Dost krátký text o dost složitých věcech

Církevní restituce: Historická spravedlnost je dost složitá věc. Co bylo možné legitimně dělat v prvních letech po převratu, lze stěží udělat téměř o čtvrt století později.

I když se diskuse o zákonu, zběžně nazývaném „církevní restituce“, vede demagogicky, není hloupá. Hlavní, o co by v ní mělo jít, je odluka církve od státu: no konečně! Stejně důležité ale je, že v této diskusi poprvé sebevědomý oficiální konsenzus o automatické nadřazenosti pravicových hodnot, ztotožňovaných stejně automaticky s hodnotami náboženství, ostře naráží na skutečnou situaci v české společnosti.

Dvacet čtyři let po převratu už přitom lze jen násilnou ekvilibristikou svádět to, co si tato společnost myslí, na ohlupující působení minulého režimu. To vše spolu s předvolebním časem vede k nebývale rozjitřené rovině této diskuse, která se vede rovnou tím nejsilnějším kalibrem morálních odsudků.

Krycím manévrem jsou odkazy k hlubším a hlubším vrstvám historických křivd, jejichž kadence je neodolatelně patafyzická. Pro historika je bolestné sledovat povrchní úroveň vědomostí, na níž se obě strany mlátí po hlavě instrumentalizovaným dějepisem; teoretik vizuální kultury jen stěží odolává lákání srovnat interpretaci propagandistických plakátů s příběhem dánských karikatur proroka Mohameda.

Kdo se nechce pouštět na nejistou půdu morálně historické nebo právnické argumentace, vytáhne jednoduchý argument: co bylo ukradeno, má být vráceno! Je stejně neprůstřelný, jako bývaly výzvy k boji za světový mír, být na straně války a zlodějny může jen morálně zcela pokleslý člověk.

Vrtá mi ale hlavou tohle: zvolání o vracení ukradeného majetku se v kontextu sporu o církve a náboženské společnosti jeví jako jasný a průhledný výrok, který nepřipouští, aby se do věci moc šťouralo. Přesně totéž zvolání, uplatněno na majetek českých a moravských Němců, vyhnaných (vysídlených; odsunutých) po II. světové válce, však okamžitě vyvolá odpověď – to je ale přece něco úplně jiného!

Je to složité, příčiny a důsledky jsou komplikované; je to moc dávno a žijící generace za nic nemohou; a vůbec, nikomu nic nejen nedáme, ale ani nedlužíme; máme na to zákon a basta. Že by český příspěvek k orwellovské dvojřeči?

Historická spravedlnost je dost složitá věc. Co bylo možné legitimně dělat v prvních letech po převratu, lze stěží udělat téměř o čtvrt století později, příhodný čas (křesťané budou vědět, že se tím nemíní lišácky vyhlédnutý výhodný moment, ale kairos, tedy pravý čas, čas naplnění) prostě pominul. Rozhodujme raději s vážnou morální zodpovědností o dnešku.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Vlasta Hábová - Borkovice

Díky za ojedinělý komentář k církevním restitucím. Neděle, 12.Srpna 2012, 12:52:22

Mimořádně statečný, protože hluboce moudrý. Jenže: jak přírodně historickou moudrost dostat do vědomí "milionáře, kterému se nabízí privatizace slunce", aby pochopil, že si svou egoistickou chamtivostí připravuje hodně nepěknou budoucnost? Byl snad v historii lidstva někdy zaznamenán příběh, kdy chamtivost dobrovolně ustoupila moudrosti? To známe jen z pohádek.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Mám radost, že si někdo vzpomněl zase na pohádku. Neděle, 12.Srpna 2012, 14:24:23

V té Wolkerově pohádce "O milionáři, který ukradl slunce" se chamtivý milionář potrestal sám. Nakonec lidstvo zachránily dvě děti, které vrátily slunce tam, kde má být, tedy na oblohu. Děti se většinou za moudré nepovažují, ale chamtivé taky nebývají. Ony totiž obvykle nemají strach z budoucnosti.

Patrik Eichler - novinář, Praha

Neděle, 12.Srpna 2012, 18:46:49

Pak je třeba rozbít představu o "české církvi", protože církvi německé, nedejbůh sudetské by jistě jen málokdo byl ochoten něco vracet. Ale Duka a další jsou přeci našinci, i když se snad trochu zvláštně oblékají...

Nebo o "českost" nejde?

Petrasek Milan - penzista

Historická spravedlnost a jiné krycí manévry jsou doprovodem Neděle, 12.Srpna 2012, 19:01:29

hysterického zájmu o investiční činnost na neoliberálním trhu. Možnost dvacetiprocetního zúročení je ďábelsky svůdná.
Možnost konce burzovního kasína nutí k neuváženým krokům i duchovní elitu národa.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 12.Srpna 2012, 19:09:58

Historická spravedlnost neexistuje. Kdyby existovala, musela by být spravedlivá pro všechny. Ale autorka má pravdu v tom, že všechno na světě má svůj (pravý) čas. A čas, kdy by vracení bývalo vnímáno jako spravedlivé většinou našeho obyvatelstva, ten už pominul.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.