Epidemie očekávatelně dál sílí. Na jakých číslech může zastavit, nikdo neví

Jan Kašpárek

Již asi pátá vlna onemocnění covid-19 v České republice nadále sílí. V nemocnicích leží 3500 lidí, míra infekcí v některých regionech dosahuje extrémních čísel. Pokud nezačneme brzdit, nelze odhadnout, kam až epidemie může zajít.

Nemocniční systém prožil za uplynulý rok dlouhá období nevídané zátěže. Bezpočet zdravotníků v médiích i na sociálních sítích vyjadřuje frustraci, zjevně se necítí tolik při síle jako před rokem. Foto Pascal Guyot, AFP

Další vlna nového koronaviru se nekontrolovaně přelévá republikou. Nemocnice obnovují covidová oddělení, odborníci vyzývají k okamžitým činům. Pokud se chceme vyhnout nejhorším variantám, potřebujeme intenzivnější testování a výrazně vyšší míru opatrného chování. Stále nám také schází proočkovanost. Kam může vlna dosáhnout, pokud se nic výrazně nezmění a společnost nepřistoupí k omezení kontaktů, nelze přesvědčivě odhadnout.

Přírůstky z tohoto týdne jsou alarmující. Úterních asi 14,5 tisíce a středečních 13,5 tisíc konkuruje nejhorším fázím dřívějších epidemických vln. Přes 70 procent z daného počtu tvoří neočkovaní. V týdenním mediánu jsme na více než 9200 nově potvrzených nákaz denně. Míra pozitivity testů je také velmi vysoko: u sedmnácti procent pro PCR a tří až čtyř procent u antigenních. Je tedy zjevné, že míra přenosu je extrémní. Jistě navíc nejsou odhalovány všechny případy infekce, natož aby se izolovaly a trasovaly.

Incidence přepočtená na týden a 100 tisíc obyvatel vystoupala pro celou republiku k šesti stům. Místně, kolem dřívějších ohnisek hlavně na ose Šumperk — Vyškov, se pohybuje dokonce kolem až absurdně vysokého tisíce. Nijak dobře na tom nejsou ani největší města: Praha (577), Brno (903 město, 841 venkov) a Ostrava (837). Jediná relativně nízká čísla vidíme v pohraničí, hlavně v regionech nejhůře zasažených „alfa vlnou“ počátkem roku: v Chebu, Sokolově, Náchodě.

Zatímco na začátku epidemického růstu platilo, že mezi nakaženými jsou převážně mladí a později infekce bleskově vyrazily mezi školáky, nyní jsme svědky zjevného komunitního šíření, jež zasahuje i seniorní skupiny. Za posledních čtrnáct dní se nakazilo asi 15 tisíc osob starších šedesáti let. Mnozí z nich, mnohonásobně častěji neočkovaní, budou potřebovat nemocniční péči. Zastoupení lidí bez vakcinační ochrany bude o to větší, že tvoří zřejmou většinu i mezi všemi nakaženými — byť zde lze očekávat zkreslení vlivem menšího testování očkovaných.

Počty hospitalizovaných jsou již nyní na pováženou. Zhruba 3500 covidových pacientů celkem, ke středě 524 ve zvlášť těžkém stavu. Zvlášť varovná je ale rychlost růstu. Obě zmíněná čísla se již déle než měsíc zdvojnásobují každých zhruba deset dní. Prudkost křivky hospitalizací je zatím velmi podobná loňskému roku. A není zvláště moc důvodů čekat brzkou změnu k lepšímu. Jakkoli šlo v létě doufat, že dílčí kolektivní imunita zásadně oslabí vazbu mezi novými případy, těžkou nemocí a smrtí, nyní se optimismus vytratil.

Vazba v nezanedbatelné míře trvá, ve statistice ji vidíme jasně. Může být slabší než před očkováním a lze tušit, že epidemie i při volném šíření dříve či později narazí na limit, ten ale zjevně leží nepřijatelně vysoko.

Na covid-19 již nyní umírá téměř padesát lidí denně. Od prvního října se obětí eviduje 760, z toho 333 za sedm dní do úterka. I zde má křivka jednoznačný trend, není důvod čekat, že by se jen tak zastavila. Kolik lidí ještě může zemřít, je krajně obtížné odhadnout. Nebude to ovšem málo.

