Pokus o profesní likvidaci Tomáše Petráčka
Ivan ŠtampachPražská Katolická teologická fakulta náhle propouští prof. Tomáše Petráčka. Ač argumentuje reorganizací, důvodem je nejspíš tlak biskupů. A neděje se tak poprvé. Česká katolická reprezentace opět stojí na samém okraji konzervatismu.
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy (KTF) dala výpověď svému akademickému pracovníkovi prof. Tomáši Petráčkovi. Zabýval se na Katedře církevních dějin a literární historie moderními církevními dějinami, českými i světovými, teoretickými problémy církevního dějepisectví a otázkami historické antropologie a transkulturní komunikace.
Fakulta Petráčkovo propuštění odůvodňuje potřebami úspor. To se jeví jako málo pravděpodobné, už i vzhledem k tomu, že nad rozhodnutím děkana vznesla otazník i stávající rektorka Karlovy univerzity prof. Milena Králíčková. Vyslovila se, že chce s vedením fakulty mluvit osobně. Má se prověřit přinejmenším legalita tohoto kroku. Avšak i kdyby byl v pořádku z právního hlediska, bylo by na místě zkoumat důvody.
Pozice KTF je na univerzitě zvláštní. Na ustavení děkana nestačí návrh jejího senátu. Vedení univerzity nemůže zvoleného děkana jmenovat, pokud nepřijde schválení církevních institucí. Pražský arcibiskup má z titulu své funkce roli velkého kancléře a v této funkci má právo fakultě určovat vyučující teologických předmětů. Jejich přijetí tedy neprobíhá formou oboustranně svobodné pracovní smlouvy. Děkana fakulty ještě před jeho jmenováním musí schválit Dikasterium pro kulturu a výchovu při Římské kurii.
Biskupové
Zřejmě tak nebude pouhou spekulací, že Petráčkovo propuštění si od fakulty vyžádali biskupové. Vyslovil se tak sám Petráček. Cituje se jeho věta: „Je v tom tlak biskupů.“ Připustil to ve svém prohlášení k situaci i Tomáš Halík. Pražský stolec by v tom nebyl poprvé. Dominik Duka ještě za svého působení jako arcibiskup odvolal Petráčka v roce 2020 z funkce sídelního kanovníka Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském.
Důvody můžeme odhadnout, když si připomeneme, že již o dva roky dříve měl Duka napomenout Petráčka pro jeho rozhovor v Hospodářských novinách, v němž kritizoval Petra Piťhu, který se 28. září 2018 ve svatováclavském kázání v katedrále vyslovil tak, že se uvažovalo, že jde o trestný čin. Homosexuálové totiž chtějí podle Piťhy zavést diktaturu, která bude lidem odebírat děti a bude je zavírat do koncentračních táborů.
Na křesťanském webovém zdroji Christnet uveřejnil Petráček 3. srpna, pár dní před vyhazovem z fakulty, obsáhlý text, který se věnuje současným polemikám zejména kolem takřečeného manželství pro všechny. Upozorňuje napřed na výzvu ze začátku července, v níž osobnosti z různých křesťanských církví požadují na státních institucích, aby nepodporovaly Alianci pro rodinu. Ta, jak píše, „představuje čistě ideologické lobbistické uskupení na základě absence jakékoliv skutečně odborné, věcné kompetence v otázkách rodiny“. Přitom toto uskupení působí v poradních orgánech např. ministerstva práce a sociálních věcí.
Na text reagovaly dvě skupiny reprezentantů církví. Petráček pro ně v článku na Christnetu z veřejné debaty převzal označení „anticharty“. První z nich, z 5. července je prohlášení České biskupské konference, které se kromě manželství pro všechny silně vymezuje vůči ratifikaci Úmluvy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, tzv. Istanbulské úmluvy.
O dva dny později se objevilo prohlášení jedenapadesáti postav z křesťanských církví na obranu tradičního pojetí manželství. Mezi jeho signatáři jsou jako soukromé osoby opět čeští katoličtí biskupové. Za povšimnutí stojí, že mezi podepsanými nejsou nový brněnský biskup Pavel Konzbul, plzeňský biskup Tomáš Holub a pražský pomocný biskup Václav Malý.
Argumenty
Petráček z pozice historika ukazuje na vadnou argumentaci obhájců „tradiční rodiny“. Tvrzení, že manželství vždy bylo smluvním vztahem muže a ženy, totiž historicky rozhodně neobstojí. Petráček připomíná příběhy biblických patriarchů a králů. Zřejmě má na mysli to, že nikde v Bibli nenajdeme odsouzení jejich mnohoženství. Dnes prezentované křesťanské, resp. katolické pojetí rodiny se dotvářelo až mezi 12. a 16. stoletím, když se s biblickými motivy spojovaly antické římské a germánské právní prvky.
Petráček souhlasně připomíná evangelického faráře a někdejšího mluvčího Charty 77 Miloše Rejchrta, podle něhož obránci rodiny věcnou argumentaci nahrazují citací veršů z Bible. Nesouhlasí s tím, že by některé věci byly pevně dané a neměnné. Připojuje jeho slova: „Strašením se nedosáhne ničeho a váš výrok ‚kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát‘ možná někoho překvapí, nikoho ale k nějakému pozitivnímu úsilí nepřiměje.“
Nedávná rozhodnutí Českobratrské církve evangelické a Starokatolické církve žehnat v České republice párům stejného pohlaví na společnou cestu životem dokazuje, že na podkladu Bible a promýšlení křesťanské antropologie je možné dospět k jinému pohledu, než prezentují obě výše zmiňovaná prohlášení.
