↗

Vláda se holedbá, jak podporuje napadenou Ukrajinu, avšak péči o ukrajinské uprchlíky a uprchlice z velké části zachraňuje občanský sektor. Foto FB Krajanka

„Společně jsme zvládli největší uprchlickou krizi od druhé světové války,“ pyšní se na sociálních sítích vládní ODS. Co přesně ovšem znamená zvládnout bezprecedentní krizi? Ukrajinské uprchlíky a uprchlice Česká republika sice přijala a zajistila jim stav, ve kterém je bezprostředně neohrožuje ozbrojený konflikt probíhající na území jejich státu. V otázce začlenění do společnosti a zajištění důstojného života má Česká republika ovšem do zvládnutí ještě daleko.

Podle posledních dat na území České republiky pobývá přes 380 tisíc uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny. Každý týden jich podle zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové přichází dalších 1300. Většina z nich jsou ženy, výraznou skupinu tvoří také děti.

Navzdory skutečnosti, že v České republice je — například ve srovnání s Německem — relativně velké procento ekonomicky aktivních uprchlíků, rozhodně se zatím nedá hovořit o úspěšném začlenění Ukrajinců a Ukrajinek do naší společnosti. Nejde přitom jenom o to, že většina z nich pracuje pod svou kvalifikací, často navíc v prekarizovaných pracovních podmínkách. Výzkum agentury PAQ Research z podzimu minulého roku totiž vykazuje, že alarmujících 57 procent příchozích Ukrajinců a Ukrajinek zůstává pod hranicí chudoby. Studie navíc upozorňuje, že podíl extrémně ohrožených lidí z Ukrajiny od léta loňského roku vzrostl.

Jak vyplývá z čtyřměsíčního výzkumu občanské organizace Místní místním, část ukrajinských uprchlíků a uprchlic v Praze žije v takové chudobě, že je přímo ohrožuje bezdomovectví. Části z nich se bezdomovectví již přímo týká. Ukrajinskými uprchlíky a uprchlicemi v kontextu ohrožení bezdomovectvím se však dosud nikdo nezabýval. Podobně jako jsou často přehlíženi lidé bez domova české národnosti, také uprchlíci a uprchlice z Ukrajiny v krajní nouzi mizí z centra zájmu.

Ztraceni v systému

Nepříznivé podmínky ukrajinských uprchlíků a uprchlic jen prohlubují časté změny ve finanční podpoře. Od prvního června loňského roku například vstoupila v účinnost ustanovení Lex Ukrajina V, tedy konec financování pro solidární domácnosti, jinými slovy domácnosti ubytovávající uprchlíky a uprchlice mimo nájemní bydlení, dále omezení hromadného ubytovávání a snížení částky označované jako humanitární dávka.

Humanitární dávka se nyní vypočítává ze dvou složek — základní složky, což je příspěvek na životní potřeby, a započitatelných nákladů na bydlení. Základní složka představuje po dobu pěti měsíců hodnotu životního minima, od šestého měsíce pak minima existenčního. Jde o něco málo přes 3 tisíce korun pro nezranitelnou osobu. Obě složky se následně srovnávají s příjmy a úsporami uprchlíka či uprchlice. Podle vzorce pak dojde k vyhodnocení, zda rodina má na dávku vůbec nárok.

Kromě nepřehledných legislativních změn je zásadním problémem fakt, že Ukrajinci a Ukrajinky ani po více než dvou letech nejsou součástí českého dávkového systému. „Ukrajincům je kromě MOP (mimořádná okamžitá pomoc) zapovězen vstup do českého dávkového systému, není tedy kromě ní možné žádat o nic, o co může žádat Čech ve složité situaci,“ píše novinářka Saša Uhlová, která na problém upozorňuje dlouhodobě. Začlenění lidí z Ukrajiny do českého dávkového systému pokládá za klíčové také mnoho občanských organizací.

