Proč by letos měli zelení volit lidovce

Jakub Patočka

Voličů Strany zelených z roku 2006, kteří ji nehodlali volit znovu, byla už před dvěma lety více než polovina. Během posledních dvou let neměli žádný důvod svůj postoj revidovat. Jaké možnosti se tedy osiřelým zeleným voličům naskýtají letos?

Jednou z největších vymožeností evropské politiky je rudozelená koalice. Vládla v řadě zemí západní i severní Evropy a všude měnila poměry k lepšímu způsobem, jehož popis by neznalým lidem u nás snad ani nemohl znít věrohodně. A rozhodně jím nebudeme naši veřejnost, zkrušovanou právě probíhající volební kampaní, sužovat.

Rudozelenou ani žádnou jinou koalici přitom volit nelze. To je jeden z paradoxů poměrného volebního systému. Člověk volí strany, ale potom mu vládnou koalice: které již z definice uskutečňují jen část z toho, co jednotlivé strany v nich zastoupené slibovaly. Přesto mnohý volič v poměrném systému svůj hlas dává právě s ohledem na možné povolební koalice.

Až bude po volbách česká Strana zelených bilancovat důvody, proč nakoukla do sněmovny pouze na jedno období, v dlouhém seznamu příčin by tuto nenápadnou neměla pominout: kdo v českých zemích toužil po rudozelené koalici, Straně zelených letos neměl proč dát hlas.

To jistě není jediný motiv pro volbu zelené strany, k těm hlavním vždy patří její schopnost brát se za přírodu, kulturu, vzdělávání či kvalitu rozhodování důsledněji než jakákoli jiná strana. Jenomže česká Strana zelených strávila čtyři roky ve vládě, po níž se každý z těchto programových cílů nalézá v horších podmínkách, než jak si stál předtím, než do koalice s Topolánkovou ODS a Čunkovými lidovci vstoupila. A za toto fiasko ona politická strana odměňuje své vedení druhou šancí vést ji do voleb.

To je možná světová rarita, kterou by patrně těžko mohl kdo vysvětlit bez sáhodlouhého seznamu bývalých, ba i vyloučených členů Strany zelených, který je v úhrnu živých duší patrně delší než seznam členů stávajících. Z osobních důvodů zde nebudeme rozsuzovat, zda je zajímavější stranou ta imaginární, složená z členů bývalých, či ta reálná z členů současných: zůstaneme při konstatování, že aspirací té bývalé by bývalo bylo kromě jiného stát se přirozeným článkem rudozelené koalice. O té současné víme, že její hlavní aspirací je ocitnout se stůj co stůj ve vládě.

Už před dvěma lety průzkumy říkaly, že více než polovina voličů Strany zelených z roku 2006 nemá v úmyslu tuto svoji volbu opakovat. Během následujících dvou let se nestalo nic, kvůli čemu by znechucený volič měl důvod svůj postoj revidovat. Jaké možnosti se tedy osiřelému zelenému voliči nabízejí?

Předně není důvod si myslet, že volbou Strany zelených, na 99,9 % mířící mimo sněmovnu, v ní něco spraví. Pokud se v ní něco zgruntu změní, pak jedině díky debaklu, který nebude možno svádět na nepřízeň okolností. A pravděpodobný výsledek pod 3 % by byl lepší, protože to je hranice pro stálý státní příspěvek, který by ještě mohl být motivací pro různé hochštaplery a kariéristy, jichž bohužel nyní Stranu zelených obývá nadkritické množství, aby se v ní pokoušeli ještě mířit k další dobrodružstvím. Poučka „čím hůř, tím líp“ neplatí skoro nikdy, ale pro Stranu zelených letos stoprocentně.

Přitom chápu každého zeleného voliče, zejména toho toužícího po vládě rudozelené koalice, který stejně málo jako Stranu zelených může volit i sociální demokracii. Ačkoli Mladá fronta Dnes, Reflex s herci, umělci a dalšími soudobými antichartisty přemlouvají všechny slušné lidi k volbě sociální demokracie, seč jim síly stačí, pro zeleného voliče není nakonec těžké tomu volání odolat, poněvadž sociální demokracie sama mu nevychází ničím vstříc.