Tomu, že si biskupové pravděpodobně vyžádali Petráčkovo propuštění, se vlastně nelze divit. Připomněl jim totiž absenci vlastní pastorační vize, promyšlené představy, kam a kudy svěřené diecéze vést. Vystupují podle něj spíše na masových pochodech, kde k nim zástupy vzhlíží jako ke generálům kulturních válek.
Temná historie
S Katolickou teologickou fakultou se táhnou kauzy pokusů o profesní likvidaci od devadesátých let, od jejího opětovného začlenění do Karlovy univerzity a od jejího návratu do Prahy z Litoměřic, kam ji vykázal minulý režim. Po odchodu prvního děkana v nových poměrech Václava Wolfa se dočasným správcem fakulty stal filosof a politolog Mikuláš Lobkowicz. Fakulta za jeho působení přijala statut shodný s řádem Karlovy univerzity a s právními normami pro vysoké školy. Zdálo se, že se zařadila do normálního evropského kontextu.
Možná ne z vlastní iniciativy se však vrátila k poměrům, kdy se její pracovníci postihují pro vlastní svobodné smýšlení. Je to kuriozní zvláště v době, kdy papež František jmenoval nového prefekta Dikasteria pro nauku víry a v doprovodném dopisu ke jmenovacímu dekretu zvolil přelomová slova. Dikasterium, jemuž bude mons. Victor Manuel Fernández předsedat, podle papeže v jiných dobách přikročilo k používání nemorálních metod. Byly to doby, kdy se místo podpory teologického poznání stíhaly případné doktrinální omyly. Od nového prefekta proto papež očekává něco zcela jiného.
Co však můžeme očekávat od pražské katolické fakulty? Víme jen to, že zatím, tedy ani po třech desetiletích plné svobody, nedokáže reprezentovat katolické pojetí v polistopadovém politickém kontextu. A nedaří se jí ani představit starý katolický princip, o němž Petráček výstižně říká, že nemá jít o „buď — anebo“, nýbrž o „ano, ale i“.
Je vůbec otázka, zda v době odluky státu a církve je v pořádku, že do fungování fakulty na veřejné vysoké škole může zasahovat církev.
Na druhou stranu, kdyby se teologie zcela vykázala z veřejných vysokých škol do soukromých církevních škol, mohlo by to vést k její už úplné degradaci na pouhou služku jediné správné věrouky té které církve.
Zajímalo by mě - sám to nevím - jak je to u ETF.
Je celkem jasné, že Ivan Štampach zdůrazněním této věci se opět úmyslně rozhodl směrovat článek (a eventuální diskusi k němu) tímto směrem.
Nicméně, je-li to otázka, pak odpověď na ni je zřejmá: ano, může. Je to tak na celém světě.
V této souvislosti je ovšem třeba zdůraznit, že to je otázka mimo téma: pan prof. Petráček totiž s oficiálním církevním schválením neměl problém.
Na FF UK byli teď v létě během prázdnin propuštěni minimálně dva pedagogové, jenže ti propuštění se o manželství pro všechny nezasazují, takže rektorka se tím patrně zabývat nebude.
Pokud si tedy někdo chce své místo pedagoga pojistit, měl by se do té agendy veřejně zapojit.
Kdysi také museli mít pedagogové kladný vztah k našemu společenskému zřízení. Bohoslovecká fakulta byla podřízena Státnímu úřadu pro věci církevní, děkan tedy nebyl odpovědný církevním představitelům, nýbrž SÚC, který také určoval osnovy a vybíral vyučující.
Nijak mě nezajímá, že do personálních otázek KTF mluví biskupové. Jsou mluvčí bezkonkurenčně největšího zaměstnavatele absolventů a netrpím představou, že by právě biskupové museli patřit k obskurantům.
To, čemu nerozumím je, proč by měl na provoz katolické teologické fakulty přispívá stát, pokud by tam nemohla - vzhledem k té nutnosti zásahu biskupů --v plném rozsahu platit pravidla zavedená zákoníkem práce a zvláště ta, která jsou zavedena pro vysokou školu jako jakožto samosprávnou osobu. Ivan Štampach snesl argumenty pro podezření, že tato pravidla platit nemohou a tudíž Vám budu oběma vděčný, pokud uvedete argumenty proti.
Samozřejmě rozumím tomu, že k případu prof. Petráčka, Phd., Thd. nemáte co říci, a jeho osud vás ani nijak nezajímá. Rozumím tomu, že místo toho opět s gustem naskočíte na oblíbené Štampachovo náhradní téma "pojďme nadávat na katolickou církev".
Danou záležitost jsem vám už jednou vysvětloval, před mnoha lety, když byl Velkým Kancléřem fakulty ještě kardinál Vlk, a problém byl s tehdejším děkanem Wolfem (kterému Vlk nakonec odebral církevní svolení k vyučování).
Že tomu stále nerozumíte, s tím nic nenadělám, a znovu vám to vysvětlovat nebudu. Zopakuju jenom konstatování, že to tak je všude na světě, ve všech slušných demokratických zemích. Jenom bych se chtěl ohradit proti tomu, abyste mě dával dohromady s Nushartem - který ostatně už vyjádřil svůj názor, že to je vlastně "jako za komunistů".
