Svazáci a demokracie

Neschopnost společnosti vyrovnat se s minulostí je jednou z příčin současného svazáctví mladé generace. Označit vnějšího nepřítele je totiž osvědčený způsob, jak se vyhnout přemýšlení nad sebou samým.

V pátečním DR reagoval Jakub Patočka velmi trefně na nejnovější mediální výstřelek české pravice, na naprostou ztrátu soudnosti, na úděsně hloupé video „Přemluv bábu“. V této souvislosti použil výraz „svazáctví“. Nedá mi to a musím k tématu pravicového svazáctví také připojit pár postřehů, protože se mi už delší dobu převaluje v žaludku jako nestrávená večeře. Svazáctví je pojem, který naše zlaté hochy a děvčata dokonale vystihuje. Kolorit se změnil, šátky a uniformy jsou vystřídány značkovými hadry, ale jádro pudla zůstává stejné, agitační tupost, arogance a odtrženost od reality – to jsou vnitřnosti svazácké mentality.

Především je třeba si povšimnout, že pravicoví svazáci nikdy nepochopili a bohužel ani nepřijali esenci demokracie. Vesmír českých neo-svazáků vypadá následovně: Paroubek se ženou i dcerou na Marsu, komunisté v kleci, radikální levičáci ponecháni pro pobavení výhradně v hudbě a idea levice pohřbená do knih, které nikdo číst nebude, protože svazáci budují reálný kapitalismus a na čtení knih (levicový přežitek spojený s nicneděláním) nemají čas. Demokracie v jejich pojetí není vládou jedné strany (je jich víc: ODS, TOP 09, VV), za to je zaručeně vládou jednoho politického směru. Že demokracie stojí a padá na střídání vlád, rozličných pojetí a představ o fungování demokracie, že demokracie sama sebe ustavičně zpochybňuje, protože na rozdíl od nesvobodných režimů si sebou jista být nemůže, že demokracie sama sebe neustále překračuje, to naši svazáci nikdy nepochopí. Místo, aby se snažili porozumět, o co v demokracii běží, jakožto správní svazáci brojí a mobilizují, pseudoprorocky planou a strašně, strašně žvaní.

Je lhostejné, zda naši svazáci skutečně niterně věří všem těm skvělým receptům, jak překonat krizi a posunout nás civilizačně opět o něco dále a výše k světlejším zítřkům, na jejichž vrcholu nás neodvratně čeká jen vydrancovaná planeta a zbídačené obyvatelstvo všech tří světů. Bojím se, že do takové hloubky svazácký mozeček nikdy nezamíří, jediné totiž, co dovede, je vířit hesly. Přesto nezbývá než nad zaslepeností žasnout.... Již nejméně dvě dekády vládne celému světu neoliberální ideologie, přičteme-li k tomu výživné desetiletí s Bushem juniorem, máme co do činění se světem podle pravice. Stačí se podívat na politický kompas, a hned je jasno, že levice převzala většinu pravicových dogmat (a teď se z toho snaží vzpamatovat).

Výsledkem pravicového neomylného čistého a správného pojímaní světa je soubor hned několika krizí najednou: ekonomické, ekologické, politické, kulturní a duchovní. Jacques Derrida (pro svazáky: to byl francouzský filosof, blízký, světe div se, také našemu disentu) na sklonku života při pohledu na neuvěřitelnou bídu třetího světa, neutěšený kulturní a duchovní marasmus světa prvního tvrdil, že ještě nikdy v dějinách nebylo Marxe tolik zapotřebí. Dodejme, že současně s Marxem objevoval i své židovské náboženské kořeny. Západ dal mezi tím Derridovi v lecčems za pravdu. Přesto podle českých svazáků největším nebezpečím pro svět zůstává levice: vlastně Paroubek, komunisti a Kuba! Je zbytečné našim svazákům vysvětlovat, že Jiří Paroubek nebo KSČM nepředstavují radikální levici, a že i jejich případné společné vládnutí by s celkovým směřováním naší země (bohužel) moc neudělalo. Je zbytečné poukazovat na problematiku Kuby v kontextu latinské Ameriky. Svazáky děsí už jen to, že se něco levicově tváří.