Chce dostavovat zbytečný a nesmyslný Temelín, jako industriální godzilla chce bourat vesnice, i v jiných ohledech podlézá ČEZu nechutně jako Biľak Rusům, záchranu lesů před velkodřevaři do omrzení stále jen slibuje, stínového ministra životního prostředí si pěstuje jenom proto, aby mlčel, což je ale při pohledu na mluvícího stínového ministra kultury pořád ještě nejspíš ta lepší možnost. Současná sociální demokracie by možná mohla manifestovat nezájem o hlasy zelených voličů ještě okázaleji, ale stálo by ji to opravdu mnoho úsilí a důvtipu. Za ty zelené hlasy, které letos posbírá, bude vděčit Ivanu Langerovi, Pavlovi Šafrovi, Jirkovi Mádlovi a jim podobným.

I industriálně antikvární podoba české sociální demokracie je ovšem do značné míry důsledkem politického diletantství současného vedení Strany zelených, protože na rozdíl od evropských zemí u nás v ničem není sociálním demokratům konkurencí.

Víc zelených voličů, než si Ondřej Liška s Martinem Bursíkem dokáží představit, bude letos volit pirátskou stranu. Je to strana, která má své velké kouzlo. Jako první do neoliberální politického prostředí znovu vnáší společensky akceptovatelným způsobem podstatnou myšlenku, že určitý veřejný zájem stojí nad osobním vlastnictvím. Na rozdíl od Strany zelených je aspoň elegantně neideologická, jak ukázala v ČT 24 osvěžující konfrontace jejího předsedy s předsedou komunistů. A když už má člověk dát hlas mimoparlamentní straně, chce aspoň, aby byla opravdu čistá a měla šanci, že se z ní může nakonec něco solidního vyklubat.

To jsou podmínky, které v očích zeleného voliče může splňovat kromě pirátů ještě Klíčové hnutí Táni Fischerové, jež ovšem svou kandidaturu už dopředu omezilo do ultrasymbolické podoby, neboť se o přízeň voličů uchází pouze v Praze.

Ale zbývá možnost zelenému voliči na první pohled vzdálená: Česká strana lidová. To je strana, která má ve svém programu opravdu některé zhola neakceptovatelné body, leč nikdy nebude mít sílu k jejich prosazení, má předsedu, který se v politice zpravidla mýlil a určitě častěji chyboval a kolísal, nežli byl přesný a pevný, ale důvody, proč ji podpořit, jsou závažnější.

Česká politika je na tom nyní tak zle, že v nadcházející sněmovně prakticky nemůže vzniknout konstelace, kterou by strana lidová svým drobným dílem nevylepšovala. Pokud vznikne menšinová vláda ČSSD, budou lidovci jedinou sympatickou opozicí. Pokud zformují vládu s ČSSD, budou ji v koalici v mnohém tlumit a její technokratické spády aspoň drobně korigovat. Pokud by se měli ocitnout v krajně nepravděpodobné vládě tzv. pravého středu, budou jejím jediným článkem, s nímž bude možno hovořit o celé řadě z hlediska občanské společnosti životně důležitých zájmů.

Když se všechno podtrhne a sečte, Libor Ambrozek nebyl v ničem horším ministrem životního prostředí než Martin Bursík, Cyril Svoboda nebyl horší ministr zahraničí než Karel Schwarzenberg a Ondřej Liška s lidoveckým ministrem školství Janem Sokolem by snad ani nechtěl být srovnáván. Ti nejhorší představitelé stranu lidovou od minulých voleb opustili anebo v ní odešli do ústraní.

Hlavní argument pro volbu strany lidové je ale jiný — svým způsobem ekologický. Strana lidová je letos kandidátem na zápis do Červené knihy ohrožených druhů, přitom skutečně činí systém české politiky přijatelnějším. Lidovci jsou jednou z hlavních pojistek proti proměně české politiky ve vše požírající duopól.

Pokud má mít zelená politika i do budoucna realistickou šanci k uplatnění, je především nutné odvrátit všechny hrozby další diskriminace malých stran či proměny českého volebního systému v systém většinový. Žádná strana není v tomto ohledu takovou pojistkou jako právě lidovci.

