Nelitovat Klause

Je možné litovat Pavla Vondrouše, je také možné litovat Romana Jocha, ale není žádný kloudný důvod litovat Václava Klause. Nikdo tu po roce 1989 neškodil tak jako on a jeho zhoubné dědictví přitom zdaleka není překonané.

Středeční článek Saši Uhlové prohlubuje potřebnou debatu o tom, co se vlastně stalo v Chrastavě. Ale ne dostatečně. Raději ufňukanou kremlofilní bábu než pravého konzervativce, říká Saša Uhlová. Ale myslí si to doopravdy? Co to přesně je pravý konzervativec? Neoznačuje se za určitý typ konzervativce i ona sama ve svém článku? Neptáme se z marnivosti, přesná práce s pojmy totiž nejen v této debatě hrubě schází a přitom při snaze proniknout k podstatě naší dnešní situace je máloco tak zapotřebí.

Pojmy, se kterými dlouho pracoval propagandista, ztrácejí svůj smysl a demokracie se tak ocitá v ohrožení, argumentuje Ferdinand Peroutka v Demokratickém manifestu. O naší přítomnosti tím říká mnohem víc, než valná většina komentářů v aktuálním denním tisku.

Každému kromě pár mudrců v ODS, kteří vlastní rozum dávno vyměnili za posty v rodné straně, je jasné, že to, co se stalo v Chrastavě, nebyl „atentát“. To slovo přitom zrovna je velmi podstatný pojem. Objevují se výběrové reminiscence. Joch mluví o atentátech osnovaných Kremlem, Saša Uhlová o obětech mezi humanisty.

Klaus, kdyby se stal obětí reálného atentátu, by ovšem nepatřil ani k jedněm. Realistická paralela by se nabízela s Aloisem Rašínem a s Ferdinandem d’Este. Klaus si sice myslí, že na Rašína navazuje, ale to si lže do kapsy. Rašín byl jistým typem „pravého konzervativce“, Klaus není konzervativcem srovnatelným byť jen s krajně problematickou Thatcherovou ani náhodou (a že jím není ani Joch, vyložíme zanedlouho).

A dokonce i vedle Klause, navzdory dobovým operetním interpretacím, byl v Sarajevu odpravený následník trůnu nefalšovaným autokratem a vášnivým militaristou, zamýšlejícím germanizaci svých slovanských poddaných, takže ani zde s paralelami nepochodíme. Atentát na Klause, kdyby se stal, byl by zkrátka unikát. Nový typ atentátu.

Pro Čechoslováky archetypem atentátu je ovšem ten na Heydricha. Ani tato situace, ve vztahu k níž pojem „atentát“ používáme v běžné mluvě zřejmě nejčastěji, žádným atentátem de facto nebyla. Byla to regulérní, českou vládou, sídlící tehdy v exilu, nařízená poprava. Tak jako Norové popravili Quislinga, my jsme popravili Heydricha, poněvadž řekl, že Češi nemají v českých zemích co pohledávat.

Nikdo, ani nejryzejší milovníci života, snad ani vegani, neváhá nad tím, zda to bylo správné. Pokud se někdy pochybnosti objevují, netýkají se činu samého, ale jeho důsledků. Ty, kdo Heydricha připravili o život, technicky vzato katy, oslavujeme jako hrdiny, pojmenovali jsme podle nich ulice i obce. Právem.

Máme tu tedy kromě Klause především nesnadný pojem: atentát. Všimněme si, že Klaus ho nepoužil po Chrastavě poprvé. Už tenkrát, když se stal objektem převratu v tehdy oproti dnešku ještě vcelku zdravé ODS, zvrátil situaci patetickou „mobilizací“ (jiný pojem, který posléze vytrhl absurdně z historického kontextu) proti tak zvanému „Sarajevskému atentátu“.

Stojí vůbec za povšimnutí, jak Klaus pracuje s historickými symboly (svého času podobně bez vztahu k realitě používal termín „toleranční patent“), jako kdyby dokonale znal a v praxi dokázal aplikovat poznání francouzských filosofů o sémantickém trojúhelníku, o „stejném“ a „jiném“. Přitom ho z toho nepodezíráme. Vystačí si s intuicí a zvláštním darem pro praktickou propagandu. Jako vzorový maloměšťák tuší, že svým činům dodává těmito vágními historizujícími paralelami před veřejností smyslu, který reálně postrádají.

Ze všech klasických výroků TGM o demokracii se nejčastěji cituje ten, který metamorfoval v klišé, jakkoli pravdivé: je to diskuse. Přitom naši současnou situaci přesněji charakterizuje moudrý Masarykův povzdech: „Tož demokracii bychom měli, teď ještě potřebujeme ty demokraty.“ Ovšem zcela pozapomenutý je jeho třetí popis demokracie, a mnohem tvrdší oříšek: „Demokracie je otázka vůdců.“

Masaryk to nepochybně se svou zkušeností, moudrostí a hloubkou poznání teoretických i praktických stránek politiky myslel tak, že ve vývoji státu, soustátí, ba i lidstva, se vyskytují situace, v nichž skutečně záleží na jedincích, obdařených v danou chvíli mocí vést. Leč tím se měří i jejich odpovědnost. Z tohoto hlediska se v českých zemích po vstupu či vpádu do svobody v roce 1989 žádná souměřitelně odpovědností obtěžkaná a tudíž svrchovaně temná postava s Václavem Klausem nevyskytuje. I takový Mečiar mu může leda ležet u kotníků.

