Státní kapitalismus, znovu?

Co je to vlastně státní kapitalismus? Nejucelenější teorii zformuloval britský marxista původem z Palestiny Tony Cliff. Tvrdil, že režimy SSSR, a po roce 1948 také ostatní ve východním bloku, nemají s jakoukoli formou socialismu nic společného.

Pod pojmem státní kapitalismus si můžeme představit mnohé. Historicky označoval období NEPu, kdy se ruští revolucionáři snažili využít své politické dominance a za pomoci kapitalistické akumulace obnovit základ sovětské moci - dělnickou třídu, která byla zčásti vybita v občanské válce a částečně pohlcena státním aparátem. Zmučená sovětská republika se tak snažila zachránit poslední naději na uchování emancipačních výdobytků revoluce.

Dalším jeho významem bylo pojmenování minulého režimu. S takto uchopeným pojmem státního kapitalismu přišel v roce 1955 britský marxista původem z Palestiny Tony Cliff (vlastním jménem Ygael Gluckstein). Ten tvrdil, že režimy SSSR, a po roce 1948 také Československa, Polska, NDR atd., nemají s jakoukoli formou socialismu nic společného a že se pro ně nejlépe hodí označení státní kapitalismus. Měl pro to několik důvodů. První z nich byl ten, že ke skutečnému socialismu můžeme dojít jen díky aktivní účasti lidí zdola, kteří si vytvoří vlastní orgány moci, které nahradí ty stávající. Ve Východním bloku ale nemůže být o nějaké nezávislé aktivitě zdola ani řeči.

Zadruhé, samotné zestátnění výrobních prostředku nic nemění na tom nejdůležitějším, a to je jejich efektivní kontrola. Jak poznamenává Engels ve svém díle Socialismus od utopie k vědě: „Moderní stát, ať už má jakoukoli formu, je v podstatě kapitalistický stroj, stát kapitalistů, pomyslný celkový kapitalista.“ Na tento bod Cliff odkazuje a tvrdí, že pokud jsou zachovány formy kapitalistického přivlastňování si nadpráce, tj. vykořisťování, je jedno jakou formální podobu má tento vztah. Je jedno, zda je to soukromá či státní firma, protože nad celým procesem nemá zaměstnanec jakoukoli kontrolu.

Zatřetí, vládnoucí stranická byrokracie se přes všechnu rétoriku chovala jako vládnoucí třída, jejíž vládnutí záviselo od poslušnosti těch dole. Nebyli to klasičtí soukromí vlastníci, ale „vlastníci“ státu s veškerou jeho výrobní kapacitou.

Teorie státního kapitalismu, tak, jak ji Cliff zformuloval je jednou z nejucelenějších a dodnes nejvlivnější kritických teorií minulého režimu. Čeští čtenáři se s ní mohou seznámit v časopise Solidarita, kde Cliffova kniha vychází na pokračování, popř. Si ji přečíst v originální anglické verzi.

S nejposlednějším užitím slovního spojení státní kapitalismus přišel ale časopis The Economist. Ve svém speciále popisuje nástup nového státního kapitalismus v tzv. rozvíjejících se trzích. Na pozadí krize liberálního vlně tržního kapitalismu si všímá úspěchů, které má manažersky a nelítostně řízený kapitalismus čínský. The Economist k tomu poznamenává: „Nastupující mocnosti vždy využívaly stát k nakopnutí růstu: vzpomeňme si na Japonsko a Jižní Koreu v 50. letech 20. století nebo Německo v 70.letech 19.století nebo Spojené státy po získání nezávislosti.“ Nezapomene samozřejmě zmínit, že státně kapitalistické firmy východu by se měly privatizovat, protože pokud jsou tak dobré, tak přeci žádnou státní pomoc nepotřebují.

Jako by z této rady ale čišela určitá úzkost nad tím, jakou ekonomickou konkurencí mohou tyto firmy být těm západním. O to víc, že ve svém speciále konstatuje, že státní kapitalismus je na vzestupu. „Třináct největších ropných společností, které si mezi sebe dělí tři čtvrtě světových zásob ropy jsou podporovány státem.“ Příkladem může být ruský Gazprom. Státně kapitalistické firmy jsou odpovědné za jednu třetinu všech přímých zahraničních investic v rozvojových zemích mezi léty 2003 – 2010.

