Durynská lekce: premiér podpořený fašisty vydržel tři dny

Jan Šícha

Ve východoněmeckém Durynsku byl hlasy křesťanských demokratů, liberálů a fašistů zvolen premiér. Po protestech vydržel pouhé tři dny.

Má pleš, přesto vlastnil holičství. Jeho strana s odřenýma ušima prolezla do parlamentu, přesto se stal premiérem. Pak zazvonil zvonec a pohádky je konec. Thomas Kemmerich byl v Durynsku 5. února zvolen premiérem, a už 8. února funkci položil. Kdyby se ten krátký čas přepočítal na rozbitý politický porcelán, Kemmerich by se určitě dostal do knihy rekordů.

Německo na začátku února zažilo politické zemětřesení s epicentrem v Durynsku. Spolková země v bývalé NDR má něco málo přes dva miliony obyvatel, tedy necelé dvě Prahy a pod dvě třetiny Berlína.

Nejvýrazněji ultrapravicový politik částečně ultrapravicové Alternativy pro Německo Björn Höcke působí v Durynsku. V německých médiích je dosti běžně označován za fašistu. Nejen v médiích, i třeba ve studiích, které ukazují, že Höcke používá obraty a myšlenkovou výbavu nacistů.

Nejúspěšnější politik německé částečně postkomunistické levice Bodo Ramelow působí v Durynsku. V minulém volebním období byl prvním spolkovým premiérem zvoleným za německou Levicovou stranu. Zdá se, že po zemětřesení s rozbitým porcelánem bude premiérem znovu. Kemmerich, Höcke i Ramelow mají jedno společné. Jsou to rodilí západní Němci.

Co dělat, když lidé špatně volí?  

Na konci loňského října v Durynsku proběhly volby, které se vůbec nepovedly. Ve volebním výsledku je jádro všech potíží. Kdyby v Durynsku byly nové volby, podle posledních průzkumů by mohly dopadnout o něco lépe.

Slušný odborář z částečně postkomunistické Levicové strany by se stal premiérem snáz. Nicméně — ve volbách z konce října loňského roku Levicová strana skončila na jednatřiceti procentech, oproti minulým volbám si mírně polepšila. Alternativa pro Německo měla fantastických třiadvacet procent a polepšila si více než o půlku.

Necelých dvaadvacet procent měli křesťanští demokraté, kteří o třetinu oslabili. Sociální demokracie spadla o více než čtyři procenta, na něco přes osm procent. Zelení si mírně pohoršili, do parlamentu se dostali s dvěma desetinami nad nutnými pěti procenty.

No a liberálové (FDP), kteří si střihli premiéra od pátého do osmého února, svůj výsledek zdvojnásobili, na triumfálních pět procent. Sečteno a podtrženo, volební výsledek nestačil na hladké pokračování rudo-červeno-zelené koalice.

Křesťanští demokraté mezi mlýnskými kameny

Křesťanští demokraté šli do voleb s heslem křiklavě hlásajícím, že znemožní pokračování stávající koalice. Dostali se mezi mlýnské kameny. Buď odepsat volební slib, nebo odepsat tabu, které praví, že s fašisty se do spolku nechodí.

Dlužno dodat, že fašisté si vedli mazaně. Postavili vlastního kandidáta, bezpartijního starostu menší obce. Muže vcelku dobré pověsti, až na tu ochotu nechat se postavit od fašistů. Svého vlastního kandidáta fašisté pak nepodpořili, ale umožnili, aby společnými hlasy křesťanských demokratů, liberálů a fašistů vznikl již několikrát zmíněný plešatý liberální premiér, který vydržel od pátého do osmého.

Křesťanští demokraté z Durynska dostali kartáč z Berlína. Kancléřka obratem prohlásila, že politický výsledek v Durynsku je zcela nepřijatelný, úřadující předsedkyně křesťanských demokratů, ne moc úspěšná paní Annegret Krampová-Karrenbauerová, se do Durynska vydala osobně, jednání se spolustraníky za úplně zavřenými dveřmi trvalo pět hodin. Vypadá to, že u křesťanských demokratů z Durynska po mlýnských kamenech následovala rákoska.

Dostaveníčko s fašisty nedopadlo dobře ani pro liberály. Křeslo se třese pod jejich celoněmeckým předsedou Lindnerem, a samozřejmě pod třídenním premiérem Kemmerichem. Strana v celoněmeckých poměrech dlouhodobě balancující na hraně politického přežití si podlomila další zbytky důvěry.