Alespoň rozočkováno stále není ani šedesát procent populace. Počty nově očkovaných sice dosahují znatelně výše než před měsícem — na necelých 15 tisíc denně, jen stěží je ovšem lze označit za skutečně vysoké. Čerstvě očkované navíc ještě nejde pokládat za chráněné. Věcně řečeno měli vakcínu dostat mnohem dříve.

Epidemie graduje prakticky všude, zvlášť extrémní čísla ovšem vidíme v okolí již dříve propuknuvších ohnisek v jižních Čechách, kolem Brna, na Olomoucku a Ostravsku. Mapa Covdata.cz, data MZd

Odborníci: musíme vyvinout veškerou snahu

Protiepidemická opatření zatím ale zůstávají mírná. „Ať už bude následující vývoj jakýkoliv, je zřejmé, co je třeba udělat. Jednoznačně je nyní nutné vyvinout veškerou snahu o odvrácení nejhoršího možného scénáře, i kdyby nakonec nenastal. Povinností vlády je proto na současnou situaci reagovat a zamezit negativním následkům epidemie. Občané se nesmějí stát oběťmi politické situace povolebního předávání moci,“ apeluje Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES) v novém stanovisku.

Experti kritizují nynější české směřování jako pokračující cestu promořování, jež si vybírá zásadní daň na životech, zdraví a v posledku i na ekonomice. Situaci označují za velmi vážnou a upozorňují, že i pokud bychom akceptovali cynickou optiku, která by sledovala pouze zátěž nemocnic, na místě je extrémní opatrnost. Nemocniční systém prožil za uplynulý rok dlouhá období nevídané zátěže. Bezpočet zdravotníků v médiích i na sociálních sítích vyjadřuje frustraci, zjevně se necítí tolik při síle jako před rokem.

„Je zjevné, že populace nebyla tak promořená, jak někteří předpokládali, a že je vůči nové, vysoce infekční variantě viru [delta, potažmo jejích subvariant] stále velmi vnímavá. (…) Je nutné počítat i s možností, že k samovolnému zpomalení dojde velmi pozdě, tedy za cenu obrovských ztrát na životech a zdraví obyvatel,“ vysvětlují odborníci z MeSES s tím, že odhadovat vývoj příštích týdnů je značně nesnadné kvůli neznámé míře plošné nakazitelnosti.

Kam přesně mohou protiepidemická opatření dojít, není jisté. Myšlence tvrdých restrikcí v podobě uzavírání provozů či zákazu veřejných akcí se prakticky všichni vyhýbají. MeSES poukazuje, že jsme stále plně nevyužili ani méně invazivní možnosti. „Než bude zvažováno zavedení série přísnějších protiepidemických opatření, například omezení hromadných akcí či dokonce lockdown, musí být předtím v nejvyšší možné míře využity mnohem levnější nástroje k boje s epidemií: očkování, testování a ochrana dýchacích cest,“ píše.

Odborníci prosazují posílení pozitivních motivací k očkování jak v podobě mobilních vakcinačních týmů pro hůře dostupné lokality, tak ve formě zavedení možnosti dvoudenního, plně propláceného očkovacího volna. Doporučují ale také požadovat vakcinaci u zaměstnanců zdravotních a sociálních služeb i vzdělávacích zařízení.

Dále navrhují okamžitě začít testovat na základních i středních školách minimálně jednou týdně a v nejlepším případě metodou PCR. Testování má být plošné. Kritickou hranici sta nakažených na týden a 100 tisíc obyvatel ostatně dávno překračuje celá republika.

„Odborně správné by bylo testovat plošně všechny žáky a zaměstnance, bez ohledu na to, zda jsou očkovaní, nebo covid-19 již prodělali. S ohledem na to, že je testovací kapacita omezená, a očkovaní jedinci mají v průměru nižší virovou nálož a kratší dobu infekčnosti, je výhodnější preventivně testovat pouze jedince bez očkování nebo prodělané nemoci,“ dodává MeSES.

Vláda zřejmě chystá další omezení neočkovaných

Na situaci reaguje i vláda, byť chronicky pomalu. „Nechci být kritický, ale Klinická skupina [ministerstva zdravotnictví dávající doporučení k opatřením] je o krok nebo o dva či tři pozadu“ glosoval na středeční tiskové konferenci předseda MeSES, epidemiolog IKEM Petr Smejkal.

Vládním rozhodnutím se zatím od patnáctého zavádí povinné testování neočkovaných zdravotníků, kteří přicházejí do kontaktu s pacienty. Některá zařízení testují dlouhodobě, pro jiné jde o novinku. Totéž lze říci o dalším opatření, nošení respirátorů při vysokoškolské výuce s více než padesáti studenty.

