Aféra s maturitou

Kreativita je stejně důležitá jako racionalita nebo systematičnost, ale zatímco nadbytek racionality u maturity studentovi spíše pomůže, nadbytek kreativity ho může přivést až k tomu, že propadne.

Na svou maturitu si pamatuji velmi dobře. V čase, kdy jsem se na ni připravovala, jsem už věděla, že na vysoké škole nebudu smět studovat, to mě ale spíš vedlo k tomu, abych ji složila výborně, aby i ředitelství našeho gymnázia, které mi z politických (nesmyslných) důvodů nedalo doporučení ke studiu, mělo trochu špatné svědomí. To byla samozřejmě bláhovost, ale člověk si nějak pomáhat musí, aby se nepropadl do nihilismu a neztratil chuť ke studiu vůbec.

Při ústní zkoušce z latiny, kterou jsem si vybrala úmyslně proto, abych dala najevo, jak si představuji základy vzdělanosti, se nám naše laskavá paní profesorka snažila ulehčit od trémy a trochu nám i napovídala – vzpomínám si, že jsem se v jednu chvíli ohradila, ať mi dá trochu času, že to vyřeším sama. Zasmáli jsme se i s maturitní komisí a já jsem překlad vyřešila. Tahle maturita z latiny se už podobala vysokoškolské zkoušce, která mi byla odepřena a k níž jsem se dostala až mnohem později, když jsem se přece jen prodrala na univerzitu – tam náhle bylo možné říci, že potřebuju ještě chvíli, že si vzpomenu, že to nemám přesně zformulované, a bylo mi vyhověno a zkoušející se mnou jednal jako s dospělou a svéprávnou osobou.

Nejhorší známku u maturity jsem měla z češtiny, a to údajně proto, že jsem napsala špatně maturitní esej. Nikdy jsem tu práci opravenou neviděla a na mou otázku, co bylo špatně, dostala jsem odpověď, že jsem v ní měla stylistické chyby.

Nic takového v mé práci bezpochyby nebylo, jen byla napsaná osobitým jazykem, který jsem tehdy používala rovněž jako výraz vzdoru proti vše obestírající normalizační šedi a unifikaci. Jistě, bylo to zbytečné, jaký mělo smysl protestovat zrovna v maturitní písemce, ale když je člověku devatenáct let, nemá tak mnoho příležitostí jinde a škola pro něj znamená velkou část světa vůbec. Já jsem kromě toho měla češtinářku, která nastoupila na místo lepšího, při stranických prověrkách vyhozeného češtináře, kdoví, v jakém učňáku učila, protože o literatuře věděla méně než já. A hlavně vyžadovala naprosto konformní přístup jak v interpretaci literatury, tak ve slohu, takže jsme si brzy začaly být fatálně nesympatické, což jsem já vyřešila tak, že jsem na hodiny češtiny přestala docházet (profesorka nemohla, i když by jistě ráda). Moje literární výboje pak označila za stylistické chyby a tak se mi pomstila za to, že jsem jí poslední dva roky na gymnáziu ztrpčovala život.

Když vidím dnes tabulku kritérií hodnocení pro písemnou maturitu z češtiny, je mi jasné, že bych jedničku nedostala zas. Všechna ta standardizace vede ke glajchšaltizaci a otrockým požadavkům na dodržení žánru a formy – (to, co čtete, má být esej a ono je to spíše vyprávění, tak 0 bodů).

Když čtu o nedostatcích a průšvizích státních maturit letošního roku, myslím hodně na ty studenty, kteří se vymykají standartu. Kteří mají sklony řešit úkoly jinak, třeba i nešikovně, ale po svém. Kteří někdy nedávají pozor a koukají do nebe, ale zato dovedou vymyslet divadelní hru nebo text k písničce. Nebo se chodí přivazovat ke stromům v Šumavském národním parku. Kteří mají ve svém mládí ke společnosti ještě tolik důvěry, že jsou ochotni věřit i maturitní komisi. Kdybych je učila, co bych jim poradila? Pro jejich hladký průchod maturitní zkouškou by měli zapomenout na originalitu, zatnout zuby a aniž by celou věc zbytečně prožívali, složit zkoušku cestou nejmenšího odporu a osobnostního vkladu, pro který prostě při anonymním hodnocení není místo, nelze ho ocenit. Jenom si nejsem jistá, že bych to dokázala takovým studentům říci, protože bych si musela vzpomenout na svoji maturitu v normalizačním roce 1974, kdy se od nás vlastně chtělo totéž.

