↗

Prezident ocenil hodnoty a kritický postoj mladší generace: „Vím, že vaše představa ideálního života a rodiny je jiná než u vašich rodičů, že vidíte v současném světě nespravedlnosti v rozdělení moci i bohatství. Přesto mám pocit, že vaše hodnoty jsou mnohdy pevnější než ty, se kterými jsme do dospělého života vstupovali my... Mladá generace byla vždy nositelem změny. Proto má cenu, abyste se zajímali o své okolí a snažili se měnit věci k lepšímu. Vím, že mnozí z vás to dělají i přesto, že se setkáváte s nepochopením. Za to si vás vážím.“ Foto FB Petr Pavel

Jan Gruber, bývalý redaktor DR

Novoroční projev je nesnadný žánr. Kolik prostoru věnovat bilancování a kolik výhledu do budoucnosti? Které události minulého roku vypíchnout a které naopak přejít? Vždy se na něco podstatného nedostane a vždy se to neobejde bez reakce. Nemá proto valného smyslu rozebírat, zda Petr Pavel hovořil o všem, o čem by bylo hovořit třeba, ale upozornit na závěrečnou — vpravdě osvěžující a nečekanou — pasáž jeho řeči, v níž se pokusil oslovit příslušníky nejmladší generace:

„Uvědomuji si, jak neutěšitelné je pro vás myslet na budoucnost, kde se zdá téměř nemožné dosáhnout na uspokojivé bydlení a ekonomickou samostatnost, na budoucnost ve světě, kde se životní prostředí hroutí. Jak těžké je fungovat pod tlakem digitálního světa, který představuje nekonečný příliv informací, možností, nepřetržitou komunikaci a zároveň nároků, které na vás máme. A jaký dopad mají nejistoty současného i budoucího světa na duševní zdraví některých z vás.“

Prezident říkal, že se naše země bez mladých lidí, jejich nápadů, energie a aktivity neobejde, a proto hodlá usilovat o to, aby na ně politikové nezapomínali. Otázkou zůstává, jak toho chce dosáhnout. Jistě, může apelovat. Může přicházet s neformálními návrhy. Může Parlamentu vracet odfláknuté zákony.

Sám ovšem s krizí bydlení nebo dopady změn klimatu z Hradu neudělá téměř nic. Pokud jej politikové oslyší, zbudou jen slova. Ale i ta nakonec mohou dát lidem trochu naděje, že všechno ještě není ztraceno. Že má smysl se zapojovat do veřejného života.

Radek Kubala, člen organizace Re-set: platformy pro sociálně-ekologickou transformaci, bývalý redaktor DR

Prezident Petr Pavel se na nový rok obrátil na obyvatele České republiky solidním a velmi kultivovaným projevem, jehož cílem bylo sjednocovat spíše než rozdělovat společnost. Rozhodně je potřeba ocenit apel na to, abychom v reakci na tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nepropadali kultuře strachu, během které bychom dovolili omezování naší svobody.

Mezi nejslabší místa patřila podpora asociální vládní politiky s tím, že vládní kroky jsou sice nepopulární, avšak nutné k umoření dluhu. Tuto neoliberální lež slýcháme už roky, politika škrtů však nefunguje, navíc nabourává sociální smír, z čehož čerpají autoritáři typu Babiše nebo Okamury. Problémem vládní politiky není špatná komunikace, jak tvrdí Pavel, ale fakt, že její politika prohlubuje chudobu a nejistotu ve společnosti.

Naopak nejsilnější částí projevu bylo vyjádření pochopení pro mladé lidi, kteří čelí souběžně bytové, ekonomické i klimatické krizi. Bylo osvěžující slyšet apel na to, aby se mladí lidé angažovali v řešení klíčových problémů společnosti. Od bývalých prezidentů jsme byli zvyklí na útoky směrem k občanské společnosti, teď mají aktivní lidé u hlavy státu zastání. Plusový bod si jistě zaslouží i zmínění sociálních nerovností a nerovnoměrného rozdělení moci ve společnosti, byť jen náznakem.

U Petra Pavla stále platí teze, že jeho nejsilnější vlastností je, že oproti svým předchůdcům je normální. Takový jsme dostali i novoroční projev. Normální, slušný a bezproblémový. Zároveň však také nepříliš výrazný a bez větší odvahy. Prezident nezmínil více než dvacet tisíc civilních obětí, mezi nimi tisíce dětí, izraelského bombardování pásma Gazy. Právě tímto gestem mohl ukázat, že tolik zmiňovaný humanismus a starost o lidská práva myslí skutečně vážně. Škoda.

Fatima Rahimi, reportérka DR

První novoroční proslov prezidenta Petra Pavla se konal na Nový rok přesně v jednu hodinu odpoledne. Pavel nemluvil k občanům České republiky někde ze studia nebo z uzavřených prostor Pražského hradu, ale zvolil si venkovní prostředí. Působil klidně, ale odhodlaně.

Vzpomínal na nedávnou tragédii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyhaslo čtrnáct nevinných životů. Mluvil o bezpečnosti, ale zdůraznil, že je třeba překonat strach a nenechat ho, aby nás ovládal. Komentoval politickou situaci v zemi a práci pětikoalice.

Ve svém proslovu vypíchnul důležitá témata, jako je politický extrémismus, populismus, přijetí společné evropské měny nebo volby do Evropského parlamentu. Krátce si také vzpomněl na války ve světě, které nás chtě nechtě ovlivňují. Moc prostoru ovšem nevěnoval sociálním tématům, situaci uprchlíků nebo narůstající chudobě.

