Řecko z eurozóny neodejde, smiřme se s tím

O odchodu Řecka z eurozóny se v současnosti spekuluje velmi často. Jaké by ale byly důsledky tohoto zásadního kroku? Převažují vůbec výhody nad nevýhodami?

Je až zázračné, jak se stal odchod Řecka z eurozóny módní záležitostí. V České republice a v USA víc než v zemích platících eurem. Důvodem je především katastrofická přitažlivost takových scénářů pro seriózní i neseriózní čtenáře. V neposlední řadě však i škodolibost a nekritická povýšenost.

Prorokové rozpadu na sebe neberou žádné riziko. Jestliže se euro nerozpadne letos, bude tomu tak napřesrok nebo za deset let. A za deset let už si na ně nikdo nevzpomene, i kdyby se mýlili. Proto je podobných proroků tolik.

Prorokové pokračování eurozóny jsou na tom opačně. Jestliže k rozpadu dojde, bude to jednorázový šok, během kterého si každý na jejich předpovědi vzpomene. Proto je takových proroků poskrovnu a proto si většina Evropanů myslí, že Řecko z eurozóny vystoupí.

Proč do toho Řecko nepůjde
O krátkodobých následcích řeckého odchodu jsem psal už před rokem. Od té doby se toho až překvapivě málo změnilo. Řecko stále ještě nedisponuje primárním přebytkem. Potřebuje externí financování nebo vlastní tiskárnu na důvěryhodné peníze. V případě přechodu na vlastní měnu nic z toho ale mít nebude.

Řecká centrální banka by neměla dostatek rezerv a kredibility na dlouhodobé udržování kurzu nové drachmy mimo její tržní hodnotu. I kdyby nedošlo k hyperinflaci, přesun ekonomiky k transakcím v nekonvertovaných eurech, dolarech nebo zvířecích kůžích by neumožnil vybírání daní a Řecký deficit by se ještě zvýšil. Dovoz zboží by se snížil na minimum, ten oficiální by na čas vymizel úplně.

Švýcarská UBS odhadla cenu chaotického odchodu Řecka na 40 až 50% jeho HDP jen v prvních dvanácti měsících, což je řádově dvakrát více než katastrofická recese trvající posledních pět let.

Přesto základní premisa zastánců Grexitu zní, že krátkodobé náklady budou vykoupeny zisky v budoucnu. Devalvace by pozitivní dopad na řeckou konkurenceschopnost bezesporu měla. Ale na konkurenceschopnost čeho vlastně?

Jak upozornil evropský komisař pro sociální záležitosti, László Andor, nesmíme si namlouvat, že jakmile se sníží platy o polovinu, Řecko začne exportovat auta nebo iPhony. Zemědělské produkty a výrobky s vysokou přidanou hodnotou (jako jsou zbraně nebo léky) vydají zhruba na tři miliardy eur, tedy sotva dvanáct procent vývozů zboží.

Zdaleka největšími vývozními artikly jsou rafinované ropné produkty a recyklovaný hliník, které tvoří více jak třetinu exportu. V obou případech se jedná o aktivity s malou přidanou hodnotou závislou na dovozu surovin, jejichž cena nebude devalvací drachmy zasažena. Propad počtu turistů i přes pokles cen pobytů v posledních letech pak ukazuje, že ani zde spása neleží. Návštěvníci se kvůli levnějším hotelům nepohrnou do země v humanitární krizi.

Vyrovnání obchodní bilance díky devalvaci měny by tedy ani v dlouhodobém horizontu nepřineslo tak zázračně pozitivní efekty, jak někteří uvádí. Řecko potřebuje investice, aby postavilo produkční průmysl. Investice ale nepřijdou do zkrachovalé země ekonomicky odtržené od svého geografického okolí, bez bankovního sektoru, s nestabilní měnou a s bezmocnou vládou. Největším důvodem odlivu investic z Řecka je strach z opuštění eurozóny už dnes.

Často také zapomínáme, že eurozóna se pasivně nemůže rozpadnout, řecké drachmy se samy nenatisknou a eura v řeckých kapsách se samy nekonvertují. Jen a pouze Řecko by z vlastní vůle muselo odejít. To by znamenalo velice aktivně a pracně zavedení měny plánovat a realizovat. Vzhledem k výše zmíněným krátkodobým výdajům a dlouhodobým nejistotám žádný řecký politik nepůjde proti názoru čtyř pětin svých voličů a drachmu nezavede.

Proč do toho eurozóna nepůjde
V zápalu vyhrožování Řekům, že je hodí přes palubu, jestliže si zvolí špatné strany, opakují evropští politici, že jsou na odchod připravení lépe než před dvěma lety. To je pravda. Ovšem být připraven lépe neznamená být připraven dobře.

