S velkým jásotem přijali pokrokáři z celé Evropy návrh daně, který v minulých dnech představila Evropská komise a jíž ve středečním projevu podpořil i její předseda José Manuel Barroso. Zpráva se záhy rozlétla po debatních fórech a hle: z konceptu 0,1procentní přirážky na obchod s akciemi či dluhopisy a 0,01procentní přirážky v obchodě s deriváty je rázem splnění letité tužby pokrokové levice — „Tobinova“ daň.

Uvozovky jsou zde namístě, protože slavná daň z transakcí na mezinárodním devizovém trhu, navržená Jamesem Tobinem v roce 1971, měla především omezit kolísání měnových kurzů. S tím, co se dnes Tobinovou daní myslí nejčastěji (tedy s konceptem zdanění finančních operací spekulativní povahy a následného užití výtěžku k rozvojovým účelům), přišlo až alterglobalizační hnutí ve druhé polovině 90. let.

Jenomže Komisí navržená daň není Tobinovou. Ani původní, ani tou novou. Lze tu pochopitelně sledovat jisté podobnosti: daň má například dle Barrosových slov přimět k solidárnímu příspěvku „finanční sektor“, na jehož záchranu před krizí Evropané přispěli „čtyři biliony eur (96 bilionů korun)“, a jenž je ve srovnání s ostatními odvětvími „pod-daněný“.

Rozdíl je ale zásadní: Tobinova i „Tobinova“ daň byly zamýšleny jako daně globální, případně daně pokrývající všechna významná finanční centra. Šlo tu o daně, před kterými by nemělo jít uniknout. To se o komisním návrhu říci nedá.

Člověk může být zapřisáhlým odpůrcem myšlení Petra Nečase, Jana Zahradila či George Osborna. Avšak na argumentu, že by se v případě zavedení takovéhoto nástroje stáhli finančníci nejen z londýnské City do New Yorku nebo do Singapuru, něco je.

Budeme-li věřit finančním Timesům či wallstreetskému Journalu, Evropská komise si toto riziko uvědomuje. Výnos z navrhované daně ve svých podkladových materiálech odhaduje na 55 až 57 miliard eur (1,32 až 1,37 bilionu korun) ročně; zároveň ale počítá za stejné období se ztrátou 1,76 procent z celounijního HDP. Toto procento v roce 2010 odpovídalo zhruba 216 miliardám eur. Celková bilance pro EU by se tak rovnala ztrátě 161, resp. 159 miliard eur (asi 3,9 bilionu korun) ročně. Proč tedy něco takového zavádět?