Každý národ či velké společenství lidí má cosi jako svou kolektivní duši. Na jejím stavu závisí, jaké stránky lidí spíše vystupují na povrch. Nejsme dnes podstatně odlišnými lidmi od těch, kteří se k sobě chovali tak skvěle během revoluce v roce 1989 nebo ještě i v čase hrozných povodní. Přesto v uplynulých dvaceti letech vystupují při jednání ve veřejném prostoru obvykle a čím dál tím více spíše temnější stránky. Děje se to i důsledkem politiky, která beze zbytku navázala na oceňování přetvářky a prospěchářství, jež zavedl Husák za normalizace.

Co všechno Klaus napáchal? Pevně doufám, že na monografii na toto téma už někdo v imaginárním ústavu pro studium zločinů novějšího českého kapitalismu pracuje, ale výčet nebude malý. Někdo popsal transakční náklady české cesty privatizace metaforou: zbytečně se při ní ztratilo tolik prostředků, že by za ně bylo možné poslat člověka na Měsíc. Když jsem to poprvé slyšel, spontánně mi uteklo: „Kdyby to byl Klaus, mělo by to smysl.“

Klaus se po roce 1989 soustavně cpal do pozic, na něž nestačil a k jejichž vykonávání neměl žádnou kloudnou kvalifikaci. Kromě svého zduřelého ega a mimořádné schopnosti manipulovat symboly v symboly posedlé civilizaci. Kdyby ekonomická reforma po roce 1989 proběhla podle představ Františka Vlasáka a ekonomů navazujících na Otu Šika, Československo by se nejspíše nerozpadlo a bylo by dnes patrně spolu s Německem nejzajímavějším státem ve střední Evropě.

Do pozice prezidenta se Klaus dvakrát prokorumpoval. Kradl, lhal, obchodoval s milostmi, snažil se zdevastovat odbory, zničit ekologické hnutí, znevažoval altruistickou občanskou angažovanost v obecném zájmu, prorážel cestu směru, který vyústil v dnešní všeobecný úpadek. Označit Klause za zbabělou kremlofilní bábu je vlastně vůči němu něžnost.

Pokud bychom zůstali u holých faktů, nabízejí se exaktnější pojmy, například vlastizrádce. I někteří senátoři tento pojem vyslovili nahlas a pro morální zdraví české politiky je veliká škoda, že nepodali patřičný podnět k ústavnímu soudu. Pokud se Saša Uhlová obává, že článkem na obranu Václava Klause by se mezi rozumnými lidmi znemožnila, obává se právem.

Je také třeba si důkladně připomenout a především připomínat, že my Češi a Čechoslováci jsme nebyli vždy takovými nezajímavými nekňuby, jimiž jsme dnes. V roce 1989 jsme měli věru na co navazovat. Málokterý stát měl tak skvělou meziválečnou tradici a asi žádný stát na světě neměl tak skvělý rok 1968.

Klaus vědomě v této tradici nepokračoval, rozhodl se navazovat na úplně jinou, nižší primitivnější, ale Husákem velmi důkladně proježděnou cestu. Kdybychom byli v lepší formě a chtěli prezidenta vybírat z „pravých konzervativců“, nejpřirozenějším kandidátem by před deseti lety býval byl Ludvík Vaculík.

Když jsem se jednoho svého moudrého přítele a bývalého ministra české vlády (nebyl to Jaroslav Šabata) dotázal, jak lze fenomén Klaus vysvětlit, odpověděl mi myšlenkou Václava Černého: „Jsou lidé, kteří když zjistí, že nemohou být anděly, chtějí se stát alespoň ďábly.“ Taková absolutní kategorie mě zaskočila, po chvíli přemítání jsem se dotázal, zda tedy bylo možné Klause v klíčové, revoluční době let 1989-1992 nějak zastavit, a dostalo se mi odpovědi: „Leda bazukou. A dnes si myslím, že jsme to měli udělat.“ O airsoftové pistoli se nemluvilo, pojem jsme ani neznali.

V mých očích Husák, Klaus a Hácha představují jednu linii moderních českých hlav státu, trojici vůdců, kteří selhali. Čistě z mocibažnosti se ocitli v rolích, pro něž nebyli disponováni a v nichž v klíčových situacích nedokázali obstát. Ze všech tří mám nejvíce pochopení pro Háchu, konal, věda, že národ reálně vede Beneš.