Tenhle patologický strach z levice je kombinací několika faktorů. Zastavme se u prvního z nich, onoho nejzneužívanějšího: zkušenosti s minulým režimem. Ten většina svazáků přímo nezažila. To, co však od svých rodičů převzali, je jakýsi temný mrak nezpracované viny v útrobách. Není-li vina přijata a zpracována náležitě, vznikají náhradní strategie, obvykle nikterak šťastná řešení. Nedokážeme celé období budování komunismu spravedlivě zhodnotit a posoudit, které jeho části nesly skutečně totalitární rysy a které ne, protože máme strach z vlastní tváře, která by se v takovém zrcadle mohla zjevit (paradoxně si tak škodíme). Proto je nutné lokalizovat vnějšího nepřítele, na něj zacílit. Jsme-li prolezlí bolševickou neúctou k druhým, nejsnadnější cesta, jak to zamaskovat, je zaútočit na bolševiky. Máme-li sklony k normalizaci duše, bude nám vadit normalizační (možná jen normální) bradavice na tváři Jiřího Paroubka.

Vzpomínám si, jak jsem v jednom baru v roce 2006 (to byla ještě zlatá éra české pravice), vyslechl rozhovor asi tak dvacetiletých svazáků: jeden se právě pokoušel opít a přitom vykřikoval, že si pořídil důchodové připojištění. Panečku, v jeho věku jsem ani nevěděl, že něco takového je. Pak se přidal druhý a vyprávěl o svém hrdinském kousku: napsal Paroubkovi esemesku, že je prase. Nicméně za chvíli z našeho hrdiny vypadlo, že ji neposlal z vlastního mobilu a že ji nepodepsal, protože by mu to přeci mohlo uškodit v kariéře (vytušil jsem, že se připravuje na kariéru diplomata). Ještě bych rád vzpomněl na jednoho známého, který neustále řešil zkorumpovanost ČSSD a pořád někoho zaměstnával načerno.

Obzvlášť nechutným případem byla výstava estébáků – tam bylo zlo konečně správně zarámováno. Jen se na ně – na ty zrůdy – všichni podívejte, takhle vypadají! Jak se hnedle všem uleví – zlo je venku, uvnitř ho netřeba hledat. To je svazácký způsob. Pravicové svazáctví je v přímém spojení s mentalitou reálného socialismu. Jen se nám to zajímavě časově – postmoderně – pomíchalo, dospělí pravicoví prospěcháři připomínají normalizační pragmatiky (nedivil bych se, kdyby při prudkém obratu doleva udělali otočku i oni), zatímco mladí budovatele let padesátých. Na tuhle podobnost ostatně kouzleným způsobem poukázala filosofka Anna Hogenová v rozhovoru pro hlavní svazácké periodikum Respekt. Že se svazákům mate rozum, to ukazuje vývoj jiného svazáckého časopisu – Reflexu. Ubohá redakce! Od zvolení Obamy se zdá, že česká pravice začíná být na světě sama jako Milouš Jakeš, stává se kůlem v plotě. Vlastně nesmíme zapomínat na „novou Evropu“ v pobaltských republikách, tamější garnitura si ráda připomíná hrdinské kousky SS, to je zřejmě důstojný partner pro českou pravici.

