A-gati po česku

Ekonomická transformace a následné rabování, které umožnila opoziční smlouva a rozdělení rajónů a pašalíků mezi ODS a ČSSD, dnes de facto brání větším kauzám. Téměř vše bylo v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí rozkradeno.

V starším eseji „Osvobození od strachu“ barmská disidentka Aun Schan Su Ťij, která má nyní možnost po letech znovu kandidovat ve volbách, rozvádí formy korupce, které barmský totalitní režim přivedl k dokonalosti:

  • Nikoli moc, ale strach korumpuje. Strach ze ztráty moci korumpuje ty, kdo ji vykonávají, a strach z dopadu moci zase ty, kdo jsou jí podřízeni. Většina Barmánců běžně zná čtyři druhy korupce, čtyři a-gati.
  • Chanda-gati je korupce vyvolaná žádostivostí, je to snaha dostávat úplatky buď pro svou potřebu nebo pro ty, které máme rádi.
  • Dosa-gati znamená, že člověk se dopustí nepravosti, když dělá naschvály lidem, které nemá rád.
  • Moga-gati je odchylka způsobená nevědomostí.
  • Nejhorší ze všech je však pravděpodobně bhaya-gati, nejen proto, že bhaya (strach) potlačuje a pozvolna ničí schopnost rozlišovat, co je a co není správné, ale proto, že často bývá základem zbývajících tří druhů korupce. Podobně jako chanda-gati (pokud není důsledkem pouhého lakomství) může být způsobena strachem, že ztratíme přátelství těch, které máme rádi; roli může hrát i strach, že nás někdo v něčem předčí, nějak poníží nebo nám ublíží, podnětem k nepřátelství.
  • Bylo by obtížné odstranit nevědomost, pokud bychom svobodně a beze strachu nemohli žít v pravdě.

Malá česká, ale naše
Naše malá česká a-gati budou mít nejspíš jednodušší výklad, ale třeba jsme již natolik světoví, že se naše korupční druhy těm barmským alespoň v něčem přibližují. Zkusme si je přiblížit, ať lépe poznáme, na co můžeme být právem hrdi.

A-gati, všeobecně vzato, jsou u nás do velké míry identická s popisem paní Su ťij. Používáme známou tezi Johna Dalberga-Actona, že všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. To ale nevylučuje ani to, že i u nás vedle moci samé korumpuje i strach z její ztráty. Málokdy to od sebe dokážeme oddělit, buď proto, že neznáme všechny motivy dotyčného ke korupčnímu počínání či proto, že máme málo osobních zkušeností s a-gati, abychom to odkázali rozeznat.

Zmiňme a-gati, které u nás - po pádu zkorumpovaného byrokratického předlistopadového režimu - bylo nejběžnější v devadesátých letech. A sice přizpůsobování zákonů specifickým skupinovým zájmům. Pro příklad použijme dva z výrazných rysů zlatokopecké éry 90. let.

Privatizační projekty, tedy i ti, kteří o nich rozhodovali a ti, kteří z nich posléze těžili, stáli mimo dosah zákona. Průběh privatizačního procesu nepodléhal pravidlům správního řízení a nebylo možno jej nechat přezkoumat nezávislým soudem.

Žádostivost (chanda-gati) lehce se obohatit na úkor druhých, vedla ke zneužití moci. Politici překroutili zákony buď kvůli úplatkům, nebo z toho důvodu, že je někdo vydíral utajovanými materiály Státní bezpečnosti (bhaya-gati). Přičemž utajování těchto materiálů a prosazování vydíratelných lidí na důležitá místa v politice, státní správě, v privatizačních fondech, privatizačních projektech atd., bylo součástí této korupční hry (dosa-gati).

Během pádu vytunelovaných firem a rozkradených bank, i během pozdějšího rabování, se mnohokrát ukázalo, že se tohoto způsobu transformace společnosti účastnili bývalí příslušníci a agenti StB a komunisté z vyšší a střední stranické nomenklatury - někteří z nich jako nasazení lidé (tzv. bílí koně).

To bylo dobře vidět například i na kauze LTO (lehkých topných olejů). Tato kauza vznikla kvůli nenasytné žádostivosti některých vrcholných politiků a jejich majetku chtivých přátel (chanda-gati), a provázely ji naschvály lidem nežádoucím (dosa-gati), mám-li použít velmi silný eufemismus. A vládl během ní strach mnohem větší než během „privatizace“.