A jelikož opakování je matka moudrosti, ještě jednou zopakuji, že prof. Tomáš Petráček, PhD., Thd., církevní svolení "Nihil Obstat" ke katolickému vyučování má, a nebylo mu odebráno - takže toto není v jeho případě žádné téma.
A jenom aby na základě podivného Profantova tvrzení nevznikly pochyby: financování KTF je na základě zákona, především vysokoškolského zákona, jakožto fakulty coby součásti UK. Dále je v souladu se statusem jak KTF, tak statusu UK, která status KTF také schválila.
A myslím, že konkrétně vědecká rada UK taky schválila status KTF. Všechno se to dá dohledat, a jak říkám, byla tady o tom už jednou řeč.
„Jenom bych se chtěl ohradit proti tomu, abyste mě dával dohromady s Nushartem - který ostatně už vyjádřil svůj názor, že to je vlastně ‚jako za komunistů‘.“
-------------------------
Měl jsem, pane Kolaříku, naopak na mysli to, že „jako za komunistů“ to právě naštěstí není, pokud o těch personálních otázkách rozhoduje děkan.
„Jako za komunistů“ by to začalo být, pokud by bylo možné pojistit si místo angažovaností v příslušné agendě.
Jestliže by se rektorka zabývala neprodloužením pracovní smlouvy pouze u těch, kteří se v příslušné agendě angažují, a stavěla by se pak na jejich obranu, zatímco o ostatní případy ukončení pracovního poměru by se nezajímala, asi by velmi rychle přibývalo angažovaných pedagogů a snadno by se tedy dosáhlo stavu „jako za komunistů“. Svobodného smýšlení by se tímto způsobem nedosáhlo.
Dobře, pane Nusharte, vy jste nám sem dal odkaz na stanovisko jistého advokáta, já sem dám tedy taky odkaz, na trochu odlišné stanovisko.
https://www.christnet.eu/clanky/6854/jeste_k_vyvoji_na_ktf_uk.url
I když vlastně - když tak o tom uvažuji, to zas tak odlišné stanovisko není. Vlastně, když se to tak vezme, je to naprosto souhlasné stanovisko.
Jedno to stanovisko, pane Kolaříku, děkana podporuje, druhé ho kritizuje za „skandální rozhodnutí a nestandardní postup“. Takže o zas tak „naprosto souhlasná stanoviska“ asi nepůjde.
OK, děkuji za upřesnění.
Ale já nenadávám na katolickou církev -- pokud už bych na někoho nadával, pak by to bylo vedení KTF.
Ale i tam jsem se jen ptal -- jaké máte protiargumenty proto Štampachovu podezření. A protože jste Vy i Jiří Nushart zjevně přesvědčeni, že argumenty máte, ptal jsem se obou. Aniž bych Vás házel do jednoho pytle, to by Vám jistě bylo oběma nepohodlné.
Jaké Štampachovo podezření máte na mysli? O zákulisních tlacích na propuštění prof. Petráčka, kterému děkan podlehl? Proti tomu nemám žádné protiargumenty, protože to je i podezření mnoha dalších lidí, včetně mě.
Ale na to jste se původně neptal. Štampach "nenápadně nadhodil" další téma, kterého jste se chytil - a to institut oficiálního církevního schválení "Nihil Obstat", bez kterého žádný učitel nemůže vyučovat na katolické škole, a v této souvislosti že by KTF neměla být financována z veřejných peněz nebo co. Čili přesně jste naskočil na Štampachovu manipulaci - jedná se totiž o oficiální praxi na celém světě - takže žádné "podezření", nýbrž skutečnost, se kterou se nikdo netají. A s případem prof. Petráčka nijak nesouvisející.
Ještě dodám konkrétně: Právo oficiálně zbavit prof. Petráčka církevního schválení nemají "biskupové", nýbrž pouze jeden z nich: Velký kancléř fakulty, tedy momentálně arcibiskup Graubner.
Ten jediný tedy neměl zapotřebí vyvíjet zákulisní tlak k něčemu, co mohl udělat sám zcela oficiálně. A navíc pak ještě vydal prohlášení vyzývající děkana, aby "nepodléhal tlakům". Pokud by tedy za tím byl on, byl by skutečně člověkem morálně velmi problematickým, abych to řekl kulantně. A to si myslím, že není. Takže Graubner za tím podle mě není.
Jiný případ jsou ovšem (někteří) ostatní biskupové (a nejen oni), kteří tu pravomoc nemají, ale zato tedy mohou vyvíjet nátlak, a využívat jiných, neoficiálních pák. A o některých si opravdu nedělám iluze, čeho jsou schopni.
Tomáš Halík:
„Pokud by představitelé církve chtěli mít teologické fakulty na způsob ideologicky jednobarevných stranických škol, museli by si takové instituce sami zřídit a financovat; pokud KTF je a chce zůstat součástí Univerzity Karlovy, musí respektovat akademická pravidla.“
Martin Profant:
„Nerozumím tomu, proč by měl na provoz katolické teologické fakulty přispívá stát, pokud by tam nemohla - vzhledem k té nutnosti zásahu biskupů --v plném rozsahu platit pravidla zavedená zákoníkem práce a zvláště ta, která jsou zavedena pro vysokou školu jako jakožto samosprávnou osobu.“
Pavel Kolařík:
„Otázka, zda do fungování fakulty na veřejné vysoké škole může zasahovat církev, je snadná. Ano, může. Je to tak na celém světě. Rozumím tomu, že Profant s gustem naskakuje na oblíbené Štampachovo náhradní téma ‚pojďme nadávat na katolickou církev‘.“
Vy tedy, pane Kolaříku, souhlasíte s Halíkem a nesouhlasíte s Profantem?
