Deník Referendum Domov

Když internetem prolétl volební klip Přemluv bábu, v němž Jiří Mádl a Martha Issová údajně provokativně radí, jak přesvědčit starou generaci, aby nevolila levici, ani se mi nechtělo na něj dívat. Nicméně diskuse okolo tohoto spotu a existence různých skupin na Facebooku, kde jsou zlehčováni nebo napadáni staří lidé, mě přece jen vyburcovala a video jsem si přehrála.

Jiří Mádl a Martha Issová, nebo spíš autor scénáře Petr Zelenka se pokusili o recesi a nadsázku, která místy opravdu nepostrádá jistý vtip (například trochu chaoticky promítané obrázky na zeď  za řečníky jsou zdařilou parodií na módní powerpointové prezentace). Stranou ponechám otázku, nakolik je celá ta legrácka původní a nakolik je okopírovaná z americké kampaně, jak si již kdosi všiml. Nevadí mi ani minimalistické provedení připomínající domácí video u gauče. Pro různé provokace mám pochopení.

Vadí mi ale hodně zjevné pohrdání starými lidmi, kteří jsou zde předváděni jako hlupáci, hlavní opora levicových stran, nesvéprávní jedinci, které je třeba (klidně i vydíráním) přesvědčit, aby volili podle přání vnuků. Já sama volím pravici, ale nikdy bych si nedovolila citově vydírat kohokoliv a ovlivňovat jeho rozhodování při svobodných volbách. Volby jsou svobodné a tajné, každý chodí za plentu a vkládá volební lístek do obálky, aby nebyl ovlivňován, každý má také právo nevolit. Mohu si myslet, že voliči té či oné strany jsou hlupáci a také si to myslím, mohu psát stovky článků proti politice některých stran (kdybych na to měla čas, psala bych), mohu kritizovat pravici nebo levici, je to mé právo.

Svoboda ale nejsou jen práva, je to také odpovědnost, je to také ctění určitých etických norem. Staří lidé nám předali mnohé hodnoty, z nichž dnes žijeme, vychovali nás, pomohli nám ke vzdělání, podporovali nás za cenu osobních obětí. Samozřejmě mohou být zmatení ze současného rychle se měnícího světa a většinou nejsou „in“ – zmatení jsou ale i mladí, mnohdy tragicky. Staří lidé jsou nejčastějšími oběťmi sociálních tlaků, zločinnosti a byrokratických obstrukcí, jejich případná roztrpčenost a pocit zklamání nejsou záležitostí věku, ale spíš důsledkem skutečné diskriminace společností, která vsadila na kult mládí, krásy a zdraví.

Je odporné, když zlehčování starých lidí je pokládáno za vtipné, když rozjívení a povrchní mladíčci autoritativně poučují veřejnost jako by kázali stádu blbců, je to hloupé a hlavně to je smutné. Jestli mají Zelenka, Mádl a Issová problém se svými prarodiči, za které se stydí, protože ti staříci volí levici a nebydlí v Praze, měli by si to řešit v rodině. Já takový problém nemám a milióny spoluobčanů také ne. Naši rodiče jsou inteligentní, volí demokratické strany, zavrhují totalitní systémy. Naopak znám pár mladíků, kteří volí velice podivné strany a vzdychají po okupacích všeho druhu.

Naše civilizace vyrůstala mimo jiné na úctě k rodičům a prarodičům. Pravda, dříve se svět měnil jen pomalu a starý člověk mohl reálně předávat platnou životní moudrost. Základní životní moudrost se ale nemění nijak radikálně ani v dnešní době, přestože technický pokrok mění skoro všechno. Staří lidé nejsou odpadem společnosti, ale jsou hodnotou, která má větší význam než jakákoliv hospodářská prosperita. To se o citově vyprahlých, sobeckých a povrchních celebritách říci rozhodně nedá. Pravicové strany by měly mimo jiné ctít tradiční hodnoty. Pokud je chtějí zavrhnout, pak nechť celá tahle parádní civilizace zanikne a je nahrazena něčím lepším.