Pakliže zelený volič nedá hlas sociálním demokratům nebo pirátům, mohou mu zabránit ve volbě lidovců myslím leda předsudky, z nichž by se jemu samému, pokud by byly namířeny proti některé z menšin, jež bere v ochranu novodobá multikulturní korektnost, ježily vlasy hrůzou. Ale věřte tomu: křesťané nejsou o nic méně důstojnou a úctyhodnou menšinou než uprchlíci, Romové či homosexuálové.

    Diskuse
    May 20, 2010 v 8.29
    Pochvala
    Drobné nepřesnosti (řada evropských zemí s rudozelenou koalicí není, pokud vím, vůbec dlouhá; SZ nebyla ve vládě 4 roky,..), ale krásný popis úlohy KDU-ČSL v parlamentu a na závěr geniální pointa.
    May 20, 2010 v 8.58
    geniální pointa - až se hory zelenají
    Nechte maličkých přijít ke mně, vždyť jejich je nebeské království. (Lk. 18,15)
    May 20, 2010 v 10.52
    Rudozelené koalice, na rozdíl od Evropy a potřeba věcnosti
    Podnětný text, dík za něj. Rudozelená koalice vládne dnes jenom na Islandu a v Norsku, vládla však také v Německu, ve Francii, v Belgii, v Nizozemí, ve Švedsku, v Itálii a ve Finsku. Přihlédne-li se navíc ke stovkám rudozelených koalic na oblastní úrovni, má autor myslím pravdu.

    Vzácně se také Jakubu Patočkovi podařilo uplatnit floskuli "na rozdíl od evropských zemí", jež v tomto kontextu floskulí být přestává - ať počítám, jak počítám, v téměř každé z evropských zemí, kde Strana zelených funguje víc než symbolicky, je pro soc. dem. programovou konkurencí. To Irsko a Portugalsko přehlížejí i profesionální politologové ....

    Škoda jen, že se nikomu nepodařilo doposud napsat věcnou analýzu vládnutí našich zelených - ne širokou (budoucnost zelené politiky), ale konkrétní - takovou, která by vycházela z jejich vlastních rozborů úspěchů a neúspěchů a případně je (opět věcně) napadala, vyvracela či potvrzovala. Všechny texty, které k tomuto tématu vznikly tady i dříve v Literárkách, vycházely pouze ze srovnání starého rámcového programu a novinářské interpretace klíčových událostí jejich kabinetního angažmá.

    Myslím, že pokud bude současná SZ kritizována pouze prostřednictvím úvah, sloupků a esejů, ani sebedrtivější porážka ji neobrodí.
    May 20, 2010 v 13.50
    Řada rudozelených
    Díky za uvedení na pravou míru, mýlil jsem se - na některá vladní angažmá jsem prostě zapomněl (např. italská FV v rámci Olivovníku) a o některých mám jisté pochyby. Hlavně ve Skandinávii: ve Finsku se asi Levá aliance -VAS, sama rudozelená :-) - dá považovat za druhou zelenou stranu vedle Zelené ligy, to je fakt. Ve Švédsku opravdu měli zelení někdy členy vlády, nebyla to jen podpora menšinových vlád soc. dem.?
    May 20, 2010 v 15.14
    Řada rudozelených
    Máte pravdu pane Guthe, ve Švédsku to bylo tak, jak píšete. Po volbách v roce 1998 Perssona podrželi, po volbách v roce 2002 odešli ze sálu, aby snížili kvórum a umožnili sociálně demokratické vládě fungovat. Vynutili si ale za to hromadu ústupků. Vzpomínám si dokonce na jednu analýzu ve Foreign Policy, kde autor dokazoval, že měli na švédskou zahraniční politiku větší vliv, než zelení v Německu, kteří diplomacii přímo řídili... což už je ale - přiznávám - jiná otázka.
    May 20, 2010 v 21.00
    Pointa ?
    Myslím, že pokud tady ještě skutečně existuje cosi jako autentický zelený volič (příroda - multikulti - sociální liberalismus), jistě nedá hlas tomu, kdo se tak skvěle proslavil právě mimo jiné při kauze registrované partnerství. Když ničím jiným, tak právě tím, jak se postavili (v čele se současným předsedou) v kauze registrované partnerství se museli definitivně u těchto voličů blamovat - a jestli ne, tak už nevím, čím více by to šlo. Myslím, že ta konečná pointa stavící do jedné řady "křesťany" (myšleni ovšem lidovci) a homosexuály to výborně podtrhla - a patrně by urazila obě skupiny, osobně "volím" tu druhou. Ani po odchodu ultrareakčního křídla tato strana není a nemůže být takovou alternativou o jaké Jakub Patočka píše.
    MO
    May 21, 2010 v 11.49
    Pan Strobach to dokonale vystihl. Vztah Jakuba Patočky k SZ je nadmíru vášnivý, každý argument je mu dobrý. Už jen čekám, kdy poradí bývalým voličům této strany, aby volili ODS...
    PM
    May 21, 2010 v 16.01
    Animovat zelené k ukončení vnitrostranických šarvátek
    je stejně obtížné, jako napomoci naší zlaté mládeži k vědomí, že společnost bez vitální levice i pravice je dílem víceméně traumatizovaných občanů a měřítkem jejich nedemokratického smýšlení.
    JP
    May 22, 2010 v 9.01
    Alternativa, o jaké píšu
    Děkuji všem za podnětné reakce.