Stát kvůli kauze LTO přišel pravděpodobně o více než sto miliard korun. Vrcholným politikům se za pomoci některých médií dlouho dařilo překrucovat zákony tak, aby se nafta a lehký topný olej mohly (naoko) zaměňovat. A stát, o něhož se ti politici měli starat, přicházel jejich přičiněním o daně.

Kauzou se zabývalo několik novinářů, jako první a nejdéle Jana Lorencová. Ta se několikrát dostala do situace, kdy byla ohrožena na zdraví či životě, a to doslova, nešlo o nějaké plané vyhrožování, ale o přímý útok na její osobu. Jednou z obětí olejářské mafie měl být také novinář Stanislav Čech. Podvodníci se mezi sebou vraždili a okrádali, jako jacíkoli jiní členové regulérních mafií.

Není pochyb, že do kauzy byly zapleteni lidé z nejvyššího patra naší politiky, bývalí příslušníci Státní bezpečnosti, a podle Jany Lorencové je v podstatě jisté i to, že do kauzy byla zapletena ruská KGB. Podrobnosti o kauze najdete v podrobném a velmi poučném rozhovoru, který jsem vedl s Janou Lorencovou v květnu 2008: Kauza LTO: Krvavé oleje - Můj přítel vrah.

Dnešní korupční kauzy ukazují, že jsme se z „divokého západu“ 90. let přenesli do centra světového dění. Ekonomická transformace a následné rabování, které umožnila opoziční smlouva a rozdělení rajónů a pašalíků mezi ODS a ČSSD, dnes de facto brání větším kauzám. Téměř vše bylo v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí rozkradeno. Takže dnes již nikdo nemůže erár připravit jednorázově o stovky miliard, jak to bezostyšně činily Klausovy vlády a vláda Zemanova.

Jsme svědky běžných korupčních kauz, jak je známe i z některých demokratických zemí, jde o osobní a stranické obohacování, maximálně v řádu miliard, možná desítek miliard, bereme-li jako dnešní dosud nedořešené velké kauzy typu armádních zakázek.

Nejčastější je dnes naplňování stranických pokladen záhadným způsobem (o tom mohly by vyprávět všechny větší strany, počínaje ČSSD - viz poslední předvolební kampaň, v níž si tato strana za nejméně 300 milionů koupila Pyrrhovo vítězství a s ním i politickou prohru). A samozřejmě i osobní obohacování, vyžadování úplatků, a s tím spojené zastrašování.

Ale také, o tom jsem se ještě nezmínili, moga-gati, odchylka způsobená nevědomostí. Může být korupce způsobena nevědomostí? V přeneseném slova smyslu snad ano. Čistě hypotetický příklad: Známá a uznávaná osobnost, celoživotní zastánce lidských práv, má touhu dostat se do politiky, napřed do parlamentu a vlády, posléze usednout do prezidentského křesla. To je touha pochopitelná a ambice, vzhledem k charismatu dotyčného, přiměřené.

Ovšem jen do momentu, kdy kvůli své touze a ambicím vytáhne na svých zádech do vlády politické mrtvoly, které byly po dlouhé roky součástí zdejšího mafiánského korupčního systému. Z těchto mrtvol se staly zombie, které mohou předchozí korupci krýt a tu současnou podporovat.

Mám za to, že toto je přímo knížecí moga-gati… jako vyšitá.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Stanislav Hošek - Český těšín

Dva superzáklady polistopadové korupce. Čtvrtek, 9.Února 2012, 11:36:26

Systém začal korupcí už při volbě Havla prezidentem. Poslanci KSČ za zvolení dostali pardon nejen pro sebe, ale pro celou stranu. Což zajistil Čalfa.
Druhou zásadní korupcí byl již v roce 1990 Klausův slib, který pronesl minimálně na dvou shromážděních tehdejších vedoucích pracovníků průmyslu, které za tím účelem sám svolal. Aby získal jejich podporu pro ekonomickou „reformu“, tak jim zaručil, že jednou z privatizačních metod bude privatizace do rukou nejvyššího vedení podniků.
Všechno následné se pak dělo podle těchto dvou zmíněných vzorců chování nejvyšších ikon režimu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.