Nehledejme Jistotu, vytvářejme pojistky

Demokracie žádnou Jistotu nezaručuje. Měli bychom se smířit s tím, že je to vize života v nejistém světě s mnoha dobrými pojistkami a za tímto cílem důsledně jít.

4911053

Oto Novotný

16.03.2012 08:00

Nedávno jsem s jednou výzkumnou agenturou objížděl republiku a zjišťovali jsme nálady našich občanů v dnešní krizí rozjitřené společnosti. Šlo o skupinové rozhovory s příslušníky střední a spíše nižší střední vrstvy, zkrátka s těmi tzv. obyčejnými lidmi. Ti lidé říkali, že trpí velkým stresem a ztrátou jistot. A že tomu tak ještě nikdy nebylo.

Na poměry dnes nadávají skoro všichni. V poslední době už i akademická obec a studenti revoltující proti zákonu o vysokých školách, který omezuje akademické svobody a hrozí zavedením školného. Silných slov na adresu stále nemožnější vlády je mnoho, veřejných protestů málo. Na odbory organizované demonstrace chodí stále zlomek jejich členů. Rozčepýření aktivisté ProAltu vyvolávají sympatie, ale nezapalují. Možná snad společná demonstrace odborů a občanských aktivistů plánovaná na duben spustí nové pražské jaro? Dodá občanům více kuráže nejnovější pokus sociálnědemokratické opozice shodit vládu? Inspiruje k větším veřejným protestům ona podivná Holešovská výzva?

Je to naší národní povahou, že nám už musí téci hodně do bot, abychom se šli rvát za svá práva? Lámeme si hlavu, čím to je, že dnes krajně znejistělí a stresovaní „obyčejní lidé“ spíše jen reptají, uchylují se do svého soukromí, ale veřejně neprotestují. Myslím, že to není jen znechuceností z politiky vyznačující se nekompetentností, cynismem a korupcí. Není to jen malou schopností opozice přesvědčit občany, že její návrhy mohou přinést pozitivní změnu. Je v tom mnoho dalších příčin, ale jednu považuji pod dojmem skupinových rozhovorů s občany za zvláště významnou.

Česká společnost dnes prožívá hlubší trauma. Češi netrpí stresem pouze v důsledku ztráty tradičních jistot, ale v důsledku ztráty Jistoty. Dnešní starší generaci předlistopadový režim od kolébky vychovával v naději, že ona Jistota existuje, resp. že je jí onen režim sám. Ten režim, který se nazýval, bůh ví, proč socialismem, však žalostně selhal a Češi jej v devětaosmdesátém zavrhli. Spolu s ním však nezavrhli víru v Jistotu. Víru, že existuje, nebo musí existovat nějaký společenský systém, který pracuje pro naše všeobecné dobro a za nás. Proto nebylo divu, že se až příliš mnoho Čechů brzy po pádu bývalého režimu nadchlo pro další Jistotu, kterou nabízela jiná politická parta, tentokrát v dresu neoliberální pravice - Jistotu dobré tržní společnosti.

Vydrželo to relativně dlouho. Tahle pravice to totiž ještě v devadesátých letech nemyslela až tak vážně, protože její vlády mnohé tradiční sociální jistoty udržovaly jakžtakž při životě a vizi Jistoty dobré tržní společnosti používala spíše jen jako ideologický kánon vlastního sebeuvědomění. Později ji pravice používala jako nástroj mobilizace voličů za reformu údajně stagnujícího sociálního státu pod vedením sociální demokracie. Pamatuji si, jak v roce 2006 v jedné předvolební televizní reportáži fešná čtyřicátnice, na první pohled ze slušně zaopatřené střední vrstvy, tvrdila, že za vlád sociální demokracie je to všechno „pořád stejný a děsná nuda“, a že bude volit pravici.

Takže za vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase to pravice vzala od podlahy a nuda skončila. Ve svatém nadšení pro vizi Jistoty dobré tržní společnosti začala tradiční jistoty, či spíše pojistky po svém reformovat a de facto ničit. Tím ale tato Jistota garantovaná trhem narazila na limity akceptovatelnosti podobně jako kdysi Jistota garantovaná vedoucí úlohou jedné strany. Jinak je to ovšem už o něčem jiném. Dnes se ztrátou víry v Jistotu trhu, odchází do věčných lovišť i víra v Jistotu vůbec, víra, že vůbec může existovat nějaký systém, který pracuje pro všeobecné dobro a za nás. Jenže když se taková Jistota ztrácí v mlze, tak jaký má smysl protestovat proti neuspokojivým poměrům? A hlavně, potřebujeme ještě demokracii?

Když byli ve zmíněných skupinových rozhovorech občané konfrontováni s touto otázkou, zjevně v nich vyvolávala rozpaky. Někteří se oddali hlubokému mlčení a jiní odpovídali, že vlastně demokracii nepotřebujeme, protože přece nepotřebujeme chaos, nepořádek a korupci. Demokracie dnes mnoha lidem splývá s existujícími zlořády a přestávají ji chápat jako morální imperativ, který dává šanci proti zlořádům účinně bojovat. Tohle je nebezpečný posun ve vědomí občanů této (stále ještě) demokratické země. Děsivý důsledek ztráty Jistoty. A je otázka, co s tím my, kteří v demokracii stále vášnivě věříme, můžeme dělat.

Nevím, jestli bychom my na levici měli občany aktivizovat nadějí na nějakou další Jistotu a zároveň mluvit o demokracii. Tohle spojení demokracie s Jistotou je od počátku kardinální omyl. Demokracie, tak jak ji známe na základě zkušeností, nebo jak si ji dokážeme představit i v té relativně nejdokonalejší formě (participativní demokracie) žádnou Jistotu nezaručuje. Měli bychom se smířit s tím, že demokracie je vize života v nejistém světě s mnoha dobrými pojistkami a za tímhle důsledně jít.

Takže i když ztráta Jistoty může být dočasně stresující, tak při domýšlení vážných problémů, které přináší úsilí vybudovat na jejích základech lepší svět, může jít vlastně o velký krok ke svobodě. Nutí nás přestat plýtvat energii na falešné utopie a soustředit se na vymýšlení spolehlivých pojistek pro život v nejistém světě. K tomu potřebujeme mít správné hodnoty, variabilní scénáře a praktické projekty. Myslím si, že na levici správné hodnoty máme, ale scénáře a praktické projekty nám často chybí. Proto potřebujeme více zapojit naší inteligenci. Myslím tím náš kolektivní praktický rozum, který, když se osvobodí od dogmatu Jistoty, začne fungovat „přirozeně“, tj. komunikativně a experimentálně. To je metoda politické práce, kterou byl stavěn demokratický sociální stát, a kterou se musíme znovu učit, pokud jej chceme ubránit. To je metoda jak může levice přejít znovu do ofenzivy a nabýt zdravé sebevědomí. Získat pro tuto metodu občany paralyzované ztrátou Jistoty nebude lehké. Tohle vyžaduje hodně přesvědčování a strašně moc drobné „masarykovské“ (spolu)práce. Tedy kromě těch demonstrací za nové pražské jaro. Ale jinak to asi nepůjde.

