Zase ta Evropa

Téměř permanentní kritice Bruselu je potřeba čelit. Mimořádná spolupráce evropských mocností je v dějinách skutečně nevídaná a měli bychom z ní mít radost. Je totiž naším národním zájmem a zárukou stability celého regionu.

P_arad_n

Pavel Šaradín

24.01.2012 09:26

Sloupky DR

PONDĚLÍ
• Alena Zemančíková
• Patrik Eichler
• Petr Minařík
• Ivan Štampach

ÚTERÝ
• Jan Miessler
• Jiří Pehe
• Jiří Silný
• Ondřej Vaculík

STŘEDA
• Eduard Chmelár
• Fabiano Golgo
• František Kostlán
• Saša Uhlová

ČTVRTEK
• Lukáš Jelínek
• Jan Májíček
• Roman Sikora
• Matěj Stropnický

PÁTEK
• Oto Novotný
• Jakub Patočka
• Pavel Šaradín
• Tomáš Tožička

S určitou pravidelností se používá Evropská unie jako vnitropolitická karta. A nemusí jít jen o volební kampaň. Už jsme si, jak se zdá, zvykli. Aktéři jsou stále stejní, výtky také. Zpochybňování Bruselu a Evropské unie má na českou společnost značný negativní vliv, v zahraničí působíme nejspíš také směšně.

Více než týden zaměstnává média dopis prezidenta premiérovi. V něm má být uvedeno, že nepodepíše evropskou dohodu o rozpočtové politice. Podle prezidenta jde o další oslabení suverenity českého státu. To už si nemůžeme dovolit. Týden se pak píše o tom, jestli o poměrně zásadním kroku má být vypsáno referendum, jestli vláda třeba referendem jen nezískává čas, aby dohodu podepsal až prezident příští. Pak se dozvíme, že vlastně žádná dohoda ještě neexistuje, respektive že se bude týkat pouze zemí, které platí eurem. U nás se však tento „problém“ stává kauzou číslo 1. A opět to prý může rozložit koalici. Rovněž se dočteme pár výtek vůči Bruselu, jak to s námi nikým nevolení euroúředníci myslí špatně. Sice nic z toho nakonec nemusí platit, ale ve společnosti nedůvěra vůči Unii zůstane. Tak to je už několik let, pochybnosti se kupí a nakonec se nám tyto hry nemusí vyplatit, třeba při nějaké důležité věci. To už ale bude pozdě.

Téměř permanentní kritice Bruselu je potřeba čelit. Mimořádná spolupráce evropských mocností je v dějinách skutečně nevídaná a měli bychom z ní mít radost. Je totiž naším národním zájmem a zárukou stability celého regionu. Prezident a spol. říkají, že Evropská unie má být postavena pouze na ekonomické základně. To však v dnešním propojeném světě nestačí.

V debatách, které se týkají Unie, zapomínáme ještě na jednu důležitou věc. Vysmívaný Brusel totiž nemá za partnery pouze národní státy, ale i jednotlivé regiony. Kdo bydlí mimo Prahu, mi dá jistě zapravdu. Tlak na to, aby se věci řešily nikoliv na centrální, ale především regionální úrovni je značný a smysluplný. To, že se dostávají do regionů jiné než vládní peníze, prospívá přece všem. Mohli bychom tu snášet řadu podobných podpůrných argumentů, stejně jako bychom našli desítky věcí, které nám na Unii vadí. Jedno je jisté, jedná se o křehkou stavbu, kdy každé zakolísání může způsobit obrovské škody.

Navíc jsme v době, kdy nedůvěra vůči evropským institucím roste zřejmě ve všech členských zemích. Bohužel. My však neustálým zpochybňováním základní architektury k tomu velmi přispíváme. Proto bychom si měli tyto naprosto základní důvody smyslu evropských společenství neustále připomínat, hovořit o nich a hájit je. Debata ohledně dohody o evropské rozpočtové politice však ukazuje, že jsme ve všech směrech na tom velice špatně.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 24.Ledna 2012, 23:25:9

Ano, sleduji, jak jsme na tom špatně. Stačí totiž základní fakta, že Evropský parlament i Evropská komise volají nejen po jiném, tedy proevropském řešení (eurobondy), ale hlavně po návratu do institucí a jejich opětovném zapojení, tedy návratu z jednosměrných summitů vlád, které obcházejí celý volený i nevolený aparát EU. Proto jsem nesmírně rád za dánské předsednictví, které se specielně proti tomuto desintegračnímu summitovému tlaku, kdy jsou např. země mimo eurozónu vykázány rovnou za dveře, urputně bojuje. Vyškrtání hlavních defektních pasáží z minulé summitové dohody a připravení nového dokumentu na nadcházející summit, je tedy velkým úspěchem právě těchto v reálném evropském diskursu ukotvených zemí.

Stanislav Hošek - Český těšín

Jakýpak český stát. Středa, 25.Ledna 2012, 20:19:59

Vždyť stačí stádečko umanutých a hned tu budou z něho státy tři. Jugoslávie a ČSFR jsou toho ilustrativním mementem. Naše trpaslíčí suverenita je tak potřebná jen maloduchům, kteří se v té jedné „větší čínské vesnici“ opájí svou důležitostí.

Petr Litschmann - M.Žižkov

nepříjemný pocit Čtvrtek, 1.Března 2012, 16:22:0

současná úroveň "debaty" o fatálním vlivu našeho ne/podílu na tom či onom aktu EU mi začíná nepříjemě oživovat vzpomínky na úroveň vládní kampaně před vstupem ČR do EU, tehdy se o žádnou věcnou debadu o jiných než bezprostředních kladech vstupu nejednalo. Jenom se velmi hlasitě halasilo! Podobný pocit mě zachvazuje z hesel že ´EU ohrožuje suverenitu´ na jedné, ale i těch o "permanentní kritice Bruselu" na druhé straně - ze současných studentských hesílek je cítit víc kritického uvažování, než z těchto propagandží tak nebo mak. Sorry, pánové.
Tohle není debata!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.