Tobin or not Tobin

Prosadí se Tobinova daň, nebo ne? Po dlouhých letech latence jedné zajímavé myšlenky, přes její objevení alterglobalizačním hnutím v devadesátých letech až po debaty na úrovni vlád a na půdě OSN, se odvíjí napínavý příběh jedné malé daně.

Laureát Nobelovy ceny za ekonomiku James Tobin navrhl daň spojovanou později s jeho jménem už v roce 1972, rok poté, co přestaly fungovat mezinárodní regulace měnových obchodů v rámci brettonwoodského systému, když prezident Nixon zrušil konvertibilitu dolaru za zlato. Tobinův návrh zdanění mezinárodních měnových transakcí malou daní měl přispět k udržení stability tím, že znevýhodní krátkodobé spekulativní měnové obchody, při kterých jde o velké částky přesunované kvůli minimálním cenovým rozdílům. Tato prostá myšlenka se dosud, až na níže uvedené výjimky, nerealizovala, přestože opakující se krize, při kterých spekulanti ruinují národní hospodářství různých zemí, když svůj kapitál bleskově přesunují jinam, jak to zažili v Mexiku, Jihovýchodní Asii, Rusku nebo Argentině, dávají Tobinovi za pravdu. No a vynikající globální ekonomická krize uplynulých let samozřejmě také. V důsledku krize se dnes o zavedení nějaké formy Tobinovy daně vážně uvažuje.

Tobin v roce 2001 uvažoval o dani ve výši 0,5 % a jeho cílem byla především měnová stabilita. Dnes se diskuse rozšířila: vedle daně z měnových transakcí (CTT – currency transaction tax) se zvažuje obecnější daň z finančních transakcí (FTT – financial transaction tax) a pozornost se věnuje i použití daňového výnosu. Také uvažovaná sazba daně je podstatně nižší. Nejčastěji se dnes uvádí jako rozumná míra, nezatěžující finanční pohyby neúnosně, pro začátek daň ve výši 0,005 %, což dává smysl, protože některé spekulační obchody pracují s rozdílem ceny třeba 0,00001 %. Výnosy z daně by přesto nebyly zanedbatelné, protože různé druhy finančních spekulací, které nemají nic společného s reálnou ekonomikou (obchodování se zbožím a službami) činí více než 95 % všech platebních operací a jedná se o stovky bilionů dolarů ročně (ne, to není chyba, nejsou to miliardy). Při takových podmínkách omezení na měnové transakce jeden z odhadů předpokládá pokles spekulací o 14 % a výnos daně kolem 33 miliard ročně. Odhady nevládních organizací počítající se zdaněním všech finančních transakcí mluví o 150–300 miliardách, OSN uvádí 225 miliard ročně. Nejčastěji se navrhuje využití pro financování rozvojové pomoci. V současné době vlády bohatých zemí poskytují na rozvojovou spolupráci jen něco přes 100 miliard dolarů ročně. Málo? Ano, málo.

Myšlenku Tobinovy daně dlouho prosazovaly jen nevládní organizace a sociální hnutí usilující o alternativní globalizaci (Tobin jako zastánce tržní ekonomiky se od nich distancoval). V roce 1997 vznikla ve Francii organizace ATTAC (Asociace pro zdanění finančních transakcí a pomoc občanů), pro kterou je tato daň, zvaná někdy také daň Robina Hooda, hlavním tématem a spojuje ji s požadavkem využít výnosů ve prospěch chudých zemí. ATTAC dnes působí v řadě evropských zemí a tématem transakční daně se zabývá mnoho dalších nevládních organizací, které postupně získávají podporu veřejnosti i některých politiků (mluvíme samozřejmě o jiných zemích).

Pro možnost zavedení a kontroly transakční daně mluví současné digitální technologie i některé úspěšné příklady elektronického daňového systému. Také námitka, že by takovou daň musely zavést všechny významné státy najednou, neobstojí, protože řada zemí uplatňuje různé daně podobného typu, jako je např. britská daň 0,5 % na nákup akcií britských firem. Daně z finančních transakcí má také Švédsko, a to už od roku 1984. Od roku 2007 uplatňuje regionální Tobinovu daň jihoamerická Banka Jihu.

Belgický parlament rozhodl v roce 2004, že zavede Tobinovu daň, jakmile se k tomu připojí ostatní země eurozóny. Podobným usnesením zavázal vládu kanadský parlament už v roce 1999. Že Tobinovu daň podporuje Fidel Castro nebo Hugo Chávez, nepřekvapí, ale milé je, že se nově v této vybrané společnosti ocitli Nicolas Sarkozy, Gordon Brown i Angela Merkelová, kteří se v loňském roce na podporu daně z finančních transakcí rovněž vyslovili. Také podpora z řad ekonomů je široká – z nejznámějších daň podporují Jeffrey Sachs, Joseph Stiglitz i Paul Krugman.
Pro nadcházející zasedání OSN, věnované stavu naplňování Rozvojových cílů tisíciletí, připravuje skupina šedesáti zemí včetně Francie, Británie nebo Japonska návrh, aby byla uvalena daň na mezinárodní měnové transakce s předpokládaným výnosem 35 miliard dolarů ročně, které by měly být určeny pro zvýšení rozvojové pomoci.

Zdalipak je mezi těmi zeměmi Česká republika? Ano, správně, není. Představitelé naší země daně pro bohaté nesnášejí, svoboda trhu je jim nade vše. A jestli kvůli tomu umírají nějací neschopní chudáci, je jim jedno.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.