Nedostatečně integrovaní lidé z Ukrajiny, kteří se ocitají v krizových situacích, se tak snaží zorientovat v neflexibilním systému, který je pro ně jazykově nepřístupný, nedostupný, a navíc se často mění. V takovém případě nepomohou ani jednorázové dávky, které jsou pro stát nákladné, avšak pro uprchlíky a uprchlice nepředstavují dlouhodobou pomoc.

Břímě sociálních služeb

Pomoc lidem z Ukrajiny pak často zůstává pouze na občanských organizacích. Jen za rok 2023 jejich služby v Praze využilo minimálně 33 tisíc osob. A s úbytkem pomoci a opakovanými změnami v systému dávek se dá očekávat, že číslo bude nadále stoupat.

Občanské organizace bojují s nejistým financováním i omezenými kapacitami. Některé z nich, jako například UNICEF, Centrum následné podpory uprchlíkům z Ukrajiny (CNPUU) nebo Iniciativa Hlavák, neměly ještě na podzim roku 2023 jasně zajištěné pokračování nebo financování, aby mohly poskytovat pomoci ve všech dosavadních formách i další rok. Přitom některé organizace pociťují až třicetiprocentní nárůst klientů a klientek z Ukrajiny. Činnost jim navíc komplikuje také rostoucí složitost zakázek v přímé sociální práci.

Centra pomoci pro lidi z Ukrajiny se tak objevují, několik měsíců fungují, následně fungování ukončí a na jejich místa nastupují centra nová, na jiném místě v Praze. Mezitím plynou měsíce, kdy nikdo neví, jak bude následná pomoc vypadat nebo kde se nové centrum bude nacházet. V lidech z Ukrajiny, ale i těch, kdo jim pomáhají, to pochopitelně vytváří pocit extrémní nejistoty.

Integrace tisíců lidí do českého systému není samovolný proces, který uprchlíci a uprchlice zvládnou sami. Na úrovni systémové změny je potřeba hned několik opatření, která pomohou příchozí z Ukrajiny úspěšné začlenit. Organizace Místní místním navrhuje několik, rozhodně nijak vyčerpávajících, doporučení.

Patří mezi ně dlouhodobá dostupná a kvalitní integrace například pomocí jazykových kurzů, efektivnější komunikace ohledně podpory, tedy větší propagace a distribuce pomoci, rozsáhlejší boj proti diskriminaci a obecná prevence ohrožení bezdomovectvím, což znamená navýšení kapacit ubytoven, podporu sociálních služeb a podobně.

Tato doporučení by v reakci na nouzovou situaci ukrajinských uprchlíků a uprchlic v Praze měly implementovat převážně městské části Prahy a hlavní město Praha. Změna je ovšem potřeba na úrovni celého českého systému, neboť chybějící či nedostatečnou podporu státu nemůže suplovat občanský sektor. Pražské městské i komerční ubytovny jsou obecně dlouhodobě přeplněny, a to i bez zuřícího konfliktu v Evropě.

Podpora napadené Ukrajině má mnoho forem a vojenská pomoc je jen jednou z nich. Pomoc uprchlíkům a uprchlicím v České republice vyžaduje komplexnější přístup, na nějž česká společnost dosud není zcela připravena.

Nikdo se nezabývá tím, že by se lidé z ciziny, kteří zde žijí nebo mají dočasnou ochranu, mohli dostat do dlouhodobé nouze či dokonce bezdomovectví, a proto ani neexistují dostatečné prostupné mechanismy, které by jim pomohly, aby se z této situace vymanili. Mnozí se tak ocitají ve slepé uličce a děravým systémem pomoci zkrátka propadávají.

Uprchlíky a uprchlice z Ukrajiny nestačí vřele přivítat a pak ponechat svému osudu. I s přihlédnutím k tomu, že část z nich plánuje v České republice dlouhodobě zůstat, není jejich začlenění do společnosti jen humanitárním gestem, ale je také v politickém a ekonomickém zájmu naší země. Díky uprchlické vlně z Ukrajiny máme možnost naučit se pracovat s početnou skupinou cizinců a cizinek, kteří zde chtějí dál žít. Otevírá se tak prostor i pro širší integraci lidí z dalších zemí.