Sto tisíc proti Hospodářským novinám

Tomáš Samek

V roce 1989 se jako nejloajálnější deník projevovalo Rudé právo. Mimo jiné i tím, jak nezvládalo svou roli solidního zpravodajství. Opakují současné Hospodářské noviny žurnalistické postupy, které se přinejmenším v něčem tehdejšímu Rudému právu podobají?

I pravicová média se shodují na tom, že sobotní demonstrace na Václavském náměstí byla dosud největší od roku 1989. Jak tuto událost pokrývají Hospodářské noviny, které někteří lidé považují za nejserióznější český deník hlavního proudu?

Zatímco včerejší Lidové noviny, Právo i Mladá fronta přinášejí informaci o masovém protestu přímo na titulní straně, ať už formou článku nebo alespoň výrazné fotografie, na první straně Hospodářských novin o něm nenajdeme ani zmínku: žádný údaj textový ani obrazový ani pouhá upoutávka na vnitřní obsah, která by se demonstrace týkala. Zato se tu v odkazech na články uvnitř listu dovíme, že nové přechody pro zvěř ušetří miliardy korun nebo že doplňky stravy nesmí klamat zákazníky.

Čtenář, jehož titulní strana svou zpravodajskou absencí poněkud překvapí, nejspíš očekává, že se o události dočte uvnitř novin. Zde ho však čeká překvapení ještě větší: na druhé ani třetí straně opět nic. Hlavní článek rozprostírající se na obou stranách porovnává vysokoškolské tituly MBA u nás a v zahraničí. Krom jiného jsme upoutáni notickou o tom, že blahodárný čaj v ceně až 200 dolarů se hnojí pandím trusem nebo že Nokia Lumia nestačí v Česku na Android.

Teprve uprostřed čtvrté strany narazíme na první informaci o tématu: v rozporu s očekáváním to však není zpravodajský článek, nýbrž pouhá fotografie okomentovaná čtyřmi krátkými větami. Čtenář tedy listuje dál, ale najde už jen komentář na šesté straně nazvaný Sto tisíc proti vládě. Ten je počtem znaků zhruba sedmkrát delší než ony čtyři věty „zpravodajství" připojeného ke zmíněné fotografii.

Samostatný zpravodajský článek o události tedy v listu není vůbec, pouze komentář, tedy její interpretace, která čtenáři sděluje, jak má vnímat něco, o čem se v rovině zpravodajství nedozvěděl takřka nic, pakliže seriózní noviny nepovažují za zpravodajství pouhou fotografii, což je však spíš charakteristickým rysem bulváru. Interpretace vítězí nad věcným zpravodajstvím na celé čáře, i když porovnáváme čistě textové složky. I to je mezi tištěnými deníky typické spíše pro bulvár. Seriózní zahraniční servery (např. BBC) přinesly o této domácí události zpravodajství, které je daleko rozsáhlejší než součet všeho, co se o ní doví čtenář Hospodářských novin z komentáře, obrázku i jeho popisku.

A mnoho na tom nezmění ani skutečnost, že internetová verze novin IHNED.cz o protestech informovala: seriózní tištěný deník, alespoň jak ho známe ze zemí, kde přívlastek seriózní něco znamená, musí být s to jako zpravodajské médium fungovat také autonomně: poskytuje pokud možno úplné a solidní zpravodajství i těm čtenářům, kteří si jeho četbu nedoplňují sledováním internetové verze. Proto má smysl analyzovat tištěnou podobu novin i z hlediska, jak daný výtisk plní svou žurnalistickou roli sám o sobě.

Zmíněná diskrepance mezi interpretativní a zpravodajskou složkou je ovšem sama interpretací svého druhu: působí dojmem, že redakce usoudila, že ve věcné rovině není o události vlastně nutné důkladněji hovořit, téměř jako by to byl non-event. Tento dojem je ještě umocněn poměrně marginálním umístěním i toho mála, co se o demonstraci z HN dovíme. Ovšem i to málo nám sděluje: „Sobotní protest byl zřejmě největší od listopadu 1989."

Tehdejší demonstrace otřásly legitimitou režimu a vedly v posledku k jeho pádu. Nejméně o nich mezi tehdejšími deníky referovalo Rudé právo: po počátečním mlčení jen pozvolna přicházelo s žurnalistikou, v níž nejprve výrazně převažovaly interpretativní rámce nad věcnou stránkou zpravodajství, přičemž o některých aspektech mlčelo. I mlčení je ovšem způsob interpretace.

Vím, nelze porovnávat neporovnatelné: zatímco tehdy se manifestovalo proti režimu či jeho podobě, dnes se spíš, byť ne výlučně, demonstruje proti vládě; protirežimní akcent je (zatím) okrajový. Přesto se čtenář nemůže ubránit jisté paralele: nejméně do hloubky a zároveň s největší dávkou interpretace psal o událostech deník, který se těch událostí nejvíc obával. Že by těch nynějších sto tisíc vzbuzovalo obavy i v redakci některých současných deníků? A je pouhá náhoda, že tímto dojmem působí nejvíc ty noviny, jejichž cílová skupina má mezi všemi českými deníky nejblíž k hospodářské moci ve státě?

    Diskuse
    PL
    April 25, 2012 v 1.55
    Economia
    ..má nejspíš jiné aktuální povinosti, třebas i Respekt na 41. straně přetiskuje Bakalův dopis, v němž tento "pěvně věří", že již se to z premiérových "úst nebude opakovat"!! Bez dalšího komentáře, ale pravda je, že nepatřím mezi pilné čtenáře povolaného časopisu a mohlo mi něco snadno ujít...
    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/bakala-nemluvi-pravdu-usvedcuje-miliardare-ostravske-sdruzeni_232377.html