I přes vyhlášený třídenní smutek zažilo Tunisko o víkendu další protesty, jež podle posledních zpráv pokračují i v pondělí. V neděli dorazila do hlavního města takzvaná Karavana svobody — průvod přibližně tisícovky lidí z venkovských oblastí, kteří požadovali odchod představitelů padlého režimu uprchnuvšího prezidenta Zína Abidína bin Alího. V pondělí potom pořádkové síly rozehnaly další demonstraci, tentokrát přímo před sídlem staronového premiéra Muhammada Ghannúčího.

Apel na rozpuštění vlády dále o víkendu zopakoval i výkonný výbor vlivné odborové organizace UGTT. Ta měla v Ghannúčího kabinetu původně tři ministry, kteří však krátce po vzniku vlády rezignovali.

Premiér se v dalším z televizních vystoupení pokusil nespokojence uklidnit slibem ústupků a nových svobod. Kromě již deklarovaného zrušení cenzury a propuštění politických vězňů se zavázal ke změně „všech nedemokratických zákonů“, konkrétně volebního, protiteroristického a zákona o médiích. Slíbil také, že po chystaných „plně demokratických volbách“ se stáhne z politického života.

Podle usnesení prozatímní vlády by měly být zároveň v pondělí znovu otevřeny všechny školy a univerzity.

Vláda Muhammada Ghannúčího byla ustavena na počátku minulého týdne. Zasedají v ní zástupci většiny opozičních stran, vyjma islamistů a nejradikálnější levice. Silové posty ale kontrolují bývalí členové Demokratického ústavního sdružení (RCD), bin Alího strany moci. Dle znalců regionu jde vesměs o podobné pragmatiky jako sám premiér Ghannúčí — spíše úředníky nežli politiky. Tunisanům, již proběhnuvší změnu režimu vnímají jako revoluci, však tito lidé stále vadí. Protesty příliš nezmírnil ani fakt, že premiér, prozatímní prezident i všichni ministři již z RCD vystoupili.

Všeobecně se předpokládá, že nové prezidentské i parlamentní volby proběhnou v nejbližších měsících. Přesné datum ale nebylo doposud stanoveno.

Co se změnilo?

Tuniská, arabská i globální média mezitím barvitě popisují, jak se proměňuje po pádu režimu každodenní život. V ulicích velkých měst jsou stále ještě k vidění armádní hlídky — vláda se totiž rozhodla vojáky využívat i k policejním úkolům namísto neoblíbených strážníků. Zásobování, obchod a výroba se ale vrací do normálu. Do země míří obrovské zásilky knih, filmových a hudebních nosičů, na stáncích lze nově koupit zahraniční tisk, zejména z Francie. Na dovoz podobného zboží bylo až doposud potřeba zvláštní povolení z ministerstva vnitra.

Symbolicky bylo zrušeno ministerstvo informací, které mělo na starosti cenzuru, a začala být uplatňována generální amnestie. Na svobodu se již dostalo několik stovek politických vězňů, dle AFP však další stovky zůstávají ještě v internaci. Do země se dále vracejí známí disidenti jako Taúfik bin Brík či Moncef Marzúkí, již trávili poslední léta v exilu a nyní se chtějí zapojit do politiky.

Tuniská centrální banka rovněž o víkendu uklidňovala finančníky, že má v devizových rezervách dostatek valut na pokrytí nutného dovozu po dobu 150 dní.

Vedle toho se velké pozornosti těší exemplární tažení zvláštních vyšetřovacích útvarů proti rodině a blízkým spolupracovníkům uprchlého prezidenta. Internováno bylo již třiatřicet bin Alího příbuzných. V domácím vězení se ocitli naposledy Abdalláh Kallil, předseda Sněmovny poradců, a hlavní z prezidentových poradců. Většině z nich hrozí obvinění za „zločiny proti Tunisku“, tedy za vlastizradu.

Už dříve byl také zatčen velitel prezidentské gardy generál Ali Seriatí, jemuž se přičítá odpovědnost za střelbu do demonstrantů v minulých týdnech. Podle posledních oficiálních zpráv bylo v Tunisku zabito za uplynulý měsíc celkem osmasedmdesát lidí.

Stát navíc převzal kontrolu nad „rodinnou“ televizní stanicí Hannibal TV a také jednou z bank. V sobotu přinesla tuniská televize záběry z razií v budovách bývalých prominentů, z níž policisté vynášeli zlato, šperky a drahé kamení. Definitivně potvrdit, leč ani vyvrátit se dosud nepodařilo přibližně týden starou zprávu, že si uprchnuvší členové bin Alího rodiny odvezli půl druhé tuny zlata do exilu.

Další informace: