↗

Podle Tomáše Prouzy by vláda mimo jiné měla začít pracovat s daty, pomoci posílit konkurenci mezi dodavateli či podpořit pestrost nabídky u malých a středních českých dodavatelů. Místo toho nahrává holdingu Agrofert, potažmo hnutí ANO. Foto FB Agrární komora České republiky

Andrej Babiš má díky dlouhodobé lásce ministerstva zemědělství k agroholdingům rekordní zisky. A k tomu ještě zadarmo spoustu politických bodů, protože ministerstvo zemědělství za příčinu rostoucích cen potravin označuje obchodní řetězce, a nikoli agrokorporace. Přitom čísla mluví jasnou řečí:

• Hodnota zemědělské produkce loni v České republice dosáhla 199 miliard korun a byla nejvyšší za pět let. Náklady zemědělcům oproti roku 2021 vzrostly o 24,2 %, zatímco jejich zisky byly oproti roku 2021 vyšší o 31,5 %. České zemědělství tak loni mělo nejziskovější rok v historii, ziskovost činila 14 %.
• U potravinářů byla situace hodně rozkolísaná, ti menší — platilo to třeba pro pekaře — často krváceli kvůli drahým energiím, ale tam, kde nefunguje konkurence, mnohdy přesto dokázali zdražit výrazně nad své náklady a dosáhnout nejvyšší ziskovosti v historii. Typickým příkladem firmy, která trhla veškeré rekordy, je cukrovar Tereos TTD, který produkuje 60 % veškerého cukru v České republice. Loni zvedl svou ziskovost na 10 %. Ziskovost většiny potravinářů se přitom pohybovala v rozmezí 2-5 %.
• Osm největších obchodních řetězců mělo loni v součtu zisk 12 miliard korun. Zní to jako velké číslo, ale pro kontext: zisk Agrofertu byl loni 12,3 mld. Kč, tedy větší než oněch osmi řetězců dohromady. Ziskovost obchodů byla loni 2,5 %, což bylo nejméně za posledních pět let.

Řada lidí nad těmito čísly mávne rukou a řekne, že minulost je nezajímá. Možná mají pravdu. Pak by je mohlo zajímat, jak si s cenami potravin stojíme ve srovnání s Evropou. Podle Eurostatu má Česká republika šesté nejlevnější potraviny v Evropské unii a druhé nejlevnější ve střední Evropě.

Cenu potravin navíc, jak je zřejmé z uvedených čísel, nenafukují řetězce, ba ani jejich dodavatelé, ale především agrokorporace. Je to dáno mimo jiné i špatnou komunikací ministrů, kteří hledají falešné nepřátele místo toho, aby vysvětlovali své kroky a plnili to, k čemu se zavázali ve volební kampani a programovém prohlášení vlády. V případě potravin si asi řada čtenářů vzpomene na předvolební sliby o deagrofertizaci či na nedávné sliby o snižování byrokracie nebo o konci dotačního byznysu.

Na předvolební sliby už si na ministerstvu zemědělství ani nevzpomenou, místo snižování byrokracie se módou stalo zaklekávání tu na nepohodlné obchody a tu na matky na mateřské nebo důchodkyně, které si přivydělají pár korun pečením cukroví. No a údajný konec dotačního byznysu vypadá tak, že stát agrobafuňářům dál proplácí kafe a chlebíčky za sezení na schůzích a bohorovně ignoruje kritické nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu.

Co s tím vším, abychom se z té spirály negativních zpráv dostali? Vidím čtyři hlavní kroky:

1. Místo šíření třídní nenávisti a vyhrožování zaklekáváním by měla vláda konečně začít pracovat s daty. Pokud velký výrobce potravin říká, že musí zdražit kvůli vyšším nákladům na energie a zaměstnance, může si stát jednoduše ověřit, jestli ty náklady skutečně vzrostly a jestli daný výrobce zvyšuje v souladu s vyššími náklady, nebo se za ně snaží schovat a zdražit výrazně víc, jako to dělali čeští velkozemědělci minulý rok.
2. Velmi tvrdě pracovat na posílení konkurence mezi dodavateli. V Polsku jsou ceny potravin tak nízké nejen kvůli nulové DPH, ale také — nebo spíš především — díky konkurenci mezi dodavateli. U jakékoliv potraviny si může polský obchod vybírat mezi deseti dodavateli, kteří mezi sebou soutěží. V České republice jste rádi, když máte takové dodavatele dva. A to rozhodně nepomáhá stlačovat ceny.
3. Víc otevřít Českou republiku potravinám ze zahraničí. Na jednu stranu premiérův poradce posílá lidi nakupovat do Polska, na druhou stranu stát administrativně omezuje a prodražuje dovozy ze zahraničí, včetně dovozů z jiných zemí Evropské unie. A to ani nepřipomínám, že podobná omezení jsou v rozporu s pravidly jednotného trhu a že Evropská komise vede kvůli těmto umělým bariérám s Českou republikou řízení o porušení evropského práva.
4. Podpořit pestrost nabídky u malých a středních českých dodavatelů. To přitom neznamená nutnost nějakých dotačních schémat, úplně stačí rodinné farmy a další menší firmy nechat svobodně dýchat. Dokud se ale bude stát vyžívat v tom, že kontroloři budou kontrolovat velikost písma na cedulce s otevírací dobou na prodejně na dvoře farmy, nikam se nepohneme.

Čeští spotřebitelé by na tom byli podstatně lépe, kdyby vláda namísto hledání falešných nepřátel bez ohledu na daty podepřená fakta začala srozumitelně komunikovat. Pro začátek by ministři za KDU-ČSL měli vysvětlit, proč hájí Agrofert a jeho zisky.