Ezopova bajka o volu a žabákovi popisuje situaci, kdy se sudokopytník přijde napít k tůni a žáby se obdivují jeho mohutnosti. Chvástající žabák nemůže unést ponížení, a tak se začne nafukovat, aby vola ve velikosti předehnal. Bajka končí jedním velkým prasknutím.

Europoslanec Alexandr Vondra a s ním i ostatní zástupci ODS se už nemohli dívat na to, že i přes počínající ekonomickou krizi v institucích Evropské unie nijak neslábne odhodlání k zelené transformaci. A tak se začali nafukovat.

Uviděl třináct členských států, které podepsaly prohlášení o nutnosti řešit ekonomickou krizi pomocí investic do ekologické transformace. Spatřil širokou podporou, kterou k podobné výzvě získali zástupci Výboru pro životní prostředí v Europarlamentu, přičemž přidat se mají v plánu i další europoslanci, z českých mimo jiné Piráti nebo Luděk Niedermayer (TOP 09).

Opakovaně se stvrdilo, že plán má podporu většiny poslanců všech čtyř hlavních klubů — lidovců, socialistů, liberálů i zelených. To je první liga europarlamentní politiky, vše relevantní se řeší zde. A právě tady zaznívá často kritika, o níž tu referujeme, že Zelená dohoda je nedostatečná a pomalá.

Ale základní politický kurz zůstává stejný: klima se bude zachraňovat, jde o to jak rychle a jakými metodami. Paradoxně to významně dokazuje i Vondrova výzva požadující odložení Zelené dohody. Podle původního Vondrova plánu měla doložit názorový rozkol v Evropském parlamentu. Jenomže Saša Vondra dopadl jako Ezopův žabák.

Ponechme stranou, že útok na Zelenou dohodu je umně skrytý v textu, naznačuje se pouze na jednom místě, obalený nánosem slov o zodpovědnosti a důležitosti řešení současné krize. Vondrův útok připomíná Cimrmanovu vlasteneckou báseň „Naši pravdu nebudeme skrývat!“ důmyslně ukrytou v násadě vycházkové hole.

Přesto mu ji podepsalo pouze sedmatřicet europoslanců ze třinácti zemí. Většina, přesněji třicet z nich, pochází z frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), do které spadá i ODS a se kterou se při určování kurzu Evropské unie nepočítá — z vlastní volby ODS hraje v Evropě druhou ligu.

V rozhovoru pro iuhlí, propagandistický server napojený na uhlobarony, přitom Vondra rozšafně hovořil o tom, že se mu podařilo posbírat více podpisů než druhé straně, z mnoha frakcí i členských států. Je to čirá lež.

Když se podíváme na podpisy v rámci frakce ECR, tak tři čtvrtiny tvoří kompletní sestava ODS, ale už i z polské autoritářské strany Právo a spravedlnost je tu jen polovina zástupců.

Zbytek tvoří poslanci ultranacionalistických stran, jako je španělský VOX nebo ortodoxní Bulharské národní hnutí. Větším počtem jsou zastoupeni snad jen italští poslanci ze strany Bratři Itálie, která vznikla spojením několika stran, mimo jiné neonacistického Italského sociálního hnutí (MSI).

I mimo frakci ECR se však jedná vesměs o pěkné výtečníky. Sedmičce, která ve Vondrově interpretaci dokazuje shodu napříč parlamentem, vévodí dva krajní pravičáci z frakce Identita a demokracie Mattea Salviniho a Marine Le Penové.

Pak se tu dále vyjímají další zjevy z postsovětského prostoru. Jsou tu dva zástupci Janšovy Demokratické strany Slovinska, napojené na ultrapravicové skupiny, člen korupčními skandály a šířením konspiračních teorií zdiskreditované rumunské sociální demokracie původem z USA Chris Terheș, kterého časopis VICE zařadil do výběru nejnebezpečnějších členů nového europarlamentu…

A pak dva nezařazení, což zní vcelku slibně neutrálně, než se ukáže, o koho se jedná. Jedním z nich je totiž řecký europoslanec Ioannis Lagos z neonacistické strany Zlatý Úsvit, který před nedávnem odcestoval na hranice Schengenu osobně podpořit neonacistické bojůvky v útocích na migranty. Povedená sebranka… Kdyby si ODS vážila slov „občanská“ a „demokratická“, bylo by to na kárné řízení s panem europoslancem.

A celá tato Vondrova evropská hanba by byla k smíchu nebýt chronického selhávání českých médií, která nejenže dávají europoslancům z ODS luxusně velký prostor, ale ještě se k takovýmto bizarním kuriozitám chovají jako k něčemu, co bychom snad měli brát vážně! Velká část novinářů referuje o zbožných přáních poslanců ODS, že v institucích Evropské unie probíhá jakýsi spor o to, zda pokračovat v nastaveném kurzu směrem k uhlíkové neutralitě, jako by měla cokoli společného s realitou.

Za břehy zdejšího zahnívajícího rybníčku je tomu ale tak, že europoslance ODS nebere vůbec nikdo relevantní sebeméně vážně. O popírání vážnosti klimatické krize není v Evropě zájem. Většinovou podporu pro své antiklimatické konspirační teorie Saša Vondra už nedokáže získat dokonce už ani ve své vlastní frakci ECR, která je v Evropském paramentu doslova pátým kolem u vozu — nikdo ji k ničemu nepotřebuje.

Na cestě zpátky k ničení planety, posluhování uhlobaronům a politiky panáčkování před fosilními korporacemi tak ODS následuje už jen část polských autoritářů a hrstka okrajových zjevů, které se nechají podporovat od fašistů či neonacistů, pokud k nim rovnou sami nepatří. Česká média by se měla přestat ztrapňovat tím, že berou žabáka Vondru vážně. Nechte ho v klidu prasknout.