Možnosti a limity strany lidové

Prostor pro ryze křesťanskou stranu v české vypjatě ateistické společnosti není široký. Právě proto se jako stěžejní předpoklad udržení relevance KDU-ČSL v české politice jeví nutnost získat i voliče mimo křesťanské prostředí.

Vr_a

Vratislav Dostál

10.07.2010 13:00

325741_mediafax_jiri_schott

KDU-ČSL patří k historickým, ještě československým stranám. Až na krátké výjimky byla ve vládě nepřetržitě od druhé světové války. Foto Jiří Schott, Mediafax

Podstata dilematu, před nímž dnes stojí KDU-ČSL, je tato: má-li si udržet hlasy aktivních katolíků, musí důsledně projevovat svoji křesťanskost, avšak současně musí pracovat s vědomím, že příliš důsledné zastávání této linie neuspokojí a nepřiláká liberálnější voliče. Liberálnější přístup přitom naopak zase může znamenat odliv tradičních katolických voličů.

„Pro udržení jejich relevance v české politice budou muset podstoupit riskantní krok směrem k městskému liberálnějšímu voliči. A to proto, že jejich tradiční členská a voličská základna se ztenčuje a především stárne,“ řekla Deníku Referendum politoložka Vladimíra Dvořáková.

Bez podstoupení tohoto rizika se lidovci nemají šanci stát opět stranou, jakou byli za Josefa Luxe: schopnou formulovat zásadní témata současnosti, jež klade důraz na sociální problematiku, je spojencem občanské společnosti a je schopná principiální kritiky neoliberálů. Vedení okolo Cyrila Svobody k tomu odvahu nemělo, což je jedním z důvodů odchodu lidovců mimo sněmovnu.

Příčiny neúspěchu KDU-ČSL
KDU-ČSL letos volilo 229 717 voličů. Při volební účasti necelých třiašedesáti procent občanů to znamenalo zisk 4,39 % hlasů. V roce 2006 volilo KDU-ČSL 386 706 voličů. Lidovci tak během čtyř let ztratili 156 989 voličů.

Kde hledat příčiny jejich odlivu? Podle politologa Lukáše Jelínka je evidentní, že KDU-ČSL neprohrál volby program, nýbrž způsob vedení předvolební kampaně. „Program mají lidovci kvalitní a není důvod jej měnit. Změnit je třeba techniky oslovování potenciálních voličů,“ myslí si Lukáš Jelínek.

Podle současné úřadující předsedkyně KDU-ČSL Michaely Šojdrové nebylo lidovecké vedení schopno rychle a kompetentně zareagovat především na vznik nových stran, na obavy občanů z ekonomické krize a na obecný zájem voličů především o řešení jejich ekonomických problémů. Další důležitý nedostatek volební kampaně KDU-ČSL pak Michaela Šojdrová spatřuje v nedostatečném využití moderních komunikačních kanálů včetně internetu.

I politolog Petr Fiala shledává dlouhodobý neúspěch lidovecké strategie v neschopnosti strany přizpůsobit metody oslovování voličů měnícím se podmínkám. „Zatímco v devadesátých letech stačilo pro dosažení přijatelného volebního výsledku mobilizovat rozsáhlou členskou základnu a její rodinné příslušníky, kteří dohromady tvořili rozhodující část voličů KDU-ČSL, ve 21. století je už tento typ politické práce nedostatečný a KDU-ČSL je nucena oslovovat voliče také méně osobními přístupy, především prostřednictvím médií,“ napsal před časem Petr Fiala.

Podle něho však strana není na tuto práci dobře připravena a i vlivem vnitrostranických střetů není schopna se dostatečně profilovat na srozumitelných politických tématech, která sama do veřejného prostoru přináší.

Obdobně uvažuje i Tomáš Halík v textu publikovaném na serveru Christnet. Podle něho navíc lidovci nejsou schopni myslet sociologicky.

„Spoléhali na ,moravský venkov' a nevzali na vědomí, že se pronikavě a nezvratitelně mění struktura a společensko-kulturní profil věřících lidí. Ať se to komu líbí či nelíbí, jako ve většině evropských zemí už i u nás přestali být věřící jednotnou socio-kulturní skupinou, která by mohla mít jedinou politickou reprezentaci,“ myslí si Tomáš Halík.

