Klimakonference v Durbanu se chýlí ke konci, dohoda opět chybí

Letošní klimasummit poznamenává nejen tradiční spor mezi Spojenými státy, Evropou a novými mocnostmi, ale i posun priorit účastníků v důsledku krize. Množství uhlíkatých emisí přitom jen za poslední rok vzrostlo o šest procent.

(pjed)

08.12.2011 19:30

A1

Na klimakonference se vždy sjíždějí tisíce lobbyistů, novinářů i aktivistů. Stěžejní jednání ale probíhají až v posledních dnech, a to za zavřenými dveřmi. Foto Oxfam Int.F

Letošní konference států, které se přihlásily k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, a zemí, jež ratifikovaly Kjótský protokol, skončí nejspíše opět bez průlomu. Vyplývá to z průběžných agenturních zpráv. Takzvaný klimasummit se letos koná v jihoafrickém Durbanu. Podobně jako předloni v Kodani či loni v Cancúnu se zástupci téměř dvou stovek zemí pokoušejí o dohodu, která by vytvořila funkční mechanismus pro snižování uhlíkatých emisí a jež by nahradila dosluhující Kjótský protokol.

„Do konce konference zbývají už jen tři dny, a přitom máloco nasvědčuje tomu, že by se podařilo dosáhnout významnějšího pokroku,“ řekl ve středečním vysílání BBC zpravodaj Richard Black, který do Durbanu odcestoval.

„Ani dnes není v jednacích sálech cítit naléhavá potřeba problém vyřešit,“ doplnil ve čtvrteční zprávě.

Skepsi ohledně hlavního cíle zasedání vyjádřil v minulých dnech také generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

„Může být pravdou, co mnozí říkají: Stěžejní cíl, totiž komplexní a všeobecně zavazující dohoda o klimatické změně, se jeví být mimo náš dosah – tedy alespoň pro teď,“ uvedl doslova.

Dle Pan Ki-muna dnes státníky mnoha zemí poutají „především hospodářské problémy“. Jednání dále komplikují „přetrvávající rozdíly politického rázu“ a různé, „vzájemně rozporné“ představy o „prioritách a strategiích v boji s boji s klimatickou změnou“.

Generální tajemník OSN tak letos očekává jen „dílčí pokroky“.

Kdo chce co
Dle znalce problematiky a vedoucího rubriky Enviroment v britském Guardianu Johna Vidala se na summitech tradičně konstituují čtyři skupiny. První je tvořena státy EU, blokem nejméně rozvinutých zemí (LDCs) a Svazem malých ostrovních států a obvykle vystupuje nejprogresivněji. Letos požaduje prodloužení platností Kjótského protokolu o několik let, tedy na dobu, během níž vznikne zmiňovaná nová rámcová úmluva.

V tomto duchu předložili před několika dny evropští vyjednavači návrh a na prodloužení platnosti kjótských závazků o osm let za podmínky, že se všichni nejvýznamnější znečišťovatelé zaváží k dojednání rámcové úmluvy do roku 2015 a její implementaci do roku 2020. Nikdo další však tuto variantu nepodpořil.

Druhý blok tvoří Spojené státy, Japonsko a nyní, s pravicově-konzervativní vládou i Kanada. Tyto státy se zdráhají přihlásit k jakýkoliv závazkům mimo obecných a dobrovolných, jak je vymezilo například závěrečné prohlášení z klimakonference v Kodani v roce 2009. Dle Laury Carlsenové z think tanku FPiF dali vyjednavači USA letos najevo, že jejich země nepodpoří jakoukoliv závaznou alternativu ke Kjótu až do roku 2020, neboť i vláda Baracka Obamy považuje za prioritu oživení hospodářského růstu.

Třetí skupina sestává z Ruska, Indie, JAR a Brazílie. Ty by závaznou dohodu podpořily, kdyby výrazněji zatížila hospodářství bohatších států, něž jejich vlastní. Ani tyto země si přitom nepřejí revizi Kjótského protokolu, ale úplně novou dohodu. Podle Vidala se jsou Brazílie a JAR ochotny upsat k omezením, jež vstoupí v platnost nejdříve v roce 2015. Rusko a Indie navrhují ještě pozdější termíny.

Konečně čtvrtým hráčem, který se těší specifickému postavení, je Čína. Vedoucí čínské delegace Sie Čen-chua v pondělí poprvé v historii prohlásil, že jeho země podpoří „právně závazný dokument“. Ten však musí prý odrážet „náležitý díl odpovědností každého ze signatářů“ a „zohledňovat jeho reálné možnosti“. Specifičnost čínského postavení dotváří i fakt, že tamní vláda tento rok vyhlásila poměrně ambiciózní národní program redukce emisí. Mezinárodní společenství však nemůže ověřovat, zda Čína závazky skutečně plní.

Všichni odpůrci uzavření rychlé dohody dále společně argumentují, že stanovení nových emisních kvót nezbytně vyžaduje nová data. Ta má - nicméně - v požadovaném rozsahu přinést až další zpráva Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), jež bude hotová nejdříve v roce 2013.

Vedle dohody o snižování emisí se v Durbanu jedná také o podmínkách, za kterých bude fungovat Zelený klimatický fond, o mechanismu, jímž má být bráněno dalšímu odlesňování, a o zvláštní dani z emisí, které produkuje mezinárodní (zejména lodní) dopravy.

