Zákon o církevním majetku je protiústavní

Redakce DR

Redakce Deníku Referendum zveřejňuje prohlášení iniciativy Za církev sociálnější. Autoři upozorňují na diskriminaci ostatních řádně registrovaných církví a náboženských společností vůči sedmnácti restitučním zákonem vyjmenovaným.

Jako členové a sympatizanti iniciativy Za církev sociálnější považujeme za potřebné poukázat na protiústavnost návrhu Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z hlediska, které bylo ve veřejné debatě dosud opomíjeno — totiž diskriminace ostatních řádně registrovaných církví a náboženských společností vůči sedmnácti zákonem vyjmenovaným. Spatřujeme v tom porušení zásady rovnosti občanů před zákonem a popření nábožensky neutrálního charakteru našeho státu.

Podle čl. 16 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Toto právo je tedy Listinou základních práv a svobod chápáno nejen jako čistě individuální, ale i jako právo, které se realizuje ve společenství s jinými, a to převážně v rámci církví nebo náboženských společností.

Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Obdobně podle čl. 3 odst. 1 základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Listina základních práv a svobod tak chrání mimo jiné i rovnost lidí v uplatňování práva podle čl. 16 odst. 1. Pokud by tedy stát mimo opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých zvýhodnil nebo znevýhodnil určité církve či náboženské společnosti před jinými, je tímto dotčeno i toto právo a jeho přiznání v rovné míře všem.

Avšak podle § 15 navrhovaného zákona se přiznává pouze 17 taxativně vyjmenovaným církvím a náboženským společnostem tzv. finanční náhrada. Ačkoli se tento příspěvek prezentuje jako finanční náhrada za státem zabavené majetky, jeho výše v konkrétních položkách neodpovídá rozsahu zabaveného majetku jednotlivým církvím a je přiznáván i církvím, které před rokem 1989 právně nebo i fakticky neexistovaly, tedy jim ani nemohlo být nic zabaveno. Ve skutečnosti se tedy jedná o finanční příspěvek kompenzující postupné snižování příspěvku na podporu jejich činnosti. Ostatní řádně registrované církve a náboženské společnosti však tento příspěvek neobdrží.

Neobstojí zde argument, že zmíněné ustanovení je výsledkem dohody mezi těmito 17 církvemi a vychází z celkového rozsahu zabaveného majetku, kdy Římskokatolická církev se vzdává 18% této náhrady ve prospěch ostatních 16 církví. Není úkolem státu a funkcí právního předpisu, aby zprostředkovával a „zpečetil“ ve své podstatě soukromoprávní dohodu mezi některými vybranými církvemi a náboženskými společnostmi. Pokud již stát hodlá proplatit finanční náhradu za zabavené majetky církví, aniž by se dopustil diskriminace v oblasti náboženské svobody, tak jako jediné ústavně konformní řešení přichází v úvahu vyplacení této náhrady jen církvím, které o tento majetek v období let 1948 až 1989 skutečně vynuceně přišly, a ve výši, která nepřesahuje hodnotu jim zabaveného majetku. Je pak již vlastní záležitostí těchto církví, jak a se kterými dalšími církvemi se o tuto náhradu rozdělí.

Dále podle § 17 navrhovaného zákona bude stát po dobu sedmnáct let vyplácet již jen těmto sedmnácti církvím příspěvek na podporu jejich činnosti, byť se tento příspěvek má postupně snižovat. Ostatní řádně registrované církve a náboženské společnosti opět už tento příspěvek ani do budoucna nedostanou. Již současná platná právní úprava, která každé registrované církvi či náboženské společnosti přiznává tento příspěvek až po deseti letech od její registrace, je diskutabilní, alespoň formální rovnost před zákonem však zůstává zachována. Ale pokud zákon taxativně vyjmenuje určité vybrané církve, které zvýhodní, pak nelze hovořit o rovnosti lidí (a církví) v právu na praktikování náboženství a o náboženské neutralitě státu.