Diskuse (26 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Pátek, 16.Března 2012, 11:39:1

Jedna z věcí, na kterou by se bylo dobré zaměřit, je suverenistické pojetí demokracie, které čiší třeba z oné Holešovské výzvy. Představa Lidu jako entity obdařené "všeobecnou vůlí", kterou vyjadřuje nějaký suverén (Ludvík XIV., Národní rada HV, kdokoliv). Ne nadarmo patří dva největší myslitelé suverenity - Thomas Hobbes a Carl Schmitt - k největším teoretikům autoritářského státu. Opravdovým suverénem může být jedině bůh, proto je v samotném tom pojmu obsaženo metafyzické, ba teologické pojetí politiky, jehož pozůstatkem je i představa lidu jako "zdroje moci". Zdroj se zde však nevyhnutelně stává spíš něčím k vytěžení, k proměně v nějaký produkt - a tím je ona "všeobecná vůle". Holešovská výzva inklinuje k politickému kýči, který podceňuje složitý proces produkce vůle, její fabrikování, odmítá relativitu KAŽDÉ reprezentace a chce bytostně falešnou reprezentaci nahradit reprezentací pravou, tou opravdu suverénní.

Termín suverenita bych chápal spíš jen jako vyjádření odvozenosti práva od politiky (= platnost každého právního řádu je závislá na uznané reprezentativnosti nějaké zákonodárné moci), samotná představa suveréna jako entity, která je PŘED politikou, musí nutně vést k nebezpečí absolutistických forem moci - "my jsme lid!". Neexistuje nic takového jako lid, jsou jen občané a jejich kolektivní projevy!

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 16.Března 2012, 18:25:53


Výzva, která začíná tím, že jsme „obyčejní lidé“, je minimálně špatně formulovanou výzvou. Vyselektovat z této výzvy drze ještě všechny straníky, kteří mnohdy platí obrovskou lidskou cenu za nikdy nekončící boj přímo ve střevech samotného systému, to je nehorázná arogance. Přesto dokážu víc než pochopit, proč se lidé bouří a dokážu i pochopit, proč si mnozí nedokážou vybrat z opravdu „pestré“ palety nabídky mnohdy stále stejných maket. Přesto je podstatně zdůraznit, že právě nepolitická politika je jako koncept hlavní příčinou slabého občanského zájmu o politiku, tedy fakticky je politika bez boje přenechána profesionálnímu cechu technokratů moci napříč, což vede k zauzlení systému a prostupování mafie do státní správy.

Petr Litschmann - M.Žižkov

hmm Sobota, 17.Března 2012, 13:24:41

V textu má být lom odstavcem již před větou: "tak jaký má smysl protestovat proti neuspokojivým poměrům?" Nechápu, proč se autor snížil k použití tohoto proti-argumentu, když s ním dále nepolemizuje? Vzpomínám si zde opět na Kellerovo: "Já jsem se samozřejmě poučil, že každá diskuse má začínat tím, že kritik přijde s řešením pro planetu... ..takže ano, mám." (a všichni víme, že "obyčejní lidé" jsou přesně ti, kteří v historii s takovými řešeními přicházeli, kdepak nějaká inteligence, pché!..)
To, co následuje po této a pak po větě: "A hlavně, potřebujeme ještě demokracii?" není nic jiného než strach, rád autorovi věřím, že se strachuje o demokraci, ale už mu tak nevěřím, že se nestrachuje víc o demokraty sociální.. A také o to, jestli ČSSD s tím nápadem na zapojení inteligence ("Proto potřebujeme více zapojit naší inteligenci.") nepřichází v čase + - kolem dvanácté? Jestli sociální demokraté již svou důvěryhodnost před voliči nespotřebovali?
Domnívám se ale, že řada dnešních protestujících a nespokojených nevolá po žádné takové "jistotě a prosperitě" z volebního billboardu paroubkovské éry, která tenkrát tuším volebně propadla, jako spíš po naději že spravedlnost jednou bude znamenat zase spravedlnost, rovnost před zákonem zas rovnost před zákonem a demokracie zas demokracii. Jestli se ideové vedení ČSSD chce pouštět do zpochybňování nakovýchto nadějí (když už ne jistot), tak nevím nevím, kam se její cesty budou ubírati?

Oto Novotný - politický analytik

Pane Litschmanne, Sobota, 17.Března 2012, 18:09:59

nevadí mi kritika, a díky za ní, hlavně diskutujme... Ale Vy jste slutečně vyčetl, že když varuji před konceptem demokracie jako vize Jistoty, že tím rezignuji na to, že "spravedlnost jednou bude znamenat zase spravedlnost, rovnost před zákonem zase ro vnost před zákonem a demokracie zas demokracii"? Anebo, že bychom místo toho měli nabízet voličům "paroubkovskou jistotu a prosperitu" ? Tak to fakt ne.... (I když on ten slogan v roce 2006, kdy lidé zažívali prosperitu a růst jistot nebyl až tak neúspěšný. ČSSD měla nejlepší procentuální volební výsledek v historii a nebýt zřejmě Kubiceho zprávy, mohla i vyhrát.....)

Petr Litschmann - M.Žižkov

Pane Novotný, Neděle, 18.Března 2012, 15:24:21

Je celkem lhostejné co jsem vyčetl z Vašeho článku a částečně možná i to, co přesně chcete dosáhnout svým varováním určeným zřejmě spíše k vnitrostranické diskusi. Jen jsem chtěl vyjádřit názor zdola, že by bylo pěkné, kdyby se ona diskuse na téma "A je otázka, co s tím my, kteří v demokracii stále vášnivě věříme, můžeme dělat." již trošičku pohla směrem k vizím předatelným i veřejnosti. Martin Škabraha tu v DR nedávno psal o tom, že kdo veřejnosti přinese-představí vizi řešící to, co veřejnost považuje za problémy doby, může čekat (volební) úspěch, dokonce se prý stane hegemonem. I Lukáš Jelínek svůj komentář z včerejšího Práva uzavírá takto: "Vláda má poslední šanci upravit reformy tak, aby byly v zájmu většiny občanů a opozici nezbývá než pustit k vodě partajničení po sekretariátech a vyjít vstříc řadovým aktivistům bez stranických knížek. Jinak může na hrachu odrážejícím se ode zdi vládní apatie uklouznout levice spolu s pravicí." Ale je pravda, že by se to s tím kvaltováním nemělo přepísknout, zadýchaní straníci mnoho neřeknou...

Martin Pleva - pedagog, Brno

O. Novotný a jeho velká písmena Neděle, 18.Března 2012, 22:27:13

Myslím, že chápu, jak to myslíte, ale nejsem si úplně jistý, jestli ten váš způsob vyjadřovat podstatné myšlenky pomocí rozlišování velkých a malých písmen je ten nejšťastnější (inspirace Bělohradského "Alternativou"?).

Ano, život je riziko a život v demokratické společnosti také - to je třeba lidem říct, že "jistoty" totalitního režimu nabídnout nelze. Na druhé straně ale si nemyslím, že lidé ve skutečnosti volají po nějaké hlubinné "prajistotě", po tom, aby byli uvázáni na řetězu, jen když je budou pravidelně a dostatečně krmit.

