↗

V dopise generálnímu řediteli společnosti Meta Marku Zuckerbergovi, který 6. července 2023 zveřejnil internetový zpravodajský portál Semafor, obvinil Muskův právník Alex Spiro Metu z „nezákonného zpronevěření obchodního tajemství a dalšího duševního vlastnictví společnosti Twitter“. Foto Stefani Reynolds, AFP

„Myslím, že by měla existovat aplikace pro veřejnou debatu s více než miliardou uživatelů. Twitter měl šanci se jí stát, ale nepovedlo se mu to. Snad se nám povede lépe,“ uvedl Mark Zuckerberg při spuštění Threads, nové platformy, kterou by firma Meta ráda nahradila Twitter.

Hon za ziskem a centralizace ohrožují veřejný prostor

Stojí za to zopakovat si fakta. Hlavním zdrojem příjmů Mety není veřejná debata, ale reklama, a hlavním zákazníkem platformy nejsou diskutující uživatelé, ale inzerenti. Kdyby byly oba cíle — kvalita veřejné debaty a zisk — navzájem slučitelné nebo se přímo posilovaly, bylo by vše v pořádku.

Jenže zkušenosti s velkými centralizovanými platformami ukazují pravý opak. Největší zapojení uživatelů a tedy největší zisky z reklamy neplynou z civilizované debaty, ale z kontroverzí a hádek, na kterých vydělávají platformy a na něž doplácí celá společnost. Provozovatelé platforem o tom, že se podílejí na rozdmýchávání společenských problémů a nenávisti vědí celá léta, ale drtivá většina jejich „řešení“ zůstává v rovině deklarací, protože z pohledu reklamního byznysu funguje všechno výborně.

Facebook, Twitter a další platformy nabízejí pro moderování a kultivaci veřejné debaty mnohem horší nástroje, než jaké byly v digitálním světě k dispozici před dvaceti lety. Tehdy jsme mimochodem onu „aplikaci pro veřejnou debatu s více než miliardou uživatelů“ měli — byl jí celý Internet. Mark Zuckerberg tedy zcela jistě nesní o kvalitní veřejné debatě, ale o ziscích z reklamy, jež jsou s provozováním platformy spojené a které doposud inkasoval kolabující Twitter.

Pokud tedy dnes Zuckerberg nabízí Threads jako alternativu Twitteru, zásadní rozdíl mezi oběma sítěmi bude dlouhodobě zejména v tom, komu poplynou zisky z reklamy. Téměř s jistotou můžeme očekávat, že se obě sítě budou vůči svým uživatelům chovat i nadále manipulativně. Zpočátku jim slíbí modré z nebe, a jakmile je budou mít v hrsti, začnou si tvrdě diktovat pravidla hry.

Provozovat platformy pro veřejnou debatu je zkrátka velký závazek a je zjevné, že pokud tuto zásadně důležitou společenskou funkci přenecháme víceméně bez pravidel velkým centralizovaným hráčům orientovaným primárně na zisk, dočkáme se přes navzdory jejich proklamacím jen tradiční privatizace zisku a socializace ztrát.

Potřebná decentralizace a regulace

Řešení jsou v zásadě dvě: decentralizace a regulace. Decentralizace znamená ústup od obřích centralizovaných molochů k menším navzájem propojeným ostrůvkům.

Tímto způsobem funguje od samotného počátku například e-mail, a přestože má řadu nedostatků, existuje úspěšně už zhruba půl století, nemá žádného jednotlivého „vlastníka“. Na rozdíl od dejme tomu Twitteru nemůže přijít žádný miliardář, který by za čtyřicet miliard dolarů začal jednoduše určovat, co uvidíte ve své e-mailové schránce. Na poli mikroblogovacích služeb à la Twitter je v tomto směru velmi slibná decentralizovaná síť Mastodon, která zdárně roste.

Druhá možnost, jak zmenšit negativní dopady obřích centralizovaných platforem, je pevnější nastavení pravidel pro jejich provoz. Platformy se odjakživa hájily tím, že pouze „poskytují prostor“ a nenesou odpovědnost za to, čím jej kdo naplní. Snad tomu tak mohlo být před dvaceti lety, ale rozhodně tomu tak není dnes.

Mnoho z nás dnes prostřednictvím platforem přijímá většinu zpráv o světě kolem sebe — a platforma určuje, které hlasy budou slyšet — a které ne. Svěřit tuto moderátorskou úlohu několika celosvětovým miliardářským gigantům znamená rezignovat na občanskou společnost.

Tam, kde schází pravidla prosazená společností, fungují pravidla prosazená vlastníky platformy — proto například Twitter pod vedením Elona Muska, původně hlasitého zastánce „absolutní svobody slova“, blokuje obsah nalevo napravo bez jasného klíče, často zjevně podle libovůle svého vlastníka. Totéž platí i pro ochranu našich osobních dat, která platformy běžně vytěžují nad hranice dané zákonem.

Evropská unie se o regulaci platforem snaží například nařízeními GDPR, DMA nebo DSA. Snad posledně přijaté nařízení o digitálních službách splní svůj účel a zlepší fungování online prostoru. V současné době je kvůli nedodržování regulací osud Twitteru v Evropské unii nejasný a Threads do Evropy kvůli striktní regulaci dokonce zatím ani nepřišly.

Základní pravidla veřejné debaty jednoduše nesmí určovat Elon Musk nebo Mark Zuckerberg. Pokud dnes někdo ve znechucení z Twitteru přechází na Threads, jen vyměňuje jeden manipulativní vztah za jiný.