Lidovci si – tak jako sociální demokraté – musejí konečně uvědomit, že se pohybují v radikálně individualizované společnosti. Tato individualizace se podle Halíka dotýká i věcí náboženské víry. „Víra se individualizuje, entita věřících se názorově i sociálně pluralizuje, náboženství hraje úplně jinou roli v životě většiny dnešních věřících, než hraje třeba v islámu a než hrálo v premoderní společnosti,“ napsal Tomáš Halík.

Klíčové je pak to, že individualizovaná víra již logicky není nositelem skupinové identity, nýbrž odpovědí na osobní existenciální a spirituální otázky. Tuto proměnu náboženské sebeidentifikace občanů musí lidovci přijmout a přizpůsobit tomu svou politickou práci.

S tím totiž souvisí proměna vztahu věřících k instituci církve a hierarchii. „Názory hierarchie, zejména v oblasti světské, naprostá většina věřících nevnímá jako pro sebe závazné,“ napsal Tomáš Halík.

Jinak řečeno, lidovci musí vzít v potaz, že lidé, a to i věřící, se při volbách zajímají především o dopad politiky na jejich konkrétní situaci. „Světonázorové strany (to platí i o komunistech) vymírají s tou vrstvou, která se silně identifikovala s ideologiemi a institucemi, mladá generace smýšlí zcela jinak,“ uzavírá známý katolický teolog a prezident České křesťanské akademie.

Téma ekonomiky
Michaela Šojdrová vidí příčinu volebního neúspěchu lidovců především v nedostatečné artikulaci jejich ekonomického programu. „My jsme prostě vsadili na podporu rodin, boj s korupcí a hazardem. Chyběla nám prezentace našeho ekonomického programu, o tom jsem přesvědčená a vím, že to scházelo i řadě našich voličů,“ řekla Deníku Referendum úřadující předsedkyně lidovců.

Šojdrová tak mimoděk reaguje na ekonomizující diskurs převládající v médiích. V posledních letech totiž platí, že se předvolební diskuse redukuje převážně na ekonomická témata, na reformy veřejných financí či úsporná fiskální opatření. Nicméně rezignují-li lidovci na témata kulturně-civilizační, ubude důvod, proč litovat jejich mimoparlamentní existence.

Podle Lukáše Jelínka totiž lidovci naopak musí upřednostňovat hodnoty, na jejichž základě mohou vystavět kritiku neoliberálních reforem formující se vlády. „Je iluzorní si myslet, že mohou ostatním partajím konkurovat v ekonomických tématech. Což neznamená, že mají rezignovat na ekonomickou problematiku, naopak. Nicméně ta musí zůstat pouze jednou z dimenzí jejich programu,“ říká Lukáš Jelínek pro Deník Referendum.

Například téma zvýšení sazby DPH a její Bezděkovou komisí navrhované sjednocení na devatenáctiprocentní úrovni zaplatí především rodiny s dětmi, důchodci a méně majetní. Zvýšení nepřímých daní je údajně přijatelnější než zvýšení přímých daní. Může to tak být, ale otázkou je pro koho.

„Podle mého názoru už tento příklad otevírá otázku nejen finanční, ale také hodnotovou. Buď můžeme danou věc posuzovat pouze z hlediska ekonomických kalkulů, nebo tyto kalkuly posadit na nějaké hodnotové přístupy. Například, že všechny reformní a úsporné kroky by se neměly příliš dotknout rodin s dětmi a starých lidí. To není levicové stanovisko, ale křesťansko-demokratické stanovisko,“ napsal politolog Rudolf Kučera.

Jinak řečeno, mimoparlamentní existence lidovců je ztrátou pro českou politiku právě z toho důvodu, že sledovali něco jiného než většinová společnost. Ta se totiž soustředila výhradně na ekonomická témata. Na možnosti rentabilního podnikání a na materiální životní úroveň.

„Pravicový i levicový akcent byl odlišný: jak vytvářet bohatství a jak nezchudnout. Jak v době dohledné a jak v dlouhodobější perspektivě. Ale společným tématem byla a je ekonomika a hospodářská a sociální politika. Je to velmi důležité. Ale existují ještě velká kulturně-civilizační témata, jejichž povaha je více nadčasová,“ napsal Petr Příhoda pro ČRo 6.

Například typické lidovecké téma rodiny. „Vyprázdněním smyslu otcovství a mateřství profiluje příští generace i samu povahu mezilidských vztahů. Nebo: náš populační sesuv. Vymírání národa. A stěhování národů na to navazující. To jsou témata, vůči nimž byli lidovci vnímavější, zatímco veřejnost na ně moc neslyší. Pravda, neuměli jí to vzkázat,“ uvažuje Petr Příhoda.