Přesně tak, pane Nusharte.
Mons. prof. Tomáš Halík, PhD., ThD. nijak nezpochybňuje na celém světě po staletí trvající praxi církevního schválení "Nihil obstat".
Držitelé tohoto schválení totiž nemusí být, a také nejsou "ideologicky jednobarevní". A ta známo, katolická církev je velmi pluralitní sama v sobě, co se týče filozofického zaměření, způsobu života, způsobu projevování víry atd.
Ono je to s "Nihil obstat" poněkud složitější. Náš vysokoškolský zákon ho nezná, Podobně jako nezná ani tento zákon - a ani příslušné podlegislativní normy Univerzity Karlovy -- titul velkého kancléře. V pracovně-právní vztazích a jistotách vyučujících tedy nesmí to, zda ho ten či onen přednášející má, hrát roli.
Pochopitelně, jedná se velmi křehkou souvislost, lidské vztahy nejsou jen formální právní vztahy a katolická teologická fakulta, která by byla ve sporu s místní církevní vrchností, by uvedla sebe i své studenty do velmi prekérní situace. Ale právě proto by měla ona i vrchnost dbát o to, aby ty vztahy působily co nejvíce transparentně. A právě tak je součástí té křehké shody skutečnost že se jedná o fakultu University Karlovy, která má jako celek s katolickou církví vztahy jen na bázi vzájemné zdvořilosti.
Ano, transparence je to klíčové slovo. "Nihil obstat" je velmi transparentní. A vypadá to, že nikdy nebude příliš často zopakováno, že prof. Petráček ho stále má.
Avšak netransparentní věci - zákulisní čachry, pomluvy, podrazy, různá křiváctví, ty otravují život všude, jistě nejen na KTF. Neříkejte mi, že na vašem fakultě jsou to neznámé věci.
na vaší fakultě (či na vašem pracovišti)
A jinak ještě jednou: titul Velkého kancléře zná status KTF, který je schválený příslušným orgánem UK.
A jenom na doplnění: souhlas místního biskupa musí mít každý katecheta, který vyučuje katolické náboženství - byť by se vyučování konalo jako v prostorách veřejné školy, a jako součást jejího rozvrhu hodin.
Může si děkan KTF něco myslet, když podléhá tlakům?
Kdyby si například děkan o manželství pro všechny myslel to samé co někteří biskupové a zároveň by z ekonomických důvodů neprodloužil Petráčkovi smlouvu, byl by pod tlakem.
Kdyby si ale děkan o manželství pro všechny vůbec nemyslel to samé co Petráček (nebo kdyby si o manželství pro všechny dokonce nemyslel vůbec nic) a zároveň by (navzdory ekonomickým důvodům nebo i bez nich) Petráčkovi pod tlakem aktivistů smlouvu prodloužil, pod tlakem by logicky nebyl.
Jako nejvíce závažná se ovšem jeví třetí možnost: Pokud by si děkan o manželství pro všechny myslel to samé co Petráček a smlouvu by mu přesto neprodloužil, jednalo by se z hlediska progresivismu o nevysvětlitelný jev, který se ale v našem viditelném vesmíru nevyskytuje.
------------------
Děkan si naštěstí může myslet cokoliv, ale pokud neprodlouží smlouvu někomu, kdo si myslí to co Petráček, bude děkan logicky pod tlakem. Vidíme tedy, že zde díky Bohu stále vládne svoboda myšlení.
M. Profant:
"University Karlovy, která má jako celek s katolickou církví vztahy jen na bázi vzájemné zdvořilosti"
Skutečnost, že KTF (ostatně, coby zakládající fakulta) je součástí univerzity, a že její status, ve které je definováno suverénní právo církve (prostřednictvím Velkého kancléře) na dohled nad výukou, je schválen Akademickým senátem UK, zakládá samozřejmě vztah vzájemné spolupráce.
Svoboda vyjadřování, ukončení pracovního poměru a snadné řešení zapeklité situace
Petr Kukal dostal v roce 2020 vyhazov z filozofické fakulty poté, co během pandemie přirovnal ženy v rouškách k perským princeznám.
V pondělí napsal do deníku Metro sloupek, který končil: „Milé ženy a dívky v rouškách, nejste směšné, trapné ani neatraktivní. Jste i v mizerii těchto dní perskými princeznami.“ Ve středu se rozhodlo, že následující úterý poletí. Byl konec měsíce, takže proč vlastně ne.
Děkanem byl tehdy zrovna ten Pullmann, podle kterého bylo období tzv. Velké (stalinské) čistky v určitém smyslu vlastně „demokratickým prvkem stalinismu“. Ano, děkanem byl ten Pullmann, který na připomenutí dne popravy Milady Horákové nechtěl na budovu fakulty z důvodu svobody vyjádření vyvěsit černý transparent se sloganem „Zavražděna komunisty“.