Je samozřejmě přípustné, aby stát příspěvek na podporu činnosti církví a náboženských společností zrušil všem. Rovněž na tento příspěvek není ústavně založený nárok. Pokud jej však hodlá pouze snižovat, nemůže vytvořit nerovný režim pro jeho přiznání. Je-li tento příspěvek přiznán výběrově jen některým církvím, podstatně se tím narušuje princip vyjádřený v čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Uvedený princip je výdobytkem demokratické revoluce v listopadu 1989 po předchozích neblahých zkušenostech se sepětím státu a ideologie komunismu. Jako občané této země podporující její demokratické zřízení a jako křesťané hlásící se k historii zápasu za náboženskou svobodu a laický stát proto nesouhlasíme s jeho narušením.

V Praze dne 24. 9. 2012

Podepsáni:

Jan Dospiva, Petr Cekota, Pavel Čižinský, Jitka Hrušková, Jiří G. Kohl, Ivo Krajíček, Filip Outrata, Miloslav Pojsl, Miloš Rejchrt, Tomáš Trusina

    Diskuse
    JP
    September 25, 2012 v 21.42
    Údajná protiústavnost...
    Jen krátce:

    Církev, potažmo církve, budu moci být sociálnější mj. tehdy, pokud k tomu budou mít i určité materiální zázemí. Na rozdíl od státu je k tomu u nich podstatně vyšší pravděpodobnost. Jsem toho názoru, že majetkové hodnoty v rukou církví slibují podstatně vyšší užitky pro všechny potřebné, než by tomu bylo v institucích státních, jež mnohdy slouží jen jako dojná kráva pro různé podnikatele, podnikavce, Drobily a Knetigy.

    Dále všechny restituční zákony se vždy týkaly nápravy jen a pouze některých nespravedlností, a tak to i ÚS vždy interpretoval (za vadu nepokládám ani dohodu s ochotnými a kompenzaci pro církve nové, je-li součástí zákona i postupná odluka). Nedomnívám se proto, že dalším v řadě restitučních zákonů najednou bude založena premisa, že se nyní musí restituovat všechno a všem, dle klouzavého kritéria spravedlnosti (jinak by církve, zejména ta katolická, musela získat násobně více).

    Konečně soudím, že iniciativa "Za církev sociálnější" tímto prohlášením hraje pouze roli užitečného idiota těm, kteří parazitují na obecně rozšířeném antiklerikalismu a staví na něm svoji kampaň (ČSSD), příp. se proti restitucím staví z principu, neboť by popřeli sami sebe (KSČM).

    Raději majetek v držení církve, s jejími sociálními a etickými důrazy, nežli v dispozici neoliberální politické reprezentace.
    JD
    September 25, 2012 v 21.48
    Pane Potměšile, vzhledem k tomu, že Vás pokládám za dobrého právníka, čekal bych nějaké právní protiargumenty k textu.
    FO
    September 25, 2012 v 23.16
    Na ukázku, jak chatrná je právní argumentace odpůrců tohoto stanoviska může posloužit text Zdeňka Koudelky (reakce na článek Pavla Čižinského v Právu): http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=17339
    Ale třeba Jan Potměšil dokáže nabídnout přesvědčivější argumentaci.
    JD
    September 27, 2012 v 17.53
    Zdá se, že se nic nedozvíme.
    MT
    September 28, 2012 v 11.24

    Připojuji se k panu Dospivovi a vyzývám pana Potměšila, aby se obtěžoval s argumenty (pokud vůbec nějaké má) k textu výše uvedeného článku a neopakoval své názory - nám tady známé - na církevní restituce obecně.

    Jestli to pan Potměšil jaksi nepochopil, tak připomínám, že ZDE jde o otázku rovnosti církví mezi sebou navzájem a to, jestli jí navrhovaný zákon neporušuje natolik, že by mohlo dojít ke kolizi s Ústavou ...

    Nic víc ..., nic míň ...

    To je podstata článku, pane Potměšile - politické školení mužstva si nechte k jiným příležitostem - tohle je vlákno ke zcela určitému tématu ...

    September 28, 2012 v 16.52
    Projednávaný zákon o narovnání s církvemi je určitě špatný, možná i protiústavní.