Mám lety odpozorován, že existují dva druhy nadaných studentů. Jedni vynikají mimořádnou schopností soustředění a pamětí, jde jim prakticky všechno, mají vysoce vyvinuté abstraktní myšlení. Mívají dobré známky a když to s nimi v životě dobře dopadne, jsou z nich často vědci. Ale je tu ještě jeden druh studentů, kteří mívají známky mnohem horší, někdy (často) nedávají pozor, špatně skládají zkoušky, zejména pokud jsou to testy, a jakoby měli vždy horší známky než skutečné znalosti. Z těch se dost často stávají umělci a nebývají v životě o nic méně úspěšní než ti první.Na vysokých školách už se to rozdělí, ale střední škola hází všechny do jednoho pytle – a přesto jedni bez druhých by už v tom středoškolském věku měli mnohem chudší život a možná by z nich rostly jednostranné, fachidiotské bytosti. Kreativita je stejně důležitá jako racionalita nebo systematičnost, ale zatímco nadbytek racionality u maturity studentovi spíše pomůže, nadbytek kreativity ho může přivést až k tomu, že propadne.

Když takto přemýšlím o státních maturitách, napadá mě ještě, že přece škola je vždycky odrazem společnosti. To moje normalizační gymnázium bylo zbabělé a bez úrovně (výjimky potvrzovaly pravidlo), protože taková byla doba. To dnešní je u maturity úzkoprsé, formální a nespravedlivé, protože takový je i svět, do kterého své absolventy vypravuje. Na vysokých pozicích vidím vítěznou konformitu, nikoli kreativitu. Vidím hyperracionální osobnosti, zformované zkušením pomocí testů, které jakoby neměly žádné takzvaně zbytečné znalosti.

Význam a nutnost státních maturit uznávám, zejména proto, že by už mělo být samozřejmostí, že studenti během svého studia i změní zemi svého pobytu, přinejmenším v Evropě bychom měli být vzájemně v zásadě kompatibilní. Chemii nebo matematiku ani tu latinu opravdu nemusíme zkoušet v každé zemi úplně po svém. Jen by měl zůstat nějaký korektiv, který by zachytil volání nestandardních jedinců po možnosti vlastního řešení.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 11.Června 2012, 09:45:5

Přiznám se, že mám potíže se státní maturitou. Jsem totiž pevně přesvědčen, že kvantifikace zabíjí vzdělání. Nahrazuje vzdělánost chytrostí a technickou dovedností. Skutečná vzdělanost se nedá měřit v bodech. Vzdělání založené na umrtveném kvantifikujícím myšlení čelí v prostoru vzdělávacích aktivit výzvám. Alena Zemančíková ukazuje na rizika fachidiotismu a ztráty kreativity,

Od 90. let minulého století dostaly vzdělávací alternativy prostor k uplatnění. Tehdy se to pokládalo za projev nové demokracie. Dnes se státními, pro všechny stejnými testy pluralita vzdělávacích programů zase omezuje. Zase se pozvolna a nenápadně zavádí jednotná škola prosazovaná za minulého režimu.

Martin Profant - Praha 7

Potíže se státní maturitou... Pondělí, 11.Června 2012, 13:44:40

Dostávám do ruky ročně pár desítek seminárních, bakalářských a diplomových prací od studentu humanitních oboru, na universitě jen zpola prérijní. Napsat přijatelně esej by zvládl tak každý třicátý. Inu, je to nejtěžší nebeletristický útvar.
Oni sice tvůrci těch maturitních nesmyslů ve skutečnosti chtějí, aby žáci napsali úvahu a slovo "esej" se do zadání dostalo jen proto, že ti truhlíci neumí pořádně ani česky, ani anglicky, nicméně i tak: vložit sloh do té části maturitní zkoušky, u které jde o srovnatelnost a tudíž musí mít víceméně testový charakter, mohl jen blbec anebo zaměstnanec Cermatu.