Děkan Pullmann k tomu ukončení pracovního poměru tehdy napsal: „Potvrzujeme, že vedení fakulty obdrželo stížnost na vystupování pana Kukala, nicméně tato skutečnost nehrála v našem rozhodování roli. Při rozhodování o tak zásadním kroku, jako je ukončení pracovního poměru, vycházíme z vlastního posouzení situace...“
Nevšiml jsem si, že by proti tomu propuštění nějací progresivisté tehdy protestovali. Děkan KTF tedy udělal zásadní chybu, když si z tohoto případu nevzal dostatečné ponaučení a nenapsal třeba:
„Potvrzujeme, že vedení fakulty obdrželo stížnost na vystupování pana Petráčka, nicméně tato skutečnost nehrála v našem rozhodování roli. Při rozhodování o tak zásadním kroku, jako je ukončení pracovního poměru, vycházíme z vlastního posouzení situace...“
„To, čemu nerozumím je, proč by měl na provoz katolické teologické fakulty přispívat stát, pokud by tam nemohla - vzhledem k té nutnosti zásahu biskupů --v plném rozsahu platit pravidla zavedená zákoníkem práce a zvláště ta, která jsou zavedena pro vysokou školu jako jakožto samosprávnou osobu.“
--------------------------
Ta otázka, pane Profante, zní vlastně asi nějak takto: Je působení teologických fakult v rámci veřejného státem akreditovaného školství ku prospěchu těchto fakult, státu i církví? Má stát zkoušet z teologie?
https://www.konzervativninoviny.cz/ma-stat-zkouset-z-teologie/
Například v Rakousku se rozhodli, že stát bude kontrolovat vzdělávání muslimských duchovních. Každý asi chápe proč, chtěli omezit šíření nejradikálnějších muslimských projevů. Je ovšem Rakousko kompetentní k výkladu Koránu – je vůbec stát kompetentní k posuzování teologických sporů v rámci islámu? No, pokud nejde o „islámský stát“, tak k tomu kompetentní nejspíš asi není.
Já osobně si tedy žádný náboženský stát rozhodně nepřeji (z toho jsme snad už v západní civilizaci trochu vyrostli). Západní civilizace sice z období náboženského státu vyrostla, ale náboženský stát se poměrně úspěšně pořád snaží o návrat i do našeho civilizačního okruhu – náboženský stát se k nám vrací ve formě ideologií, které náboženství nápadně připomínají a které také usilují o nadvládu nad společností a také nás chtějí zachránit a spasit. Sklon k religiozitě se prostě z člověka nedá nijak vykořenit, člověk si nějaké své náboženství vždy znovu a znovu najde, i když si třeba bude myslet, že je ateistou.
Stejně jako si tedy nepřeji, aby náboženství či ideologie ovládaly samotný stát, stejně tak si samozřejmě nepřeji, aby to bylo naopak, aby náboženství bylo ve státním područí a teologické otázky aby rozhodoval stát. Stát by stejně tak neměl rozhodovat otázky „ideologické“, otázky smyslu bytí ap.
Rozdíl mezi námi je tedy v tom, pane Profante, že já jsem pro sekulární stát a pro náboženskou svobodu, zatímco vy jste vyznavačem jiného náboženství [či „ideologie“] než já a chcete, aby zde toto vaše náboženství bylo dominantní – aby ovládalo stát. Nic jiného za tím není.
Znovu si jenom zopakujme, že tvrzení, že na rozdíl od Profantova tvrzení na KTF v plném rozsahu platí "pravidla zavedená zákoníkem práce a zvláště ta, která jsou zavedena pro vysokou školu jako jakožto samosprávnou osobu".
K tomu přistupuje status KTF, který po schválení Akademickým senátem UK, je součástí právního rámce KTF jakožto součásti UK.
Dále si zopakujme, že prof. Tomáš Petráček, PhD., ThD. byl propuštěn rozhodnutím děkana v plném souladu se zákoníkem práce - což je podle lidí, kteří se rozhodli využít této příležitosti ke zcela mimoběžné debatě, v pořádku.
Mnozí si však myslíme, že za rozhodnutím děkana jsou neprůhledné zákulisní tlaky, což v pořádku není.
a) Není jisté, zda byl prof. Petráček propuštěn v souladu se Zákoníkem práce. Přinejmenším pokud platí informace, že nebyla změna projednána s odborovou organizací (o té subtilnější otázce, totiž podezření z účelovosti změny nemluvě).
b) Zákoník práce stojí vysoko nad Statutem fakulty a a stačí se podívat do výjimek přijatých s souvislosti s antidiskriminační legislativou pro církve, abychom viděli, že tam důvody spojené s ingerencí církve do provozu fakulty prostě nejsou.
Nechápu, proč jste zase pokrytecky "žádal vysvětlení".
Nu, nezbývá vám, než abyste podal příslušný podnět, žeňte to spolu se Štampachem třeba k Ústavnímu soudu.
Chcete-li tedy ze sebe udělat pitomce i jinde než na tomto omezeném a málo sledovaném fóru.
Jak říkám, každý katecheta, který vyučuje katolické náboženství na veřejné škole, musí mít pověření místního biskupa.
ZÁKON 561/2004 SB.,
O PŘEDŠKOLNÍM, ZÁKLADNÍM, STŘEDNÍM, VYŠŠÍM ODBORNÉM A JINÉM VZDĚLÁVÁNÍ
(ŠKOLSKÝ ZÁKON)
§ 15
Vyučování náboženství
Vyučovat náboženství může v základním pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu. Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství.
