Počítání

Pavel Šaradín

Demonstrantů bylo přibližně sto tisíc. V menším měřítku nám ale počítání nejde, hlavně pokud jde o vládu a sněmovnu. Věcem veřejným č. 2 stále chybí pár poslanců, aby mohla mít vláda bezpečnou většinu. Počítat musíme přesně, záleží na tom budoucnost vlády.

Sobotní protestní shromáždění bylo úspěšné. Takřka zaplněné Václavské náměstí předčilo očekávání organizátorů, osobně jsem očekával polovinu. Nespokojenost občanů s vládou je obrovská, zní hlavní poselství. Lukáš Jelínek v sobotu početní údaje komentoval mj. tím, že počet demonstrantů není natolik důležitý jako skutečnost, že se nejrůznější iniciativy a spolky daly dohromady. Nepochybně má pravdu. Pokud by se ovšem demonstrujících sešlo deset či patnáct tisíc, byl by to propadák a mlýn na vládní vodu. Děláme to dobře.

Průběh demonstrace jsem sledoval v televizi, večer se podíval na Události, které o ní referovaly vcelku zevrubně. I když vzájemné, nepostřehnutelné špitnutí dvou čelných odborářů, kteří byli překvapeni masivní účastí, „ty vole to je síla co?“, Česká televize doprovodila titulky. Abychom se nemýlili, s kým máme tu čest. Česká vláda ovšem s výsledkem demonstrace pracovat nebude, což je v případě Nečasova kabinetu logické a přirozené. Sto tisíc demonstrujících je varovný vykřičník, který vnímá bystrý pozorovatel společenského pohybu, nikoliv však vláda. Já jí ale ze všeho nejvíce vyčítám to, že nedokáže s občany hovořit. Vůbec se nepokusila reformy obhajovat, a to ani před pravicovými voliči. Jak jsme se mohli dočíst,rovněž Martha Issová je z pravice zklamaná. A to už je co říct.

Demonstrantů jsme tedy napočítali přibližně sto tisíc. V menším měřítku nám ale počítání nejde, hlavně pokud jde o vládu a sněmovnu. Věcem veřejným č. 2 stále chybí pár poslanců, aby mohla mít vláda bezpečnou většinu. Počítat musíme přesně, protože na tom záleží budoucnost vlády. Permanentní krize Nečasova kabinetu, kterou způsobovali zejména Radek John a Vít Bárta, se dostala možná do posledního stadia. Nebo do předposledního. Tady už nejsou důležité ideje, program, ale počty. Petr Nečas se ke svému závěru rovněž dopočítal: stačit může Karolína Peake a spol., se stranou Víta Bárty už nechce mít nic společného. Přišel na to sice až po dvou letech, ale budiž.

Dobře spočítané to má Radek John. Věci veřejné č. 1 chce řídit jako konstruktivní opozici. Předčasné volby by podle něj znamenaly vládu sociálních demokratů a komunistů. Tomu je třeba zabránit. Já ty počty vidím jinak. Pro Radka Johna by předčasné volby znamenaly, že přijde 24x o více než šedesát tisíc korun. Ještě musíme připočíst náhrady. Nu a také je to naposled, kdy si ho někdo vybral jako předsedu strany. Sice jako bílého koně, ale o tom pan John jako jediný v ČR nic neví.

V neděli v Otázkách VM Karolína Peake hovořila o své nové straně, o své krátké minulosti v ODS i dlouhodobé voličské podpoře této strany. Do ODS prý vstoupila proto, že jí bylo v roce 1997 líto Václava Klause. Pak k tomu ještě dodala, že lidé jako Kateřina Klasnová by nepochybně české politice měli co dát.

Politické strany mají využívat k udržení se u moci i tu poslední naději. S tím já vnitřně souhlasím. Po těch posledních dnech jsem si však spočítal, že si sice nejsem jist, že bude sociální demokracie vládnout kvalitativně lépe, ale zcela jistě nebude horší než to současné počtářské bratrstvo.