Řekl bych spíš, že lidé automaticky převzali mediální diskurz se všemi jeho postupnými proměnami za posledníci 20 let - a zkrátka ztotožnili kapitalismus a demokracii. Problémy, které primárně přináší současný neregulovaný globální kapitalimus, házejí tak na demokracii. Nadávat na politiky je běžné a stává se to dokonce jakýmsi bontonem, ale málokdo si dovolí nadávat na byznysmeny. A co víc, politici, přes všechny své četné chyby, navzdory tomu, že to jsou mnohdy opravdu zkorumpovaní lumpové, za to nejpodstatnější nemohou. Oni jen slouží velkému byznysu a nadnárodnímu kapitálu - a jsou za to otloukáni a uráženi (a jistě, nechají si to zaplatit), ale co jiného mohou dělat? Hezky se to ukázalo i v pátečním Hydeparku se zástupcem Holešovské výzvy, který když vybředl z blábolů o vládě odborníků a promluvil o tom, co lidi opravdu pálí, se začal ohánět hrozící chudobou, nezaměstnaností atd. Ztrátu sociálních jistot a zhoršování životní úrovně ale nezpůsobují primárně politici, je to tendence celého současného kapitalismu (Německo je úspěšné právě proto, že tam už 10 let nerostou reálné mzdy atd.).

Lidem je tedy potřeba především říci, že za jejich bědnou životní úroveň a nejistotu (resp. za strach, že skončí na ulici) může vývoj nynějšího kapitalismu. Politici za tuto situaci mohou až druhotně tím, že nedokáží trendům soudobého kapitalismu vzdorovat. Já jsem první, kdo hlásá, že právě tohle se musí změnit, ale podmínkou pro změnu je, aby si lidé uvědomili následující: nehněvej se na politiku, hněvej se na ekonomiku - a po politicích požaduj, aby s ekonomikou něco udělali.

Petrasek Milan - penzista

Jistoty a démoni Pondělí, 19.Března 2012, 22:25:31

K téma pár závěrečných myšlenek z příspěvku V. Bělohradského "Tři démoni" v čísle 96 německého Lettre internatiolnal.
V závěru své eseje s podtitulkem „unesená (střední) Evropa po 25 letech“ poukazuje Bělohradský na tři nejnebezpečnější touhami vyvolávané démony, které odsud nevypudila žádná politická změna.
První – stále se navracející touha očekávání antipolitických hrdinů, kteří jsou schopni nahradit politiku racionálních kompromisů mezi protichůdnými zájmy, antipolitikou či nadpolitikou, která nezná kompromisů a odvolává se na „vyšší hodnoty“. Partajní politik by měl být – vesměs v rámci potírání korupce – svržen nějakým odvážným hrdinou, který vše vyřeší tím, že korupční politiku podrobí politice nezkažených zákonů trhu.
Druhá – stálá touha po uzavřené společnosti národnostně, kulturně a rasově vzájemně podobných, namísto otevřené civilní společnosti protichůdných postojů „vzájemně nepodobných“.
Třetí – herní způsob nostalgicky usilující o dominanci exklusivní, vyšším vkusem elit ovládanou kulturu, zcela mimo chaotickou, integrativní, vkus elit urážející kulturu masovou.

Stanislav Hošek - Český těšín

VŠEOBECNĚ PROPAGOVANÉ OMYLY Pondělí, 9.Dubna 2012, 08:56:44

Minulý režim neselhal. Jako každé „dobro“, byl doslova převálcován agresivně válkychtivým „zlem“, které lákalo na vějičku spotřeby. Tak jako mírumilovní neandrtálci byli sežráni cromagnonci.
Polistopadová pravice neudržovala první desetiletí sociální stát z nostalgie, ale protože na něj minulý režimu našetřil.
NEJVĚTŠÍM PŘETRVÁVAJÍCÍCM OMYLEM „SAMETOVÉHO PŘEVRATU JE PŘESVĚDČENÍ, ŽE ŠLO O „REVOLUCI“ DEMOKRACIE PROTI TOTALITĚ.
Dalším velkým omylem je tvrzení, že demokracie a liberalismus mají něco společného.
A konečně celý text je hraním se slovíčky. Jistotou jsou přece především ona pravidla vzývaných „pojistek“. A jejich fungování nikdy nezajistí demokratická většina, leč jí zvolená elita, která ale musí být pod veřejnou kontrolou většiny. Ona veřejná kontrola je v mých očích onou rozhodující pojistkou, která musí mít institucionální formu, zakotvenou až dokonce v ústavě.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 9.Dubna 2012, 12:15:50

říká se, že věda začíná tam, kde začíná kvantifikace nebo aspoň komparace.


Neexistuje žádná abstraktní Jistota a Nejistota - jako jakési entity.

Existuje podkriticky nízký objem či proud pracovních či jiných příležitostí ...

A kapitalismus směřuje v tomto ohledu v konečném výsledku, součtu, skóre, vektoru ...
... jenom jedním směrem

Josef Heller - Politický analytik

O jistotě Pondělí, 9.Dubna 2012, 22:16:12

Ač jsem k Otovi Novotnému vždy kritický, tohle není jeho nejhorší článek. Má i pravdu v té touze lidí po nějakém zajištění systémem při současné nechuti o věci přemýšlet, neřku-li už něco dělat. Má i pravdu v tom, že ta touha, víra v existenci jistoty, je mimo jiné i důsledek působení minulého systému (to je taky jedna z mála dobrých věcí, které elita minulého systému a její ideologie dokázala). Má taky pravdu v tom, že k jistotě je třeba neustále aktivně směřovat a korigovat ji, a to svobodnou aktivitou. V čem už je ale Ota poplatný své soc.dem. ideologické orientaci je tvrzení, že nelze spojovat demokracii s jistotou. Tady se už mimo jiné tlačí postmoderna s její totální relativizací všeho, zákonitostí pravdy, samozřejmě i jistoty (která i podle marxismu je vždy konkrétně historická, relativní!!!) pro člověka. Proč bych nemohl chápat demokracii jako nejlepší cestu k jistotě dosažitelné v dané historické etapě? To ovšem už nemohu brát za jistotu všechno – např. jistota možnosti vykořisťovat většinu pro menšinu – tedy kapitalismus – jistotou pro demokratickou většinu společnosti není a je s demokracií neslučitelná, ale naopak jistota, že mohu rovnoprávně s jinými užívat výrobní prostředky, podle toho pak i spotřební předměty a služby a nehrozí mi bídné živoření sociálně vyloučeného, odkázaného na milost druhých /a tahle jistota dosažitelná v daném historickém horizontu by lidem určitě stačila, kdyby je nedezorientovala buržoasní ideologie a ideologové –někteří velmi dobře placení, jiní pracující z pouhé hlouposti a slepé víry/ k demokracii neoddělitelně patří. Ostatně jen za této jistoty je demokracie vůbec možná, jinak je to demokracie (a jistota) jen pro stále zmenšující se elitu (ale tohle Ota a ČSSD nikdy neuznají).
V tomto duchu se mi líbí poznámka pana Litschmanna o tom, zda strach o demokracii není strachem o sociální demokracii. Souhlasím i se zjištěním pana Plevy, že lidé bohužel převzali (přidávám - po obrovské ideologické masáži vládnoucí třídy) představu spojující demokracii s kapitalismem a chyby kapitalismu připisují demokracii,zatímco je potřeba, aby pochopili, že za nedostatky demokracie může kapitalismus. Jen bych dodal – který je nutno a možno překonat – humánně a demokraticky. V tomto smyslu má pravdu i pan Hošek – v r.1989 se po nutném kroku odstranění vyhnilého protosocialismu ukázalo,že nešlo o porážku totality, ale jen o její vystřídání ještě účinnější (protože skrytou a ekonomicky dobře podloženou) totalitou kapitalistickou. Veřejná kontrola rozhodně ano, ale nebude nikdy účinná, dokud nedojde k vytvoření silného samosprávného sektoru, který vyprodukuje třídu samosprávných vlastníků, voličů a občanů vyškolených hlídat si řídící aparát a jednat jako celospolečenští vlastníci.