A opravdu už se těším na řízení u Ústavního soudu na spory dvojice Štampach & Profant vs. Univerzita Karlova (o zneplatnění statutu KTF), popř. Štampach & Profant vs. Česká republika (o zneplatnění odst. 3 par. 15 školského zákona).
Jistě jste postřehl, že základní škola není škola vysoká. Ve školském zákoně se jedná o situaci, kdy stát vychází vstříc rodičům, kteří mají zájem, aby jejich dítě mimo vlastní školní výuku navštěvovalo také náboženskou výchovu.
A protože jsem u přípravy toho zákona byl, stejně jako u příslušné implementace antidiskriminačních zákonů do české legislativy, mohu vám docela odpovědně říct, že hledání rovnováhy mezi ústavními principy a požadavky církví nebylo vůbec jednoduché. Nikoliv z nedostatku dobré vůle na obou stranách, pan biskup Lobkowicz byl moudrý a okouzlující vyjednávač, ale pro formalitu práva.
Jistě jste postřehl, na co jsem vás upozornil: že to, co vám vadí na KTF ("ingerencí církve do provozu"), je dokonce běžnou praxí i na základních školách.
Takže podnět k Ústavnímu soudu nepodáte, viďte. Inu, myslel jsem si to.
Ale děkujeme za vysvětlení, že "Ve školském zákoně se jedná o situaci, kdy stát vychází vstříc rodičům, kteří mají zájem, aby jejich dítě mimo vlastní školní výuku navštěvovalo také náboženskou výchovu."
Na to bychom opravdu sami nepřišli.
Jenom upozorňuji , že z toho zákona vyplývá, že komu biskup pověření neudělí, ten na základní škole katolické náboženství učit nesmí.
Neboli, řečeno Štampachovými slovy, "Jejich přijetí tedy neprobíhá formou oboustranně svobodné pracovní smlouvy."
Přičemž ovšem předchozí předchozí Štampachova věta o tom, že Velký kancléř "má právo fakultě určovat vyučující teologických předmětů" je lež.
Jak jsme si vysvětlili, Velký kancléř pouze schvaluje vyučující, kteří mají rozjednanou pracovní smlouvu.
Takže např. ani nemůže zneplatnit výpověď prof. Tomáše Petráčka, PhD., ThD., stejně jako cca před 20 lety nemohl zneplatnit výpověď Prof. Tomáše Halíka, PhD., ThD.
"Rozdíl mezi námi je tedy v tom, pane Profante, že já jsem pro sekulární stát a pro náboženskou svobodu, zatímco vy jste vyznavačem jiného náboženství [či „ideologie“] než já a chcete, aby zde toto vaše náboženství bylo dominantní – aby ovládalo stát. Nic jiného za tím není."
Přiznávám, že nevím, jak toto prohlášení vztáhnout na téma článku, pod kterým probíhá diskuse a ve kterém jde o to, že děkan, který propustil Tomáše Petráčka, zřejmě podlehl jakýmsi tlakům.
Je tedy Tomáš Petráček reprezentantem onoho náboženství, o kterém se zmiňuje pan Nushart, zatímco tlaky na jeho propuštění přišly ze strany zastánců sekulárního státu, kteří odolávají snahám o dominanci páně Profantovy ideologie?
Čím a kým je ovládána naše nejslavnější univerzita a proč se děkan jedné její fakulty musí vymlouvat na finanční důvody, pokud ho jeho přesvědčení, podpořené "tlaky" osvícených spravedlivých, vede k nutnosti zachraňovat tímto krokem akademickou svobodu?
Musím přiznat, že můj zmatek tentokrát nerozptyluje ani pan Kolařík.
Já bohužel opravdu nemohu rozptylovat zmatek, který ve vás způsobil příspěvek pan Nusharta. Myslím, že to je nad mé síly.
Jinak od začátku tady upozorňuji na to, že zmatečná je celá zdejší diskuse.
A to se ještě teď zrovna objevil další článek na toto téma, který to, co Štampach jenom manipulativně a "nenápadně" naznačuje, už zcela nepokrytě rozvíjí a přilévá olej do ohně.
Nejsem dotčená osoba, takže podnět bych k ústavnímu soudu podávat nemohl.
Ale nevím, co jsem napsal nesrozumitelně, takže ještě jednou:
Na základních školách se může, pokud o to požádají rodiče a příslušná registrovaná církev poskytne vyučujícího, provozovat náboženská výchova. Mimo obvyklou, curiculem definovanou výuku. Stát -- s ohledem na nedokončenou odluku -- tyto vyučující platí a proti tomu požaduje, aby měli pedagogické vzdělání. A zároveň se trochu šalamounsky kryje, protože odpovědnost za ty vyučující a obsah výuky přenechává církvím.
Nevím, kde vidíte právě v tomhle analogii s Nihil obstat .
Možná je to pro Vás poněkud složité -- ale princip moderního sekulárního státu spočívá v jeho náboženské neutralitě a v tom, že jsou instituce, ve kterých platí právo víc, než přikázání a pravidla té či oné obce věřících -- např. židovka nebo muslimka se muže vzít bezvěrce nebo polyteistu a stát je povinen toto její právo hájit (a pokud ji proto rodina vydědí nebo společenství vyobcuje, pak je to soukromá záležitost té rodiny nebo obce a nelze tím argumentovat např. ve prospěch její nezpůsobilosti dědit nepominutelnou část nebo užívat rodinné jméno).