    Chtěl bych odpovědět Vítu Strobachovi. Já přece nepíšu, že lidovci jsou zelenou stranou. Píšu, že pro příznivce rudozelené koalice jsou nyní paradoxně zřejmě nejbližší volbou -- z mnoha různě vzdálených variant.

    A volba v tomto případě má myslím i úplně konkrétní rozměr: kdo se stane poslancem. Například mandát Jany Hybáškové v Praze visí na vlásku. Pokud by zeleně orientovaní voliči dali hlas straně lidové, je velká šance, že mandát získá, zatímco zelení kandidáti mají v Praze prakticky nulovou šanci. Nehledě k tomu, že Jana Hybášková by rozhodně byla lepší poslankyní nežli Ondřej Liška.

    Podobně třeba ve zlínském kraji Ludvík Hovorka: to je poslanec, který podle hodnocení Zeleného kruhu byl nejzelenějším poslancem ve sněmovně vůbec, hlasoval zeleněji než všech šest zelených... Na kandidátce je ale právě i kvůli své nekonformnosti až na 4. místě. Má-li se ocitnout ve sněmovně, je třeba ho kroužkovat. Přitom už před čtyřmi lety dostal dost preferenčích hlasů, aby poskočil na druhé místo kandidátky.

    Že se lidovci potom budou vyslovovat otřesně o některých věcech -- to je jasné a psal jsem o tom. Nevybíráme si nyní ale z ideálních variant, hledáme tu nejpřijatelnější.
    May 23, 2010 v 14.19
    Také si přeju, aby se KDU-ČSL narozdíl od SZ dostala v parlamentních volbách do Sněmovny. Trochu mě ale zaráží míra podpory pro KDU na stranách DR - levicově a ekologicky uvažujícím čtenářům se KDU líčí jako relativně nejlepší volba, ale v tom jakoby se zapomínalo, že její konzervativismus není něčím kosmetickým, ale podstatným a že z KDU v mnoha otázkách činí stranu pravicovou - nejvíce patrné je to v zahraniční politice a v morálních a sexuálních tématech.

    Cyril Svoboda v zahraničněpolitických otázkách zastával a zastává v podstatě neokonzervativní pozice včetně jasné podpory válce v Iráku, americkému radaru a islamofobii. To stejné platí pro Janu Hybáškovou, u niž je to horší o to, že vystudovala arabistiku. Mí přátelé arabisté jsou z jejího veřejného vystupování na toto téma zděšeni. SNK ED Jany Hybáškové, se kterou se lidovci v těchto volbách spojili, je liberálně pravicová strana. O homofobii jako oficiální politické linii lidovců je zbytečné se podrobněji rozepisovat.

    Polistopadové pravicové podhoubí politiky KDU se v ní stále pere s jejím sociálně ohleduplným programem. Sociální konzervativismus jde dobře dohromady se sociální ohleduplností, není mi ale moc jasné, jak jde dohromady s jinými levicovými ohledy. Není náhodou, že Luděk Hovorka, nejen nejzelenější, ale také nejlevicovější poslanec KDU v dosluhující Sněmovně, se ocitnul až na 4. místě zlínské kandidátky. Byl bych v nadšení pro lidovce trochu opatrnější, přestože jejich vstup do Sněmovny je žádoucí.
    + Další komentáře