Dnešní svazáky je třeba spíše litovat. Zvoní jim hrana. Čas neoliberální pravice nezadržitelně spěje k neslavnému konci. To se nezmění, ani kdyby Issová a Mádl důchodce opravdu přemluvili. Pravice v Evropě se bude muset teprve najít. Přál bych si, aby se vydala po stezkách moudře konzervativních a předávala z tradiční kultury to, co je stále živé a platné. Co se týče současné levice, zdá se, že konečně pochopila, že kompromisy nikam nevedou. Její českou podobu radikalizace teprve čeká. Tato radikalizace je žádoucí. Radikalizací nemyslím potlačení liberálního a humanistického diskurzu – spíše naopak, sám se pokládám za levicového náboženského liberála a veškerých nových kolektivismů se obávám. Radikalizací míním zpochybnění jediného modelu, jediné ekonomické strategie, jediné kultury. Radikalizací míním otevření prostoru autentické demokratické představivosti. Na cestě k ní se netřeba svazáků bát, vyznačují se vždy a všude kolektivní zbabělostí a zoufalým nedostatkem kultury a vzdělání.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Píšete - o nástupu epochy nové kvality demokratického smýšlení Sobota, 24.Dubna 2010, 20:35:10

Na cestě k ní se netřeba svazáků bát, vyznačují se vždy a všude kolektivní zbabělostí a zoufalým nedostatkem kultury a vzdělání.
Doplnil bych: I talentovaní a vzdělaní pravicoví občané jsou traumatizováni generacemi zažitým antikomunismem a šovinismem. Dodnes tak chybí vědomí základních potřeb funční demokracie. Příkladně vědomí, že šíře politického spektra je měřítkem hodnoty demokracie. Obávám se, že snadná samovolná změna se nedá očekávat.

Adam Borzič - brno

Sobota, 24.Dubna 2010, 22:06:5

V zásadě máte pravdu pane Petrasku, jen bych přeci jen odlišil vzdělané a kultivované pravicově smýšlející (několik jich znám a máme velmi dobré vztahy) a to, čemu říkám "svazáci", což jsou individua typu Mádla a Issové. A že změna smýšlení bude vyžadovat mnoho let, o tom nepochybuji, jen, snad z přirozenosti, nejsem takový skeptik, a stále věřím, že jedinou stabilitou na této zemi je změna. A v tu věřím. Díky za podnětnou úvahu.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Sobota, 24.Dubna 2010, 23:41:30

Smekám a souhlasím.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

stabilitou změna Pondělí, 3.Května 2010, 12:25:30

Moc pěkně napsáno!

Hérakleitos byl aristokrat, takže se nejspíš ze svého "objevu" dvakrát neradoval. Mezitím uběhlo přes dva tisíce let, a hle - opravdu nejsme tam, kde jsme byli. Filosofie jako akademická disciplina je mrtvá, takže na ctihodných ústavech filosofy nehledejme. Vedle těch "mrtvých" (namátkou Augustin, Descartes, Kosík...) jsou tu ovšem živí (namátkou Štampach, Hekrdla...).

Nikdo "za nás" tu práci neudělá. A v tom má pan Petrasek plnou pravdu.

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Neděle, 1.Května 2011, 01:10:57

Krásný text, děkuji.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Dobrý večer pane Borzič (či) Neděle, 1.Května 2011, 16:13:35

Myslím, že schopnost vyrovnat se s minulostí ( sebe sama či s minulostí společenské)půjde těžko komukoli), i když přiznejme si : to jedinci to půjde tížeji (nemůže proběhnout,existovat bez označení vnějšího nepřítele).
Myslím, že z psycholog. hlediska to není možné.
Označení, tedy kategorizace, bývalého vnějšího nepřítele,myslím, nijak nebrání usebrání se sám nad sebou či se sebou, v politice potom, přemýšlení o vlastních chybě a chybě cizí, třeba vnějšího nepřítele.
Nerozumím Vašemu pojmu /nejste první, vím/ "svazáctví" :jsou to ti, kteří byli první ?
Jsou to ti, kteří jsou úspěšní ?
Jsou to ti, kteří byli v Hit Len Jurgen ?
Jsou to ti, kteří vydělali více peněz , než já ?
Jsou to ti, kteří mají jiný názor než já ?
Jsou to ti, kteří méně pomáhají (pokud pomáhám) potřebným, než já ?
Kdo jsou ti Vaši "svazáci", když již nejsou ? :-)
Děkuji za odpověď.
A patologický strach z levice ?
Proč ?
Proč by ho měl někdo mít ?
Kdybyste napsal : "patologický strach ze zlodějů a populistů" , chápal bych Vás, ale nesouhlasil - jsme schopni, teoreticky- Váš Nietszche : "který hledá přítele a jeho přetekající srdce" a nemůže ho najít, jak víte - myslet.
Ale, že Vám nechybí Váš či někoho jiného nápad kudy ven, to se divím..... Vaše glosa je o ničem, vlastně o ničem není.
přeji Vám hezký den
David Sekanina