Nejen dle Vidala je přitom zprovoznění Fondu jediným důležitým, a současně realisticky možným posunem, jež může konference přinést.

Fond by měl dle předchozích dohod poskytovat méně rozvinutým zemím peníze na boj s důsledky klimatických změn. V roce 2012 má disponovat 30 miliardami dolarů, v letech 2013-2020 pak jedním stem miliard každý rok. Zahájení jeho činnosti dnes blokují především Spojené státy, jejichž zástupci kritizují nedostatečnou průhlednost mechanismu.

Smysl konferencí
Klimakonference v Durbanu se skládá – podobně každý z výročních summitů v posledních letech – ze dvou vyjednávacích platforem: Konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a Konference stran Kjótského protokolu.

UNFCCC byla podepsána v roce 1992 a v platnost vstoupila o dva roky později. Postupně se k ní připojila většina států světa. Úmluva vymezuje změnu klimatu jako zásadní civilizační problém a zavazuje signatářské státy k jeho řešení. Neobsahuje nicméně žádné konkrétní závazky kromě příslibu intenzivní spolupráce, jejíž výsledky se každý rok vyhodnocují a přetvářejí v konkrétní opatření právě na výročních konferencích. Summitu v Durbanu je sedmnáctou z nich.

Kjótský protokol byl dohodnut na třetí z konferencí UNFCCC v roce 1997. Na rozdíl od Úmluvy obsahuje konkrétní právně zakotvený závazek, že jeho signatáři sníží do roku 2012 exhalace skleníkových plynů, jež mají na klimatické změny zásadní vliv, o 5,2 procenta oproti úrovni z roku 1990. Kjótský protokol ovšem postihuje převážně rozvinuté země. Velkých rozvojových zemí, mezi něž byly v příslušné době řazeny také Indie nebo Čína, se de facto netýká – i když dokument podepsaly, jejich emise byly v roce 1990 minimální. Protokol navíc neratifikoval jeden z největších producentů skleníkových plynů světa – Spojené státy. Kjótský mechanismus proto dnes reguluje asi jen třetinu z celkového objemu emisí.

Dlouhodobým cílem výročních klimakonferencí je vytvořit úmluvu, jež obě platformy, tj. kjótskou a UNFCCC, propojí. Nová úmluva by měla zavázat všechny státy k sérii žádoucích opatření, která klimatické změny zpomalí a zabrání jejich nejextrémnějším projevům.

Obecným smylem všeho snažení UNFCCC je potom zaručit, že se celosvětový teplotní průměr nezvýší o víc než dva stupně Celsia. Pokud by vývoj pokračoval současným tempem, došlo by podle vědeckého konsenzu k celkovému oteplení o 2,6 až 5 stupňů do roku 2100. Příslušnou změnu klimatu by přitom doprovodil enormní nárůst četnosti extrémních jevů v počasí – záplav, bleskových povodní, dlouhodobého sucha a ničivých bouří. Zvýšila by se kyselost vody, stouply hladiny oceánů a došlo k narušení potravních řetězců.

V arktických oblastech by přitom roztály nejen ledovce, ale i permafrost. Tím by se uvolnilo ohromné množství metanu, který má na skleníkový efekt přibližně pětadvacetkrát větší účinek než oxid uhličitý.

Změna postupuje
V době klimakonferencí se vedle politických rozhovorů také tradičně debatuje nad studiemi, které revidují obecně přijímané analýzy postupu klimatické změny nebo usvědčují přijaté cíle jako nedostatečné. Letos je takovým materiálem například společná studie německého projektu Climate Analytics a nizozemského Ecofysu, podpořená Postupimským institutem pro výzkum klimatické změny. Z jejích závěrů vyplývá, že pokud nedojde v letech 2015-2020 k zásadnímu obratu, zvýší se průměrná teplota do konce století o nejméně 3,5 stupně Celsia.

Nová zjištění Goddardova institutu pro studium vesmíru (GISS), který funguje při americké NASA, přitom naznačují, že ani dosažení oficiálního cíle klimasummitů – tzn. omezit teplotní nárůst na dva stupně Celsia – nemusí nevratným změnám v klimatu zabránit. Ředitel GISS James Hansen proto vyzývá k zásadnímu přehodnocení měřítek.

Zástupci Mezinárodní energetické agentury (IEA) se zase před durbanskou konferencí nechaly slyšet, že o budoucnosti klimatu rozhodne energetická politika, resp. přístup k výstavbě nových elektráren na fosilní paliva v příštích třech až pěti letech. Zjištění vědců, jež otiskl nedávno časopis Nature, ukazují, že množství emisí z tepelných elektráren narostlo od roku 1990 o polovinu.

Agentury pak ještě upozorňují na pravidelné zprávy Světové meteorologické organizace při OSN, dle jejíchž měření spadá třináct nejteplejších let do posledních patnácti, a Programu OSN pro životní prostředí. Podle dat z Programu narostlo za rok 2010 celkové množství uhlíkatých emisí v ovzduší o šest procent.


Další informace:
The Guardian Durban talks unlikely to result in climate change deal
BBC News Climate talks 'lacking urgency'
AFP Positions far apart on Kyoto row at climate talks
BBC News UN climate talks 'ambition' call
Democracy Now Hopes Fade for Binding Climate Deal as Durban Summit Enters Final Stages
FPiF Fiddling on Climate
Grist The brutal logic of climate change


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.