↗

Poslanecký mandát je prací na plný úvazek. To znamená, že jej nelze dobře provozovat souběžně se špičkovým výzkumem. Bylo by to sice moc pěkné, ale nejde to. Ani u Jana Farského. Foto FB Jan Farský

Rozhodnutí poslance Jana Farského (STAN) jet na akademickou stáž a zároveň si ponechat čerstvě získaný mandát nejde uhájit. Je to vlastně výsměch volbám a občanům. To píšu coby absolvent Fulbrighta (je to skvělý program) a se vším pochopením pro únavu ze Sněmovny, přirozenou potřebu studijního volna a načerpání psychických i intelektuálních sil. A taky beru Jana Farského za jednoho z nejrozumnějších poslanců. Tohle je však hrubá politická chyba.

Celý případ nese svou symboliku a ukazuje naše černobílé chápání politiky a značné pokrytectví. Pro fanoušky této vlády to problém není, za chvíli přece pan poslanec bude zpátky a ještě vzdělanější. Kdyby to ale udělal někdo za minulé vlády, kritika by trhala na kusy.

Poslanec je volen do privilegované funkce, dostává důvěru reprezentovat lidi, hájit jejich zájmy, být jejich zástupcem na omezené období. Symbolické je, že poslancování je vnímáno vlastně jako vedlejšák, který se dá nějak online pořešit na dálku. Jan Farský má teď jiné, osobní priority.

Můj semestr na Kolumbijské univerzitě v New Yorku byl úžasný. Byla to změna, intelektuální i lidské rozšíření obzorů, vypadnutí z reality české kotliny, možnost číst, přemýšlet nad věcmi s odstupem. Člověka to zkrátka posunulo.

Žádost o Fulbrightovo stipendium podáváte dlouho dopředu, píšete projekt, domlouváte pozvání od hostující univerzity, děláte pohovory. Je to proces delší než rok, a tak Farský samozřejmě věděl už před volbami, že stipendium patrně dostane.

Práce poslance je prací na plný úvazek (dnes už je i adekvátně odměněna). Naše politická kultura přitom bere kumulace politických funkcí jako úplně běžnou, pozastavuje se nad tím jen málokdo. Důsledkem je, že většina poslanců má další jednu až dvě volené funkce na kraji, městě či obci (starostové, radní, zastupitelé). Z toho samozřejmě na všech úrovních plynou pozice v komisích, výborech, jmenování do dozorčích rad městských firem, státních fondů, zdravotních pojišťoven (jen ve VZP jich ve Správní radě sedí absurdních 30, takový malý parlament).

Pobouření kdysi vyvolalo portfolio přeborníka exhejtmana Haška (ČSSD), ale takových méně nápadných Hašků tu máme desítky. Je jasné, že to všechno naplno dělat nejde, a podle toho to také vypadá. Nejde jen o kumulace odměn.

Chápu, že STAN nemá moc tak výrazných tváří jako je Jan Farský, a proto ho nechce ztratit. To však není dobrý argument. Po návratu ze studijní cesty z něj totiž můžou udělat třeba politického náměstka (už teď jich nová koalice na ministerstva vyslala přes 30), může zůstat v roli poradce klubu nebo některého z ministrů.

Pro to, aby Jan Farský po absolvování zahraniční stáže mohl vykonávat významnou stranickou funkci, je více cest. Není tudíž nezbytné, aby na svém poslaneckém angažmá nyní trval. Cena za toto lpění může totiž být nepříjemně vysoká.