Ačkoli si nemyslím, že Husák měl viset, což před časem navrhoval Respekt, a proti čemuž se s převahou, jíž je nad jednorozměrným antikomunismem snadné získat, správně ohradil Ondřej Slačálek, atentát na Husáka bych pochopil. Husák systematicky lámal oběma národům páteř a způsob jeho vládnutí měl už kvůli našemu morálnímu zdraví ve svobodných poměrech po roce 1989 posoudit nezávislý soud.

Klaus je člověk, který jistě nezasluhuje dehumanizační výsměch, který se tak často provozuje v nesnesitelně rychlých a lehkých sociálních sítích. V tom je pravdivý a podmanivě hluboký postřeh Saši Uhlové. Václava Klause, jako žádného jiného člověka, nemá nikdo právo lynčovat, a to ani virtuálně. Stranou teď ponechejme, že jiní politici, například Jiří Paroubek, jsou tohoto typu v jádru apolitické empatie hodni nesouměřitelně více.

Takový sentiment je ale sám o sobě povýtce facebookový a pomíjí reálný svět. Václav Klaus není jen ledasjaký člověk. Je to taky vůdce. Svou vlastní volbou vůdce. Ale co všechno v této roli napáchal! Kdybych se dočetl, že byl na něj spáchán opravdový atentát, že ho někdo zastřelil, musím bez přešlapování doznat, že by mne to nepřekvapilo. S činem bych ovšem nesouhlasil, nesympatizoval, pokládal bych za správný přísný trest pro viníka, ale umím si představit, že bych mu beze zbytku rozuměl jako projevu absolutního zoufalství.

Klaus, podobně jako Husák, je tvůrcem, patronem a zosobněním společenského systému, který zbytečně plodí pro mnohé lidi nesnesitelné zlo. Samo sebou bych litoval jeho zmařeného života, tmělo by se mi před očima v hrůze z mučednického kultu, který by se nepochybně začal rodit, ale především bych litoval toho, že se Václav Klaus ze svého jednání nezodpovídal před soudem, anebo že se jej aspoň nepodařilo zcela a beze zbytku odmítnout a přemoci politicky.

Stručně k muži z Chrastavy: nebylo-li to, co podnikl atentátem, je třeba rozvážit, jaký zobecňující univerzální pojem je pro jeho čin adekvátní. S přesnými pojmy se ani zde zatím nepracuje. Co se stalo v Chrastavě, není bez paralel. Nebyl-li to atentát, nebyl to zajisté ani unikát, nic světu neznámého. Všimněme si, že organizátor akce sám říká: Mohl jsem házet rajčata nebo vejce, ale to by mi připadalo horší. Nechtěl si připadat jako výtržník, má o sobě oprávněně vyšší mínění. Je občanským aktivistou. Chrastavská lapálie vážně nebyla zas tak nic moc extra a obecný pojem pro ni existuje: happening.

Spisovatel Miloš Urban v románu Hastrman popisuje, jak imaginární ekologická organizace Děti Vody uspořádá defenestraci ministra životního prostředí, který je ve srovnání s Tomášem Chalupou ještě vcelku zásadový chlapík. Chytnou ho a vyhodí z okna do připravené hory peřin a spacáků. Je to defenestrace, ale jakoby. V Chrastavě to byl atentát, ale jakoby. V obou případech tedy happening.

Okázalá snaha MFD dokázat, že chlapík z Chrastavy je případ pro psychiatry velmi nepříjemně připomíná snahu pozvolna se konsolidujícího Rudého práva prokázat, že psychiatrickým případem byl Jan Palach. Je to až groteskní pokus o manipulaci. Pavel Vondrouš není hrdinou, jako byl Palach, ale aktivistou, který podnikl krajně riskantní happening obnažující v plné nahotě absolutní neúnosnost současné situace české politiky a jejího směřování.

Kdyby Klausem zaštiťovaný rozklad českého státu nezásáhl už i jeho ochranku, mohl být po smrti Vondrouš. Z jeho slov je jasné, že si toho je vědom. Mluví, a čteme-li si jeho veřejná prohlášení, je nutno uznat, že vcelku kultivovaně mluví, za deklasovanou a čím dál více drcenou část lidí. Terč své symbolické akce si nemohl vybrat lépe. Proti Klausovi jsou všichni ministři současné vlády, snad s výjimkou Kalouska, pouhé zaměnitelné figurky.

Když už bychom jej měli srovnávat, má mnohem blíže k jinému plebejskému hrdinovi našich dní Romanu Smetanovi. Na rozdíl od něj ale dává víc najevo, že situace mnohých přestává být k vydržení. A česká politika udělá hrubou chybu, pokud tomuto happeningovému projevu zoufalství nebude naslouchat.

Všimněme si, že i sám systém státní represe se termínu atentát bezděčně vysmívá. Když se hledá paragraf, podle nějž by mohl být Vondrouš souzen, nakonec nezbývá nic jiného než staré dobré výtržnictví. Kde jsme se jenom s tím pojmem v politické souvislosti naposledy setkali? No ano, díky chrastavské akci tu máme konečně i my svůj český případ Pussy Riot, na němž si můžeme měřit svou benevolenci vůči drsnému a city mnoha občanů zraňujícímu politickému protestu.