Zkrátka ztráta lidovců je ztrátou české politiky potud, pokud dokážou artikulovat témata přesahující dnešek a současně budou politické kroky ostatních stran – jež berou populisticky ohled pouze na současnost – principiálně kritizovat.

Přesně to před lety vyjádřil Ludvík Vaculík: „Naše vlády všecky jsou založeny na politicky zastaralém názoru, že mají co nejvíce vyhovovat lidem: dnešním, bez ohledu na budoucí.“ Pokud se právě proti tomuto krátkozrakému pojetí politiky nebudou schopni lidovci postavit, česká politika se bez jejich hlasu obejde.

Jak se vrátit do vysoké politiky
KDU-ČSL momentálně disponuje čtyřmi senátory a na podzim bude obhajovat jedno z těchto senátorských křesel. Předpokladem úspěchu je ujasnění si programových priorit a výše nastíněné metody oslovování voličů. Současně je třeba vybrat důvěryhodné kandidáty. Podle Michaely Šojdrové bude pro posílení sebevědomí KDU-ČSL nezbytné získat minimálně dva senátory.

V komunální politice je pozice lidovců tradičně silná a i podzimní volby do zastupitelstev naznačí, zda-li jsou ztráty lidoveckých pozic nezvratnou tendencí, či nikoli. To platí navzdory tomu, že obecní i senátní volby bývají charakterizovány jako volby druhého řádu.

Lidovci nyní disponují 5 463 zastupiteli, kteří byli zvoleni na kandidátkách KDU-ČSL, z toho je 1 714 lidoveckých členů. Starostů mají lidovci 428, z toho 206 členů, místostarostů 435, z toho 169 členů. Lidovci mají také jednoho primátora a šest náměstků primátora. Obhájit tyto počty bude nepochybně složité.

Co musí tedy KDU-ČSL učinit, aby zvrátila trend úbytku volebních hlasů? Na lidoveckém webu se opatrně rozbíhá diskuse nad budoucností KDU-ČSL v české politice. Mezi nejzajímavější diskusní příspěvky patří Olomoucké artikuly pro záchranu politiky KDU-ČSL.

Autoři přirovnávají odchod z parlamentních lavic Poslanecké sněmovny ke klinické smrti, na níž se podle nich mnohem více než okolnosti vnější podílí sama lidová strana. Nesnaží se vymlouvat na vnější okolnosti, nýbrž naopak nešetří kritikou do vlastních řad.

Mezi podstatné body jejich navrhovaného desatera patří třeba požadavek změny KDU-ČSL ze strany katolíků na stranu prosazující křesťanské a demokratické hodnoty, otevřenou všem lidem, kteří podobné hodnoty sdílí, bez ohledu na jejich vyznání.

Tento požadavek naplňuje v úvodu popsanou nutnost otevřít stranu novým voličům. I podle Vladimíry Dvořákové se lidovci musí distancovat od úzce katolického profilu směrem k tématům obecně křesťansko-civilizačních hodnot.

Dalšími body Olomouckých artikulů jsou požadavky svolání programové konference a mimořádného volebního sjezdu s obměněnými delegáty; rezignace okresních předsedů a členů předsednictev na všech úrovních strany, včetně obměny vedení strany, které je dle autorů tvořeno lidmi po letech v politice již zcela odtrženými od reality.

Nepochybně klíčovým, nicméně sporným se jeví odmítnutí autorů posunu názorů a programu strany ze středu směrem k levici a k populismu (sic). Autoři v tomto bodě navazují na nešťastný předvolební výrok Cyrila Svobody, jenž se před volbami nechal slyšet, že slušní lidé volí pravici. I on se ostatně pouze přizpůsoboval mediálnímu velebení pravice, které doprovázela kýčovitá dehonestace všeho levicového.

Pravda je totiž taková, že po celou dobu existence lidové strany jsou v ní přítomny minimálně dva ideové proudy: hodnotově konzervativní, jenž má přirozeně blíže k pravicovým subjektům, a křesťansko-sociální, jehož důraz na mezilidskou solidaritu posouvá KDU-ČSL nalevo od stranicko-politického středu.