Reakce občanské společnosti

První demonstrace proti premiérovi instalovanému hlasy fašistů se zformovala prakticky okamžitě po volbě. Na transparentech byla srovnání s Výmarskou republikou, která fašistům podlehla. Pro účely demonstrací se opět ukázalo, že typický knírek je vděčným motivem, protože když se někomu přimaluje, hned se ví, že se dotyčný srovnává s Hitlerem.

Křesťanští demokraté to od ulice pořádně schytali, horem dolem se skloňovala jejich tendence hnědnout. Vzkaz liberálům zněl „FDP — raději vládnout s nácky, než vůbec“. Další plakát byl rozehrávkou na volební kampaň liberálů. Hlásal: „Kemmerichu, chodil jsi k Höckemu na hodiny dějepisu?“

Za fašistu běžně označovaný Höcke patří z německých politickým postav, které lžou o dějinách, k nejvýraznějším. Kemmerich o sobě ve volební kampani říkal, že má sice pleš (jako někteří náckové), ale na dějepis chodil.

Lapidárnější plakáty konstatovaly a vyzývaly - „Fašisti nejsou nikdy partneři“ a „Styďte se“. Demonstrace, a ne úplně malé, se konaly i v řadě dalších německých měst, i daleko od druhdy mírně provinčního Durynska.

„Podvod na voličích,“ hlásal další plakát. Je pravda, že křesťanští demokraté slíbili, že se s fašisty paktovat nebudou. Slíbili zároveň, že zatočí s postkomunisty.

Plakát „Co máme dělat, když blbě volíte?“ na centrálu křesťanských demokratů nikdo nevyvěsil. Bylo by to proti německé politické tradici, možná proti zvykům demokratického provozu vůbec. Přesto jde o pravdivou větu. Nejen v Německu.

Odpověď je v Durynsku jasná. Je třeba podpořit slušného postkomunistu. A doufat, že spojení „slušný nácek“ zůstane protimluv.            

    Diskuse
    JH
    hned jsem tu o něco raději.
    JK
    February 9, 2020 v 22.37
    Autorovi
    "Přesto jde o pravdivou větu."

    Že by v CDU a v SPD přemýšleli, co celých 30 let v nových spolkových zemích dělali blbě oni, to tam samozřejmě nikoho ani nenapadne... Že by už zase bylo na čase vyměnit lid?

    A totéž samozřejmě platí - přiměřeně místním zvykům a zvláštnostem - napříč celou Evropou.
    JK
    February 9, 2020 v 23.57
    Autorovi
    ještě k tomu, že a proč lidi volí blbě. Je to z diskuse v Britských listech pod tímto článkem
    https://www.blisty.cz/art/98713-spatne-kraje.html
    který se týká propastných rozdílů mezi regiony v ČR.

    Marek Beneš v diskusi napsal mj. toto:

    Nepochopení ukazuje třeba teze univerzitních intelektuálů a městských elit [...], kdy se vytýká lidem z chudých regionů jejich volba, která podle nich v konečném důsledku vede k ještě většímu propadu v těch regionech a lidé si takříkajíc prostřelují vlastní nohu. Tato poměrně logická teze ukazuje naprosté nepochopení intelektuálů mentality lidí v chudých regionech. Jejich volba není pozitivní preferující vlastní zájmy, ale negativní. Oni preferují zhoršení vlastní situace, na kterou už jsou zvyklí a nestresuje je tolik, když to bude znamenat mnohem větší bolest a ztrátu privilegovaných tříd v centru. To, že přehlížení a potlačení mají ještě možnost pokazit trochu životní situaci střední a vyšší střední třídy v centru, je poslední zbraní a posledním pocitem hrdosti, kterou neprivilegovaní mají, aby byli vůbec bráni trochu vážně a aby se o nich vědělo.

    Jeden z důvodů, proč liberálové stále selhávají, je jejich neschopnost analyzovat ten hněv a pracovat s ním.

    Vemte si jen ten argument, že by lidé v zaostalých regionech neměli volit populisty, protože když bude EU, tak jim bude lépe, poteče jim do města dotace, budou tam mít továrnu. Co to vlastně v reálu pro ty lidi znamená. Hypotéku mít nemohou, na cyklostezku kašlou, místní továrna znamená tvrdou práci na páse v montovně za 15600 bez možnosti si dojít na záchod. A to je to terno, které lidem jako ta EU přinesla? Proto ji mají volit, protože budou mít tuto kvalitní práci? To je snad sranda, ne?

    To lidi dávno cítí, že se na ně kašle zvysoka na všech stranách a že osvícení jim nabízejí stejnou bídu, stejně neprůchodný sociální výtah, stejné vyloučení ze společnosti, stejné pohrdání. Tak proč pokrokově volit? Teď dokonce liberálové a levice už nepokrytě se rozhodli v ČR preferovat zájmy městských voličů v prosperujícich regionech. Copak Piráti, STAN, TOP či ODS někdy chtěli řešit problémy Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje?

