↗

Hlavní otázka, na kterou česká společnost i pozůstalí mají právo čekat odpověď zní: upadl-li Tomáš do bezvědomí pod kolenem policisty, dostalo se mu okamžité a adekvátní první pomoci? Pokud ne, zasahující hlídka selhala ve smyslu profesionálním i lidském. V tuto chvíli neexistuje dost spolehlivých informací, aby šlo přinést odpověď. Ale potřebujeme ji znát. Foto FB Konexe

Odpoledne 19. června v Teplicích zemřel při či po zadržení policií šestačtyřicetiletý Rom Stanislav Tomáš. Jeho smrt od té doby provázejí spory, objevují se přirovnání k americké policejní vraždě George Floyda.

Politici i policie postup svých příslušníků hájí způsobem, který jako by nepřipouštěl pochybnosti. Romské organizace i Rada Evropy ale pochybují a žádají důkladné, nezávislé vyšetření. Věc zkoumá i zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Vše začalo konfliktem dvou mužů. Jeden z nich navíc tloukl do nedalekého auta. Některé interpretace říkají, že při následujících událostech proběhla jakási záměna a policisté namísto skutečného výtržníka zadrželi Tomáše. Vzhledem k videodokumentaci to ovšem můžeme víceméně odmítnout, osoba na dostupných záznamech vypadá ve všech situacích stejně — byť nutno říci, že kvalita videa je bídná.

Na agresivního člověka někdo zavolal policii. A následující události byly hektické. Od příjezdu policie na místo do přesunu Tomáše do sanitky a zřejmému selhání jeho životních funkcí uplynulo něco přes deset minut. Navíc musíme chápat, že dostupné videozáznamy představují jen velmi úzkou výseč příběhu.

Proč přesně policisté zastihli Tomáše ve stavu úplného pominutí smyslů, není zřejmé. Ani zdaleka neznáme celý sled událostí, který by umožnil utvoření skutečně plastického obrazu.

Deset minut, čtyři muži, jedna smrt

Hlídka na místo dorazila jen pár minut po telefonátu, skoro přesně ve tři odpoledne. Tomáš ležel na zemi, zmítal se a křičel. Policisté s ním nějakým způsobem interagovali, muž se oháněl kolem a jednoho z nich kousl. Tím napadl úřední osobu, takže jej policisté začali poutat. Usoudili, že je Tomáš očividně na drogách a zavolali záchrannou službu.

Hlavní video začíná v momentu, kdy se Tomáše snaží trojice policistů znehybnit. Po pár vteřinách jej drží dva policisté: jeden mu klečí na stehnech, druhý na zátylku. Třetí nasazuje pouta. Tomáš neartikulovaně, chraplavě křičí.

Kolem jedné minuty záznamu je vidět, že policista klečící zadržovanému na nohách máchá teleskopickým obuškem, kterým ho zřejmě dosud držel. Přestože to z videa není patrné, logicky netluče do Tomáše, ale asfaltu — zasunuje obušek — mechanismus „teleskopu“ se běžně zasekává, často se nesloží na první pokus, proto opakované rány.

Posléze Tomáše drží převážně jeden policista klečením na zátylku, druhý mu chytá nohy vždy, když se začne hýbat. Ležící muž do čtvrté minuty křičí, ke konci je to však spíše tišší skučení. Potom již slyšet není.

Naposledy pohne nohama asi o půl minuty později. Druhý policista mu je opět chytí. Následně se Tomáš už nepohne. Policisté jej drží do asi pěti minut čtyřiceti vteřin videa, následně z něj první, klečící dosud na zátylku, sestoupí.

Přestože krajský policejní ředitel uvádí, že „policisté opakovaně opustili od sevření, ale jmenovaný reagoval zvýšením agresivity“, v daném bodě Tomáš již neudělá vůbec nic, pouze bez hnutí leží. Zda je při vědomí, není zřejmé.

Policista, který právě odklekl, se ležícímu muži naklání k hlavě. Buď si jej prohlíží, nebo na něj hovoří, ze záznamu to nelze poznat. Následně video končí.

Podle policejních záznamů v 15:11 přijela záchranná služba. Zdravotníci s policisty Tomáše naložili — a jak uvádí na Seznam Zprávách krajský ředitel, „následně ve voze byla zahájena resuscitace“. Implicitně vyplývá, že Tomáš mohl upadnout do bezvědomí s možným přerušením životních funkcí nikoli v sanitce, ale předtím. To je důležité.