Petrasek Milan - penzista

Pan Heller nastínil Úterý, 10.Dubna 2012, 09:11:37

svůj náčrt předpokladů funkčního demokratického režimu
Veřejná kontrola rozhodně ano, ale nebude nikdy účinná, dokud nedojde k vytvoření silného samosprávného sektoru, který vyprodukuje třídu samosprávných vlastníků, voličů a občanů vyškolených hlídat si řídící aparát a jednat jako celospolečenští vlastníci
Kdyby byl býval napsal....... dokud nedojde k prosazení podmínek k vytvoření silné občanské většiny vyškolených hlídat si řídící aparát a jednat jako celospolečenští vlastníci...... tak by to bylo i mým obrazem.
.

Josef Heller - Politický analytik

Pane Petrásku - nejsme v rozporu Úterý, 10.Dubna 2012, 11:53:11

I já samozřejmě předpokládám, že ti samosprávní vlastníci vytvoří nejprve jádro a pak i většinu té Vaší občanské většiny.Od Vás liším jen:
1) spoléháte na abstraktní občany, ale neberete v úvahu,že tu většinu musí proti kapitalismu sjednocovat zájem plynoucí z určitého eknomicko-vlastnického postavení (ale nemusí to být jen dělníci)- proč vlastně tak tvrdošíjně odmítáte brát v úvahu tu ekonomiku?
2) tomu hlídání se lidé nenaučí jen tak někde - musí je to učit každodenní postavení a vlastnmická činnost - a tuto výuku všichni ke kapitalismu kritičtí občané nemají (např. ji neměl industriální dělník a proto nedokázal zabránit nastolení diktatury řídícího aparátu za protosocialismu).
A nakonec - předložíte nějaké nměty na ten společný minimáln program levice nebo jenom povedeme teoreticko-ideologickoun diskusi - mně to nevadí, já mám zlomenou nohu a nudím se a teorie mne baví, ale jiní naopak žbrblají a z diskuse utíkají.

Petrasek Milan - penzista

jiní žbrblají, z diskuse utíkají a mají recht Úterý, 10.Dubna 2012, 16:00:6

Protož všem mimo nás se rozprava o tom, co se skrývá za dnešní podobou demokracie jeví zbytečnou. Vědí, že sociální stát je nedílnou součástí liberální demokracie, což postačuje k domněnce, že to už není věc, o níž by se měly vést spory.
Přesto ještě krátce a po mém tvrdošijně navrhuji dořešit, zda ekonomickovlastnické poměry naučí občana si hlídat svou svobodu pomocí demokratického režimu - vy,
nebo zda teprve suveréní občan se naučí hlídat svou svobodu a tím ekonomicko-vlastnické poměry pomocí demokratického režimu - já.
Můj postoj, bych doložil pohledem na Island, kde hlídání schopný suverén poslal protagonisty zvlčilého kapitalismu před soud. A dále pohledem do Skandinávie, kde suverén již mnoho generací nesvěřil plnou moc usurpátorovi. V obou případech jde spíše o následek civilizačního pokroku - jakosti kulturní nadstavby, než o následek silného samosprávného ekonomického sektoru.
Myslím, že úderné nepostmoderní kritické shrnutí politických analýz zmíněného úkazu na Islandu z české pozice, by mohlo být dobrým příspěvkem levici.
V možném sporu o to zda slepice či vejce, je slepice jako vyšší stadium vývoje referenční veličinou mé pozice........ zcela vážně jsem si pomyslel....

Josef Heller - Politický analytik

nENÍ TO SPOR SLEPICE -VEJCE Úterý, 10.Dubna 2012, 16:28:26

Ani na Islandu, ani kdekoli jinde žádné úspěchy demokracie a sociálního státu neodstranily, ba ani vážně nepodlomily kapitalismus, výměna vládnoucí garnitury v politice bez změn ve vlastnictví nic podstatného a dlouhodobého nevyřeší. Demokracie a sociální stát mohou - ale nemusí patřit k liberálnímu kapitalismu, ale pořád tu bude kapitalismus, vykořisťování, diktatura buržoasie a demokracie jen pro někoho.Komunisté si taky mysleli, že jejich politika stvoří nový systém s největší demokracií v dějinách - ale ekonomické limity zapůsobily sa vzniklla z toho jen diktatura řídícího aparátu - zkrátka ekonomika je v dlouhodobé perspektivě, jako statiostická tendence, konec konců určující, ostatní jsoiu iluze. Ale to vůbec nevadí - klidně si je ponechte a dohadujme se o tom, co konkrétního k omezení kapitalismku udělat. Už jste si promyslel nějaký ten minimální program - čekám?

Petrasek Milan - penzista

Strpení pane Hellere, ještě nemám doprořezané jabloně a nic nezlomeného Středa, 11.Dubna 2012, 09:59:38

Předesílám proto již probraný traktát vysvětlující můj postoj k mým možnostem. Ty vycházejí z nemožnosti vyloučení ohledu na vliv lidské zvlčilosti v jakémkoliv hávu - v před-, i postkapitalistickým. V souvislosti se záměrem vysvětlit levici co patří do jejich programu mi proto připadá dobré připomenout, několik známých souvislostí, které by mohly předem vyloučit takové návrhy společenských řešení, které by opomenuly platnou lidskou kondici.
Hlavně tak prosadit lapidární, ale stále jen okrajově vnímané poznání, že násilí není protikladem, ale naopak nosným skelettem demokratického režimu. Zájmové konflikty byly a jsou stále řešeny pouze použitím násilí - násilím práva.
(ze živočišných dispozic se člověk nemůže vyčleňovat. Civilizační proces vedl od fyzického násilí k násilí práva – smluvním zajištěním skutečnosti, že převahu síly jedince je možné vyrovnat sjednocenou silou slabších Právo je tak schopné násilím zaručit, že se již neprosadí násilný zájem společenské frakce, ale násilný zájem společnosti).
Z tohoto pohledu dnes zůstává jakákoliv forma společenského uspořádání vystavena násilí. Vyspělá demokratická společnost je schopna v jakkoliv strukturovaných ekonomických poměrech regululovat střet trvale protikladných zájmů fatálně vyvolávaných jednak pokusy částí elity povýšit se nad platná omezení a strhnout na sebe moc, a jednak stálou snahou společenství slabších získat právními změnami větší podíl na moci.
V globální konzumní kapitalistické společnosti tzv postmoderny vznikají různě nepřehledné situace právního vyrovnání protikladů, např. masovosti a individuální zodpovědnosti. Jak politická, tak ekonomická elita splývá v jedno seskupení - media se stala převážně nástrojem elity mocných. Programy velkých stran se podbízí občanům současně pocity sounáležitosti jak k elitě, tak ke společenství slabších a tím zacíleně narušují rozlišování a schopnost kontroly společenské-demokratické rovnováhy zájmů mezi agresivní částí elity usilující o usurpaci moci a občany na elitě závislými bojujících o podíl na moci.