    Jen bych pokládal za potřebné upřesnit, že nemovisti nebo peníze byly nabídnuty všem 21 u nás registrovaným a akreditovaným náboženským společnostem, ale 4 z nich to odmítly (mezi nimi např. i Svědkové Jehovovi). Existuje 12 dalších náboženských organizací, které jsou registrovány, ale nejsou akreditovány (tzn. nemají oprávnění k přiznání zvláštních práv). Žádná z nich ale k 25. únoru 1948 u nás neexistovala, takže není co jim vracet.

    Jistá potíž je v tom, že něco přes 1 miliardu Kč má dostat Apoštolská církev, která také v té době neexistovala. Přinejmenším v tomto jednom případě nerovnost existuje. Významný zástupce Českobratrské církve evangelické se veřejně (v rozhlase) vyslovil, že vše, co minulý režim této církvi vzal, jí už bylo (v devadesátých letech) vráceno a že nechápe, co mají kompenzovat 2 miliardy Kč, které podle § 15 zákona má tato církev dostat.
    November 8, 2012 v 3.55
    Možná aby vzdali úctu Komenskému, hlasovali poslanci v den výročí bitvy bělohorské...
    1. Walter Bartoš
    2. Václav Baštýř
    3. Jan Bauer
    4. Marek Benda
    5. Petr Bendl
    6. Miroslav Bernášek
    7. Zdeněk Boháč
    8. Pavel Bohatec
    9. Jan Bureš
    10. Jan Čechlovský
    11. Jana Černochová
    12. František Dědič
    13. Pavel Drobil
    14. Dana Filipi
    15. Jana Fischerová
    16. Jan Florián
    17. Zdeňka Horníková
    18. Tomáš Chalupa
    19. Miroslav Jeník
    20. Radim Jirout
    21. Lenka Kohoutová
    22. Jaroslav Krupka
    23. Jan Kubata
    24. Jaroslav Martinů
    25. Václav Mencl
    26. Petr Nečas
    27. Miroslava Němcová
    28. Vít Němeček
    29. Jan Pajer
    30. Jiří Papež
    31. Roman Pekárek
    32. Jaroslav Plachý
    33. Jiří Pospíšil
    34. Aleš Rádl
    35. Ivana Řápková
    36. František Sivera
    37. Pavel Staněk
    38. Zbyněk Stanjura
    39. Pavel Suchánek
    40. Pavel Svoboda
    41. Igor Svoják
    42. David Šeich
    43. Boris Šťastný
    44. Jiří Šulc
    45. Tomáš Úlehla
    46. Jan Vidím
    47. Vladislav Vilímec
    48. David Vodrážka
    49. Ivana Weberová
    50. Jaroslava Wenigerová
    51. Zdeněk Bezecný
    52. Ludmila Bubeníková
    53. Václav Cempírek
    54. Josef Cogan
    55. Jaromír Drábek
    56. Jaroslav Eček
    57. Jan Farský
    58. Petr Gazdík
    59. Martin Gregora
    60. Alena Hanáková
    61. Leoš Heger
    62. Petr Holeček
    63. Václav Horáček
    64. Jan Husák
    65. Jitka Chalánková
    66. Rudolf Chlad
    67. Michal Janek
    68. Ladislav Jirků
    69. Miroslav Kalousek
    70. Jana Kaslová
    71. Daniel Korte
    72. Rom Kostřica
    73. Patricie Kotalíková
    74. Václav Kubata
    75. Helena Langšádlová
    76. František Laudát
    77. Jaroslav Lobkowicz
    78. Pavol Lukša
    79. Jiří Oliva
    80. Vlasta Parkanová
    81. Gabriela Pecková
    82. Stanislav Polčák
    83. Anna Putnová
    84. Aleš Roztočil
    85. Jaroslava Schejbalová
    86. Karel Schwarzenberg
    87. Jiří Skalický
    88. Jan Smutný
    89. Bořivoj Šarapatka
    90. Renáta Witoszová
    91. Lenka Andrýsová
    92. Josef Dobeš
    93. Michal Doktor
    94. Dagmar Navrátilová
    95. Viktor Paggio
    96. Karolína Peake
    97. Jiří Rusnok
    98. Jana Suchá
    99. Jaroslav Škárka
    100. Milan Šťovíček
    101. Martin Vacek
    102. Radim Vysloužil