Verdiktem nad Pavlem Vondroušem bychom mohli třeba měřit, nakolik kremlofilní je česká justice. Ačkoli se totiž často zde o Rusku smýšlí s dnes již takřka ničím neodůvodněnou povýšeností, fakt je bohužel ten, že kvalita české demokracie se od kvality demokracie ruské liší čím dál tím méně. I u nás přebírají rozhodující moc oligarchické struktury, které demokratická politika už nebude mít mnoho šancí zkrotit, nežli se prosadí volání po pevné ruce.

V této souvislosti lze rozumět upřednostňování Klause jako „ufňukané kremlofilní báby“ před Jochem jakožto „sadistickým kremlofóbním machistou“. Ale Joch je a v českých poměrech zůstane kuriozitou. Projevuje názory, jež se v Evropě donedávna jen zřídka vyskytovaly mimo zdi specializovaných zdravotnických zařízení. Zato Klaus, kdyby mohl, velice rád by se stal českým Putinem; a ze Zemana udělal svého Medvěděva. Dokonce se zdá, že právě tento projekt je nyní v chodu s ruskými miliony v zádech.

Myslím, že nikdo z rozumných lidí, kteří na sociálních sítích sdíleli s tou či onou vlídnou glosou ani ne tak Jochův text jako novinovou zprávu o tom, jak Joch Klause nazval a jaký osud jej za to postihl, nevyjadřoval souhlas s Jochovými fašistoidními názory, což Saša Uhlová naznačuje. O Jochových článcích platí to, co se svou typickou popleteností řekl Jochův oblíbenec Reagan o sekvojových pralesech: „Pokud jste viděli jeden, znáte je všechny.“ Život je příliš krátký, než aby vyměřený čas člověk marnil četbou Jocha.

Vzhledem k charakteru sociálních sítí dokonce předpokládám, že mnozí z lidí sdílejících zprávu o jeho konci v Nečasově týmu nečetli víc nežli její titulek. A především ocenili skvostný pojem: „kremlofilní bába“. Nevím ale o nikom rozumném, ba ani si nikoho takového neumím představit, kdo by začal Romana Jocha pokládat za byť jen dílčího spojence. Uzavírat aliance s protivníky našich protivníků je často nutné i správné, ale musí to být ku prospěchu věci.

Komu nebo čemu by prospěla aliance s tak obskurní kuriozitou? Že sám autor termínu potom tančil ve vysvětlování svého termínu jako slon mezi vejci, připišme tomu, že ač by rád byl „pravým konzervativcem“, nejlépe cválajícím s kolty u pasu prérií za zapadajícím sluncem, je jen kavárenským kremlofóbním uzlíčkem mindráků. Když už tu někoho litovat, pak snad právě Romana Jocha.

Přispívá k naší dezorientaci, pokud se označuje za „pravého konezrvativce“ a pokud se mu vůbec přisuzuje větší význam, než jaký má čili význam vyloženě okrajového fenoménu, který nanejvýš ve své jurodivosti občas a, jak se dodatečně z jeho reakce ukázalo, vlastně mimoděk může zajiskřit přesným postřehem. Co nás však svádí vyloženě na scestí, je litování Klause.

Ano, ohraďme se proti jakémukoli slovnímu pošlapávání jeho lidské důstojnosti. Ale termín „kremlofilní bába“ takového charakteru není. Pokud bychom se vyjádřili s jeho příznačnou stylistickou lehkostí, mohli bychom nutkání Saši Uhlové zastávat se Klause popsat jako pláč na špatném ne-hrobě. Klause není nejmenší důvod litovat. Ba právě naopak: v současných zápasech o to, jaká bude příští vláda a kdo jej na Hradě vystřídá, se mimo jiné rozhoduje o tom, jak se jeho temné účinkování v nejbližší době zhodnotí a jak se takové hodnocení bude promítat do našeho dalšího směřování.

Nelitujme Klause a jeho program beze zbytku odvrhněme. Zkusme co jen nejrychleji ukončit éru převahy pravice, opustit neoliberální bludy, zbortit jím stvořený systém institucionalizované korupce a dosáhnout toho, že se na Hradě ocitne člověk, který na něj nebude vůbec v ničem navazovat. Je to nejdůležitější politický zápas, který se nyní vede.

A co si myslíte vy? Diskuse (25 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Daniel Veselý - Překladatel

Slepě nenávistný text Pátek, 5.Října 2012, 12:30:31

co dodat..:(

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Souhlasím s Danielem Veselým. Pátek, 5.Října 2012, 13:32:27

Zjistil jsem, že to nemusím dál číst v okamžiku, kdy jsem si uvědomil že (m.j. jako člen Amnesty International) zcela a kategoricky nepovažuji trest smrti za legální. A to ani v případě masových vrahů,či duševně chorých.
A to nejsem ani vegan. :-)

Adam Borzič - brno

Pátek, 5.Října 2012, 13:56:3

Pro D.V: A kde se ta slepá nenávist v textu konkrétně projevuje?