Policejní mluvčí dříve uvedl, že Tomáš zkolaboval až v sanitce. Reportáž Saši Uhlové na portálu A2larm ovšem přináší očité svědectví jednoho z místních, podle kterého Tomáše nakládali do sanitky v již bezvládném stavu. Místní jsou podle článku přesvědčeni, že muž zemřel přímo na ulici, nikoli později.

Policejní zákrok celou dobu pozorovalo množství lidí. Na videu je slyšet, jak žena nejblíže natáčejícímu zhruba po jedné minutě říká „však ho udusí“. Zřejmě právě ten jí odpovídá „No a?“.

Další přihlížející volají na Tomáše, aby policistům neodporoval a v klidu zůstal ležet. Záznam je pořízen z patra či spíše balkónu, zřejmě na mobilní telefon. Slyšitelnost toho, co se odehrává dole na chodníku, je tedy minimální.

Kladou se špatné otázky

Později se objevilo ještě jedno video, na němž Tomáš potácivě bije napřed rukou, následně hlavou do auta (poblíž místa, kde později zemře). Končí tím, že proti vozu vyrazí z rozběhu několika kroků, udeří do něj čelem a sám sebe „knockoutuje“. Ze záznamu je patrné, že spíše než s konkrétním záměrem jedná v jakémsi delirickém stavu.

Přestože video vzbudilo v některých kruzích na sociálních sítích pobavení, je na místě jej číst jako důkaz vážného psychomotorického stavu, který si žádá akutní pomoc. Současně ukazuje, proč byli policisté natolik razantní.

Lidé s takto akutně narušeným vědomím — ať již kvůli drogám, z psychiatrických důvodů či obojímu — mohou být hypervigilantní (s pocitem bezprostředního ohrožení ze všeho a všech), nebezpeční sobě i okolí, se zastřeným pudem sebezáchovy, potlačeným vnímáním bolesti a v důsledku schopní až neuvěřitelných fyzických výkonů.

Při hledání příčiny Tomášovy smrti obvykle zaznívají dvě varianty: zemřel kvůli zakleknutí krku (verze části kritiků), nebo zemřel na předávkování (oficiálně-policejní verze). Nedůvěryhodné jsou obě.

Prvá proto, že zakleknutí ve správném provedení zadržovaného přímo neškrtí. Jde o fixační, znehybňující zákrok, který nemá tlačit na průdušnici či velké cévy. Tedy v základu a v té formě, již má používat policie. Pokud se totiž člověku klekne na krk způsobem, při němž jsou zasažena zvlášť citlivá místa, hrozí poranění, při delším nasazení smrt. Obecně jsou rizika jakéhokoli dlouhého tlačení člověka ležícího na břiše směrem do země zjevná.

V úhrnu ale se nezdá pravděpodobné, že by policisté v Teplicích Tomáše přímo udusili. Předběžná pitevní zpráva říká, že zemřelý byl pod vlivem amfetaminů a měl „chorobné změny věnčitých tepen srdce“.

Srdeční problémy zmiňují i Tomášovi blízcí. Proto se také nedá jen tak tvrdit, že zemřel „na předávkování“. To totiž nic konkrétního neznamená. Mohl zemřít v jeho důsledku na srdeční či jiné selhání, ale nikoli přítomností drogy per se.

Souběh mnoha tlaků

Srdce se nabízí jako uspokojivé vysvětlení. Pokud Tomáš v minulosti či i současnosti užíval agresivní stimulační drogy, jistě to mohlo srdeční problémy podporovat či v dlouhodobém horizontu způsobovat. Stimulanty podporují kardiomyopatii, postižení srdečního svalu.

Saše Uhlové Tomášovi blízcí také sdělili, že užíval tramal. Jde o silný opioid, návykový lék proti bolesti. Pojí se s ním riziko vážných vedlejších účinků včetně rychlejší srdeční činnosti či zvýšení krevního tlaku.

Jako vzácné se zmiňují halucinace, zmatení či úzkosti, deliria, nekoordinované pohyby a záškuby. Spojovat je s případem by byla nedůvěryhodná „spekulace na druhou“ — nevíme, že by Tomáš byl ovlivněn tramalem, natožpak jeho vedlejšími účinky. Nejedná se však ani o úplnou podružnost, již by šlo zamlčet.