Petr Litschmann - M.Žižkov

pane Hellere Středa, 11.Dubna 2012, 10:56:8

nemohl byste se ve volných chvílích věnovat překladatelské činnosti a převést své teze do jazyka srozumitelného pro ty, kteří z různých důvodů na hodinách Marxismu-Leninismu nebyli přítomni a už se jim to nechce dohánět? Možná vašich příštích čtenářů nebude o mnoho více, ale když se musí teď stejně stříhat ty jabloně..

Josef Heller - Politický analytik

Jabloně ne, pohyblivost závidím Středa, 11.Dubna 2012, 13:41:16

Pane Petrásku, ty jabloně Vám nezávidím (mne zahrádka nikdy nebavila, a to jsem z venkovského), ale tu pohyblivost ano – díky noze nemohu za svou dvouletou praneteří, což mi hodně vadí. Samozřejmě, ne že bych neměl počítačovou práci, ale tady jsem závislý na jiných lidech a to je jiná.
Je dobře, že jste napsal ten traktát, zase Vám víc rozumím, i když bytostně nesouhlasím, pochopitelně akční dohoda je pořád možná.
Tak se vůči Vám alespoň vymezím teoreticky z pozic marxismu. Podle marxismu nic takového jako lidská pudová zvlčilost neexistuje –čím více se člověk vyděluje z přírody, tím více je formován společenskými faktory, resp.ty pudové - např. potřeba uspokojit hlad – jsou zprostředkovány společenskými (lidé hladovějí z důvodů vykořisťování – ryze společenského procesu – lidé dokážou vydržet hlad třeba v náboženském nebo jiném zápalu (např. obležená pevnost, polární výprava – samozřejmě vím o kanibalismu u Greelyho a Franklina, atd.). Převádět např. násilí v ekonomickém zájmu třídy vlastníků na pudy je dle klasiků chybné a je to vlastně forma, jakou ideologie té vlastnící třídy balamutí ty vykořisťované. Vlastnosti člověka jsou především dány konkrétně historickými společenskými podmínkami. Např. pud vlastnit v prvobytně pospolné společnosti nebyl – viz Indiáni, kteří prodávali svou půdu a nedovedli pochopit, že tam už pak nesmějí. Jedna historička zkoumala indiánský kmen ve stadiu přechodu od prvobytné k soukromému vlastnictví – náboženská pravidla byla taková, že ten, kdo hodně vlastnil (šlo ovšem o spotřební předměty či individuálně použitelné potřeby k lovu apod.), to na nejbližší náboženské slavnosti zase všechno rozdal. Ta trvalost se zrodila až když se prosadilo nové a pokrokovější hospodaření formou vykořisťování člověka. Řada tzv. pudových vlastností, které přetrvávají vlastně napříč přes měnící se formace, dokládá jenom to, že změny zase nebyly až tak velké, že člověka pořád formuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků a stará společenská dělba práce. Možná, že přeceňuji individuální zkušenost – ale to obvyklé a společensky přijatelné (ale taky společensky smysluplné) jednání a myšlení lidí za protosocialismu bylo přece jen jiné, než např. dnes. Určité druhy násilí a kriminality prostě neměly smysl, když se nemohly zhmotnit ve vlastnictví výrobních prostředků a vykořis‘tování ostatních lidí.
Mohli bychom se bavit o tom, co je násilí – i s Vámi bych se asi shodnul, že to zdaleka nemusí být jen ozbrojenou silou vynucené násilí – i Vy za násilí označujete respektování právních norem apod.I sametová revoluce byla násilím, a to dost výrazným. Připomínám v této souvislosti nejen známou – nejsem si jist zda Marxovu – zapomínám – tezi o tom, že násilí může být pouze porodní bábou něčeho nového /dodal bych – nebo vykonavatelem euthanasie nad smrtelně nemocným – jako v případě protosocialismu/ - nemůže ani zrodit dítě tam, kde není ekonomické těhotenství nebo zabít životaschopný, regenerující se organismus. Velmi cenné jsou asi 3 kapitoly z Engelsova Anti-Duhringu nazvané Teorie násilí (neručím za přesnost, nechce se mi poskakovat na berlích ke knihovně), kde vysvětluje vztah mezi vznikem politiky, státnosti a ekonomickými procesy vzniku soukromého vlastnictví a vykořisťování (hlavně v důsledku potřeby nového účinnějšího způsobu výroby a možnosti, kterou nabídlo rozrůznění lidské pospolitosti na duševně a fyzicky pracující - nad tím ještě řídící a řízené - město a venkov apod.) Násilí, státnost jakoby na první pohled byla prvotní, ale ve skutečnosti měla jen určité časové prvenství, společnost, ekonomika, byla už tím novým těhotná a násilí by nedokázalo prosadit něco, co by nemělo oporu v ekonomickém samopohybu. Už jsem připomínal iluzi samotných klasiků, kteří nebyli dost marxisty – uznávali prvotnost ekonomiky vůči politice a možnost pouhého prvenství na straně politiky, ale přesto věřili, že jim násilí pomůže vytvořit základ nové společnosti –což se nepodařilo, násilím vytvořili jen to, co bylo možné, aby se narodilo – protosocialismus, státně byrokratické vlastnictví řídícího aparátu, politická diktatura řídícího aparátu (žádného proletariátu), třídní nerovnost atd. Právě to musíme dnes v učení klasiků opravovat.
Kam můj výklad směřuje, jistě dávno chápete. je třeba důkladně zvážit, s čím naše dnešní (kapitalistická) ekonomika těhotná je a co si od porodní báby není možné slibovat. Tady bychom se mohli klidně dohodnout – krize buržoasní politiky je, bojovat proti jejím krajně pravicovým tendencím za sociální stát je možné, probojovat např. jistou formu keynesiánské regulace trhu – ano – svádět takový úporný obranný boj o každé lidské právo apod. – taky lze, určitý smysl to má, minimálně to nutí buržoasii zvážit, zda se jim ta pravicová politika vyplatí či ne apod. To hlavní, co by se podle mého názoru dalo od násilí ve Vašem pojetí (právní tlak, volební výsledky apod.) dalo dosáhnout, by bylo prosazení opatření na pomoc zakládání samosprávných podniků (ve světě jsou precedensy – např. přebírání zkrachovalých podniků zaměstnanci v Argentině, ESSOPy v USA, Mondragon ve Španělsku apod.) – tím by se nejvíce podkopával kapitalismus do budoucna (myslím, že i za součinnosti části buržoasie) a mohlo by počít nové dítě (to násilí nedokáže) – připravenost části občanů převzít do rukou výrobní prostředky a vytvořit základ demokratické většiny v politice. Když nebude toto dítě počato v nejbližší době –kapitál vaší občanskou většinu a „demokratické“ násilí slupne jako malinu, resp. přeprogramuje na fašismus. A proto se s Vámi hádám. Takže – žádné násilí jako skelet demokracie, skeletem je politická aktivita jako proces, ve kterém se třídy a skupiny dobírají vlastních zájmů (tady mátze pravdu – vyvažování apod – ale jak můžete vyvážit tu obrovskou převahu vlastníků nad nevlastníky?), učí se poznávat zájmy jiných tříd – tím se stávají schopné formovat své vědomí a získávat svou vlastní ideologii (teď mluvím o neprivilegovaných vrstvách, které bez praxe vlastnické a politické aktivity automaticky přebírají ideologii buržoasie – promiňte – ale to je přesně Vás případ – ne že bych zpochybňoval Vaše znalosti a zkušenosti, ale zjevně Vám chybí zkušenosti z třídního boje v zájmu progresivní třídy a taky znalost její vědecké ideologie – no a při té konfrontaci se pak musí k něčemu dojít. Tu převahu vlastníků výrobních prostředků ovšem musí vyvážit v dané situaci samosprávné vlastnictví – bez něj nebude nic, nebo se to zpomalí.
Takže tohle je pohled z pozice marxismu – kdo zná dějiny, musí potvrdit, že vysvětluje realitu mnohem lépe, než ten Váš – ale , jak jsem napsal, nechme si každý svůj a shodněme se na tom, co nás spojuje – na těch krocích k posilování demokracie, včetně autority práva. Ale prosím Vás – odpovězte mi jasně – tu podporu samosprávného vlastnictví byste opravdu nemohl začlenit do Vaší koncepce?

