Pohádky šaška Bumbáce aneb Novoroční projev Velkého Klauna

Na Nový rok je možné v médiích zaslechnout nejen poselství prezidenta republiky Václava Klause. K tomuto státnímu svátku má co říci i další z významných osobností českého státu – Velký Klaun.

Roztomilí spoluobčané,

dovolte mi, abych se vám v tento slavnostní den od srdce vysmál a popřál hodně štěstí, radosti, elánu a zdraví do roku 2011, protože to budete dost potřebovat. Už jen proto, že vám teď budu lhát, až se budou hory zelenat, a tvrdit, že to bude všechno lepší, klidnější, nadějnější, než roky minulé, když tedy pominu krásná léta mého premiérování, protože s touto zemí to začalo jít s kopce až po nich. Zkrátka to dobré, či spíše záplava úspěchů, co nás všechny čeká v roce 2011, se pozitivně projeví zejména na mém osobním životě a osobním životě mých souputníků, přátel a nohsledů z politicko-ekonomického souručenství.

V uplynulém roce jsme měli troje volby, v nadcházejících dvanácti měsících snad volit nepůjdeme, protože byste si svou minulou volbu měli vyžrat až do dna. Nebudou tedy předvolební kampaně a budeme moci snadněji předstírat, že vše je v nejlepším pořádku.

Rok 2011 – stejně jako ten právě skončený – bude zcela jistě rokem ekonomického růstu, nebo alespoň vyšších zisků osob mně blízkých, ale důsledky nedávné hospodářské krize budou zejména ve vašich peněženkách i nadále citelné.

Nemůže tomu být jinak. Žili jste si bez rezerv a na dluh. V letech 2004 až 2007 jste nevyužili příznivé situace k tomu, abyste zahájili potřebné změny. Rok 2009 a velkou část roku 2010 jste propásli čekáním na vládu, která by se do nich pustila. Ani nemluvě o tom, že teď přišly nepříjemné rozpočtové škrty, které však – samy o sobě – nezaručují, že se v budoucnu k podobným opatřením nebudeme muset vracet, protože až mi skončí prezidentování, chystám se v čele vlády nasekat další stamiliardové schodky, jako v těch sladkých devadesátých, kvůli kterým si zase budete muset utahovat opasky. Neměli bychom se sice – a už vůbec ne v dnešní den - strašit, ale musíte vědět, že reformy jsou a budou nezbytné. Jedině s jejich pomocí se dá zajistit, abychom se já a mí přátelé, souputníci a nohsledi a mé a jejich děti či vnuci nedostali do takových problémů, jakým dnes čelí některé země našeho kontinentu a vy sami.

Svět se zkrátka rychle proměňuje. Buď se k tomu přidáme, nebo si toho s přáteli, souputníky a nohsledy ještě chvíli nebudeme všímat, ale pak pocítíme důsledky probíhajících změn s daleko větší intenzitou než dosud a skončíme mezi vámi.

Ač to tak mnozí necítili, v první dekádě tohoto století jste si – spolu s celou Evropou a Amerikou – žili nad poměry. Žili jste na dluh, který nikdo nesplácel. V roce 2000 byla vaše míra domácího zadlužení vůči HDP 13 % hlavně proto, že se vám dluhy z 90. let o velikosti jednoho státního rozpočtu, u nichž jsem zapomněl, kdo je za ně zodpovědný (stejně jako jsem si kdysi u soudu nemohl vzpomenout, jak to bylo s mrtvými sponzory ODS z Dálného východu), podařilo ukrýt v Konsolidační agentuře. Příští rok to, čtyři roky po zrušení Agentury, bude překvapivě procent 40. Po nastupující „ozdravovací“ kůře, které s přáteli, souputníky a nohsledy říkáme celonárodní pobyt v lázních, proto nesmí nastat žádné další lehkomyslné rozdávání veřejných peněz. Snad jen s výjimkou spřátelených soukromých firem.

V první den nového roku chci podpořit současnou vládu, která se ze své předvánoční krize – doufejme – poučila a příště už své plány na účelnější využití peněz z veřejných rozpočtů nenechá nikoho nahrát na diktafon. Potřebujeme totiž vládu stabilní a funkční. Vládu, kterou bude držet pohromadě zájem země jako celku mých přátel, souputníků a nohsledů. Provede-li vláda reformy odvážně, rychle a racionálně a dokáže-li je vám srozumitelně vysvětlit, jsem přesvědčen, že to pochopíte a podpoříte ji, protože Vaše inteligence je podle mého upřímného přesvědčení velmi, ale velmi nízká a přesvědčit Vás by mohla zvládnout kdejaká průměrná PR agentura. Od opozice pak očekávám, protože vím, že to vyžaduje pocit spoluúčasti, že za příslib podílu na drancování veřejného majetku a vašich kapes, milí mí poddaní, ukončí své zbytečné přetlačování a bonmoty před televizními kamerami, komplikující hladký průběh operace. Nepopulární opatření, které vláda dělá, stejně jako reformy, které připravuje, by musela provést každá vláda, která by byla na jejím místě, protože zabezpečit sebe, své děti a přátele do budoucna dostatečným kapitálem je povinností každého zodpovědného politika a hlavy Rodiny.