Tento souboj jedna opět zpochybňuje převládajíc dogma o jedinečnosti soukromého vlastnictví. Bohužel čínská varianta, která je pro The Economist modelem, není emancipační alternativou, které bychom měli fandit. Jenže když se dva perou, třetí se směje. Na pozadí souboje slábnoucího liberálního modelu západního kapitalismu s dravým východním státně-kapitalistickým, který nehledí na životní prostředí ani lidská práva, se nám dost možná podaří prosadit alternativa samosprávné a demokratické ekonomiky, která by postavila zájmy lidí a přírody nad zájmy bank a korporací.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Jene Májíčku, díky za zajímavý článek Čtvrtek, 2.Února 2012, 20:03:49

Hlavní myšlenka článku jinými slovy: velký kapitál, ať vlastněný soukromou firmou nebo státem, má tendenci se strukturovat do nepřehledných konglomerátů, jež se pak vymykají rozumné správě tohoto kapitálu, ať už jako takového, nebo s ohledem na prospěch společnosti, v jejímž rámci vznikl.
Autor správně upozorňuje, že u velkého kapitálu soustředěného pod jednou hlavičkou už nelze uplatnit dogma o jedinečnosti (prospěšnosti) soukromého vlastnictví. Zdá se, že soukromý majetek vzkvétá a je ku prospěchu majiteli i společnosti zejména tehdy, kdy není "příliš velký", a tak nepostrádá někoho, kdo ho potřebuje, kdo ho umí spravovat a kdo chápe jeho účel a to nikoli jen jako majetku samého o sobě, ale i v jeho působení na bezprostřední okolí i společnost vcelku.
Zřejmě právě ve velikosti kapitálu soustředěného pod jednu hlavičku spočívá podobnost mezi státním a korporátním kapitalismem. Napadá mi jeden rozdíl, na který bych tu chtěla upozornit. Ve státním kapitalismu (za totality) vznikala vrstva privilegovaných, ale nikoli vrstva boháčů, jak je tomu nyní. Ve státním kapitalismu, jak jsme ho zažili za totality, bylo zakázáno jakékoli soukromé podnikání a tedy i podnikání s malým, "zvládnutelným" kapitálem. Nyní je sice takové podnikání povoleno, ale je "požíráno" kapitálem blížícím se svou velikostí kapitálu vlastněnému státem za totality. Za dvacet let jsme z pozice "vlevo" minuli pomyslný zlatý střed a překmitli do pozice "vpravo", která je od středu asi tak vzdálená, jako jsme byli vzdáleni "vlevo" za totality.
(Je tu ovšem spousta dalších vlivů , zahraniční kapitál ...).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 3.Února 2012, 14:58:3


Té poslední větě moc nerozumím - je-li něco silné, tak to zvítězí.
Hitler prohrál - protože měl méně rezerv (zázemí, týl) - stejně jako jeho předchůdce císař Vilém.

Lidská práva a étos byly slušným motivačním katalyzátorem - ale i Hitler měl motivační katalyzátor pro vypětí, úsilí a sebeobětování - národně socialistický.

Státní kapitalismus bude mít výhody - a bude mít navrch.

Proč by naproti tomu měla zvítězit demokratická ekonomie - například samosprávná podle Jaroslava Vaneka?

V čem by měla spočívat její síla?

To aspoň Heller s Neužilem se ve své koncepci ekonomického vítězství výrobní samosprávy zmiňují, v čem má být historická efektivnostní síla samosprávy - na očekávaném stupni rozvoje výrobních sil ...

Tady ani muk ani náznak ....



Miroslav Novák - Praha 9

Státní kapitalismus? Pátek, 3.Února 2012, 16:41:20

"Na tento bod Cliff odkazuje a tvrdí, že pokud jsou zachovány formy kapitalistického přivlastňování si nadpráce, tj. vykořisťování, je jedno jakou formální podobu má tento vztah."
Je tu ovšem drobný rozdíl. Výnosy soukromo-kapitalistického vykořisťování končí v zahraničních bankách, zatímco za výnosy státně-kapitalistického vykořisťování se stavěly byty a školy.
"Ve Východním bloku ale nemůže být o nějaké nezávislé aktivitě zdola ani řeči."
Nevěřím úplně tomu klišé o našem bývakém totalitním režimu. Po ideologické stránce byla jistě jakákoli obecnější diskuze znemožněna (dnes vidíme, jak to dopadne, když se otevře), nicméně v řadě oblastí života byly bezpochyby zájmy lidí brány "politbyrem" v úvahu, a sloužila k tomu celá vertikální politická struktura.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.