Petrasek Milan - penzista

Patřím k povahám jak již víte pane Hellere, Středa, 11.Dubna 2012, 22:02:35

které považují samosprávné vlastnictví - tedy vlastnictví motivované ideou úsilí o neformální všeobecný prospěch, tedy ideou která vylučuje zneužívání biosféry motivovaného ziskem zisku - za součást velkého společenského projektu nejen západního idealsmu.
Stejně tak ale patřím k povahám, které jsou hluboce přesvědčeny o iracionalitě této myšlenky v aktuálním civilizačním stadiu. Její pouze parcielní realizace dnes, předpokládá pevné násilí právního rámce funkční demokracie, která prolomí takové formy kapitalismu jakým je exemplárně klausismus.
Doufám v subjekt s politickým talentem, který zažehne ve společnosti sympatie vůči neformální demokracii.
Koncept samozřejmě a pohříchu nemám pane Hellere - nejsem politikem.
Natož talentovaným...pomyslel jsem si....

Josef Heller - Politický analytik

Děkuji za odpověď,ale jsem zklamán,tohle znám od stalinistů z KSČM, Středa, 11.Dubna 2012, 22:27:36

oni zase od Vás nejsou tak daleko - Vy věříte spíše v neformálnáí demokracii a sílu práva, oni v neomylnost státního aparátu jako správce vlastnictví - ona tu asi bude určitá generační spojitost -vvyrostli jste (/já taky, ale nezasáhlo mne to díky Marxovi) v určitém modelu. No nic, když bude nějaký subjekt mít program podle Vašich představ - tak ho podpořím jako naprosté a nepostačující minimum. Ale kapitalisti si Vás dají jako zákusek a zavedou samosprávu, aby vydělali na kognitariátu.

Petrasek Milan - penzista

Máte pravdu, Středa, 11.Dubna 2012, 23:23:18

za kapitalisty a jejich buržasií se skrývá nám nevlastní neúmorně čiperná aktivita a pluralitní neoliberální společnost jim sedí jak přišitá.
I já rád podpořím subjekt, který bude mít program podle Vašich představ - a to více než jako naprosté a nepostačující minimum. Ovšem s malou výhradou - když zaručí pevné násilí právního rámce funkční demokracie. V takovém prostředí nás nikdo jen tak neslupne.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

spor není o tom zda ano, ale jak Čtvrtek, 12.Dubna 2012, 11:57:29

zajímavá výměna názorů v podstatě příznivců samosprávy - já chápu obavy pana MP jako upozornění, že zcela legitimní a oprávněnou ekonomickou demokracii nezařídí nějaký skok víry, ale že tu musí být fungující projekt, reálná zkušenost a dovednosti - a i tak se bude v dané fázi vývoje jednat jen o segment společnosti. A v tom má myslím velký kus pravdy - a na pravdu se netřeba zlobit
Pokud máme myšlence na ekonomickou demokracii pomáhat na svět, tak asi bude třeba důklaději analyzovat složitě strukturovanou realitu a ne stavět jen zjednodušené vzdušné zámky (navíc zlehčovat význam právního státu).
Proč např. v ČR stagnuje družstevní tradice, proč zaměstanci nemají nijak zvláštní zájem o firemní akcie a ESOP je v CR v podstatě stále utopí. Kam se vlastně vyvíjí firemní kultura a sociologie podniku ? Tady jsou obrovské rezervy v bádání a pro další vývoj.
Příklady z dnešního světa - v mondragonských drustvech je stále více zaměstnanců v námezdním vztahu (nejde o podílníky). Velká kreditní družsva se dnes vyvinuly v standardní kapitalistické firmy (viz např. klasická rakouská Raiffka). Struktura TNC se sice rozvolnuje, ale nikoliv dekoncentruje -a ty TNC tvoří nolens volens páteř globální ekonomiky. - participativní či komunitní hospodaření je v téhle struktuře jen komplementem, nikoliv určujícím prvkem. A nadekretovat změnu jako bylo kdysi nadekretováno znárodnění asi jen tak nepůjde. Proto ten důraz na ono JAK ?

Josef Heller - Politický analytik

A jsme zase tam,kde jsme byli Čtvrtek, 12.Dubna 2012, 16:46:12

dolejšovská taktika k odrovnání samosprávy pořád v akci. Otcovský závěr, který k panem Petráskem /není sám, je ním skoro celá KSČM, zvláště všichni bývalí řídící papaláši/ nijak zvláště nezdůvodněnému odporu proti samosprávě přidá zdánlivě přesvědčivé argumenty vytrhané ze souvislosti. A je vymalováno a máme tu obvyklý závěr – neberte Hellera vážně, on jen tak plácá, ale není s to předložit žádný konkrétní projekt fungování samosprávného podniku – že už navrhl několik možných prvních kroků – podporu bádání o samosprávě, úpravu legislativy (některé návrhy už jsou skoro dvacet let k dispozici u Klubu samosprávného lidového podnikání), banku k podpoře tohoto podnikání atd., sám Dolejš by mohl leccos přidat protože měl kdysi v kolegy, kteří se tím zabývali atd, což ovšem neučiní, místo toho vymýšlí zápory.
Připomínám jen základní prvek dolejšovské taktiky – jeden mluví o voze, tak ho zkritizuji, za to, jak mluví o koze. Tento poslední otcovský vstup byl zaměřen, že nejsou předložena konkreta samosprávného uspořádání.
Ale bohužel diskuse s panem Petráskem šla o něčem jiném – o tom, zda lze uvázat kapitalismus na řetěz pouze politikou, různými iluzemi o „násilí“ práva, bez jakékoliv solidní ekonomicko-sociální opory ( k tomu Dolejš ani muk). Tyto iluze jsem vyvracel a poukazoval, že jakákoli politicko-právní aktivita musí mít zázemí v určité zralosti ekonomických poměrů (určité těhotenství novou progresivnější vlastnickou formou jako za feudalismu kapitalistickou). A protože kromě kapitalismu je možné jen státní vlastnictví a krach protosocialismu snad dostatečně prokázal, že to ta nová progresivní forma nebude, tak co jiného zbývá než samospráva? Tato logická dedukce opřená o historickou realitu, prognózu vývoje dlouhodobých podstatných ekonomicko-sociálních tendencí není žádným argumentem, když není spojena s mikroekonomickým projektem (který jinak jinde funguje už řadu let?) Takhle se to prostě dělá, když potřebuji z politických důvodů (jiné si u Dolejše nedovedu představit – nic jsme si neudělali) něco nebo někoho zabít.
Pro neznalé – on totiž Jirka dnes v KSČM dělá všechno možné, aby se splnil příkaz shora od ještě vyšších papalášů – nedráždit stalinisty tím, že by se do projektů a programů KSČM dostala podpora samosprávy (a jak jinak se s ní může začít, jestliže se toho neujme výrazný politický subjekt – ČSSD se k tomu taky nemá a Švihlíková zatím na to nestačí?). Je jedno, že to škodí jak straně, která si umírá s naprosto legrační vizí nenápadného zestátnění (a ani ta se stalinistům nelíbí), tak objektivně věci neprivilegovaných vrstev (poctivé, ale nereálné vize pánů Petrásků systémové změně nepomohou). Hlavně, když papaláši z KSČM mají klid. Tak tohle je pozadí otcovských a „objektivních“ vstupů Jirky Dolejše odsuzujícího Hellerovo „doktrinářství“ či „mesianismus“.
A na závěr – nikdy jsem netvrdil, že znám konkrétní recept na samosprávu. Peru se jen o to, abych v obecné rovině probudil ty, kdo by pro ni mohli něco účinného udělat a vytrhl poctivé neprivilegované lidi z vlivu buržoasní ideologie (ke které zpochybňování jiné možnosti než kapitalismu neoddělitelně patří). Ne že bych se přirovnával k historickým velikánům, ale ani Marx a nakonec ani Lenin neměli hotový recept na socialismus a přesto se uskutečnil, i když nedokonalý.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 13.Dubna 2012, 07:28:22