Nejpůsobivější část svého projevu věnoval mladším občanům. S jistým pochopením sdělil, že mladým lidem rozumí, chápe jejich situaci a obavy z nejisté budoucnosti. Zmínil krizi bydlení, pocity nespravedlnosti nebo péči o přírodu.

„Vím, že vaše představa ideálního života a rodiny je jiná než u vašich rodičů, že vidíte v současném světě nespravedlnosti v rozdělení moci i bohatství. Přesto mám pocit, že vaše hodnoty jsou mnohdy pevnější než ty, se kterými jsme do dospělého života vstupovali my… Mladá generace byla vždy nositelem změny. Proto má cenu, abyste se zajímali o své okolí a snažili se měnit věci k lepšímu. Vím, že mnozí z vás to dělají i přesto, že se setkáváte s nepochopením. Za to si vás vážím.“

Mám pocit, že je třeba tato slova znova připomenout. Zapsat je, aby zněla jasněji. Takové zastání mladých lidi jsem totiž vždy od prezidenta republiky očekávala, ale dlouho nepřicházelo. Teď jsem to poslouchala až s dojetím. Cením si, že prezident Pavel mladé lidi vnímá, poslouchá a dává jim prostor. Snad takové zastání mladí lidé najdou i u jiných politiků.

Jan Šícha, publicista a diplomat

Petr Pavel. Nadějně zní už jméno a příjmení. Dva apoštolové v jednom.

Když jsem před třemi lety vnučce kupoval její první Barbie, ta v montérkách byla nejlevnější. Nejdražší byla princezna. Tu vnučka chtěla. Děda dal.

Měli jsme za prezidenta Kikikena, divného Kena, teď máme Kena Generála. Je fajn. Tipnul bych ho na druhého nejdražšího Kena. Premiér Ken zlevnil. Nejdražší je Oligarchken. Oligarchken mění podobu na přání, všem se zalíbí.

Myslím, že největší předností projevu prezidenta republiky je, jak prezident vypadá a mluví. Generál, dědeček a národní táta v jednom. Ideální prezident pro malý národ, co se moc nemnoží a z dobrých důvodů se bojí Rusů.

„Jsem trochu omšelý a hlava mi padá,“ zpívá Ken ve filmu Barbie. Náš prezident není omšelý, hlava mu nepadá, vypadá jako nový. Říká slova. Slova plynou. Ve svém projevu neřekl nic. Asi se domluvil s premiérem, že se shodnou. Najměte si lepší lidi na psaní projevů, Excelence. Když budete chtít oslovit mladé, pak ne výčtem informací o mladých tak, jak se tradují mezi seniory.

V projevu nezazněla jedna věta, která by se dala citovat na první dobrou. Na druhou dobrou: „Jako společnost musíme především překonat strach… Nemůžeme si nechat vzít radost ze života. Nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody.“

Pozitivním politickým obsahem byla přímluva pana prezidenta za přijetí eura. Pokračuje tak v příjemné tradici připomínání něčeho, co už mělo být dávno. Tak jako když dal státní vyznamenání těm, kdo už ho měli mít.

Alena Zemančíková, spisovatelka a publicistka

První projev prezidenta Petra Pavla v jeho funkci byl střízlivě a poměrně kultivovaně pronesen, k jeho přednostem patří i to, že nebyl příliš dlouhý. Byl ovšem také strnulý: prezident sice srozumitelně a správně člení věty co do významu, ale projevu chybí dynamika, rytmické proměny a řeč těla, která projev činí osobně zaujatým. Projev pronesený takto bez emocí působí odtažitě.

Už kvůli událostem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 21. prosince se prezident ve své řeči přednostně věnoval mladým lidem. Řekl, že možná mají pevnější hodnoty, než v jakých jsme vyrostli my — ale neřekl, které to jsou. Promarnil tím příležitost zmínit aktivitu za ochranu klimatu a přírody vůbec, za rovná práva rasová i genderová. Bohužel přešel otázku školství a vzdělanosti vůbec.

Vládě vyslovil spíše uznání či dal najevo trpělivost — a vyzýval k ní i občany —, mohl však a měl také zmínit, že by jí prospěla větší důslednost a zodpovědnost v řešení úkolů, které se — a to zmínil — nemusí každému líbit.

Že by prezident, jehož oborem je vojenství, ztratil slovo o kultuře, která nás vede k poznání nás samých, ani nečekám, i když mě to mrzí. Největší míru zaujetí slyším tam, kde mluvil o strachu: v této replice slyším tón muže, který je v boji proti strachu zkušený. V dané chvíli je to jeho nejcennější vlastnost.

Ocenila jsem, že prezident v projevu zřetelně vyslovil, že bychom už opravdu měli přijmout společnou evropskou měnu, protože jsme se k tomu zavázali a charakter naší otevřené ekonomiky po tom volá.

Zvláštní je, že prezident v projevu úplně vynechal problematiku stáří, délky a kvality lidského života. Myslím, že si tím u seniorů uškodil a neprozřetelně nahrál svým kritikům, zejména těm z řad příznivců Andreje Babiše. Kritickou reakci na tento moment jsem zaslechla už ve veřejné dopravě na Nový rok odpoledne.

Prezident vyslovil uznání své manželce Evě, ale nevyužil toho k tomu, aby popřál do nového roku štěstí všem, kdo s úctou pečují o sebe navzájem, vychovávají děti, starají se o rodiče a jejich soužití je třeba i nekonvenční. K tomu patří i hodnoty přátelství, kolegiality a komunity, jejichž uznání však člověk v jeho projevu najít mohl.

Dal najevo, že se něj země může spolehnout, a to bych mu i věřila.