Třetí cesta tenkrát a dnes
Oto NovotnýLevice musí bránit prostor liberálního, demokratického a sociálního státu jako otevřený terén pro testování alternativ. Bránit proti čemu? Proti všem pokusům otevřenou liberální demokracii a společensky usměrněný trh zničit.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let existovaly v naší zemi různé představy, co má přijít po reálsocialistickém režimu. Obecně sdílený požadavek zněl vágně — návrat k demokracii a trhu. Co se tím ale konkrétněji míní, na tom nebyla shoda. Mezi levicově smýšlejícími kritiky tehdejšího režimu z prostředí disentu panoval názor, že by nemělo jít o prostý návrat ke kapitalismu. Proto si tito lidé náš budoucí vývoj představovali jako alternativu mezi bývalým reálsocialistickým režimem a kapitalismem. A protože pro mnohé z nich kapitalismus představoval společenství na západ od našich hranic, také „návrat do Evropy“ neměl být jednoduchým začleněním do tohoto společenství. Ne-kapitalistický vývoj a osobitý vývoj nekopírující společenství standardních západních demokracií tvořil rámec představ o polistopadové „třetí cestě“. Uvažovali v něm o české perspektivě všichni svým osobitým způsobem — Havel, osmašedesátníci, nová levice i nemalá část veřejnosti. (Často se připomínají sociologické výzkumy prováděné těsně po Listopadu a dokazující, že lidé většinou chtěli nějaký jiný socialismus.)
Tyto představy ovšem vzaly za své, soudě podle toho, že jsme se stali víceméně standardní západní demokracií (i když stále ještě v postpubertálním stavu), dokonce členy jejich stvrzujících struktur — EU a NATO. Mnozí, kteří zůstávají věrní polistopadovým představám o „třetí cestě“ nad tím dodnes lamentují a neustále vznáší otázky „coby….., kdyby…?“ Kde se stala chyba?
Já myslím, že kapitál se jako určitý pravděpodobnostní servomechanismus chová pořád stejně.
Až na to, že jeho pořád stejné chování a zákonitosti má jiné důsledky než včera.
Je nucen reagovat na situaci, kdy stejná typická soustava reakcí kapitálu na podmínky a okolí má na výstupu morbidní a hnusný následek.
Jindy stejná soustava reakcí nemusela tyto následky vyvolávat - teď holt vyvolává ...
např. "race(s) to bottom" je teď víc nepříjemný obraz fungování kapitálu než včera - ale to neznamená, že se na vlastnostech kapitálu cokoli podstatného změnilo - buď má zasunuté určité parametry nebo nemá.
je to na nás
Pod jedním vedlejším článkem doporučuje pan Novotný panu Karenovi, aby tlačil levicové parlamentní strany k prosazování zákonů, které zajistí demokratický sociální stát. Jako politický analytik by však měl vědět, že tak tyto strany činí, ale jejich návrhy zákonů sotva kdy projdou prvním čtením.
Při dodržování demokratických metod a forem dnes poslanci vládní koalice neumožňují ani projednávání levicových návrhů zákonů ve výborech, natož aby měly šanci takové návrhy na přijetí.
Z hlediska demokratických metod a forem je vše v pořádku. Co do obsahu demokracie, jako vlády většiny při respektování názorů a práv menšiny, to v pořádku jistě není.
Levičák Novotný je asi spokojen, demokratické metody a formy fungují. Jiní levičáci spokojeni nejsou, demokracie ztrácí svůj obsah.
P.S. Nemluvě o tom, jakým způsobem si vládní koalice většinu zajišťuje …
Fata jako ..... Levice, demokratická levice, je bytostně zavázána pluralistickému vidění světa......, popřípadě rozšířená na: Demokratická strana jakéhokoliv zbarvení je bytostně zavázána pluralistickému vidění světa jako základu demokraticky koncipovaného soupeření politických zájmů........ jsou i zde na DR přijímány s ...hm,ale tahle demokracie.
Naše tradiční nedůvěra v demokracii schopnou odolat usurpaci moci zločinnými je pevná.......pomyslel jsem si.
Ale opravdu z toho nemám radost, že to nefunguje. Naopak, bylo by krásné, kdyby to fungovalo.
Dnes se volí ve Francii a možná že to bude prima překvapení.
Pro klausiány méně prima....pomyslel jsem i.
Zeman o sobě ve své knize vydané roku 1991 prozradil, že kdyby byl v Německu, tak by asi volil FDP - stranu, která je z hlediska sociálního napravo od CDU (nikoli mezi SPD a CDU, jak je mylná představa) ...
Zeman byl liberálním keynesovským (to na sebe kdysi prozradil na jakýsi dotaz s tím, že jako keynesovec tvrdí, že v době růstu se má šetřit a v době poklesu naopak) solitérem.
Sociálním demokratem nebyl.
Nicméně se do role sociálního demokrata vpravil dobře, usmířil se se zahraniční ČSSD, která neměla Horáka v oblibě a fandila Battěkovi a svou roli splnil na jedničku.
Podraz z prezidentské volby si trochu zavinil sám (primadonským chováním ohledně prvního kola), ale zásadní odpovědnost a hnus celého odporného kousku dopadá plně na ty, kteří ho tehdy nevolili
Mnoho momentálních okolností je jen zdejším pozůstatkem nezkušeností s demokratickým režimem.