... ještě by to chtělo reagovat na to, co Ing. Dolejš uvádí shora, Josefe.

Ostatně máš přece snad občas i nějaké protiargumenty - např. ten, že raifka v Rakousích je pořád tou starou dobrou družstevní kampeličkou - že takovou není u nás a jinde mimo Rakousko je věc jiná ...

Místo toho náš krmíš tím, kdo je čí lokaj a pod jakým vlivem.

Argumentuj proboha - pokud máš čím ...

Ono to je totiž zřejmě skutečně závislé všechno na výrobních silách vyššího stupně - a možná, že bobtnají aspoň v software některé nejen individuální, ale i kolektivní struktury řízení a vlastnictví, které odpovídají samosprávným zásadám ...

Josef Heller - Politický analytik

Mirku,protři si oči a uši Pátek, 13.Dubna 2012, 10:05:39

Vidím, že sdílíš Dolejšovo přesvědčení, že jediné argumenty v jsou z roviny empirie, teoreticko-logická argumentace ti neříká nic, i když Tvé pojetí je založeno pouze na ni.
Na můj základní argument - kapitalismus i protosocialismus skončily (u kapitalismu je argumentů více než dost, systémové příčiny neúspěchu a zániku protosocialismu jsem rozebral), tak co jiného? Něco od Marťanů,co ještě neznáme? Proč nikdy s Dolejšem neodpovídáte na tento argument?
Z něj se totiž odvíjí nutnost alespoň začít bádat, a to nemůže sám Heller, tak proč mu to Dolejš na půdě CSTS ÚV KSČM znemožňuje - žádná poctivá diskuse o samosprávě se tam při přípravě dokumentu Socialismus pro 21.století nevedla - hned se podle příkazu shora dosadila varianta nenápadného zestátnění a bylo vymalováno, přestože nevysvětlovala nic, argument o roli řídícího aparátu - což je argument pro samosprávu - se vůbec nevzal v úvahu atd.
Tobě jsem na argumenty proti samosprávě už odpovídal několikrát - žádná reakce z Tvé strany.
Ale abys neřekl - Dolejšovy argumenty mohu klidně zpochybnit (bez nějakých statistik a odkazů na literaturu stejně nemají význam, jsou stejně nepřesvědčivé pro mne i pro poctivého neinformovaného čtenáře, jako jsou pro Vás Ty moje):
Vezmu to od konce a od své "utopie":
O nadekretování samosprávy se přirozeně vůbec nikdy nemluvilo, mluvilo se o tom, že samosprávu (tedy zpočátku podíl na vlastnickém rozhodování a zisku) si vynutí nový charakter práce spojené s VTR-práce kognitariátního typu, který v první etapě budou zavádět sami kapitalisté,jakmile se v důsledku klesající míry zisku (Dolejš řekne, že není prokázána - já zase že není prokázán ani opak a že při buržoasním pojetí statistik se to bude asi prokazovat těžko) ukáže jako překonaný jak klasický způsob motivace pracovníka, tak surfování po světě za lacinou pracovní silou. (Kdybych měl odpovídající znalosti a typ vzdělání, věřím, že by se to už prokázat dalo teď, jen to ještě není mainstreamová tendence a žádného kolegu tím se zabývajícího bohužel neseženu).
Takže tady je argument proti TVým obvyklým argumentům - proč se samospráva ještě masově nešíří - je to jako kdybys po porážce náběhu ke kapitalismu ve Florencii (ciompi atd.) řekl - tak kde je ten kapitalismus?
Navíc si může kapitál zatím dovolit platit poměrně vysokou cenu kognitářské pracovní síly a blbne koignitariát ideologicky - ale i to přece už bere za své - indičtí programátoři v Silicon Valey atd.
Ale dále k těm Dolejšovým údajům bůhví kde získaným:
Všechny argumenty typu "proč něco není v ČR" jsou snad jasné - po porážce protosocialismu tady buržoasie všemi prostředky převálcoval všechno, co by mohlo být alternativou k neoliberálnímu modelu a navíc vytvořila takovou psychologickou atmosféru všeobecného rozkrádání, ve které není možné ani družstevnictví, protože se vždycky najdou jedinci, kteří nehodlají čekat na holuby na střeše z úspěšného dlouhodobého družstevního podnikání, ale hned si popadnou ty vrabce z tunelování na dosah a družstvo či samosporávný podnik vytunelují. Jedna z investičního fondu vzniklá družstevní korporace úzkostlivě tajila, že zkouší samosprávu, aby se na ně nevrhla média a neukřižovala je za komunismus - a stejně musela pořád čelit pokusům jednotlivců tunelovat - je to logické - jestliže prostředí přeje tunelování, tak se bude tunelovat, ale jak dlouho to půjde?
ESOPy byly i v USA jen první krůčky a není důvod, proč by se měly chytat v tom našem prostředí, bez jakékoliv podpory státu (Viz Dolejš -
Proč např. v ČR stagnuje družstevní tradice, proč zaměstanci nemají nijak zvláštní zájem o firemní akcie a ESOP je v CR v podstatě stále utopí. Kam se vlastně vyvíjí firemní kultura a sociologie podniku ?)
Argumentovat současným stavem v ČR je vrcholně nepoctivé.
A kde "objektivnímu" Dolejšovi zůstala argumentace životaschopností moderních družstevníc komplexů v protosocialismu? Snad ani on nepopírá, že byly zardoiušeny státní politikou po převratu?
Neoliberální vlna proběhla celý světem - takže není divu, že se ve standardní kapitalistické podniky přeměnila i družstva jinde - ostatně šlo v nich o vlastnické rozhodování zaměstnanců a nebo jen o akciovky? Já to nevím.
O tom, jak je to v Mondragonu, kde podle Dolejše převažuje zájem o nájemní, ne podílnický vztah, bohužel nic nevím a on neuvádí pramen - už jsem měl možnost číst mnohé rozporné informace. I Mondragon bude mít jistě problémy - vznikl vlastně za předchozí etapy rozvoje výrobních sil, jeho zaměstnanci nejsou masově kognitáři, manažeři mají objektivně značný manévrovací prostor a psychologicko-ideologická atmosféra asi taky nebude nejpoříznivější pro odvahu zaměstnance jít misto do přehledného zaměstnaneckého poměru do spolupodnikání. V Dolejšových pramenech jistě je nějaké vysvětlení - proč ho neuvedl? Proč jen obecně shazuje myšlenku samosprávy? Já jsem ve své knížce stávající rizika samosprávy uvedl.
A že v nadnárodníách korporacích nepřevládá samospráva je snad logické - zatím přece se vyplácí surfovat a využívat jednoduché práce v třetím světě - ale to přece nemůže být trvalá tendence - takhle se ekonomika nikdy nevyvíjela - to je jedno slepé rameno dějinného toku nebo ,chceš-li, příprava, akumulace na další kolo VTR- o tom přece píšou velmi seriózní autoři, např. stoupenci Kondratěvových vln, ne? To Dolejš nezná od Sirůčka?
S těmi lokaji Vás nekrmím, ona je to totiž věc prvořadé důležitosti. A navíc - Dolejš a jemu podobní mne nutí, abych Vás krmil tím,co Vám pořád do palic neleze - to je marxistické pojetí pravdy, uznání existence objektivní reality a možnosti poměřování míry adekvátnosti odrazu této reality u poznávajícího subjektu a ovšem taky míry blokace schopnosti poznávat pravdu ideologickou orientací. Jenže tohle opožděný postmodernista Dolejš neuznává - podle něj je pravda to, co se hodí v politickém kšeftu. A samospráva se v KSČM velmi nehodí. I kdysi otevřenému a sršatému Dolejšovi už přistřihli křidélka , z orlíka slepičku udělali, jak je to ve Šrámkově Měsíci nad řekou
To jsou Ty paradoxy pane Tejkle.
Mimochodem - vstup do diskuse u článku "Norští psychiatři..." zajímal by mne Tvůj názor.

