Deník Referendum Domov

Pokud by konstrukce jaderných elektráren byla stejně kvalitní jako argumenty jejich českých zastánců, byl by nejvyšší čas vypnout Temelín i Dukovany, utřít si orosené čelo a společně s orosenou sklenicí jít slavit, že jsme to tak dlouho ve zdraví přežili. Prozatím nám ale asi nezbyde než zůstat abstinenty a pořídit si prášky na uklidnění, oficiální uklidňování totiž klidu na duši nepřidá.

Ťu ťu ťu ňu ňu ňu, konejší nás naši experti. Japonsko sice straší radioaktivní mrak, který kromě Japonců a amerických válečných lodí zahnal na útěk i reportéry MF DNES, než ale takový mrak dopluje až k nám (což je prý pravděpodobné), radioaktivita z něj vyprchá jako bublinky z limonády. Národ o tom alespoň na stránkách iDNES.cz ubezpečila ředitelka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Zároveň ale připustila, že podobná havárie hrozí v každé atomové elektrárně.

Další expert, bývalý předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, se v rozhovoru pro server iHNed.cz spíše než jaderného nebezpečí obává protijaderných aktivistů s jejich „iracionálními argumenty“, kterými by se zodpovědní politici neměli zabývat. „Důležité je, aby vláda ujistila veřejnost, že Česka se technické problémy, které stihly Japonsko, netýkají,“ řekl Pačes. I on sice připustil, že „i v zemi, která dbá na vysoký technologický standard, nakonec za výjimečných podmínek všechno selhalo“, energie z jádra je ale podle něj stále ekonomicky výhodnější.

Pokud přejdeme od expertů k novinářům, dočkáme se ještě větší jistoty. Podle komentátora Lidových novin Zbyňka Petráčka Japonci v souvislosti s Fukušimou hysterii nepropadají, protože „tamní elektrárna je vybavena kontejnmentem, pevnou obálkou schopnou zadržet i důsledky možného výbuchu“. Následky výbuchu by ovšem neměly podobu tradičního atomového hřibu – experti se shodují, že elektrárny se v bombu proměnit nemohou – ale poněkud méně spektakulárního radioaktivního mraku.

Petráčka doplňuje Petr Honzejk z Hospodářských novin: „V Tokiu je sice v současnosti dvacetkrát větší radioaktivita než normálně, ovšem i tak je to pořád neskonale méně, než může lidem uškodit,“ tvrdí Honzejk s tím, že podle dosavadních statistik OECD je energetika založená na fosilních palivech mnohem nebezpečnější, protože zatím zabila mnohem víc lidí. Měli bychom proto být racionální a nepodléhat hysterii.

Hysterie vyvolané „ekoteroristy“ se jako hlavního nebezpečí pro českou energetickou bezpečnost obává také řada diskutujících pod články o japonské katastrofě. Demagogické argumenty o rizikovém jádru by prý mohlo senzacechtivé zpravodajství nebezpečně posílit.

Co na tom, že Petráčkův dva dny starý argument o naprosto bezpečném kontejnmentu vydržel stejně krátce jako samotný tento kontejnment, který se protrhl a vypustil již zmíněný radioaktivní mrak? Co na tom, že radioaktivní mrak nedoletěl nad Tokio jenom díky šťastné shodě náhod, protože vítr zrovna foukal jinam? Co na tom, že v Japonsku stejně jako v ČEZku byly tendence poruchy reaktorů tutlat a bagatelizovat?

U nás se to zkrátka stát nemůže, a i kdyby, tak by to byla hlavně voda na mlýn škodolibým ekologistům a teprve v druhé řadě národní neštěstí.

Mluví se teď také o zásadních rozdílech mezi ukrajinským Černobylem, americkou elektrárnou Three Miles Island, japonskou Fukušimou a českým Temelínem (přičemž Dukovany zůstávají takticky ve stínu). Jenomže – což jaksi mimochodem připouštějí i projaderní odborníci – v principu podle všeho nejde sestrojit jadernou elektrárnu, která by byla naprosto bezpečná – tedy zemětřesenívzdorná, přílivově-vlnovzdorná, teroristovzdorná, blbuvzdorná a především nepředvídatelně-náhodovzdorná.

V principu také platí, že čím je věc složitější, tím větší je šance, že se něco porouchá. Před touhle logikou nikoho a nic neochrání ani kilometry plotu s ostnatým drátem, ani ochranka, ani několikanásobné jištění, ani nejdůmyslnější technologické fígle a ani strkání hlavy do písku – nebo do novin, které nebezpečí bagatelizují.

Opravdu nemusíme mluvit o další Hirošimě. Mráček, ze kterého neprší déšť, ale radioaktivita, úplně stačí.

Zastánci jádra nám zaručují, že nebude-li pršet, nezmoknem. Pokud se ale Petráček mýlil ve svém odhadu ohledně Fukušimy ještě pár hodin předtím, než se natrhl kontejnment, máme předpovědím jaderného počasí od novinářů a jimi citovaných expertů věřit?

Ukázalo se, že před touhle bitvou byli generály „ekoteroristi". To teď bude třeba důsledně ignorovat, případně zpochybňovat. Pro zastánce jádra to bude ekonomicky výhodnější.