Prezidentské projevy

Polský a slovenský prezident hovořili v novoročních projevech o hodnotách, na kterých jejich země stavějí a kterými jsou známé. Český prezident hovořil o sobě. Při zvažování, který z projevů tří středoevropských prezidentů, stojí za odvysílání, by zvítězil ten polský.

Polský prezident Bronisław Komorowski přednesl svůj projev k novému roku  již v sobotu večer. Ukázal se v něm jako proevropský liberál, který nezapomíná na křesťanské hodnoty blízké většině obyvatel země, v jejímž čele stojí. Kdybych měl vybrat k vysílání jeden z projevů tří středoevropských prezidentů, vybral bych tento.

Komorowski na několika příkladech ukazoval hodnoty, kterými je dnes podle něj Polsko známé v Evropě. Letos v květnu blahoslavený Jan Pavel II. podle Komorowského učil Poláky „lásce, solidaritě a citlivosti k osudu jiných“ a ukazoval „jak překonávat slabost, jak neztrácet víru a důvěru a jak porážet zlo dobrem“.

Kromě „tradiční polské odvahy a lásky ke svobodě“ jsou podle polského prezidenta zdrojem dnešního polského úspěchu také dobrá práce, profesionalita a dobré organizační schopnosti. To vše se ukázalo při nouzovém přistání plně obsazeného zaoceánského boeingu na varšavském letišti Okęcie začátkem listopadu. Vyjmenované vlastnosti a schopnosti potvrdilo polské předsednictví Radě Evropské unie. A znovu je potvrdí mistrovství Evropy v kopané, které se v Polsku bude hrát už za několik měsíců.

Zatímco během předsednictví Radě EU Poláci ukázali, že jsou „dobří a úspěšní organizátoři společných evropských věcí“, a tak budují „naše silné postavení pro dnešek i pro budoucnost“. EURO 2012 pak bude příležitostí, jak ukázat úspěšné Polsko nejen zahraničním hostům, ale i „polským očím a srdcím“.

„Polským vítězstvím posledních dvaceti let je trvalý hospodářský růst, který tvoří základ našeho blahobytu.“ A to dokonce vítězstvím tak velkým, že prezident Obama v květnu ocenil Polsko coby vzor ekonomické transformace. Podle Komorowského se ale země nechce jen „dnes těšit dnes z polského hospodářského růstu, ale zajistit Vlasti, našim rodinám trvalý rozvoj a úspěch v dalších letech, dalších desetiletích“.

Do vztahu k Vlasti pak zapadá jak Komorowského zmínka o smrti pětice polských vojáků, jejichž auto najelo v Afganistanu na minu v týdnu před Štědrým dnem, tak i závěrečný odkaz k hodnotám lidské solidarity: „Dobro prokázané druhému člověku se nám stále vrací a všechny obohacuje.“

Slovenský prezident Ivan Gašparovič je národně orientovaným levicovým politikem. I proto zdůrazněme, že Komorowski ve svém projevu vidí východisko ze současné evropské krize ve větší „solidaritě“. Gašparovič oproti tomu říká, „že dobré vztahy se do Evropské unie mohou vrátit jen skrze zvyšování odpovědnosti za příjmy, ale zejména výdaje každého státu. Jen tak můžeme podpořit hospodářský a kulturní růst. I dát práci lidem, kteří na ni čekají.“

Hlavním motivem projevu slovenského prezidenta ale v neděli odpoledne byla ztráta „základního občanského kapitálu“ z roku 1989. Ten podle něj tvořily „ohleduplnost, soucit a sounáležitost“, mezi ideály sametové revoluce patřil „důstojný život pro všechny“. Podle Gašparoviče jsme tehdy „věděli, co se ještě může a co už ne. Ne z ohledu na politický systém, ve kterém jsme žili, ale v zájmu dobrých mravů a dobrých vztahů mezi lidmi.“

Sounáležitost ve státě, který „je tu proto, aby v první řadě sloužil svým občanům a ochraňoval je“, je podle Gašparoviče úkolem dnešní slovenské politiky. Dění ve světě podle něj „vyžaduje nahrazovat zájmy úzce stranické zájmy národně-státními i vyššími, v našem případě zájmy Evropské unie“. Politika, která nemá žádnou konkrétní představu, jakou zemi chce odevzdat následujícím generacím, je podle Gašparoviče k ničemu.

„Občan se nemůže donekonečna hrbit a utahovat si opasek. A nemůžeme od něho žádat ani to, aby nebránil své sociální a právní jistoty, kterých má, bohužel, čím dál tím míně, a které jsou čím dál tíže dosažitelné,“ říká Gašparovič trochu odtažitě na okraj sociální politiky končící pravicové koalice. A dodává ještě, že při prováděných reformách došlo „k nakupení množství chyb, nedostatků, omylů a někdy i nezákonných zásahů do občanských a lidských práv“.

I když tedy Gašparovič v projevu neformuloval vlastní politický program na další rok, řekl, kde jsou základy takového programu (v sametové revoluci), kdo ho má formulovat (politické strany) a kdo se o své místo ve vyjednávání má hlasitěji přihlásit (občané samotní). Úspěch by tak nesklidil u svého českého protějšku Václava Klause, pro kterého jsou odboráři i lidé z občanských iniciativ „nátlakové skupiny, které stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné – v jejich očích spravedlivější – přerozdělení bohatství v zemi“.

Odmítl tedy všechny jiné návrhy ekonomického systému než ty vládní či lépe vlastní coby z definice nerealizovatelné. A stejně tak ex cathedra zbavil práva hovořit do dění v zemi celou řadu lidí počínající členy odborů a občanských iniciativ a končící imigranty a nejchudšími. Cesta elitářství, autoritářství a mimo demokratický dialog je Klausem otevírána doširoka. To k jeho projevu stačí.

Jak novoroční projev českého prezidenta vyjde ze srovnání s projevy prezidentů Polska a Slovenska může samostatně posoudit každý ze čtenářů.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.