Vím, že je těžké právě dnes přesvědčovat tě, lide prostý český, o nutnosti přijmout rozpočtové škrty, když například stát ve stejné chvíli – kvůli minulé, tak zvaně „zelené“ politice podpory solární energie – připravil zdražení elektřiny, při kterém se budou peníze milionů lidí přesouvat do státem garantovaných zisků donedávna zcela neznámých a jen za tímto účelem vytvořených firem, což nemá v této zemi obdoby, protože má ekonomická transformace v devadesátých letech byla nepopiratelným úspěchem a nic podobného se tehdy nedělo. Snad jsme se z tohoto případu dostatečně poučili. Ani tenkrát, ani dnes nejde o žádné velké ideje, ale jen a jedině o byznys.

Vláda mých přátel, souputníků a nohsledů důvěru a podporu potřebuje. Veřejnost je právem pohoršena případy, kdy veřejní činitelé zneužívají svých funkcí k osobnímu prospěchu. Věřím, že vláda k těmto věcem nebude lhostejná či nedůsledná a ohlídá si, aby se napříště o něčem podobném veřejnost už nedozvěděla.

Žádný stát nemůže všem svým občanům zajistit blahobyt. Proč by také měl? O to důležitější je uvnitř společnosti vytvářet pevné, přátelské a solidární vztahy alespoň v rámci malých skupin vyvolených. Často zdůrazňovaný význam péče a starosti rodičů o děti, má i svou druhou stranu – starost dětí o rodiče. Teprve tím dostane skutečný smysl pojem „mezigenerační solidarita“, který mnoha lidem připadá prázdný a překonaný. Je velmi aktuální. A týká se především nás politiků a našich přátel, protože my máme největší zájem na tom, aby naše děti, ať z veřejného či soukromého či soukromoveřejného sektoru, nežily v nedostatku. A také abychom my sami, až prohrajeme ve volbách a v očích vrtkavé veřejnosti se nadobro znemožníme, mohli ve stáří usednout třeba na Hradě nebo na jiných pěkných postech a nikoli do vězení, o němž by si někdo mohl chybně myslet, že je pro mě místem jako stvořeným.

A vy, milí občané, až ze svých tenčících se platů zaplatíte všechny své výhodné půjčky, sociální a zdravotní pojištění, nájmy, léky, vzdělání svých dětí, zbude Vám ještě i tak dost na vaše prarodiče, jejichž důchody si také brzy rozdělíme.

Občanskou solidaritu já a mí přátelé vnímáme v co nejširších souvislostech. A držíme při sobě. Neberte si z nás ale příklad. Byly doby, kdy snad mělo jistý smysl odcházet „za lepším“ do ciziny, ale dnes tomu tak určitě není. Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo za hranice, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Zdá se to být předčasné obzvláště ve chvíli, kdy jsou zde stále ještě značné rezervy, které dosud nebyly výhodně zprivatizovány. Podobným nespokojencům a rozvracečům bych proto velmi rád připomněl slova klasikova: „Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.“

Pokud nežijeme jen katastrofickými titulky médií, víme, že rok 2010 přinesl mnoho pěkného. Třeba po jaru přišlo léto, opět se mi podařilo prokázat, že globální oteplování neexistuje, a na Hradě jsem prožil další moc pěkný rok, o němž brzy zase napíšu knížku. Nepodléhejme hlasům těch, kteří si libují v pesimismu, v neustálé kritice všeho a všech, v nepřejícnosti a závisti, hlasům těch, kteří mají zvláštní radost z mých neúspěchů a nezdaru, když třeba na mou přednášku v Americe přijdou jen čtyři lidi. Po celé naší zemi se setkávám s řadou neobyčejně natvrdlých lidí, kteří tomu, co říkám, už dvacet let věří, a to mi dodává optimismu. Říká mi to, že většina našich spoluobčanů hlasům kverulantů zaplať pánbů nenaslouchá a že se jimi ve svých životních postojích a aktivitách nenechává zviklat a i nadále nám bude umožňovat tuto krásnou zemi drancovat a otravovat nejapnými novoročními projevy.

Právě to mne vede k naději, že by rok 2011 mohl být pro mě a mé přátele, souputníky a nohsledy rokem dobrým a úspěšným. Nebojte se ho. Nečekejte však, že ho dobrým udělá někdo za vás. Že ho dobrým pro vás vůbec někdo udělat chce.

Nikdo takový není. Jste na to jen a jedině vy sami. A zdaří se vám to, budete-li jednat ve vzájemné pospolitosti a tupě přikyvovat, jak vám to velí vaše slabá inteligence a nejčestnější zájmy mé a mých přátel, souputníků a nohsledů.

váš Velký Klaun


YouTube: Novoroční projev Velkého Klauna 2011

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

GRATULUJI Pondělí, 3.Ledna 2011, 13:06:46

Už nějaký čas s kamarádem smutně konstatujeme, že v Čechách nějak nekvete žánr politického kabaretu. -- Tento svěží text by mohl být první vlaštovkou. Pracuje jednoduchou metodou v minulosti běžně rozšířenou: čtení mezi řádky.
Stylem mi to připomnělo nedávno (30.listopadu) na Nové scéně ND uvedenou výtečnou hru Davida HAREa „Jednoduše a na cokoli“ (The Power of Yes). Soudím, že i Sikorův text by svou účinnost plně rozvinul právě až na jevišti.
(Třeba to někdo cvičně natočí pro YouTube?)

Ondřej Wolf - farář v.v.

Pondělí, 3.Ledna 2011, 17:52:37

Připojuji se k výše uvedenému příspěvku a prosím autora článku o zvážení možnosti dramatizace (kabaret, divadlo jednoho herce, hrdinskobaladická píseň či trhovecký morytát s obrázky na tablu a ukazovátkem apod.)
Ondřej
P.S. Bez ironie, je to opravdu vtipné a dobře napsané, byla by škoda, aby text "zkončil v archivu"

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.