Petrasek Milan - penzista

Napadlo mě ještě pane Hellere, na okraj vašich řádků: Sobota, 14.Dubna 2012, 11:37:17

..co Vám pořád do palic neleze - to je marxistické pojetí pravdy, uznání existence objektivní reality a možnosti poměřování míry adekvátnosti odrazu této reality u poznávajícího subjektu a ovšem taky míry blokace schopnosti poznávat pravdu ideologickou orientací.......
Kdo z nás se vymyká neschopnosti poznávat pravdu větší, či menší blokací ideologickou orientací?
Mj. jasně přesvědčivá plausibilita vašich argumentů vůči nebezpečenstvím kapitalismu je postavena na analytickém rozumu. To samo o sobě již nutí podezření, notabene v mnohém historicky potvrzenému. Je to jeden z důvodů, proč vaše okolí se Vám tak scestně potýká při společenském rozhodování s pestrými iracionálními komponenty.
Stáří mě učí, že moudrost lidská má, měla a bude mít krátké nohy...pomyslel jsem si.

Josef Heller - Politický analytik

Já to vidím jinak Sobota, 14.Dubna 2012, 13:49:54

Mne stáří více než co jiného tu koneckonců určující roli rozumu potrvrdilo. Ovšem nikoli tzv. vědomí zkušenostního,emocionálního apod - tento tzv. "zdravý selský", nebo i iracionální rozum zůstává často bezmocně stát nebo se ztačne vymlouvat tu na nepoznatelnost - tu na iracionalitu. To obojí mu taky našeptává buržoasní (či jiná) ideologie vládnoucí třídy,která se s ním spojuje zcela automaticky, což platí i o běžném vědomí např. dělníků. Váš stav vědomí (pozor - nemluvím o vzdělání,znalostech nějakého oboru- to co píšu platí pro profesora i pro metaře) je přímo učebnicovým příkladem toho,jak běžné vědomí reflektuje bídnou skutečnost kapitalismu,dokonce na ní i emocionálně živelně reeaguje negativně, ale je nenápadně prolezlé buržoasní ideologií tak,že různě uhýbá a a SCHOVÁVÁ SE, NAPŘ.za podceńování vědeckého poznání či odmítání a nechápání kapitalismus odmítající vědecké ideologie vlastní neprivilegované třídy (protože Vy určitě buržoa či elitní sluha buržoasie nejste).Vrcholem toho Vašeho zmítání se mezi zdravým rozumem a Vám nepřátelskou, ale Vámi podvědomě,přijímanou buržoasní ideologií je, promiňte mi,ten nesmysl o možnosti udržet kapitalismus v šachu tou Vaší ze země vydupanou občanskou většinou,"násilím" formálních demokratických pravidel a právních norem. Ten názor sice tady s Vámi sdílejí mnozí profesionální teoretici,Ota Novotný (to je aktivní - nemyslím to osobně pejorativně- "sluha buržoasie" z přesvědčení, apod.,,ale stejně je to hloupost,marná sláva, je to prostě vývojový stupeň vědomí společnosti ovládané buržoasii, která se sice už dostává do velkých problémů, ale ještě to ideologicky zvládá.
V tomto smyslu se já v životě nesetkávám s případy, kdy prostě nemohu pochopit iracionalitu myšlení a jednání lidí a měl bych tudíž jako Vy pochybovat o mezích rozumu. V takových případech buď jsem prostě blbý a neumím dost dobře aplikovat tu vynikající poznávací metodu,kterou je marxismus, a nebo Ti lidé jednají přesně podle té logiky analyzované marxismem, jenom já, malý človíček, se nedovedu psychicky smířit s tím, že vývoj nejde rychleji k tomu, co já díky marxismu vidím,ale ti kolem mne většinou díky vlivu buržoasní nebo stalinské ideologie, nevidí. Takže sorry.
Jinak,když jsem napsal,že "vám neleze do palice marxistické pojetí pravdy",tak jsem to nemyslel tak,že by ti lidé měli přijímat marxistické pojetí, jenom, že by ho měli znát, když diskutují s marxistou a ne se tak strašně divit, že je někdo, kdo ho zastává a jaké je. To mne při diskutování štve nejvíce - ta nutnost pořád dokola ho opakovat, a to dokonce v případě vstupů Jirky Dolejše - politka mé vlastní strany (takových je tam mnoho, zejména ve vedení) a kamaráda.
Snad ještě - jestli jsem Vás sporávně pochopil - ono to v těch Vašich zkratkovitých formulacích není snadné - já nepopírám, že i já jsem při poznávání ovlivněn ideologií - to skutečně každý - jenomže jde o to, ideologie jaké třídy to je - já progresivní třídy,
která má zájem poiznávat pravdu, Vy buržoasní, která musí lhát a překrucovat (viz ten Váš útěk před determinující rolí ekonomiky).
Mimochodem - technická poznámka - tady ta diskuse pořád skomírá na úbytě - nemáte zájem si podiskutovat přímo? Samozřejmě elektronicky - můj mail je heller47@seznam.cz?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregristrováni a přihlášeni.