(Jinak, také jsem radikálně a nekompromisně proti popravám masových vrahů, vůdců apod.)

Daniel Veselý - Překladatel

Vyzneni Pátek, 5.Října 2012, 14:21:51

celeho textu, netreba citaci - domnivam se... ad - Za vse spatne, co se tu odehralo po Listopadu muze v podstate VK -

Petrasek Milan - penzista

Demokracii bychom tu měli, teď jenom vygenerovat ty demokraty. Pátek, 5.Října 2012, 16:47:44

Úvaha natolik obsažná a podstaná, že si žádá i pro DRabonenty překladu a návodu k použití.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 5.Října 2012, 19:06:2

V.K. samozřejmě není jediný, kdo může za polistopadový vývoj, ale jeho vina je značná. Restaurace kapitalismu v celém východním bloku byla naprostým šílenstvím. Transformace měla postupovat úplně jiným způsobem. Kdyby vysocí politici všech zemí měli rozum a kdyby vůbec měli nějakou reálnou moc (tu má totiž kapitál!), tak by to nikdy nemohli připustit. A nejlepší na tom je, že i dnes se všichni politici ohánějí tím, že mají politickou odpovědnost. Řekněte mi, co je to ta politická odpovědnost? Vidíte někde nějakou?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pátek, 5.Října 2012, 20:16:7

Oceňuji označení J.P., že Vondroušův čin byl happening. Správné jméno usnadňuje porozumění. Myslím, že termín happening se posléze ujme, protože vystihuje podstatné.

Pro E.H. Souhlas s vyprázdněným pojmem politická odpovědnost. Líbil se mi nedávno návrh Karola Hrádely, ať poslanci hlasující pro církevní zákon v případě prolomení Benešových dekretů ručí tedy svým majetkem.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Ručení majetkem... Pátek, 5.Října 2012, 20:36:2

Výborný nápad s tím ručením majetkem. Škoda, že něco takového nefunguje i v komerční sféře.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 6.Října 2012, 09:33:27

Vylekaná levice nemá koule na to, aby byla schopna příjmout trochu tvrdší kritiku člověka, který momentálně vykonává funkci presidenta. Ale žijeme ve 21. století, není už třeba zbožšťování symbolů země a v demokracii nesmí být nikdo Nedotknutelný. Klaus není nadstranickým president, je to neoliberál, kterého činy vedly a vedou ke zhoršování kvality života většiny obyvatel a ke mnoha lidským katastrofám. To je nesporné a nesporné tedy je i to, že je třeba na toto upozornit, pranýřovat a postavit se takovému jednání. Jakub Patočka je jeden z mála novinářů, který se nebojí pojmenovat věci pravým jménem. Kéž by inspiroval další k tomu, aby odhodili autocenzůru, kterou si v posledních letech vypěstovali. Přemýšlel jsem nad tím, že občas mívám stejný názor s Klausem v zahraniční politice, jestli tedy s ním v něčem nesouzním. Došel jsem ale k názoru, že vzhledem k tomu, že naše pohnutky v tomto směru jsou diametrálně rozdílné, tak nemůže být o souznění řeč. Zmiňuji se o tom proto, že že zahraniční politika bývá u Klause často u levice kvitována s povděkem.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 6.Října 2012, 12:12:6



jistě že to byl z hlediska subjektivní stránky vědomého chování pachatele hapenning - protože ON věděl, že nemůže fyzicky ublížit, aby to stálo za to ...

.... ale pro pachatele samotného to byl krajně riskantní hapenning ... vždyť to byl vlastně potenciálně mrtvý člověk ...

jenom velký zázrak způsobil ... že se tou mrtvolou reálně nestal ...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Nesouhlasím s Danielem Veselým Sobota, 6.Října 2012, 16:27:27

a s jeho odsouzením textu jako slepě nenávistného. Naopak podobně jako Jakub Patočka se domnívám, že Václav Klaus zásadně určoval a dosud do značné míry určuje, např. svou podporou Miloše Zemana na funkci prezidenta náš polistopadový politický režim, který je jen částečně či omezeně demokratický. Kritika Daniela Veselého není zcela férová, protože odsoudí celý text, aniž by nabídl alternativu či aniž by proti tvrzením textu věcně argumentoval.

Daniel Veselý - Překladatel

Z diskuse na FB vybiram Sobota, 6.Října 2012, 22:46:46

"Z toho textu cisi nenavist (zastavit ho bazukou.., strach z mucednickyho kultu VK..), kterou mi treba vytykas v souvislosti se svym herojem VH, aniz bych se pisemne neceho takovyho dopustil.Vzyvani TGM a Peroutky proi VK?? No, proti gustu..."

Taky opomenuti negativnich pocinu VH behem polistopadoveho deni, jako by veskera vina ulpyvala jen na VK..

