V Bangladéši to vře. Na vině je levné tričko i klimatická změna
Anna LazorováV Bangladéši nyní probíhá proces přenastavování výše minimální mzdy. Požadavky odborů nejsou v souladu s představami vlády a zaměstnavatelů. Atmosféra je napjatá. Na život v zemi navíc silně doléhá klimatická změna.
Počátkem listopadu se bangladéšská vláda chystá předložit návrh výše minimální mzdy, kterou se zavázala revidovat každých pět let. V současnosti činí minimální mzda 8 000 taka, což je pro základní životní potřeby až skandálně nedostatečná částka. Byla ustanovena v roce 2018 a již v té době se proti ní zvedla vlna protestů. V kontextu zemí orientovaných na oděvní průmysl zůstávají mzdy pracujících v Bangladéši jedny z nejnižších, a to navzdory výraznému růstu životních nákladů v důsledku inflace.
Zaměstnavatelé, kteří jsou často přímo politicky angažovaní a mají ve vládě silné slovo, předložili tento týden návrh minimální mzdy ve výši 10 400 taka. Taková částka by dále věznila pracující v chudobě. Ani v zemi s nižšími náklady na život, jako je Bangladéš, taková suma na uživení se nestačí. Odhadovaná důstojná mzda, která pokrývá základní životní náklady, zde činí kolem 30 000 taka, tedy asi 6 350 Kč.
Proto teď v zemi, která ve svém exportu z osmdesáti procent spoléhá na oděvní průmysl, vyšly do ulic davy pracujících. Odbory a protestující požadují navýšení minimální mzdy na 23 000 taka, tedy zhruba 4 800 Kč. Jedná se o částku stanovenou na základě komplexní studie životních nákladů, kterou provedl Bangladéšský institut pro studium práce. Ta ukazuje, že jakákoli mzda pod 23 000 taka nestačí pracovníkům k tomu, aby uživili sebe a své rodiny. Požadavky odborů podpořila i firma Patagonia.
Jednání se nesou v napjaté atmosféře. Vyjednávání o mzdách mezi místními odbory a zástupci vedení továren probíhají průběžně a nejsou nikdy jednoduchá, někdy ale mají dokonce tragickou dohru. V červnu 2023 byl zabit Shahidul Islam, předák regionální části bangladéšských odborů Bangladesh Garment and Industrial Workers Federation (BGIWF). Shahidul a další odboráři byli napadeni při odchodu ze schůzky s vedením továrny Prince Jacquard Sweaters Ltd, kde vyjednávali o náležitých mzdách. Shahidul byl brutálně zbit a zraněním podlehl.
Bohužel se nejedná o ojedinělý případ, kdy je ohroženo zdraví a život zástupců a zástupkyň odborů. Například v roce 2012 byl v Bangladéši umučen předák odborů BGIWF Aminul Islam. Vyhrůžky a zastrašování pracujících jsou na denním pořádku. Zároveň se v Bangladéši zásadně zhoršují pracovní podmínky kvůli extrémním teplotám spojeným s klimatickou změnou. Vlna veder dosahující 40°C, která zasáhla zemi v červnu, zvláště dolehla na pracující v uzavřených prostorách oděvních továren, bez klimatizace a větrání.
Stres z extrémní teploty způsobuje zdravotní problémy a odhaduje se, že do roku 2030 kvůli němu Bangladéš přijde o téměř pět procent odpracovaného času, což je ekvivalent 3,8 milionu plných pracovních úvazků. Výzkumy poukazují, že do roku 2030 může zisk z exportu oděvů poklesnout kvůli extrémním vedrům a zaplavování továren o 26,78 miliard USD.
V této atmosféře není divu, že pracující usilují o vyšší mzdy a důstojnější podmínky. Namísto dosavadních poklidných demonstrací to v posledních dnech začíná v ulicích vřít. V pondělí 30. října se protestující dostali do ostrého střetu s policií, jež použila slzný plyn, zvukové nálože a fyzické násilí. Ve střetu přišli o život dva dělníci. Po zveřejnění protinávrhu zaměstnavatelů vyšly tisíce pracujících do ulic hlavního města Dháky. Lidé zablokovali klíčové dopravní tepny města a podle policejních vyjádření také ničí továrny.
Nelze předvídat, jak jednání dopadnou. Emoce už jsou vypjaté na obou stranách. Již teď však můžeme říct, že jsme svědky zásadních protestů v dějinách oděvního průmyslu. Česká média však taktně mlčí — snad aby se na problematiku bangladéšských mezd nemusela ptát českých firem, které v Bangladéši šijí oděvy pod svou značkou.