A podobně je právě v sekulárním státě povinna veřejná vysoká škola (notabene pokud v jejím rozpočtu představuje normativní státní příspěvek zcela rozhodující část, povinna respektovat zákony toho státu. A pokud vyhazuje v rozporu se zákoníkem práce - dokonce i když je vyhazuje jen v rozporu se zdravým rozumem a dobrými mravy -- své profesory, pak se nesmí vymlouvat na sponzorskou firmu, veřejné mínění nebo církevní vrchnost, které to na ní požadovaly.
A pokud v tomto postoji vidíte projev mého náboženského přesvědčení, zvažte omezení užívání lysohlávek.
Učitel náboženství je "v základním pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy".
Platí ho tedy škola, nikoliv církev.
Nu, a pověření, které si s sebou přinese k uzavření pracovní smlouvy, a které mu vydá "statutární orgán příslušného biskupství", není v podstatě nic jiného než "Nihil obstat" na této úrovni.
Čemu nerozumíte?
Takže to s vámi ten Lobkowitz vyjednal dobře.
Na závěr (doufám) můžeme konstatovat:
Katolická teologická fakulta existuje, a bude existovat i nadále.
Má platný statut podle podle § 27 odst. 1 písm. b) a § 33 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách),
ve znění pozdějších předpisů, a schválený Akademickým senátem Univerzity Karlovy dne 1. října 2021.
Je tedy součástí Univerzity Karlovy, a bude jí i nadále.
Jako taková je financována z veřejného rozpočtu, a bude tomu tak i nadále.
Napsal jsem, že učitele náboženské výchovy platí stát.
Vy citujete zákon, jakoby se tam říkalo něco jiného. Jenomže ono je to tak: veřejnou školu vlastní a provozuje obec nebo kraj -- ale na platy učitelů dostává od státu, právě tak jako paušál na ostatní náklady spojené se školou. a proto stát v jisté míře definuje, nač se mohou a nemohou ty peníze vydat.
U učitele náboženské výchovy jsou výdaje na jeho plat povinné, pokud rodiče projevili zájem o nějakou výuku -- ryze teoreticky by na průměrně velké české škole mohlo být přes dvacet různých náboženských výchov, dost často není ani jedna. A ředitel nemůže říct, že nebude provozovat náboženskou výuku, protože mu chybí peníze na matykáře nebo nemá volné třídy.
A tak jako si o věroučném obsahu výuky rozhoduje ta která náboženská společnost, dodává i jejího vyučujícího.
Ano, v tom se shodneme.
A právě proto se bude muset děkan té fakulty smířit s faktem, že musí dávat výpovědi řádnou procedurou a nesmí se vymlouvat na církev.
Já to napsal hned na začátku, ale Vy jste to ve svém zápalu přehlédl -- opravdu nevěřím tomu, že by čeští biskupové (podle Štampacha) nebo pražský arcibiskup byly pod či jen na úrovni současného vedení KTF, co se obskurantismu týče.
Mimochodem, když už jste psal o žalobě u ústavního soudu -- ta by byl zajímavá v jediném případě který nenastal: Kdyby totiž děkan fakulty propustil profesora, protože pozbyl "Nihil obstat". Ale opět, stranou, která případně pochybila, by byla KTF, nikoli církev.
Ale to já přece vím, že školy jsou příspěvkové organizace, a že platí penězi, které dostanou odjinud. To není předmětem diskuse.
Podstatné je, že učitelé náboženství jsou zaměstnanci školy, jsou členové učitelského sboru jako všichni ostatní učitelé. (Někteří dokonce mají aprobaci i na jiné předměty, a vyučují je.) A když ředitel potřebuje katechetu, vůbec se nemusí obracet na biskupství. Může si ho najít sám.
Na rozdíl od všech ostatních učitelů však učitel katolického náboženství potřebuje potvrzení, které dostane od biskupa - a které mu taky eventuálně může být později odebráno. V tom je situace úplně analogická výuce na KTF.
Právě že děkan se v případě Petráčkovy výpovědi vůbec nevymlouvá na církev. Naopak, svoje rozhodnutí odůvodnil nadbytečností, „snížením stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce“ a finanční úsporou. A to je právě to, co mu mnozí nevěříme. O tom by měla být celá diskuse, a o ničem jiném.
V Petráčkově případě nenastalo (takže diskuse o něm je off topic), nastalo však dříve v jiných případech.
Např. Václavu Wolfovi, dokonce bývalému děkanovi fakulty, kardinál Miloslav Vlk z úřadu velkého kancléře fakulty odebral kanonickou misi. (Předtím také vetoval jeho opětovné zvolení děkanem). To vše v souladu se statutem fakulty, čl. 4.
Avšak: Dále trval jeho pracovní poměr na KTF UK bez pověření výukou, a to až do ukončení pracovního poměru 31. prosince 2003. Takže ani nic proti zákoníku práce.
V Německu byl např. postižen Hans Küng: V roce 1980 mu německá biskupská konference na základě výnosu Kongregace pro nauku víry schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala kanonickou misi (misio canonica – povolení vyučovat katolickou teologii) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou.
To jenom pro ilustraci, že se skutečně nejedná o žádné specifikum KTF, ale o praxi zavedenou na katolických školách na celém světě.