S atentatem na H samozrejme nesouhlasim, byt jsem jen vegetarian..: Vychazim z poznatku domaciho a posleze zahranicniho odboje vysazenyho u nas. Marne psali do Londyna, ktery tuto popravu naridil, aby milostive odvolal Mnichov, aby od toho opustil, ze se rozpouta peklo. Dokonce i v Dejinach zemich Koruny ceske se pise, ze represe znicil odboj natolik, ze se nevzpamatoval a nedokazal plne celit kvetnovymu povstani..

Daniel Veselý - Překladatel

Z diskuse na FB vybiram Sobota, 6.Října 2012, 22:46:49

"Z toho textu cisi nenavist (zastavit ho bazukou.., strach z mucednickyho kultu VK..), kterou mi treba vytykas v souvislosti se svym herojem VH, aniz bych se pisemne neceho takovyho dopustil.Vzyvani TGM a Peroutky proi VK?? No, proti gustu..."

Taky opomenuti negativnich pocinu VH behem polistopadoveho deni, jako by veskera vina ulpyvala jen na VK..

S atentatem na H samozrejme nesouhlasim, byt jsem jen vegetarian..: Vychazim z poznatku domaciho a posleze zahranicniho odboje vysazenyho u nas. Marne psali do Londyna, ktery tuto popravu naridil, aby milostive odvolal Mnichov, aby od toho opustil, ze se rozpouta peklo. Dokonce i v Dejinach zemich Koruny ceske se pise, ze represe znicil odboj natolik, ze se nevzpamatoval a nedokazal plne celit kvetnovymu povstani..

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Viny a zásluhy osobností Neděle, 7.Října 2012, 08:05:18

Já bych těm osobnostem zas takový význam nepřikládala, což ovšem neznamená, že by vůbec neměly viny nebo zásluhy, protože vliv na konkrétní věci bezesporu mají. Připomínám, že marxisté (ale například i L.N. Tolstoj, který nebyl materialista) nepřeceňují úlohu osobnosti v dějinách. Jména sice v dějepise poutají na sebe hlavní pozornost, na rozdíl od miliónů bezejmenných, ale dějiny ve skutečnosti tvoří ti bezejmenní, i když nevědomě. Bez nich nejsou osobnosti ničím. Ke skutečným a velkým historickým změnám nestačí, aby jeden člověk něco napsal nebo někam šel, ale je k tomu třeba pohybu mas. Slovo masa ve skutečnosti znamená hmota, matérie, ale myslí se tím velké množství lidí, bez nichž se dějiny prostě dít nemohou. Je sice pravda, že masy se dají ovládat, ale zase ne tak úplně, respektive jenom za určitých podmínek, přičemž ty podmínky nemohou osobnosti libovolně vytvářet. Mohou pouze využívat příhodných okamžiků. Aby se něco dělo, musí být k tomu "doba zralá". Představa dějin jako neuvědomělého pohybu mas (řízeného nutností i nahodilostí zároveň) mi trochu připomíná úryvek z Nohavicovy písničky "...a bůh je slepý řidič, sedící u volantu..." Nutno podotknout, že pohyb mas nemusí být neuvědomělý, že je také docela dobře možné (a žádoucí), aby si velké skupiny lidí uvědomily, co vlastně dělají. Myslím si, že právě dnes, když se u nás pořád neděje to, co bychom si přáli, aby se dělo, tak to není tím, že v současné době žijí jen osobnosti zcela neschopné, ale je to tím, že masy jsou pořád ještě v klidu, že zatím zkrátka nepociťují žádné "nucení" k pohybu. Je taky možné, že dějiny se budou dít někde úplně jinde (kde to masy pociťují), a my v České republice se s tím potom jenom "svezeme".

Petrasek Milan - penzista

Jak myslíte, paní Hájková ono svezeme se? Neděle, 7.Října 2012, 11:13:41

Ve smyslu reakcionářského umění bezplatného používání cizích myšlenek k vlastnímu bezpracnému obohacování, které se zde stalo po roce 68 natolik vůdčí, že i Gorbačov se divil?

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 7.Října 2012, 11:42:47

Nevím, jestli vám dobře rozumím, pane Petrásku, ale myslím to tak, že například "sametová revoluce" by možná u nás ani nebyla, kdyby se něco nedělo všude kolem nás. Netvrdím to stoprocentně, protože nemám v oblibě takové to dějinné usuzování "co by bylo, kdyby..." A nemyslím si ani, že hlavní úlohu měl Gorbačov. Kdyby doba nebyla zralá, tak by se ani nedostal k moci. Češi většinou pociťují naléhavost dějinného konání poněkud opožděně oproti jiným národům. Ačkoliv jak kdy. Někdy také daleko dříve než jiné národy, takže ti druzí je nechápou.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Významné společenské změny Neděle, 7.Října 2012, 12:53:36

Možnost změny výrobních vztahů závisí podle Marxe na stupni vývoje výrobních sil. Každý si pod tím představuje úroveň techniky a technologií. Jenže on je to taky stupeň vývoje individuí, která jsou účastníky té výroby. O tom už se tolik nemluví nebo nemluvilo. A samozřejmě jejich vzájemné komunikace.