Budeme-li stavět na hypotéze nějaké formy srdečního selhání, nalezneme mnoho indicií. Tomáš měl údajně chronické problémy. Užil stimulanty, které srdce dále zatěžují.

Konflikt a následné bušení do auta spojené s delirickým stavem mohly vyhnat činnost nejdůležitějšího svalu do astronomických výšin. Potyčka s policisty jistě nepomohla. Když Tomáše znehybnili, podle křiku a trhavých pohybů lze usuzovat, že se rozhodně neuklidnil.

Minulou sobotu bylo velmi horko, přes třicet stupňů Celsia. Chodník mohl být ještě teplejší. Pokud Tomáš ležel citelně tlačen k podkladu — což je skoro jisté — mohlo se mu špatně dýchat bez ohledu na způsob zákleku. Pokud tak špatně, až u něj počínala hypoxie, potenciálně se i tím zvýšil srdeční rytmus — při hypoxii se srdce automaticky snaží kompenzovat nedostatek vzduchu.

Lze tedy spekulovat, že Tomáš zkolaboval spojením více faktorů. Dost možná přímo na chodníku, to v danou chvíli nevíme. Z hlediska odpovědnosti ale právě tento bod představuje úhelný kámen příběhu.

Právo nezemřít bez pomoci

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) u policistů zatím žádnou kritickou chybu nevidí. „Po vyhodnocení shromážděných materiálů policejní orgán GIBS konstatuje, že momentálně nespatřuje v jednání zasahujících policistů trestný čin,“ uvedla mluvčí Ivana Nguyenová. Česká pobočka Amnesty International naopak neskrývá podezření a píše, že „technika stlačení krku použitá policií během zatčení byla neuvážená, zbytečná, nepřiměřená, a proto protiprávní“.

Hlavní otázka s právním přesahem je však jiná, právě jsme ji naznačili. Upadl-li Tomáš do bezvědomí pod kolenem policisty, dostalo se mu okamžité a adekvátní první pomoci? Pokud ne, zasahující hlídka selhala ve smyslu profesionálním i lidském. V tuto chvíli neexistuje dost spolehlivých informací, aby šlo přinést odpověď. Ale potřebujeme ji znát.

„Po použití donucovacího prostředku nebo zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, je policista povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc,“ nařizuje paragraf 57 zákona o policii. Pokud byl Tomáš v bezvědomí či jej ztrácel, okolnosti první pomoc zjevně dovolovaly.

Samo zakleknutí i vliv drog jsou z této perspektivy vlastně podružné. O tom, co konkrétně Tomáše zabilo, lze spekulovat donekonečna, byť z medicínského hlediska lze odhadovat, že zdravý, tedy drogy neužívající člověk by danou situaci přežil. Klíčové je, zda zemřelý upadl do bezvědomí přímo pod policisty, aniž tito udělali něco účinného pro to, aby zkontrolovali jeho životní funkce, případně jej bezodkladně resuscitovali.

Sice nutno uznat, že pokud Tomáš dlouhodobě bral amfetaminy, resuscitace by se dost možná nepodařila, to ale nic nemění na skutečnosti, že na ni měl právo. Kdokoli — bez ohledu na to, zda je na drogách nebo při smyslech, nemluvě o barvě kůže — má nárok na to, aby v podobné situaci nezemřel bez pomoci.

Pokud se tak stane, což v daném případě a se současnými informacemi zdaleka nelze vyloučit, jde o doslova trestuhodné pochybení. Jak blízcí zemřelého, tak Romové, tak společnost jako celek může — a také by měla — žádat důvěryhodná vysvětlení a důkazy. Je při tom zcela irelevantní, co si kdo myslí o Romech, drogově závislých či policii. Mrtvý i živí si zaslouží spravedlnost.

Politici by ji měli slíbit a zajistit, nikoli se předhánět v tom, kdo nejdřív vyjádří sympatie policistům. Jakkoli můžeme ctít jejich presumpci neviny, důležitá je jedna jediná věc. Jak píše v aktuálním komentáři v DR Jiří Pehe, „smrt Roma Stanislava Tomáše nelze odbýt policejním prohlášením“. Policie si totiž svým dosavadním jednáním důvěru nezasloužila, naopak.