↗

Proniknout přes oficiální fasádu čínského režimu k vnitřní realitě vládnoucí strany není nijak snadné. Foto Hector Retamal, AFP

V neděli 16. října začal v Pekingu 20. sjezd Komunistické strany Číny, během kterého se Si Ťin-pching s nejvyšší pravděpodobností stane potřetí generálním tajemníkem strany. Tím přeruší pravidelné předávání moci mezi jednotlivými generacemi stranických elit, jež bylo obvyklé v předchozích dekádách.

Si Ťin-pchingova pozice je silná a o jeho znovuzvolení není pochyb. Na druhou stranu se jeho vláda nevyhnula problémům, jako je pokles růstu čínské ekonomiky, způsobený mimo jiné striktním bojem proti covidu. Nabízí se proto otázka, zda je Si Ťin-pchingova podpora uvnitř strany skutečně tak jednoznačná, či zda vůči současnému generálnímu tajemníkovi existuje nějaká opozice.

Z důvodu samotné povahy značně uzavřené strany je na takovou otázku bez přístupu k interním vnitrostranickým informacím obtížné odpovědět. Nahlédnout do vnitrostranických nálad lze částečně díky nedávnému komentáři bývalé profesorky Ústřední stranické školy Cchaj Sia, který publikovala v časopise Foreign Affairs.

Cchaj Sia na Ústřední stranické škole, hlavní vzdělávací instituci vyšších stranických kádrů, učila až do svého odchodu do důchodu v roce 2012. V následujících letech několikrát veřejně vystoupila jako zástupkyně liberálního křídla Komunistické strany Číny na obranu vnitrostranické opozice a později se odvážila i k přímé kritice Si Ťin-pchinga, kterého označila za „mafiánského bosse“ řídícího „politickou zombie“, tedy komunistickou stranu.

Za své postoje byla Cchaj Sia v roce 2020 z Komunistické strany Číny vyloučena, v té době však již žila v exilu ve Spojených státech. Kvůli jasným autorčiným antipatiím vůči Si Ťin-pchingovi je potřeba brát její nedávný komentář s jistou rezervou. Na druhou stranu však není pochyb, že bývalá profesorka stranické školy má stále kontakty uvnitř strany, a její vhled tak může být relevantní.

Popření reforem

Podle Cchaj Sia v posledních letech stoupá ve straně i ve společnosti nespokojenost se Si Ťin-pchingovou vládou, což pramení především z jeho snahy uzurpovat si veškerou moc. Současný generální tajemník z velké části zrušil reformy započaté Teng Siao-pchingem, jež měly zamezit kumulaci moci v rukou jedné osoby tím, že bylo ustanoveno kolektivní vedení a zaveden princip pravidelného obměňování vládnoucí garnitury.

Podle zdrojů Cchaj Sia se za Si Ťin-pchingovy vlády proměnil i způsob fungování nejvyššího kolektivního rozhodovacího orgánu, Stálého výboru politbyra, jehož členové jsou nyní víceméně podřízenými generálního tajemníka. I Si Ťin-pchingův spojenec, bývalý člen Stálého výboru a současný viceprezident Čínské lidové republiky Wang Čchi-šan, si údajně postěžoval, že se Si Ťin-pching ke svým spolustraníkům chová jako císař k ministrům.

Si Ťin-pching svou moc posiluje mimo jiné i vytvářením různých výborů a komisí, jimž předsedá. Získal kvůli tomu i přezdívku „předseda všeho“. Prostřednictvím těchto nově vzniklých orgánů je schopen osobně řídit agendu, která by mu jinak přímo nenáležela. Vytvořením stranické komise pro ekonomické otázky například částečně obešel premiéra Li Kche-čchianga, jenž má spolu se svými ministry ekonomiku na starosti. Si Ťin-pching tak ještě více okleštil moc vlády a vliv končícího premiéra.

Právě Si Ťin-pchingovy zásahy do ekonomiky jsou jedním ze zásadních problémů jeho vlády. I v tomto případě generální tajemník obrací chod Teng Siao-pchingových reforem a vrací ekonomiku pod vyšší kontrolu strany. To se projevuje i omezováním soukromého sektoru, například zásahy vůči velkým technologickým firmám.

Stranické intervence do hospodářství spolu s dalšími faktory, jako jsou sankce uvalené na čínské firmy nebo epidemie covidu-19, způsobily, že momentálně růst čínské ekonomiky znatelně zpomalil.

Si Ťin-pchingova potřeba vše kontrolovat a prosazovat principy mikromanagementu se podle Cchaj Sia nejhůře projevila během pandemie covidu. Boj s pandemií řešil znovu osobně sám generální tajemník, neboť nebyl schopen celou věc přenechat odborníkům. Po jeho urputném lpění na politice „nulového covidu“ a několika katastrofálních lockdownech, zejména v Šanghaji, se nejzřetelněji projevila nespokojenost uvnitř i vně strany.

Paranoia a potírání opozice

Cchaj Sia dále dodává, že Si Ťin-pchingova touha vše řídit a neschopnost přijímat kritiku a rady ani od svých nejbližších spolupracovníků pramení z jeho paranoie a komplexu méněcennosti. Jakožto syn významného stranického veterána Si Čung-süna měl Si Ťin-pching průchod stranickou hierarchií značně usnadněn, na druhou stranu ne všichni mají stranická „princátka“ v lásce.

Cchaj Sia tak například připomíná, že v roce 1997 Si Ťin-pching jen těsně prošel do Ústředního výboru strany jako kandidát s nejmenším počtem hlasů, a to právě kvůli svému privilegovanému statusu.

Ačkoliv Cchaj Sia tvrdí, že nevraživost vůči Si Ťin-pchingovi je velká, zároveň dodává, že lidé ve straně si sice mohou něco myslet, to ale neznamená, že podle toho budou i konat. O znovuzvolení Si Ťin-pchinga tak není mnoho pochyb.

Značnou centralizaci moci stávající generální tajemník doplňuje o represe, které se uvnitř strany projevují především protikorupčními kampaněmi, mířenými cíleně proti jeho odpůrcům. Tyto kampaně probíhaly především v počátcích Si Ťin-pchingovy vlády, jejich intenzita ale zesílila i před letošním sjezdem.

Cestou represí a výhrůžek se Si Ťin-pching snaží omezit případnou opozici v armádě nebo v neformální skupině vysloužilých stranických „stařešinů“, jimž nyní hrozí obvinění z korupce za činy vykonané před dvaceti lety.

Vzhledem k Si Ťin-pchingově úspěchům v potírání jakékoliv vnitrostranické opozice už zůstává otázkou jen to, zda bude jeho moc po znovuzvolení na právě probíhajícím sjezdu vůbec nějak omezená. Spekulace o skutečně aktivní opozici uvnitř strany, které se nejvýrazněji projevily šířením hoaxu o puči na konci září, zůstávají spíše jen zbožným přáním zahraničních komentátorů a neslučují se s čínskou realitou posledních let.