Jiří Hyldebrant - Praha

odpovědnost politiků a odpovědnost voličů Neděle, 7.Října 2012, 13:46:52

Pan Patočka se projevuje nepochopením demokracie a zoufalstvím z demokracie. Nesmyslnost článku se dá vystihnout jeho větou:

„Klaus se po roce 1989 soustavně cpal do pozic, na něž nestačil“

Necpali ho tam náhodou soustavně voliči? Za co nacpali voliči Klause opakovaně do premiérského křesla a za co nacpali volitelé Klause do prezidentské funkce? Za to, že na tyto posty nestačil?

Při odpovědi na tyto otázky si pan Patočka pomohl Masarykovým heslem „Demokracie je otázka vůdců“. Patočka ho vykládá tak, že za vývoj státu odpovídá demokraticky zvolený vůdce, který je schopen vést, i když špatně, nikoliv však jeho voliči, kteří se jím špatně vést nechají. Takže hloupí voliči nacpali Klause do funkcí proto, že na ně Klaus nestačil. Hloupí voliči teď jistě uznají svou chybu, posypou si hlavu popelem a schválí Patočkovo pohrdání voliči.

Demokratický proces je kvůli hloupým voličům a špatnému vůdci tak špatný, že Patočka spíše než je pochopí čin atentátníka, který je zřejmě chytřejší: „umím si představit, že bych mu beze zbytku rozuměl jako projevu absolutního zoufalství“.

Má taková demokracie smysl? Objeví se někdy lepší vůdce než Václav Klaus? A kdo vlastně pozná, který vůdce je ten dobrý, když voliči jsou hloupí? Patočkové mají ten patent na rozum, aby určovali, který politik je dobrý, a který si tudíž zaslouží naši lítost, pokud se stane obětí fyzického útoku?

Tihle Patočkové jsou snad větší hrozbou pro demokracii než komunisté. Doufám, že voliči opravdu nebudou natolik hloupí, aby jim někdy v budoucnu uvěřili.

Petrasek Milan - penzista

Na obranu národa pane Hyldebrante Neděle, 7.Října 2012, 17:22:45

prohlašuji, že jsem přesvědčen o nevině českého voliče. Pouze podlehl svodům neznaje populismus typu pana Klause. Nezkušenost s mazanými psychopaty v rouše politika sic omlouvá pouze před bohem, ale přesto........pomyslel jsem si.

Petrasek Milan - penzista

Paní Hájková ano, Neděle, 7.Října 2012, 17:31:36

chtěl jsem jen podrhnout rozdíl mezi aktivním podílem české společnosti na nadnárodních inovacích před a po roce 68.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Klaus není jediným viníkem, ale jeho vina je značná Pondělí, 8.Října 2012, 06:35:20

Vážené dámy a pánové,
článek pana Patočky považuji za velice pravdivý. Určitě by se nechalo polemizovat s některými přirovnáními z historie, ale to není na článku to podstatné. Václav Klaus samotný jistě není jediným viníkem úpadku české společnosti. A Jakub Patočka to nikde netvrdí. Viníky jsme do značné míry i my občané. Nejen hloupou důvěrou, kterou většina z nás tržnímu fundamentalismu představovaného Klausem přikládala, ale především neochotou k odporu. Při poslední demonstraci na Václaváku letos na jaře se nás sešlo pouhých 100 000. A to ještě podstatná část demonstrujících přijela z Moravy. I když tedy Václav Klaus není viníkem jediným, jeho vina je značná.
Komentář pana Hyldebranta se s pravdou hodně rozchází, ale ještě více mu chybí korektnost a slušnost vůči autorovi. Možná by si měl uvědomit, že DR není běžným internetovým diskusním fórem.
Jiří Vyleťal

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 8.Října 2012, 10:07:21

Tihle Patočkové, pane Hyldebrante, mají jednu velkou výhodu. Rostou. Od lidí, kteří viděli systém jako dobrý, jen v ekologii trochu nefunkční, k lidem /zdůrazňuji - malým písmem!/ kteří časem pochopili, že se nejedná jen o nefunkčnost systému vůči ekologii, ale hlavně vůči většině obyvatel, tudíž systém nedemokratický. "Má taková demokracie smysl?", ptáte se. Demokracie má vždy smysl, ale tenhle systém mohou nazvat demokracií jen demagogové. Nic na tom nemění možnost voleb. Pokud samotné volby probíhají v prostředí, které výrazně zvýhodňuje některé volené, jaký je pak rozdíl mezi nedemokratickou ČSSR, kde byla zvýhodňována KSČ a dnešním státem? Já předpokládám, že jste dospělý člověk, pane Hyldebrante. Pak ale tento systém voleb znáte a nemůžete s vážnou tváří tvrdit, že chudáka VK někam cpali voliči. Pokud tím samozřejmě nemyslíte ony voliče z určitých finančních skupin, v jejichž zájmu VK koná. To se pak omlouvám. Neměl by jste pak ale šermovat demokracií, vláda těchto skupin se nazývá jinak. A pokud jsou "tihle" Patočkové pro oligarchii větší hrozbou, než komunisté, skládáte autorovi článku velký kompliment. A já doufám, že voliči nebudou příště tak hloupí, aby jim nevěřili. Neboť na rozdíl od VK a kohorty, která ho "cpe" do funkcí, jsou jejich tvrzení ověřena realitou.