    V této situaci je logičtější a efektivnější pro deplorables hodit do systému vidle a torpédovat snažení městských liberálů a donutit je také trpět. Protože pouze nepohodlí liberálů u nich vede aspoň k zamyšlení, že něco je špatně. Kdyby zoufalí lidé v regionech hlasovali podle doporučení liberálů z měst, tak by byli ve stejných sračkách, ale v Praze by měli pocit že je vše super a bez problémů. Je to čistá emocionální reakce na ponížení těch lidi. A navíc velmi logická.

    (Překlepy jsem si dovolil opravit.)

    Autor tohoto vyjádření je vcelku úspěšný podnikatel z Karviné, člen ČSSD v letech 1990 - 2014.
    PK
    February 10, 2020 v 7.09
    Ale podívejme se
    My o vlku ...

    A Kalous nám sem opět cpe kolegu "aktivního účastníka internetových diskusí" Beneše, který "má na starosti" Britské listy.

    Ndávno tam troll Beneš napsal toto:

    "Já jdu na Brexitu vydělat. A Vy zatím analyzujte, posuzujte, třiďte, hodnoťte, kategorizujte, komentujte , predikujte atd atd."

    https://blisty.cz/art/98700-brexitus-a-la-ivan-kral.html
    HZ
    February 10, 2020 v 8.17
    Typický příslušník "deplorables",
    kteří volbou AfD hážou do systému vidle, není podle Malteho Lehminga /vedoucího názorové rubriky v Tagesspiegel/ nezaměstnaný ztroskotanec, ale muž mladšího či středního věku, který slušně vydělává a má nadprůměrné vzdělání. Neženou ho ekonomické či sociální starosti, ale takzvaná SOS témata. Odmítá migraci, vyslovuje odpor ke gender studies a je skeptický vůči opatřením proti změně klimatu.
    JK
    February 10, 2020 v 10.04
    Heleně Zemanové
    Čím to má pan Lehming podloženo?

    Z wikipedie:
    Politicky se deník vyznačuje levicově-liberálními pozicemi, hospodářsky zastupuje tržně-hospodářská stanoviska.

    Takže pan (nebo soudruh nebo co vlastně je) redaktor patří přesně k té sortě influencerů, kteří sice nevědí, která na spodních patrech třídní pyramidy bije, ale vposledku to jsou pevné opory systému s nárokem na vlastnictví jediné pravdy.

    Ale to je jedno, možná je v Německu opravdu jiná situace. Nicméně pocity některých rádoby influencerů, že někdo někde volí blbě a neschopnost přemýšlet, kde se to bere, jsou na obou stranách hranice zřejmě stejné. Vy jste koneckonců zřejmě ze stejného regionu jako citovaný Marek Beneš, tak zkuste vyargumentovat, v čem nemá pravdu.

    Mimochodem, kdy jste byla naposledy v nějaké fabrice nebo aspoň hospodě a mluvila tam s nějakými dělníky?
    JK
    February 10, 2020 v 10.21
    Ještě Heleně Zemanové
    Koneckonců i ti relativně zazobanější Ossies se ve srovnání se svými třídními protějšky ze západu Německa mohou cítit odstrčení a ten pocit, že se na ně všichni vykašlali, pro ně může být dost dobrým důvodem k tomu házení vidlí. V první dekádě tohoto století jsem měl jako největšího obchodního partnera jednu fabriku v Horní Lužici, takže zhruba chápu, o čem je řeč.
    MP
    February 10, 2020 v 10.22
    Jindřichu Kalousovi
    To Benešovo mávání fanglí chudých regionů je docela nudné. Jakoby nestačilo napsat: Já, Marek Beneš, jsem zahořklý a proto mám pocit, že se vše v prdel obrátilo.
    Stačí se podívat na volební výsledky, aby člověk viděl, že věc není černobílá. Sedmdesát ku třiceti v prezidentské volbě je na úrovni krajů dost extrémní výsledek.
    ČSSD se nevydala na svojí cestu ke dnu, protože by nedbala hlasů Marků Benešů, ale protože se jim pokoušela podbízet. Dokázala sice při tom podbízení konkurovat i nejhorší politické šmíře a postavit osoby tak úžasně bezpáteřné jako Zaorálka, ale nic naplat, působí to chtěně a přehrávaně, nemá to nativní buranství SPD.
    JK
    February 10, 2020 v 10.30
    Martinu Profantovi
    Odkud jste?
    JK
    February 10, 2020 v 10.35
    Ještě jsem ten předminulý post málem ani nedopsal a už tu je jak na zavolanou překrásný důkaz toho, jak málo jsou CDU a její mediální obhájci v obraze, když přesvědčují občany, že volí blbě:

