Takřka celou Evropu sužují extrémní teploty nevídaných rozměrů. Vinou klimatických změn propukla vlna veder — neobvykle brzo a s nevídanými dopady. Ve Francii a Španělsku se v posledních dnech teploty na několika místech vyšplhaly až ke čtyřiačtyřiceti stupňům Celsia, a prolomily tak dosavadní rekordy. Všudypřítomné vedro navíc v obou zemích zapříčinilo mohutné lesní požáry, lidé se evakuují po stovkách, zvířata po tisících.

Ve Španělsku se právě nachází Radek Kubala, autor Deníku Referendum a člen Re-setu: platformy pro sociálně-ekologickou transformaci. Do katalánské provincie Lleida přijel, aby se zúčastnil vzdělávacího kurzu platformy Ulex — a shodou okolností se ocitl uprostřed rekordních veder. S Radkem jsme mluvili o lesních požárech i o tom, jak extrémní teploty ovlivňují každodennost či smýšlení o klimatické krizi.

Zažíváš nejteplejší týden v životě?

Rozhodně. Jsem v provincii Lleida u města Tremp už devět dní a nic podobného jsem nezažil. Teploty se tu celou dobu držely mezi osmatřiceti a třiačtyřiceti stupni. Z neděle na pondělí teplota klesla na „pouhých“ třiatřicet — a já mám pocit, že je zima.

Když jsem jel autobusem do Barcelony, už od jihu Francie bylo poznat, že je neuvěřitelné vedro. Ale tohle překonalo veškerá očekávání.

Právě provincie Lleida je jednou z oblastí, kde propukly lesní požáry. Hrozí ti nebezpečí?

V okolí jsou aktivní požáry tři: dva jsou pod kontrolou a jeden zatím ne. Vzdálený je od nás asi padesát kilometrů.

Jednou se zvedl vítr a do údolí pod námi přinesl dým — ten pach připomínal grilování u sousedů. Ale namísto grilování hoří planeta.

Jak se na takové podmínky adaptuješ?

Po prvních dvou dnech veder už nešlo být ani vevnitř. Po ránu, kolem deváté, zatemňujeme všechny pokoje a v noci naopak otevíráme všechna okna, aby se dovnitř dostal čerstvý vzduch. Vedro vede k paradoxním situacím — čtu si přes den na posteli s čelovkou.

Jak na takřka nepřetržitých čtyřicet stupňů reaguje tělo?

V noci nejde spát a ráno vstávám brzo. Celý den jsem uvnitř a čekám na večer, kdy teplota klesne na třicet stupňů.

Po pár dnech má člověk úplně zablokované myšlení. Poslední tři dny byly pro mě i ostatní na hranici žitelnosti. Témata mimo přednášky se točí jen kolem vedra, jak jsou lidi unavení, jak nezvládají.

Na takové horko není tělo stavěné. Ani si neumím představit, jaké to muselo být v Indii a Pákistánu, kde bylo zhruba o deset stupňů víc — a vlna veder trvala měsíc.

Jaká je reakce místních? Španělsko je zvyklé na horká léta, ale ne takhle…

Hlavní problém je, že vlna veder přišla brzo, je hodně intenzivní a trvá už dlouho. V oblasti je navíc problém s nedostatkem vody. Sdílíme pramen s vesnicí poblíž, a ač není voda úplně na příděl, všichni se snažíme šetřit.

Oblast se dlouhodobě potýká se suchem, tenhle rok tu vlastně ještě nepršelo. Jednu chvíli se zdálo, že by pršet mohlo, bouřka nás však těsně minula. Nakonec to ale bylo dobře, protože právě ona bouřka rozpoutala lesní požár.

Jak Španělé vedra reflektují ve veřejné debatě? Dávají média a politici extrémní jev do souvislosti se změnami klimatu?

Asi nejvíc se hovoří o nasazení hasičů, které je enormní — ať už v této oblasti nebo v provincii Zamora, kde jsou požáry nejkritičtější. Ale klima je ve Španělsku opravdu velkým tématem, v souvislosti s vedrem a suchem o něm mluví i premiér Sánchez. Celá situace je pro zemi opravdu nezvyklá.

Co je hlavním východiskem pro tebe? Jak budeš na španělská vedra vzpomínat?

Hlavní zkušeností je, že dlouhodobě jsou takové podmínky pro lidské tělo nezvladatelné. Bojím se, co ještě se může v létě stát — zvlášť, pokud přijdou další vlny veder.

Nic podobného jsem nezažil a přál bych si, abych už znova neprožil. Vzhledem k postupu klimatické krize se ale obávám, že extrémní jevy budou čím dál častější. Jde o další důkaz, že se spalováním fosilním paliv musíme skončit co nejdřív. Nejlépe hned.