Chci přispět X

Pomůže Fukušima modernizaci české energetiky?

Zastánci jaderné energetiky se ohánějí tím, že jsou atomové elektrárny bez rizika. Vždy se však najdou scénáře a příčiny, se kterými se nepočítalo. Debata o atomu nám dává šanci obhájit opodstatněnost alternativních scénářů, které umožní budovat energetiku skutečně čistou a bezpečnou.

Jaderná energetika je mnohými svými propagátory vydávána za nejlepší možné řešení energetických potřeb světa. Nukleární průmysl přesvědčuje zejména sám sebe o „renesanci“ tohoto odvětví. Nynější vládnoucí elity v České republice pak nepochybují, že je to právě stavba nových reaktorů, které nám mají zabezpečit dostatek energie ve 21. století. Vydrží ale tahle víra po těžké havárii hned tří reaktorů a jednoho bazénu s vyhořelým palivem v japonské Fukušimě?

Vždy po velkých nukleárních haváriích, ať už to byl Three Mile Island, nebo Černobyl, ztratila jaderná energetika na dlouho podporu veřejnosti a atomový průmysl dech. Události ve Fukušimě ještě bohužel nejsou u konce, avšak již nyní je zřejmé, že budou mít obdobný dopad. Vkrádá se ale pochybnost, jestli i v České republice. V Evropě patříme totiž k zemím s největší důvěrou v energii štěpení jádra a v další technologie, u nichž jiné národy preferují více opatrnosti. Přestože podle prvních reakcí mainstreamových médií, blogerů či internetových anket se zdá, že slepou důvěrou Čechů ve spasení atomem nemůže nic otřást, je brzy na pesimismus.

Co je jadernému průmyslu po celém světě společné, to je bytostná nekritická sebedůvěra v řešení, které prosazuje. „Jó, Černobyl, to byl ruský šlendrián, ale nám, nám se nic takového stát nemůže.“ Vše je krásně propočteno, doloženo, pravděpodobnosti, jištění… A pak přijde šéf, který rozhodne, že reaktor, tu kasičku na peníze, přeci během oprav zabezpečovacího zařízení nebudeme odstavovat. Jako tuhle v létě roku 2006 ve Forsmarku. Náhodný zkrat pak byl příčinou sledu událostí, kdy se elektrárna ocitla jen hodinu před tavením paliva. Ve Švédsku, v zemi, kterou máme spojenu se slovem bezpečnost.

Nebo se s ohledem na investice či výpočet míry pravděpodobnosti zapomene zrealizovat vyšší odolnost dieselagregátorů náhradního napájení na vlnu tsunami. A rázem není možnost, která by dokázala zabránit zničení reaktorů a ohrožení milionů lidí. V Japonsku, v zemi spojované se solidností a technologickou vyspělostí.

Ta důvěra je nyní v troskách. Fukušimská havárie opětovně ukazuje, že jaderná energetika přináší vážné riziko pro své okolí. Vždy se najdou scénáře a příčiny, se kterými se nepočítalo. Docházívá k nim sice s velmi malou pravděpodobností, zato však mohou mít potenciálně ohromné dopady. Což si konečně uvědomuje i ČEZ, když si nechal zákonem omezit odpovědnost za případné jaderné škody jen do výše osmi miliard korun.

V české energetice dojde v nejbližších letech k řadě klíčových rozhodnutí, která předurčí její podobu na desítky let do budoucnosti. Stavba dalších reaktorů za stovky miliard korun, obnova a rozšíření elektroenergetické sítě v designu vhodném pro velké elektrárny za více než padesát miliard, potlačování obnovitelných zdrojů energie, to vše hrozí „zabetonováním“ energetiky v její překonané podobě a posílením závislosti českého spotřebitele na ČEZu a jeho souputnících.

Debata o atomu nám dává šanci obhájit opodstatněnost alternativních scénářů, které umožní budovat energetiku skutečně čistou a bezpečnou. Tedy bez jaderných elektráren.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Stanislav Hošek - Český těšín

Dalo se očekávat Pátek, 18.Března 2011, 11:37:56

Nikdo rozumný jistě nepochyboval o tom, že havárie v Japonsku otevře stavidla rétoriky všech odpůrců JE. Nic proti tomu. Jenom s e pořád ptám, proč tak horlivě nebrojí proti automobilismu, díky němuž zahyne každým rokem na zeměkouli víc lidí, než kolik jich zahynulo na následky jaderných elektráren za celou jejich existenci.