Co přesně chystá končící vláda, se ukáže v pátek. Její Rada pro zdravotní rizika chce zřejmě od přelomu listopadu a prosince výrazně přitvrdit v dosavadním systému O-T-N (očkování — test — [prodělaná] nemoc) směrem k takzvaně rakouskému modelu, kdy cestou k získání certifikátu — a tedy legální návštěvě restaurace, kulturní či sportovní akce — již nebude test, ale pouze očkování či dřívější covid. Jakých provozů se má opatření týkat, není zatím zřejmé. O vyloženě povinném očkování vysoce exponovaných profesních skupin se zatím patrně diskutuje bez jasného závěru.

Jakkoli postoj budoucí vlády SPOLU a PirSTAN není zcela jednoznačný, pokud se probíraná opatření přijmou, budou skutečně znamenat určitou změnu — tedy za předpokladu, že se je podaří účinně vymáhat. Lze čekat, že se podaří dotlačit k očkování další část populace, byť je otázkou, jak bude velká, a do ideálního modelu má česká cesta opravdu daleko. Doočkování je ale spíše střednědobým řešením, nynější akutní situaci přímo nevyřeší.

Další podzim, další selhání

V úhrnu je zřejmé, že Česká republika nadále reaguje pomalu a málo. I kdyby se nárůst nově pozitivních nečekaně zastavil již teď, hospitalizace a počty úmrtí ještě dostoupají. Situace je o to tristnější, že není zvlášť překvapivá. Řada expertů i modelů s podobně dramatickým vývojem sice nepočítala, kopírujeme ovšem trend patrný zhruba od konce léta napříč mnohými západními zeměmi. A růst je zkrátka exponenciální: vždy to déle vypadá, že se víceméně nic neděje, načež křivky vybuchnou vzhůru.

Nyní je namístě přiznat, že šanci pro alespoň přijatelnou reakci jsme opět propásli. Od začátku podzimu nám chybí jak dostatečná proočkovanost, tak strategie počítající se zhoršením, o společenské kohezi a široké shodě na opatřeních ani nemluvě. Hlavní otázkou se již stalo nikoli to, zda proběhne epidemická vlna, ale jaké škody po sobě zanechá. Lze vyvodit, že i kdybychom okamžitě začali nákazu účinně brzdit, nebudou zanedbatelné.

A brždění v pravém slova smyslu neprobíhá. Růst stále působí jako víceméně ničím nezpomalovaný a přijímané limity na tom zřejmě v brzké době nic zásadního nezmění, nesáhnou-li k omezení mezilidských kontaktů. Tlak na očkování i probíhající přeočkování třetí dávkou sice zvyšuje šance do budoucna, nutno však zopakovat, že do bezprostřední situace se zvlášť nepromítá. A takzvaně režimová opatření, jako je nošení respirátorů a podobně, jsou sice nezbytná, ale jejich okamžitý efekt zůstává k diskusi — zvláště nepodaří-li se je účinně vymáhat.

Zdá se, že především čekáme, jak daleko mohou ještě křivky vystoupat, co snesou nemocnice a kolik převážně neimunizovaných lidí zemře či vážně utrpí na zdraví. Je to metoda, již lze stěží pokládat za zvlášť chytrou či morální, zjevně ji ale aplikujeme.

Zatímco vloni a začátkem roku jsme obviňovali českou pandemickou politiku z nepřiznané strategie promořování, nyní se jedná o jakési „dopromořování“, kdy nemálo odborníků očekává, že nestlačované vlny zkrátka postupně zasáhnou víceméně všechny, kteří nemoc zatím neprodělali a nejsou očkováni. Mnozí z nich přitom se statistickou jistotou nedopadnou dobře.

Další informace:

Ministerstvo zdravotnictví ČR: Otázky a odpovědi k očkování

Iniciativa Sníh: Nejčastějších 83 otázek kolem očkování

Ministerstvo zdravotnictví ČR: Proč se nechat očkovat posilovací dávkou?

Očkování můžete prokonzultovat se svým lékařem. Otázky praktického charakteru zodpoví i centrální infolinka ke koronaviru na čísle 1221. Pro odkazy na další zdroje (nikoli však konzultace zdravotního charakteru) se lze obrátit na autora textu přes e-mail jkasparek@denikreferendum.cz.