P.s. Ivanovi Štampachovi:
Ono ta "společná část maturitní zkoušky" reagovala právě na pluralitu vzdělávacích programů. Měla stanovit minimální úroveň, které se vždy musí dosáhnout - mohu v jednotlivých programech přikládat různý význam Pythagorově větě, souladu podmětu s přísudkem či informaci, že "lít vodu do kyseliny je blbost", ale zároveň bych měl vědět, že existuje široká společenská shoda o tom, že maturant by měl tyto věci znát.
Právě proto, že měla testovat minimum, měla být "společná část" pro průměrného gymnazistu až směšně lehká; náročná měla být na gymplech "školní část"(zatímco na učňáku s maturitou by se náročnost obou částí shodovala).
Takhle to nastavoval školský zákon, pak ovšem přišli Kuchtová, Liška, Dobeš, Zelený a další katastrofy.

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Státní maturita Pondělí, 11.Června 2012, 21:50:57

Paní Zemančíková, souhlasím, že je nutná srovnatelnost a stejně tak však souhlasím s p.Profantem, že by to bylo lepší bez písemky - ale za předpokladu, že bychom měli jinou možnost jak donutit studenty číst. Dle mého názoru se právě na slohu pozná, jak kdo čte, ale i jak kdo umí matematiku, která rozvíjí logické myšlení.
Trochu se mě dotkla zmínka p. Zemančíkové o špatné učitelce, která "kdoví, v jakém učňáku učila". To bych se vůbec bál vyslovit, učím šestatřicátý rok a za tu dobu jsem poznal špatné učitele i na gymnáziu a dobré učitele i na učilišti.

V případě maturit málo mluví o technických školách a jejich profilových zkouškách a zde bych se chtěl s uznáním vyslovit (jako elektrotechnik) o úrovni znalostí žáků i úrovni učitelů. Přitom jsou v obrovské nevýhodě oproti třeba výuce jazyků - nemají k dispozici vlastně vůbec pořádné učebnice například pro výuku elektroniky, číslicové techniky, měření a další. Mohou pouze čerpat z odborné literatury a časopisů, ty však krachují, jen za poslední dva roky ukončily vydávání renomované Amatérské Radio a Automatizace i začínající Robotika. Přitom jde o obory, které se rychle rozvíjejí a kde se musejí učitelé stále vzdělávat - možná právě proto je úroveň výuky stále na dobré úrovni.
O nevýhodě nerovného přístupu k žákům základních škol, kdy jim osmiletá gymnázia doslova vykrádají nadané žáky ze šestých tříd snad ani nemusím psát.

Chápu, že je společná část maturit ožehavým tématem, ale diskuse kolem slohu mi připomíná bouři ve sklenici vody - žáci za stávajícího stavu jistě nezačnou více číst, to spíše CERMAT za rok sníží laťku i v matematice a bude mít pokoj. Společnost nemíří k vyšším, ale k nižším nárokům na studenty, přiznejme si to. To by však bylo na delší diskusi o škodlivosti normativů ad.

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 12.Června 2012, 08:10:50

Vážený pane Hlávko,
promiňte, nechtěla jsem se dotknout učitelů z učilišť. Ale za počínající normalizace to bylo opravdu tak, že (zejména) češtináři a dějepisáři byli vyhazování po stranických prověrkách z gymnázií a odcházeli do učilišť, z nihcž naopak někteří kantoři zase přicházeli na gymnázia. My jsme byli takzvaně výběrové jazykové humanitní gymnázium, kde se vysoká úroveň učitelů všech jazyků, včetně češtiny, předpokládala. Platuilo to například pro ruštináře, který byl skvělý, ale tahle paní profesorka na nás neměla a tehdy mě iritovala nemožnou jakousi lidovostí a hrozně povrchní znalostí literatury, ke které přistupovala jen jako ke čtivu. Hrozně mě to štvalo, paní profesorka byla prostě pedagogický lajdák a na gymnáziu neměla co dělat. Jenomže byla taková doba, že to vypadalo spíš, že na tom gymnáziu nemám co dělat já.
Vím od přátel, že na odborných školách byla lepší atmosféra a možná je to tak i dnes.Ostatně doba, kdy člověk chodí na střední školu, je nejtěžším úsekem dospívání vůbec, člověk má kromě školy tolik jiných problémů, ale také zájmů, že to je jeden velký stres. Možná to tak má být, ale člověku se uleví až na vysoké.