Bila

Vít Janeček - Praha

buďte rozumní, realističtí, představte si 99.999999% a nepřemýšlejte o tom, co je skutečnost Pátek, 18.Března 2011, 13:26:23

Názory obhájců jádra a podpůrná PR se odehrávají zpravidla ve třech koridorech:

a) ten nejslabší - rétorický: my rozumní (tj. zastánci jádra) víme a uvědomujeme si, že jádro vzbuzuje obavy, máme i jistou toleranci k těm vášnivějším a iracionálnějším povahám, kteří podléhají svým pocitům, s tím se musíme vyrovnávat a musíme dále usilovat o to, aby se veřejné mínění vracelo do rozumných mezí, kde se jasně ukazuje, že jediná cesta je jádro.

b) silnější - "realistický": i když připustíme, že jádro má svá rizika, úplně bez jádra to nejde, protože poptávku po energii přece nelze pokrýt jinak a (pokud se nic nestane, což je ale samo sebou, jak se ukazuje ve třetím argumentačním koridoru) je to navíc ekologický zdroj, proti čemuž nikdo rozumný přece nemůže nic namítat.

c) nejsilnější - bezpečnost technologií je obrovská a lze ji dokonce vyčíslit - zbývá jen pár promile, aby se dala charakterizovat jako stoprocentní. Při této operaci se už ale často nedodává: "při dodržení okrajových podmínek". Do těch patří započítání velmi dlouhodobých faktorů (stabilita podloží, vlastnosti materiálů atd atd.), ale i zohlednění kritických situací včetně různých přírodních katastrof, teroristických útoků, pádů letadel na elektrárnu apod.. Jak ale ukazuje REALITA, jsou situace, kdy matematika není koherentní s fyzikou - ať už vlivem faktorů typu zanedbání (kdy v modelu s něčím bylo počítáno, ale v provozní realitě došlo k posunům, byť na úrovni detailů), nebo vlivem dějů, které - jak realita ukazuje - nejde bezezbytku modelovat. Principem každé fatální nehody je, že se děje neočekávaně. Počítá-li jaderná elektrárna se zemětřesením, nepočítá se současným nárazem vlny tsunami. Počítá-li jaderná elektrárna s dopadem dopravního letadla, nejspíš už nepočítá s tím, že tam dopadnou dvě nebo tři, počítá-li s tím, že mezi zaměstnanci se může objevit psychopat s nápadem přivést elektrárnu do nestabilního stavu, nepočítá se s tím, že takových lidí se naráz může objevit pět atd.

Ale především: v těchto dnech vidíme v přímém přenosu už téměř neřízený kolaps, který má nějaký rámec snad jen díky tomu, že je zformátován do mediálních zpráv. Přičemž důležitou součástí toho, že proces ve Fukušimě vnímáme ještě jako zarámovaný, je fakt, že u reaktoru ještě stále asistují nějací lidé. Představme si celý obraz rámovaný zprávou, že se při určitém stavu zamoření už nenašel žádný dobrovolník, který by tam šel nějaké pokusy o chlazení realizovat a bublající trosky se nechávají napospas svému vlastnímu "životu"...

Jsem schopný důvěřovat vědeckým výpočtům bezpečnosti v rámci jaderné technologie, ale opomíjení míry rizik v dnešním světě, tak jak se ukazují v řadě reálných příkladů, které odporují všem statistikám, považuji za popírání reality, které už nemá žádný vědecký základ.

Miroslav Novák - Praha 9

Pane Janečku, Sobota, 19.Března 2011, 10:33:33

létáte někdy letadlem? Pokud ano, měl byste jít do sebe. Letadla občas padají, někdy dokonce na jaderné reaktory, jak jste uvedl. Lidé jsou prostě nepoučitelní, sedají do letadel, i když každý miliontý let končí katastrofou. Proč by nestavěli atomové elektrárny?

Bila

Vít Janeček - Praha

Bezpečnost je jen zlomek argumentů proti, Sobota, 19.Března 2011, 18:46:47

které jsou dostupné i v textech Deníku Referendum, ale když už jste vyjmul letadla, uváděl jsem to tam nikoli jako nějakou metaforu, ale jako jeden z konkrétních typů situace, se kterými pokud vím pracují krizové scénáře atomových elektráren. (Nechávám stranou, že dlouhodobé důsledky i těch nejhorších leteckých havárií jsou naprosto nesouměřitelné - tedy pokud nejde zrovna o dopad na jadernou elektrárnu). Ale myslím, že se nemusíte se obávat, v ČR je naštěstí většina obyvatel a medií rozumná (ne jak zpovykaní Rakušané či Němci), takže máte velkou šanci, že empirický důkaz železné statistiky, která Vám dává oporu, budete zažívat do konce svých dnů :-).

Miroslav Novák - Praha 9

Nebudu otvírat otázku rozšiřování JETE, Sobota, 19.Března 2011, 20:31:20

ale zajímalo by mne, jak si mělo Japonsko (a další státy) v době před cca 40 lety zajistit dostatek elektrické energie pro svůj průmyslový rozvoj, když ne výstavbou jaderných elektráren? Jsem zvědav, jestli je Japonci teď odstaví nebo provedou opatření pro zvýšení jejich bezpečnosti. Těžká otázka.

Bila

Vít Janeček - Praha

Myslím, že spíš to druhé Sobota, 19.Března 2011, 22:02:41

Je jasné, že transformace energetiky je běh na extrémně dlouhou trať, ale každá takováto příležitost je zároveň šancí pohnout kormidlem robustního plavidla tak, aby se za 20 let plulo jiným směrem. Druhou alternativou je dále se betonovat (a to i doslovně) na stávajících pozicích a při všech rizicích v nich utápět další gigantické částky z veřejných rozpočtů, jejichž zlomek by v mezičase zajistil rozvoj alternativ (které v realistických variantách existují - viz Němci aj.).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.