A ještě na doplnění: když předtím Václav Wolf coby ještě děkan KTF dělal svoje čistky a propustil např. Oto Mádra a Tomáše Halíka (jistě také v souladu se zákoníkem práce), kardinálu Vlkovi coby Velkému kancléři se to sice nelíbilo, ale nemohl s tím nic dělat. Čili zneplatnit výpověď, či dokonce "určovat vyučující teologických předmětů", jak píše Štampach, nemůže.
Štampach si prostě zase nevidí do huby.
Samozřejmě, pane Profante, halucinogeny mohou být občas využívány i jako prostředek ke získání náboženských zkušeností (viz třeba šamanismus).
Mohu vás ovšem zcela ubezpečit, že každému, kdo vyznává nějaké náboženství, se jeho vlastní náboženské přesvědčení jeví jako realita a nikoliv jako náboženské přesvědčení („náboženské“ v tom současném smyslu slova – tedy ve smyslu „nepravdivé“). Uveďme si příklad a vyslovme tato dvě jednoduchá tvrzení:
1. Bůh neexistuje.
2. Muži a ženy neexistují.
Z těchto dvou tvrzení mi jako méně pravděpodobné připadá tvrzení druhé, ale existuje nemalé množství lidí, kterým se druhé tvrzení jeví jako běžná realita, aniž by za tím účelem byť jen zvažovali zintenzivnit své užívání lysohlávek.
Pavel Kolařík, informatik 30. srpna 2023 v 8.44
"Znovu si jenom zopakujme, že tvrzení, že na rozdíl od Profantova tvrzení na KTF v plném rozsahu platí "pravidla zavedená zákoníkem práce a zvláště ta, která jsou zavedena pro vysokou školu jako jakožto samosprávnou osobu".
K tomu přistupuje status KTF, který po schválení Akademickým senátem UK, je součástí právního rámce KTF jakožto součásti UK."
Co tou první větou asi chtěl básník říci...?
Pane Václavů, každý chápe, co chtěl pan Kolařík říci. Chyby v odeslaných diskusních příspěvcích již nejdou odstranit.
Ale já jsem přece nediskutoval o tom, zda platí na všech katolických teologiích respekt k určité katolické proceduře.
Jde o to, že ve Vámi uvedených případech příslušná univerzita respektovala pracovněprávní vztahy, byť to byla pro fakultu provozní komplikace -- zatímco v případě prof. Petráčka jednak zřejmě (pokud předsedkyně tamějších odborů nelhala, ale proč bych měl věřit jejímu slovu míň než druhé straně sporu) frapantně porušila pracovněprávní legislativu a že se to podle [nejen] Štampachova podezření pokoušela legitimovat vyprávěním o požadavcích ze strany církevní vrchnosti. A až ta představa, že takové --ať již domnělé nebo skutečné -- požadavky by mohli ospravedlnit arogantní porušování práv jednotlivce, by činila pozici vedení KTF zavrženíhodnou.
Eh - už opravdu nevím.
Snažím se držet zásady jeden příspěvek - jedna myšlenka, aby se co nejvíce předešlo nedorozuměním, ale evidentně se mi to skutečně nedaří.
Znovu: ne, ne a ne! Nikdo se nic nesnaží "legitimovat vyprávěním o požadavcích ze strany církevní vrchnosti"!
Naopak: jakékoliv "požadavky ze strany církevní vrchnosti" jsou popírány! Děkan tvrdí, že žádné nejsou a nebyly!
Akorát že mnozí mu to moc nevěříme. O to je spor. Už opravdu nevím, jak bych to ještě jinak napsal.
A ano, je možné, že to projednání s odbory nebylo v pořádku. Je to zdá se pravděpodobné.
O tom všem je možné se bavit. Hlavně že z toho konečně vynecháme ty "určité katolické procedury", do kterých to ovšem tlačí Štampach, a o kterých vy jste také začal.
A ještě možná takto:
Je opravdu veliký rozdíl mezi oficiálním použitím "určitých katolických procedur", a zákulisními tlaky, které jakože vůbec nejsou, nikdo se k nim nezná, ve skutečnosti ale jsou.
O tom prvním se dá debatovat, jestli to bylo ny místě, jestli k tomu byly dostatečné důvody atd. Ale je to transparentní, a ten, kdo má pravomoc, si taky veřejně za tím musí stát.
To druhé je prostě jenom křivárna. A jak říkám, takové křivárny se dějí všude, nejenom na KTF (i když tam možná více, to nevím).
Pavel Kolařík: "Přičemž ovšem předchozí předchozí Štampachova věta o tom, že Velký kancléř 'má právo fakultě určovat vyučující teologických předmětů' je lež.
"Velký kancléř ... uděluje nebo odnímá akademickým pracovníkům církevní pověření k vyučování,..." (Statut KTF UK, čl. 4, h).
Pane Štampachu, zapomněl jste citovat ještě toto:
„... Jak jsme si vysvětlili, Velký kancléř pouze schvaluje vyučující, kteří mají rozjednanou pracovní smlouvu.
Takže např. ani nemůže zneplatnit výpověď prof. Tomáše Petráčka, PhD., ThD., stejně jako cca před 20 lety nemohl zneplatnit výpověď Prof. Tomáše Halíka, PhD., ThD.“
Když tedy chcete odpovědět Kolaříkovi.