Jiří Hyldebrant - Praha

omyly voličů, způsob voleb Úterý, 9.Října 2012, 09:43:39

Voliči se mohou splést v konkrétním politikovi nanejvýš jednou, ale u Václava Klause, který byl do vysoké ústavní funkce zvolen 5x, se nedá říct, že by se v předchozích funkcích neosvědčil a nestačil na ně. Mohl bych naopak jmenovat strany a politiky zhruba na jedno volební období, kteří se evidentně neosvědčili a nestačili na ně. Tvrzení, že Klaus na politické funkce nestačil, by znamenalo, že na své volební právo nestačí jeho voliči. To není věcná, oprávněná kritika, ale urážka voličů a výraz pohrdání voliči a demokracií.

Pane Vyleťale, kde je korektnost a slušnost pana Patočky vůči Václavu Klausovi? Patočkův článek je rozsáhlou sbírkou nesmyslů, lží, křivých obvinění.

Pan Ševčík píše, že „Patočkové“ rostou, ale nechápu, čím se tento růst objektivně měří. Volby podle p. Ševčíka údajně nejsou demokratické a probíhají v prostředí, které zvýhodňuje některé volené. I kdyby to tak bylo, voliči mají možnost svým hlasem podpořit stranu, která chce prosadit změnu způsobu voleb. Volby probíhají v takovém prostředí, jaké si voliči vytvoří.

Sám jsem v posledních sněmovních volbách volil stranu, která prosazovala změnu volebního systému (SPOZ). I současné vládní strany nedávno začaly uvažovat o změně volebního systému, jejich návrh na jednomandátový dvoukolový volební systém by však vyžadoval změnu ústavy, takže reálnější je návrh SPOZ. Respektuji však priority voličů strany, která tvrdí, že za změnu volebního systému se nenajíme a nezaplatíme složenku (ČSSD), pak ale voliči této strany nemají právo si stěžovat na způsob voleb.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 9.Října 2012, 18:12:24

Pane Hyldebrante, kdyby byla od roku 1990 do roku 1997 kopa různých voleb, do kterých by kandidoval VK, tak by jistě vyhrál všechny, nebyl by jen 5x zvolen do ústavních funkcí. Byla to doba, kdy se občané nebyli schopni zorientovat v nové situaci, neboť neměli s pravicí potřebnou zkušenost. Mnoho nynějších kritiků VK na něj tenkráte pělo chválu. Systém se zdal funkční a protože bylo pořád co prodávat ze státní kasy, tak nebylo ouvej a důchodci měli slíbeno jezdit každý rok k moři z úroků kuponové privatizace. Po roce 97 to bylo už s VK horší. Sice ještě dále dojížděl na vlně předešlé popularity, dost lidí věřilo na spiknutí proti němu, ale v hospodářství se to začalo komplikovat a na povrch začalo vycházet, že politika pravice slíbené nebe nepřinesla. S prozřením občanů začalo být hlasů pro VK čím dál míň a to i přes značné kampaně podnikatelských kruhů. Lidé získali to, co dříve neměli - vlastní zkušenost se systémem. Takže voličové se mohou splésti více než jednou, dokud tuto zkušenost nezískají. Žádné pohrdání demokracií to není, jen konstatování.
Čím Patočkové rostou? Na to jsem vám přece dal odpověď. Rostou tím, že jsou schopni poučit se a chápou, že nestačí v tomto systému jen vylepšovat ekologické problémy, ale že celý současný systém je problém.
Podle vás sice volby probíhají v takovém prostředí jaký si voliči vytvoří, ovšem hned píšete, že jste volil stranu, která prosazovala změnu volebního systému. Proč, když si prostředí vytvářejí voliči? - tohle je "urážka voličů a výraz pohrdání voliči a demokracií." jak vyšité. Mimochodem, zkuste méně dramatičnosti, takhle to vypadá, jako by jste nebyl schopen ustát, když vám někdo oponuje.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Světový den proti trestu smrti Středa, 10.Října 2012, 10:35:42

http://www.europarl.europa.eu/news/cs/pressroom/content/20101006IPR85252/html/10.10.10-%E2%80%93-Sv%C4%9Btov%C3%BD-den-boje-proti-trestu-smrti

Hloupé je, že si myslím, že je lepší pořádat happeningy za něco než proti něčemu. Tak v tomhle případě bych to snad viděl na právo na život. I pro pana presidenta a vůbec většinu, co má jiné názory než já :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.