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Paní Hrbková, prosím ? Neděle, 1.Května 2011, 16:14:59

Co je na textu krásné ?
pro oči možná nevidím ......
děkuji

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Pane Kopecký Neděle, 1.Května 2011, 16:20:15

Herakleitos byl aristokrat ?
Vy přepisujete dějiny, jako naši sportovní komentátoři !
Gratuluji !

Adam Borzič - brno

Neděle, 1.Května 2011, 23:17:33

Pane Sekanino,

poněkud mě překvapuje, že text starý téměř rok se dostává opět na přetřes. Byl psán v konkrétní situaci. To, že se i po roce líbí (M. Hrbkové) mě jistě těší, ale zároveň trochu vyvádí z míry. Dnes bych ho napsal trochu jinak, nebyl by tak emotivní (asi bych nenazval Respekt hlavním svazáckým periodikem, např.) - byl ale napsán v konkrétním čase a odstup je právě plodem času.

Vlastně vůbec nechápu, co po mě chcete: pokud Vám text, který byl napsán jako reakce na videoklip Přemluv bábu připadá o ničem - nemohu než napsat, že je mi to líto a doporučit, aby se Váš vzácný zrak obracel jinam: na jiné texty a jiné autory. Pokud po videoklipu, kde si s levicí vytírali zadek a její voliče ukazovali jako starce nad hrobem - jste schopen tvrdit, že zde nebyl patologický strach z levice, tak zřejmě žijeme v jiné zemi a nemáme si, co říci. Pokud Vám prostoduchá naivita Mádla a Issové nepřipomíná svazáky, pak nevím...Jistě jedná se jen o metaforu či spíše analogii a to není nikdy totožnost. Svazáctvím jsem měl na mysli jednoduché, ideologicky zaslepené vidění světa: např. že za všechno zlo světa může Paroubek. V této atmosféře se odehrávaly loňské volby - pokud jste to nezaregistroval, pak možná trpíte oční a sluchovou vadou.

Říkal jsem si, jaké mám štěstí, že mé texty nekomentujete. Tak jsem se konečně dočkal. Fascinuje mě, že mi zrovna Vy vyčítáte bezvýchodnost, když snad každému autorovi DR vynadáte - nic konstruktivního jsem od Vás nikdy nečetl. Vždy jen naduté všeználkovství - ničím, ale opravdu ničím nepodložené. Vaše poznámka k p. Kopeckému jen prozrazuje, že jste intelektuální nedouk. Právě Nietzsche, kterého citujete, Herakleita označuje za duchovního aristokrata - víte, to je také metafora nikoliv přesné určení Herakleitovy pozice v tehdejší společnosti. Herakleitos bývá běžně označován za aristokratického myslitele - není to nic neobyvklé.

Vlastně nechápu, proč se musíte do každého autora v tomto Denníku strefovat. Záliba v destrukci? Jeden můj starý profesor teologie, který je už na onom světě, mě učil, že se mám pokusit hledat na každém postoji, alespoň jeden záchytný bod - malé světlo. Na Vašich komentářích je pozitivní snad jen to, že se zajímáte téměř o všechno, jinak jsou to jen tuny a tuny plytkého a prázdného negativismu. Nic víc.

S pozdravem
A. Borzič

Adam Borzič - brno

Neděle, 1.Května 2011, 23:41:15

Omlouvám se za několik překlepů v textu, psal jsem reakci ve spěchu. A.B

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.