↗

Selhávající stát suplují ve snaze integrovat uprchlíky do společnosti občanské organizace. Jako brněnské Nesehnutí, které místní a příchozí spojuje mimo jiné kolem společného vaření. Foto FB Nesehnutí

Ukrajinští uprchlíci pobývají v České republice již víc než dva roky a postupem času se zvyšuje také jejich zaměstnanost. Ta je pro český stát teoreticky ekonomickým přínosem, protože v případě legálního zaměstnání zvyšuje příjmy státní kasy na odvodech a daních.

Mnoho se aktuálně mluví o tom, že většina ukrajinských uprchlíků pracuje. Mnozí politici — a také oficiální komunikace vlády — zdůrazňují, že uprchlíci již do státní kasy přispěli více, než kolik jim stát vyplatil na humanitárních dávkách. Jakoby humanitární pomoc válečným uprchlíkům nebyla samozřejmým výrazem lidskosti, zakotveným také v mezinárodním právu, ale něco, co se stůj co stůj musí také finančně vyplatit.

Krátkozraké zaměření na úzce pojatou finanční efektivitu se nám ale může vymstít. Pro uprchlíky je největší překážkou na trhu práce bariéra jazyková. Ta je ještě výraznější pro ruskojazyčné uprchlíky — ukrajinština je přece jen češtině o něco bližší než ruština. Většina ukrajinských uprchlíků přitom nedostala před vstupem na trh práce možnost absolvovat kvalitní jazykové kurzy. Místo toho si musela rychle najít zaměstnání, aby se uživila.

Nedostatečná znalost jazyka pak tlačí ukrajinské uprchlíky na špatně placené pracovní pozice. To i navzdory tomu, že jejich celková vzdělanostní úroveň je v průměru vyšší než u celku české populace. Další významnou bariérou je neznalost českých zákonů a pracovních podmínek, které vedou k tomu, že se uprchlíci při hledání práce spoléhají i na problematické agentury, jež porušují práva pracujících.

Český stát se tedy může chlubit, že ukrajinští uprchlíci pracují, a že se mu to „vyplatí“. Vůbec to ale neznamená, že se dobře daří samotným uprchlíkům. Z nedobrého postavení uprchlíků na trhu práce se radují především zaměstnavatelé, jejichž svazy již v předválečných letech po „dovozu“ laciné pracovní síly volaly a laciná práce se jim vyplatí.

Uprchlíci, jimž hubené výdělky nemusí stačit ani na pokrytí základních životních potřeb, mohou být spokojení jen těžko. Tento osud přitom sdílí s řadou českých pracujících, kteří rovněž doplácí na obecně nízkou úroveň mezd — což je také důvod, pro české odborové svazy otevírání pracovního trhu migraci v předválečných letech odmítaly a prosazovaly naopak vyšší podíl pracujících na ziscích firem.

Bída, nejistota a prohlubující se nerovnosti mohou nakonec vést i ke konfliktům a nárůstu etnické nesnášenlivosti. V dlouhodobé perspektivě by bylo mnohem smysluplnější a pro celou společnost výhodnější začlenit ukrajinské uprchlíky pomocí kvalitních jazykových a kulturních kurzů, které by mohly vést k snazšímu soužití i lepšímu pracovnímu zařazení. Krátkozraká honba za úzce pojatou finanční efektivitou, orientovaná především na zájmy byznysu, se nám naopak s velkou pravděpodobností zase jednou vymstí.