako andílek. Žije si ve vlastním světě a nikdy nevykolejí. „Jestli někdo přijde s takovouto pistolí do banky, tak to není považováno za hříčku, ten člověk je označen za zločince,“ odpověděl 6. října na otázku Lidových novin, proč trvá na termínu „atentát“.