Německá sociální demokracie diskutuje, jak demokratizovat EU

Německý filozof Jürgen Habermas a jeho kolegové radí SPD: prohlubte politickou integraci EU a kompenzujte nestabilitu finančních trhů zodpovědnou a koordinovanou finanční, hospodářskou a sociální politikou.

Na podzim příštího roku se v Německu konají volby do Spolkového sněmu. Volební program německé sociální demokracie (SPD) vzniká v čilé diskuzi s německými vědci a intelektuály. Při této příležitosti požádal předseda SPD Sigmar Gabriel filosofa a sociologa Jürgena Habermase o příspěvek k programové diskuzi v oblasti evropské integrace. V důsledku tohoto byl minulý týden ve Frankfurter Allgemeine publikován esej trojice Habermas, Bofinger a Nida-Rümelin pod názvem „Einspruch gegen die Fassadendemokratie“, volně přeloženo jako „Protest proti povrchní demokracii“. Autoři se domnívají, že současná destabilizace EU je zrcadlem selhání současné bezperspektivní politiky. Bez změny strategie evropská měna a tedy i současná EU dlouho nepřežije a že role Evropy v rámci světové politiky musí být nově definována. Podíváme-li se na obsah eseje podrobněji, lze jej zmapovat pomocí následujících pěti tezí:

1. Současná krize není krizí eura ani dluhovou krizí specifickou pro Evropu, ale krizí refinancování národních států, a má systémový charakter. Ve srovnání s hospodářským prostorem Japonska a Ameriky je Evropská unie a eurozóna nejméně zadlužená. Současná krize se tedy dá vysvětlit nedostatečným institutucionálním zajištěním společné měny. Příčinou krize není pouze chybné chování národních států, tato krize je systémovým problémem a proto nelze najít její řešení na národní úrovni. Proto ji nevyřeší ani fiskální disciplína (nekonečné škrty a strukturální reformy) ani záchranné balíčky.

2. Potřebujeme prohloubení integrace. Současná spolková vláda kancléřky Angely Merkel nemá odvahu přijít s opravdovým řešením a trpí nedostatkem tvůrčích schopností. I přes to, že se koná jeden summit za druhým, hospodářská i sociální situace EU se nadále prudce zhoršuje. Jen pokud prohloubíme integraci Evropské unie, společná měna a tedy i EU přežije. Jen tak může být ukončena nekonečná řada záchranných balíčků, která pouze vyčerpává solidaritu v EU. Druhým zásadním důvodem pro prohloubení integrace je zkrocení obludy paralelního světa investičních bank a hedge fondů. Regulace na národní úrovni by byla kontraproduktivní a záměry londýnského summitu G-20 z roku 2008 doposud ztroskotaly na rozstříštěnosti společenství národních států. V této oblasti by mohla Evropská unie nebo alespoň eurozóna plnit jakousi avantgardní roli.

3. Existují pouze dvě cesty ze současné krize. Dle autorů se můžeme buď vrátit k národním měnám, což vystaví každý jednotlivý členský stát nevypočitatelným výkyvům vysoce spekulativních devizových trhů. Nebo se EU či eurozóna rozhodne pro další přenos suverenity na EU s cílem zajistit fiskální disciplínu a především stabilitu. Jen vzájemným ručením za státní dluhopisy na úrovni eurozóny (tzv. eurobondy) může být aktuální nestabilita finančních trhů vyvážena. Nicméně riziko zneužití eurobondů musí být eliminováno nastavením striktních pravidel, vzájemnou kontrolou jejich dodržování a možností vynucování. Dále autoři navrhují zřízení společného fondu pro splácení dluhů, avšak do výše maastrichtských kritérií, tedy sloučení státních dluhů do 60 procent HDP. Dále autoři navrhují koordinaci finanční, hospodářské a sociální politiky s cílem vyrovnat stukrutální nerovnováhy v eurozóně. Toto by mělo za důsledek, že politika v EU znovu získá schopnost jednat a řešit problémy i přes imperativy trhů, které již po generace jednají nadnárodně.