Olga Hubíková - Brno

Paní Zemančíková, Úterý, 12.Června 2012, 17:31:12

asi ji znáte, ale pokud náhodou ne, doporučila bych Vám knížku Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti.
To, co píšete, je v bledě modrém to, co on rozebírá, kdyby to nebylo k pláči, měla jsem chvílemi chuť se nad jeho textem hystericky smát.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 12.Června 2012, 18:09:29

Já bych jen ráda podotkla, že racionalita se s tvořivostí nijak nevylučuje. Ono ani neplatí, že všichni, kteří jsou vzděláni humanitně, jsou zároveň tvořiví, zatímco ti, kteří mají nadání například pro matematiku nebo informatiku, tvořiví nejsou. Matematika totiž není jen účetnictví. Jenže pro nás, kterým jsou bližší humanitní vědy, je to vcelku neznámý terén.
Kdyby to ale záviselo na mě, zavedla bych do výuky na gymnáziu spoustu věcí, které se už dnes jeví jako přežitek - například latinu a řečtinu. A hodně dějepisu. I kdyby střední škola trvala mnohem déle. Protože co se v mládí naučíš... Kreativní by samozřejmě člověk měl být také, ačkoli to se asi naučit nedá. V první třetině života by se měl člověk pouze vzdělávat, ve druhé pracovat pro společnost a ve třetí třetině by se měl zabývat filosofií nebo něčím podobným. Jenže to bychom museli žít v jiné společnosti, ne v takové, kde je prvořadým cílem co nejdříve a co nejvíce vydělávat a přinášet zisk.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Humanitní vs. exaktní Čtvrtek, 14.Června 2012, 00:19:12

K oblíbeným vtipům na Matfyzu patří ten o setkání dvou starých matematiků.
„Co dělá ten tvůj nadaný student, kterým ses posledně chlubil?‟ ptá se jeden.
„Ale,‟ mávne smutně rukou druhý, „píše teď básně. Na matematiku neměl dost fantazie.‟

Nedomnívám se, že rozum je konformní. Nebo netvůrčí. A nemám dojem, že nahoře, u moci, vidím nějaké hyperracionální osobnosti. Ani osobnosti, ani racionální, a jestli hyper, tak hypersobecké. Tupé, arogantní, bezohledné sobce, kteří jsou-li nadáni inteligencí, tedy inteligencí velmi specializovanou, takovou slepičí: hrabat stále, hrabat víc, hrabat přes všechny překážky, ničím se nedat zastavit, ale nic kromě svého zobu nevidět, nad ničím kromě toho, jak hrabat a nahrabat, nepřemýšlet.

Cermat a spol. nechtějí vychovávat studenty k rozumu, ani na úkor umělecké tvořivosti ani jakkoliv jinak. Jejich cílem je ubít jakoukoliv originalitu, jakoukoliv iniciativu, jakýkoliv pokus o samostatné myšlení, lhostejno zda umělecké nebo exaktní. Ne náhodou byli letos tvrdě potrestáni jak studenti literárně nadaní, kteří se opovážili své literární nadání předvést v maturitní písemce, tak studenti nadaní matematicky, kteří měli tu drzost zvolit si těžší variantu maturity z matematiky; zatímco literáti byli pranýřováni za to, že se jejich sloh nesměstnal do škatulky zadaného úkolu podle komisních představ, matematikům byly předhozeny příklady nudně jednoduché, leč úmorně pracné, na jejichž vyřešení nestačil časový limit. Socky navštěvující veřejné školy mají být napříště cepovány v poslušné otroky, lidské zdroje obchodované na pracovním trhu. Pro vládnoucí třídu tento výcvik není, ta bude vychovávána soukromě, odděleně, k jinému druhu nevzdělanosti, k nevzdělanosti hrdé, povýšené, vládnoucí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.