↗

Pohled papeže Františka na svět není černobílý ani prostý kontroverzí. Vždy však nutí k přemýšlení o pravých hodnotách. Foto Andreas Solaro, AFP

Pro papeže Františka zřejmě nebylo snadné zaujmout postoj k ruskému vpádu na Ukrajinu. K tradici Svatého stolce jako politického útvaru totiž patří neutralita ve válečných konfliktech. Náboženská řeč může být prorocká, tedy charismatická, prosazující Boží vůli, jasně označující viníka a oběť, avšak řeč organizovaného náboženství bývá diplomatická, což odůvodňuje nutností chránit život, zdraví a majetek lidí ohrožených válkou.

V konfliktech posledních desetiletí papežové při různých příležitostech vyzývali k míru mezi znepřátelenými stranami. Po 2. světové válce se vyčítalo tehdejšímu papeži Piu XII., že nepromluvil jasně a kriticky proti německému nacistickému režimu a jeho spojencům, když napadali evropské státy a hubili Židy, Romy a další komunity. Přitom sotva lze tohoto papeže obvinit z podpory nacistického antisemitismu. V období německé vojenské přítomnosti v Římě ke konci války umožnil tamním církevním institucím, například klášterům, aby ukryly ohrožené Židy.

Během roku a dvou měsíců, kdy probíhá největší válka v Evropě od ukončení 2. světové války, se František k rusko-ukrajinskému konfliktu vyslovoval různě. Některá jeho vyjádření vzbudila obavy, co má vlastně na mysli a je-li ochoten odsoudit ruský zločin proti míru a ruské válečné zločiny na území Ukrajiny.

To neznamená, že by František sympatizoval s Ruskem. Bezprostředně po loňském zahájení agrese dokonce osobně navštívil ruské velvyslanectví u Svatého stolce. Nevíme samozřejmě, co tam přesně probíhalo, ale byl to krok velmi nezvyklý. Diplomacii totiž papežové obvykle přenechávají Státnímu sekretariátu, zejména jeho sekci pro vztahy se státy.

Kořeny Františkova postoje k ruské válce

U papeže Františka plyne důraz na sociální otázky z jeho osobního přesvědčení. Například encyklika Laudato si‘ z roku 2015 mluví důsledně na obranu sociálně slabých vrstev obyvatelstva a velmi konkrétně a podrobně se zasazuje za ochranu životního prostředí.

Vše nasvědčuje tomu, že bychom snad mohli jeho zaměření nazvat levicovým, i když jistě nebudeme očekávat, že kvůli tomu některé politické subjekty podpoří a jiné zavrhne. Připomeňme si, že v době, kdy sloužil jako arcibiskup Buenos Aires a měl ještě více volnosti ve volbě životního stylu, nebydlel a neúřadoval v žádném paláci. Ze svého běžného bytu jezdil do práce hromadnou městskou dopravou. Část pracovní doby věnoval práci v ulicích mezi chudými.

Tento Františkův postoj bývá kladen do souvislosti s takzvanou teologií osvobození, tedy s teoretickým, ale i praktickým pojetím, které dává křesťanským pojmům vykoupení a spásy sociální obsah. Síla zvěstovaného evangelia se má projevovat vysvobozením námezdných pracovníků od ekonomického vykořisťování a občanů od autoritativních a represivních tendencí státních institucí.

František navazuje rovněž na Pakt z katakomb, uskupení latinskoamerických biskupů, o kterých Tomáš Halík v přednášce na Gregoriánské univerzitě v Římě řekl, že „se zavázali poslat symboly feudální moci, vznosné tituly, honosné paláce a limuzíny, blyštivé šperky, okázalé vystupování na veřejných slavnostech, podkuřování mocnářům a autoritářské rozhodování tam, kam patří — do nenávratna minulosti.“

Jorge Maria Bergolio jako Argentinec, i když italského původu, mohl být ovlivněn perónismem. Jistě nesdílel jeho nacionalismus a imperiální pozici v latinsko-americkém kontextu, mohl však převzít jeho ochranu práv odborů, zaručenou minimální mzdu, veřejné vlastnictví části podniků, sociální zabezpečení a blahobyt pro doposud chudé. Mezinárodní politika perónismu se stavěla proti vlivům Velké Británie a USA. V současnosti vládnoucí, na perónismus navazující Fronta za osvobození se staví v zájmu sociálních práv občanů proti velmocenskému vnucování ekonomického neoliberalismu.

Kritika západních mocností ze strany papeže Františka nejde tak daleko, aby výslovně odsuzoval západní struktury, jako je Evropská unie a Severoatlantická obranná aliance. Občas se ale připomíná, že snahy NATO přibližovat se k ruským hranicím pokládal za pochopitelný, i když ne omluvitelný důvod ruské agrese.

Jasná slova proti agresorům

O letošní Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně vystoupil František po bohoslužbě na lodžii nad hlavním vchodem do Svatopetrské baziliky, aby předal tradiční velikonoční požehnání Urbi et orbi, tedy městu Římu, jehož je biskupem, a světu. Přitom promluvil k asi sto tisíci shromážděných a prostřednictvím médií k milionům lidí na celém světě.

Papež tentokrát navázal na ty své dřívější výroky, kdy mluvil o lidu Ukrajiny jako o lidu mučednickém, a používal tak silná slova jako agrese a zvěrstvo v souvislostech, které dovolily předpokládat, že míní ruskou invazi.

Ve svém nedělním velikonočním poselství světu požádal Rusy, aby hledali pravdu o invazi své země na Ukrajinu. „Pomoz milovanému ukrajinskému lidu na jeho cestě k míru a vlij světlo Velikonoc na lid Ruska,“ prosil František Boha.

Prosil také o útěchu pro zraněné a všechny, kteří ztratili své milované kvůli válce, a aby svým zásahem umožnil vězňům vrátit se ve zdraví ke svým rodinám. Volal po otevření srdce celého mezinárodního společenství, aby usilovalo o ukončení této války.

Jak je to charakteristické pro jeho univerzální roli, zmínil papež i jiné vnitrostátní a mezinárodní konflikty a krveprolití v našem světě. Podle očekávání volal po míru na Blízkém východě. Tentokrát k tomu daly podněty ostře nacionalistická izraelská vládní politika a nedávné násilí v Jeruzalémě, a pak též přeshraniční přestřelky mezi Izraelem, Libanonem a Sýrií. Připomněl také útoky barmských militantů na komunity menšinových muslimských Rohingů. Zmínil i padesát šest tisíc obětí únorového zemětřesení, které zasáhlo Turecko a Sýrii.

V části projevu, kde uvedl Nikaraguu, papež požádal Boha, aby „pamatoval na všechny, kterým je bráněno svobodně a veřejně vyznávat svou víru“. Vztahy mezi vládou a katolickou církví v Nikaragui se zhoršují. Nikaragujský režim Daniela Ortegy preferuje náboženské organizace s provládními politickými postoji a používá byrokratická opatření, aby zabránila aktivitám náboženských skupin, které jsou vůči vládě kritické. František se nenechal ovlivnit tím, že vláda používá katolickou rétoriku a podporuje katolické oslavy. Nenechal bez povšimnutí, že letos zakázala obřady velikonočního Velkého týdne na volném prostranství.