4. Nyní je na řadě politická unie a musí ji chtít lid. Potřebujeme obnovení sociální Evropy namísto Evropy pro elity. Je potřeba rozhodovací procesy výrazně demokratizovat. Autoři kritizují spolkovou vládu za její podporování iluze státní suverenity namísto vykročení ke sdílené odpovědnosti. Pokud jsme eurozónou vytvořili prostor pro jednání, které navzdory národním hranicím umožňuje přerozdělovací efekty, musí také občané EU a tím pádem i evropský zákonodárce (Evropský parlament přímo a Rada zprostředkovaně) o těchto politikách rozhodovat a kontrolovat je. Autoři navrhují, aby Německo přes Evropskou radu navrhlo svolání konventu, který vypracuje změny Lisabonské smlouvy. Toto se má týkat eurozóny, tedy 17 členských zemí EU. Pokud budou tyto změny potvrzeny v referendech jednotlivými členskými státy, pouze tak mohou evropské národy opět získat tu suverenitu, kterou jim trhy již dávno ukradly. Strategie změny smluv by měla cílit na zřízení politicky sjednoceného jádra Evropy se společnou měnou, které je otevřené pro jiné zájemce– zmíněno je explicitně Polsko. Dle autorů by se mělo jednat o nadnárodní demokracii, která umožní společné vládnutí bez toho, aby měla formu federace. Federace by prý přetížila připravenost dotčených občanů k solidaritě a vzala by jim jejich dvojnásobnou identitu jako občanů EU a občanů jednotlivých národních států. Autoři nicméně nevylučují, že v této iniciativě německý ústavní soud předběhne německou vládu. Dne 12. září se očekává jeho rozhodnutí k ústavní stížnosti na Evropský stabilizační mechanismus.

5. Pokud se vzdáme evropského sjednocení, Evropa se rozloučí se světovými dějinami. Evropa je kontinentem se zmenšujícím se obyvatelstvem, snižující se ekonomickou silou a mizícím politickým významem. Evropské obyvatelstvo musí pochopit, že model sociálního státu a kulturní pestrost evropských národů mají pouze tehdy šanci na přežití, pokud se národní státy naučí spojit své síly. Jedině tak evropské národy zůstanou součástí agendy světové politiky a mohou uplatňovat svůj vliv na řešení globálních problémů. Posílená evropská integrace není tedy pouhou otázkou ekonomickou ale především hodnotovou.

Německá sociální demokracie si uvědomuje svou odpovědnost v oblasti evropské integrace a pečlivě připravuje svůj politický program. Závěrem bych chtěla podotknout, že bohužel nelze v současnosti očekávat, že česká debata se svou kvalitou vyrovná té německé a nelze také srovnávat reálný vliv německé a české sociální demokracie na politické dění na evropské scéně. Nicméně je velká škoda, že u nás debata o směřování EU stále chybí a to i přesto, že ČSSD intenzivně kritizuje Nečasovu vládu za její evropskou (ne)politiku. Prozatím ČSSD ve svých programových dokumentech ukázala, že chápe význam evropského sjednocení a uvědomuje si zájem České republiky zůstat součástí hlavního evropského proudu. Nyní je na čase, abychom vedli debatu o tom, jakou Evropu si přejeme a jak budeme tuto představu prosazovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Patrik Eichler - novinář, Praha

Pátek, 17.Srpna 2012, 17:21:18

Debata chybí, protože ji není kde vést a s kým vést. A platit to bude i uvnitř ČSSD, která prokazuje slušnou orientaci v evropských otázkách ve svých programových dokumentech a v některých vystoupeních členů vedení, ale nevtahuje do debaty o Evropě své členy, ani voliče.

Hovořit o "Evropě" jako o součásti hodnotového světa demokratické levice tady není zvyk, ale věc, ke které je lidi třeba přemlouvat.

Ostatně na Lidovém domě vlajka evropské sociální demokracie také ne a ne zavlát... Že je Česká republika členkou EU víme, ale snažíme se na to příliš neupozorňovat.

Příspěvek z debaty v SPD je milý.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.