Cyklus předvolebních debat České televize se chýlí ke konci. Čtrnáct krajských diskusí je již minulostí. Zbývá poslední, ve které se během středečního večera střetnou předsedové jednotlivých stran a koalic. A jelikož těžko čekat, že se její formát jakkoliv změní, můžeme směle zhodnotit, jak se televizi veřejné služby letošní předvolební vysílání podařilo.

Každý, kdo někdy vyrazil s dalšími šesti přáteli na pivo, čaj nebo limonádu ví, že vést smysluplnou debatu v sedmi lidech není snadné. Než se ke slovu dostane poslední, rozprava zhusta pokročí tak daleko, že vracet se na její začátek postrádá smyslu. Diskuse se proměňuje v série jen volně souvisejících promluv, přičemž včasné reakce se lze dobrat leda zvýšením hlasu.

A právě takhle vypadaly všechny dosavadní předvolební debaty. Jakkoliv se je moderátoři snažili členit, dávat jim řád a dbát o to, aby mohli promluvit i ti méně průrazní politikové, výsledek byl přinejlepším rozpačitý. Někteří navíc nepochopili, že oni nejsou těmi nejdůležitějšími osobami ve studiu, respektive že diváci přenosy nesledují proto, aby se dozvěděli, co si o té které věci myslí.

Mají-li debaty sloužit svému účelu, tedy poskytnout občanům takové informace, aby mohli co nejlépe naložit se svým volebním právem, musejí pracovníci České televize pro příště najít jiný formát, jenž by dal prostor všem relevantním politickým subjektům, umožnil jejich představitelům skutečnou výměnu argumentů a podnítil rozpravu, v níž nelze obstát toliko opakováním tvrzení.

Meze odbornosti

Přestože tím bezesporu hlavním důvodem, proč debaty oscilovaly mezi očistcem a nudou, byl vysoký počet diskutujících, nejednalo se o zdaleka jediný problém, s nímž se potýkaly. Jejich plytkosti totiž přispělo i rozhodnutí pořádat je nikoliv stejně jako posledně k tematickým celkům, například o kultuře, zemědělství nebo zahraniční politice, ale podle jednotlivých volebních krajů.

To mělo za důsledek, že straničtí lídři byli zhusta nuceni mluvit o věcech, jimiž se odborně nezabývají. Jakkoli sice mají být politikové, kteří se věnují — řekněme — sociálním věcem, schopni zaujmout pozici i k výstavbě nových jaderných zdrojů, nelze od nich realisticky čekat detailní znalost dané problematiky, respektive schopnost jít v diskusi do podrobností.

Právě na podrobnostech ale záleží. Ačkoli jádro chtějí — s výjimkou Zelených, které do televizních debat Česká televize nepozvala — všichni, zdaleka se neshodnou, kterak a za jakých podmínek k výstavbě elektrárny dospět. A tak se to má bez mála se vším. Mají-li však diskutují jen povrchní znalost tématu, lehce lze nabít dojmu, že mezi jednotlivými stranami není většího rozdílu.

Výsledkem proto byly například prázdné fráze z jižní Moravy o nezbytnosti digitalizace v oblasti justice, pražská mudrování o tom, že Evropská unie má jakési chyby, ale zároveň vůči ní nemáme žádnou alternativu nebo bezmála povinné předvolební teze o potřebě podpory malých a středních podnikatelů, které během debaty v Moravskoslezském kraji pronášeli všichni zleva doprava.

Role moderátora

Specifickým neduhem, jímž ovšem netrpěly zdaleka všechny přenosy, byly nevyrovnané výkony moderátorů. Vedle toho, že někteří z nich měli tendenci proměňovat vysílání ve vlastní show, jsme byli svědky i dalších přešlapů, a to v podobě špatně maskovaných sympatií, respektive antipatií k představitelům jednotlivých stran. Příkladem za všechny může být poslední debata ze středních Čech.

V jejím průběhu se Světlana Wittovská několikrát strefila do sociálnědemokratického předsedy Jana Hamáčka, který však byl v zásadě jediným terčem jejích výpadů. Když říkal, že by ministerstvo zdravotnictví mělo přidat v očkovací kampani, odbyla jej slovy: „Je to přece vaše vláda, neházejte to na kolegy. Je to vaše vláda.“ A podobně se vypořádávala i s jeho dalšími výroky.

Moderátoři, obecně novináři nejsou lidé prostí politického přesvědčení, mimo veřejnoprávní televizi, kde to zřejmě jinak nejde, by se jej dokonce neměli bát vyjevit, aby bylo zřejmé, z jakých pozic píší nebo mluví. Měli by se ovšem pokoušet měřit všem stejným metrem. A to se České televizi příliš nedařilo. Nikoliv jen vinou moderátorů, ale zejména nevhodného formátu.

Se sedmi diskutujícími těžko hledat vhodnou míru zasahování do jejich promluv. Vždy hrozí, že se moderátor promění buď v prostého předkladatele otázek, nebo v uzurpátora již tak omezeného časového prostoru. Mají-li proto být příští předvolební debaty co k čemu, je nezbytně nutné v prvé řadě omezit počet stolků ve studiu. S tím totiž mohou zmizet i další dílčí problémy, které tolik škodily celému letošnímu vysílání.