Jinými slovy řečeno se KDU-ČSL musí i nadále v sociálně-ekonomických ohledech přiklánět k levicovým konceptům vyrůstajícím z křesťansko-sociální nauky, zatímco jejich společensko-kulturní zázemí je orientuje konzervativně, a tedy pravicově. Lidovci se zkrátka musí sebeidentifikovat jako středová partaj.

Podle Vladimíry Dvořákové je třeba, aby lidovci právě napětí mezi křesťansko-sociální naukou a křesťanským konzervatismem udrželi v rovnováze. KDU-ČSL podle ní musí akcentovat jak hodnotové rysy své programatiky, tak sociální tematiku. „Posun napravo stranické soustavy je předem ztracený, neboť tam je prostor již obsazený,“ uvažuje pro Deník Referendum Vladimíra Dvořáková.

Podle mediálního analytika Tomáše Zdechovského se lidovci musí vymezit vůči stávajícím parlamentním stranám. „KDU-ČSL musí vystupovat jako svébytná strana s jasně artikulovanými tématy a postoji. Mezi ně patří obecné téma práce a zaměstnanosti obyvatel, dialog mezi zaměstnavateli a zaměstnanci nebo hájení zájmů malých a středních podnikatelů,“ říká pro Deník Referendum Tomáš Zdechovský.

Mezi další klíčová témata pak řadí bezpečnostní politiku, spravedlnost, soudnictví a vymahatelnost práva či tradičně lidovecké téma rodiny. „Lidovci musí jednoznačně artikulovat sociální rozměr spravedlnosti založený na úctě ke každému jedinci jakožto nevyvratitelné hodnotě. Musí jednoznačně usilovat o společnost, kde nesmí být nikdo diskriminovaný a kde musí naopak stát usilovat o integraci občanů, a nikoli rušit sociální dávky,“ myslí si Tomáš Zdechovský.

I Vladimíra Dvořáková vidí roli lidovců v logickém a jediném smysluplném sepětí jejich programu s křesťansko-civilizačními hodnotami. Předpokladem jejich hájení je podle ní odmítnutí jakékoli radikální nesnášenlivosti.

Jak se nevrátit do vysoké politiky
Vladimíra Dvořáková tu naráží na text Mladých křesťanských demokratů, kteří si v panické reakci na volební propad lidovců na svém Celostátním výboru schválili dokument nazvaný Pět programových bodů, jak vrátit KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny.

Některé z programových priorit tohoto dokumentu obhajují extrémně xenofobní názory, antievropské postoje či k represi inklinující návody na řešení společenských problémů.

Mladí křesťanští demokraté navrhují například tvrdý boj proti kriminalitě a drogám včetně marihuany, boj proti masové imigraci a radikálnímu islámu či jednoznačný a zřetelný boj proti eutanazii, potratům, registrovanému partnerství a adopcím dětí homosexuálními páry.

Podle Lukáše Jelínka se jedná o první reakci na volební neúspěch, jejíž vyslyšení by bylo nebezpečnou cestou, která by beztak vedla k definitivní marginalizaci KDU-ČSL. „Volání po vyhraňování se a represi, artikulace xenofobních a antievropských názorů považuji za nebezpečné,“ řekl Lukáš Jelínek Deníku Referendum. „Je to šílený. Ten dokument navazuje na fašizující tradice druhé republiky,“ nepochybuje politoložka Vladimíra Dvořáková.

Michaela Šojdrová nicméně dokument Mladých křesťanských demokratů zpochybňuje. „Neprošel žádnou vnitřní diskusí či oponenturou. Na to, jak zásadní stanoviska k důležitým otázkám chce artikulovat, nebyl dostatečně diskutován uvnitř MKD. Považuji to za názor, který část členů MKD zastává, ale není to jejich programový dokument, proto ho nechci nijak komentovat. Respektuji ho jako názor určité části členů MKD,“ řekla pro Deník Referendum Šojdrová.

Otázka je, zda Michaela Šojdrová tímto postojem jako předsedkyně KDU-ČSL nezachází v pochopitelné snaze integrovat všechny různé proudy příliš daleko. Neměli bychom očekávat ke xenofobním a fašistoidním tendencím principiálnější postoj?

Tomáš Zdechovský ovšem význam Mladých křesťanských demokratů bagatelizuje. „Počet členů čítá několik desítek. Současně je třeba říct, že na vlivu tam získávají lidé, kteří dříve působili ve straně Miroslava Sládka,“ řekl Zdechovský Deníku Referendum. „Považuji je za zcela mimo, bez vlivu a relevance pro politiku KDU-ČSL,“ uzavřel Tomáš Zdechovský.