V Řecku za poslední dva roky zmizela asi třetina vkladů, z velké části kvůli strachu z jejich znehodnocení převodem na novou drachmu. Výstup Řecka z eurozóny by znamenal, že eurozóna není opravdovou měnovou unií, ale jakousi extrémně rigidní dohodou o zafixování měnových kurzů. To by mělo obrovský efekt na riziko potenciálních směnných kurzů a euro by přestalo fungovat jako společná měna.

Odchod Řecka by už v okamžiku oznámení změnil pohled trhů na členství Španělska, Portugalska a pak dalších států. Najednou by eura na španělských a portugalských kontech měly pesetový či escudový nádech, nehledě na nové evropská záruky. Masivní výběry hotovosti a migrace kapitálu z periferie eurozóny do jejího jádra by byla nasnadě a panika by vedla k sebenaplňujícím scénářům kolapsu bankovního sektoru a rozpadu zbytku eurozóny.

Nejdůležitějším argumentem proti řeckému výstupu jsou ale peníze. Řecká vláda dluží evropským bankám sto sedmdesát a evropským zemím sto dvacet miliard. Jen pro představu, v případě vytlačení Řecka z eurozóny by se tak banky a státy musely rozloučit s částkou převyšující šest státních rozpočtů České republiky. O soukromých dluzích a expozici ECB v řeckých bankách ani nemluvě.

Volit Syrizu je pro řecké voliče riskantní, ale racionální
Zástupci zemí platících eurem jsou mezi Skyllou a Charybdou. Na jedné straně musí trhy uklidňovat, že k odchodu Řecka nedojde. Na stranu druhou musí Řekům vyhrožovat, že zvolení nevhodných politiků povede k jejich vykopnutí. To ale není pravda. Ačkoli to od představitelů eurozóny neuslyšíte, řecký bankrot a zachování eura je možný. Vystoupení z eurozóny a splácení většiny dluhů je nemožné.

Když teď evropští lídři hrozí Řekům zastavením financování, málokdo si uvědomuje, že Řecko má v kapse mnohem větší katastrofu, kterou může strašit evropské lídry. Eurozóna sice může zastavit příští tranši v hodnotě nějakých šesti miliard, Řecko by ale mohlo ukončit splácení svých dluhů v hodnotě bezmála tří set miliard. Pro nikoho by to nebyl ideální scénář, ale Řecko má v téhle hře na kuře zatraceně navrch.

Katastrofální trumfy jsou tedy v řeckých rukách a Řecko má možnost vyjednat redukci a lidštější podmínky splácení současných dluhů. Pasok si toto uvědomil příliš pozdě a nabízí jen kosmetickou úpravu podmínek pomoci. Proto volební strategie Syrizy dává smysl.

Syriza si rozhodně hraje s ohněm, o tom žádná. S ohněm si ale hraje i konzervativní jádro eurozóny. Oba tábory se dají kritizovat za nezodpovědnost. Následky úsporných opatření v Řecku jsou ale natolik závažné a odchod z eurozóny tak nepravděpodobný, že se řeckým voličům vyplatí riziko podstoupit a volit Syrizu.

Odchod Řecka nás odvádí od opravdových řešení
Pokud by k odchodu Řecka přeci jenom došlo, pak by se nejednalo o racionální porovnání výhod a nevýhod, ale o pokus o iracionální morální spásu, potrestání špatného žáka pro výstrahu ostatním.

V první řadě je ale výstup Řecka z eurozóny nebezpečným odvedením pozornosti. Provokativní Wolfsonova cena, iniciovaná jedním prominentním britským šlechticem a nepřítelem eura, je toho zářným příkladem. Ekonomičtí analytici by se na řecký odchod měli přestat dívat jako na přeseknutí gordického uzlu a začít místo toho myslet konstruktivně na vyřešení nerovnováh uvnitř eurozóny.

Vyšší inflace v jádru než na periferii eurozóny, společně ručené evropské dluhopisy, zpomalení rozpočtová konsolidace, fiskální expanze ve státech, které si to mohou dovolit, vyšší rozpočet strukturálních a kohezních fondů, alternativní daňové přijmy, kvalitativní změna mandátu ECB, celoevropská garance vkladů v eurech (nikoli v zatím neexistujících měnách). Tak zní seznam řešení, na jejichž většině se shodnou všichni kromě fanatických zastánců transcendentální vize morálního hazardu.

Pokud by opravdu došlo k řeckému odchodu a k rozpadu eurozóny, byla by to z velké části i zodpovědnost těch, kteří se místo hledání řešení uchylovali k zjednodušujícím, alarmistickým a sebenaplňujícím scénářům všeřešícího Grexitu. K němu ale nedojde.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad: podmínky splácení současných dluhů Čtvrtek, 14.Června 2012, 09:06:10

Pro dokreslení toho, jak splácení konkrétně vypadá:

Rena Dourou (Syriza), nedávno v televizi fyzicky napadená poslankyně, tajemnice strany pro mezinárodní záležitosti upozornila, že během posledních 18 měsíců šlo z tzv."pomoci" Řecku 92% na zaplacení úroků a jen 8% na splácení vlastního dluhu.
http://www.athensnews.gr/issue/13499/56150?action=print

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

"důvěra trhů" v praxi Čtvrtek, 14.Června 2012, 10:51:0

Nedávno se v týdeníku Der Spiegel (http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/deutschland-verkauft-anleihen-mit-null-prozent-zinsen-a-834720.html) objevil článek nadepsaný "Německo si půjčuje peníze s nulovým úrokem". V dalším textu je upřesněno, že to nelze brát tak doslova, nicméně úroky při prodeji NĚMECKÝCH státních dluhopisů jsou už řadu měsíců nižší nežli stávající roční míra inflace 2,1% - v pondělí např. klesly na 1,628% (http://boerse.ard.de/idx_performance_anleihen.jsp?go=anleihen&p=181&subPR=y)

Úroky ŠPANĚLSKÝCH desetiletých státních dluhopisů dosáhly předevčírem 6,73%.

Úroky ŘECKÝCH dlouhodobých dluhopisů byly už loni v srpnu 18%, nejvyšší - 38,5% byly letos v březnu (http://www.tradingeconomics.com/greece/government-bond-yield), v dubnu pak 25-26%.

Důležité je ale všimnout si také výše řeckých dluhopisů v minulosti - v období od roku 1998 dodnes byl průměrný úrok 7,1% (http://www.tradingeconomics.com/greece/government-bond-yield)

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Čtvrtek, 14.Června 2012, 10:54:53

Řecko si ale za těch 18, 25, resp. 38 procent nepůjčuje a ještě dlouho půjčovat nebude; to proto čerpá zvýhodněný úvěr od trojky, aby nemuselo.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

nejde jen o početní úlohu "úvěr-dlužník-věřitel" Čtvrtek, 14.Června 2012, 12:58:58

Ano, to je správná a důležitá připomínka ohledně zvýhodněného úvěru. (Počáteční úrok 2% s postupným zvyšováním na 4,3% po roce 2020.)

Otázkou ale samozřejmě zůstává, zda případný pozitivní efekt těchto půjček může kompenzovat nebo dokonce převážit negativní efekt tzv. úsporných opatření, která musel řecký parlament přijmout, aby byly zvýhodněné úvěry vůbec schváleny. (Větší část tzv. pomoci přitom pochopitelně nejde do Řecka, nýbrž přímo k věřitelům v zemích, které ji poskytují.)

Jinak je dobré nezapomínat, že každá "finanční krize" má vždy jen jediného poraženého, a tím není dlužník, ale věřitel.
Ti, kdo předpovídají rozpad Eura a eurozóny, nebo oním rozpadem dokonce vyhrožují, jako by to vůbec neviděli.

Navíc ovšem nejde o souboj mezi rádoby dobrými počtáři Kalousky a nepoctivými účetními, ani o střetnutí moudrých ekonomů s nedouky, ale o boj politický. A ten probíhá nejen na řecké frontě, nýbrž celosvětově.

Tomáš Tožička - Duchcov

Dobrá analýza, mylné vývody Čtvrtek, 14.Června 2012, 13:35:24

Text je dobrý, ale závěry k řešení jsou dále "byznys jako obvykle".

Řešením není podpora průmyslu, kterou vyžadují jeho kapitáni, kteří se léta podíleli na vykrádání rozpočtu.

Bankrot státu není možný a EU se zatím nedohodla, jak by bylo možné ho provézt. To posiluje neodpovědnost na obou stranách - státy EU půjčují Řecku, by zachránili svůj neodpovědný průmysl.

Odpuštění dluhů je jediným realistickým řešením.

A vše by vyřešilo zavedení paralelní národní měny spravované vládou, jak to navrhují experti Deutche Bank!

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

článek Ilony Švihlíkové Sobota, 16.Června 2012, 19:44:17

"Eurozóna (opět) na rozcestí" (14.6.2012)
je ZDE:
http://blog.jetotak.sk/kriticka-ekonomia/2012/06/14/eurozona-opet-na-rozcesti/

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.