↗

Řízený zánik Shellu zajistí zlepšení životní situace nejen pro společnosti dlouhodobě zasažené dopady těžby, ale i pro zaměstnance fosilního průmyslu i pro spotřebitele. Foto Ben Stansall, AFP

V pondělí 23. května ukončila bezpečnostní konzultantka Caroline Dennett po jedenácti letech spolupráci s ropnou korporací Shell. Tomuto zásadnímu momentu se však v českých médiích bohužel nedostalo odpovídajícímu prostoru.

Dennettová v předtočeném videu odhaluje, že bezpečnostní a environmentální směrnice Shellu se sice mohou jevit na papíře jako úctyhodné, fakticky ale neznamenají nic. Tyto rozpory už nemohla déle snášet. Svůj otevřený rezignační dopis adresovala kromě vedení firmy také dalším zaměstnancům, jež ve videu vyzývá, aby firmu opustili, dokud je čas.

Silné prohlášení bezpečnostní poradkyně přišlo den před zasedáním valné hromady Shellu, která se letos poprvé konala v Londýně, kam 1. ledna letošního roku firma přesunula svůj daňový domicil z Holandska.

Odchod z Holandska

V Holandsku totiž Shell podle Bloombergu čelil stále méně přívětivému podnikatelskému prostředí. Nizozemská vláda se totiž dlouhotrvajícímu lobbingu nadnárodních korporací navzdory rozhodla zachovat daň z dividendy, jejíž zrušení by znamenalo ztrátu 1,9 miliardy eur z rozpočtu korporace.

V květnu minulého roku soud po žalobě Přátel Země navíc Shellu nařídil do roku 2030 snížit emise CO2 o 45 % oproti stavu v roce 2019. A v neposlední řadě se holandský penzijní fond ABP, jeden z největších na světě, rozhodl ze svého portfolia divestovat fosilní paliva jako taková.

V podcastu Studia N o klimatickém summitu COP v Glasgow hovoří Ondráš Přibyla o zásadní roli, již při dekarbonizaci hrají velké společnosti. Shodou okolností jako příklad uvádí společnost Shell a říká, že se firma musí rozhodnout, jestli se buď dekarbonizuje, zanikne, nebo bude působit v podnikatelsky nehostinném prostředí.

Shell se ovšem nerozhoduje nyní, rozhodl se již dávno. Nedávná studie vedená výzkumnicí Mei Li z univerzity Tohoku zdokumentovala, že čtyři největší evropské ropné firmy mezi lety 2010 až 2018 zdaleka nedodržovaly vlastní environmentální závazky. Konkrétně Shell v tomto období do nízkouhlíkových energetických zdrojů vložil pouze 1,3 % veškerých kapitálových investic.

Není proto divu, že na valných hromadách dochází ke konfrontacím. Jednání ostatně muselo být přerušeno i letos, a to kvůli zástupcům akcionářů, kteří směrem k vedení společnosti volali „Zastavíme vás.“ Podobně tomu bylo také v roce 2019, kdy delegátka přísedícím akcionářům vysvětlila, proč Shell musí skončit. Svým příspěvkem otevřela zásadní debatu o způsobu, jímž lze model podnikání založený na těžbě a využívání fosilních zdrojů energie racionálně a efektivně proměnit.

Řízený zánik

Pozoruhodnou prací je studie The Future We Want, která popisuje budoucnost po zániku Shellu. Konec Shellu přitom považuje za nevyhnutelný. Aby bylo možné vyvarovat se negativních dopadů, je podle studie nutné se zaměřit na to, jakým způsobem se tak stane. Řízený zánik korporace by měl zajistit zlepšení životní situace nejen pro společnosti dlouhodobě zasažené dopady těžby, ale i pro zaměstnance fosilního průmyslu a pro spotřebitele.

Důraz na zájmy přímo zasažených lidí je v případě Shellu obzvlášť důležitý, zvláště vzhledem k historii dobývání ropy v Nigérii. Za ostudnou justiční vraždu ogonského předáka odporu vůči těžbě Kena Saro-Wiwy z roku 1995 ostatně Shell dosud nebyl potrestán. Kauza nicméně jasně ukazuje, že spravedlnost nelze omezovat pouze na finanční vyrovnání.

Když Caroline Dennett v pondělí vyzvala zaměstnance, aby Shell opustili, zdůraznila, že pro mnoho z nich bude rozhodnutí daleko obtížnější, než bylo pro ni. Materiální zabezpečení je totiž pro zaměstnance silným a legitimním motivem pro to, aby v práci ve fosilním průmyslu setrvali. Vzhledem k narůstajícím ekonomickým problémům, kterým Shell čelí, však i mezi jeho zaměstnanci narůstá nejistota a obavy.

Ve světle toho, s jakou lehkostí Shell přesídlil z Holandska a zároveň s tím ze svého názvu vypustil přízviska Royal (královský) a Dutch (holandský), se ale zdá naivní důvěřovat v přetrvávající sentiment managementu společnosti vůči tradicím, mezi které by měla patřit i odpovědnost vůči zaměstnancům.

Niels Jongerius z koalice Future Beyond Shell v podcastu Trhlina navíc popisuje, že spravedlivou transformace energetiky může spustit právě zánik Shellu.

Všeobecná nedůvěra

Omezená schopnost plnit své závazky se zdaleka netýká jen Shellu. Kampaň Collapse Total (Zbořit Total) proto v listopadu cílila na zastavení dalšího rozvoje ropovodů a plynovodů nejen v Africe. V tomto týdnu se pod tlakem ocitla i valná hromada tohoto francouzského ropného giganta. Její středeční blokáda požaduje také stažení společnosti z Ruska a zastavení jejích nových fosilních projektů.

Souběh klimatické krize a ruské invaze na Ukrajinu odhaluje, nakolik je model podnikání fosilních společností nefunkční. Spíše než víra v zázračné schopnosti vrcholného managementu by tak hybnou silou proměny energetiky měly být výhradně zájmy přímo dotčených či ohrožených komunit.