Nevylučovat, nýbrž integrovat jednotlivé proudy
Předpokladem politiky, jež by mohla být produktivním a nosným půdorysem pro návrat lidovců mezi relevantní partaje, je tedy odmítnutí sklonů k extrémům a současně udržení rovnováhy mezi jednotlivými tradičními ideovými proudy, jež se tradičně v nepatrných obměnách reprodukují uvnitř strany lidové. Všechny jsou totiž součástí její identity.

Mezi ně patří především diference mezi moravskou a českou částí lidové strany, spor mezi stoupenci konzervativnější, a tedy pravicovější křesťansko-demokratické orientace, a zastánci posilování jejího spíše křesťansko-sociálního charakteru. Současně je třeba stranu otevřít liberálnějšímu městskému voliči. V neposlední řadě lidovci musí modernizovat formy oslovování voličů.

Toho si je vědoma i Michaela Šojdrová. „Pokud KDU-ČSL, ať už v jakékoli podobě, má v dalších volbách uspět, musí najít cestu k voličům v Čechách a ve městech. Nechci dnes předjímat, jakou cestu ,otevření' strana zvolí, ale otevřít se musí. Obecně bych to nazvala otevření se pro zásadní změnu, pro novou vlastní definici. Znovu si odpovědět na to zásadní: Kdo jsme a kam jdeme,“ uvedla úřadující předsedkyně lidovců pro Deník Referendum.

Volební sjezd mají lidovci naplánovaný na konec září. Pokud do té doby proběhne uvnitř strany diskuse, jejímž výstupem bude formulace programových priorit, jak to opatrně naznačuje Michaela Šojdrová, bude to dobrým předpokladem pro volbu nového vedení, jehož složení a charakter se promítne už do výsledků lidovců v podzimních senátních a obecních volbách. Ale hlavně zásadně napoví, zda se lidovci budou mít reálnou šanci vrátit do sněmovny, anebo zda natrvalo upadnou do mimoparlamentní obskurnosti.


A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

KDU-ČSL Neděle, 11.Července 2010, 13:13:42

KDU-ČSL byla jasně prioritní stranou, kterou jsem volila asi 10 let po revoluci, s nadšením a zcela jednoznačně.

Kde vznikly pochybnosti o (ne)správnosti této volby a následný příklon k volbě české pravice ? Mnohé jsou uvedeny v článku:

1/ Nejasnost a neprůhlednost, s jakým směrem (či stranou) bude u KDU-ČSL po volbách priorita spolupráce.
Pověstné kolísání na všechny strany - tzv. "hadovitost" (jak byla tato strana vždy bohužel nazývána ostatními).

2/ Velmi nešťastná veřejná (až manipulativní) opakovaná doporučování církevních představitelů, koho kdy volit či nevolit . V demokracii je toto opravdu nešťastné a neplní u svobodně smýšlejících lidí účel, i když za toto přímo strana KDU-ČSL nemůže.

3/ Úzké členské základny bez dostatečné spolupráce s ostatním světem a zejména s moderními komunikačními kanály.

4/ Propad u mladých voličů - lhostejnost k nim - zastaralé formy oslovení atd. (Rozhodování a kádrování od starších - následný nezájem o toto u mladých - vítězí pak jiné modernější a demokratičtější strany).

5/ Další příčiny též perfektně vystihuje Tomáš Halík - zejména nedostatečná pluralita, nepřizpůsobivost moderní současné době.

6/ Ad extrémní "boj proti registrovanému partnerství a adopcím dětí homosexuálními páry":
Není toto právě spíš protihumánní a nelidský boj, s nadřazeným pohrdáním až vyloučením těchto skupin lidí? Je toto skutečně opravdu "křesťanský" postoj ke svým jinak vrozeně orientovaným bližním? (Dovoluji si říci, že NENÍ.)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Pondělí, 12.Července 2010, 07:55:47

" ... Nelze také nepostřehnout dlouhodobé Halíkovo oscilování mezi nadstranickými tezemi a nápadným příklonem k moderním liberálním projektům. Nehledím na výraz „liberální“ jako na nadávku. Velmi mi ale vadí mlžení, směšování různých rolí. Je Tomáš Halík na politice nezávislý kněz? Nebo se jako nestraník jen tváří, a ve skutečnosti je příznivcem tu ODA, onde US, SZ a nyní TOP 09? "
(Pavel Mareš)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.