    http://casopisargument.cz/2020/02/10/kramp-karrenbauerova-svadi-chaos-v-durynsku-na-levici/
    HZ
    February 10, 2020 v 10.43
    Pane Kalousi,
    situaci v Německu neznám do té míry, abych vám mohla oponovat anebo uvěřit, že se ten německý žurnalista zásadně mýlí.
    Mohu jenom sledovat, kdo fandí AfD u nás. Zastánci chudých obyvatel zanedbaných německých regionů to rozhodně nejsou. Jsou to naopak ty samé typy jako ten Lehmingův, s totožnou ideovou výbavou.
    JH
    February 10, 2020 v 11.31
    Mám tu v Mnichově známou,
    která volí AfD (nebo aspoň volila). Přestěhovala se sem myslím už jako malá. Štve ji tu ledacos - že musí hodně doplácet na zdravotní péči, a přesto má pořád zdravotní potíže, že exmanžel neplatí alimenty, že si její dcera nevydělá zdaleka ani na nájem.

    A je přesvědčená, že hlavní příčinou potíží je kancléřka Merkelová a její vstřícná politika vůči imigrantům. Vysvětlila mi to tak, že státy imigrací "přicházejí o svou státnost". A že kdyby nebylo imigrantů, byl by čas řešit problémy normálních lidí.
    JK
    February 10, 2020 v 11.51
    Heleně Zemanové
    Kdo fandí AfD u nás, není pro situaci v ČR vůbec podstatné.
    JP
    February 10, 2020 v 12.47
    Motivy AfD
    Bude to asi poněkud překvapivé - ale pravdu mají obě strany.

    Ano, podle sociologických výzkumů přívrženci AfD (a obdobných hnutí jako Pegida atd.) nejsou ve své většině nezaměstnaní, respektive sociálně deklasovaní. Paní Zemanová má pravdu: typický volič či přívrženec těchto stran je muž středního věku, buďto dělník nebo soukromý podnikatel, či něco podobného, se středním či vyšším středním příjmem.

    Ale - na straně druhé analýzy p s y c h o l o g i c k é ukazují, že tato skupina (východních) Němců je skutečně nadprůměrně ovládána pocity sociální nejistoty, bezperspektivnosti, až přímo zmaru. A tyto své negativní existenciální pocity opravdu připisují především politikům, především těm z celoněmeckého centra.

    Je to opravdu dost paradoxní stav: vrstva sociálně zabezpečených lidí, kteří cítí akutní existenciální nejistotu, strach z budoucnosti. A není nijak lehké pro tento paradox nalézt opravdu reálné vysvětlení.

    Jisté je: obyvatelé dřívějšího východního Německa pořád ještě tak zcela nezakotvili v "novém" Německu. Svou mentalitou jsou pořád ještě někde jinde. (Výjimkou je nejmladší generace, vyrostlá už v nových poměrech.) Tento rozdíl může mít dvě příčiny:

    - za prvé přetrvávající frustraci z toho, jak západní Německo "spolklo" východní Němce, aniž by se na ně nějak ohlíželo. (Svým způsobem je to ten samý problém, jaký svého času měli Slováci s dominantním postavením Čechů v nominálně společném státě.)

    - ale svou roli také může hrát to, že ti východní Němci (vyrostlí v socialismu) mají mnohem ostřejší pohled pro vnímání negativní stránek kapitalismu. A to včetně jeho politického systému. Zatímco západní Němci, kteří zase vyrostli v tomto systému, už mnohé jeho špatnosti vůbec nedokáží vnímat, protože jim přijdou "samozřejmé".

    Ten pocit frustrace, odporu a vzdoru - části - východních Němců ventilovaný příchylností k fašistoidním hnutím tedy může mít všeho všudy tři kořeny:

    - lokálně-"nacionalistický"

    - nedozrálost k základním principům liberální demokracie

    - legitimní sociální protest.

    V praxi se budou asi všechny tyto faktory navzájem kombinovat.

    -------------------------------

    Co se pak českého prostředí týče, tam odpadá ten faktor lokální frustrace; zbývají tedy oba faktory druhé, jak sociální frustrace a protest, tak i nedozrálost k principům liberální demokracie. A i tady je v praxi velmi obtížné rozhodnout, který z těchto faktorů je v daném případě ten dominantní.
    PK
    February 10, 2020 v 13.05
    Zásadním kritériem volitelnosti strany
    je pro mě otázka, jak by asi vypadala politika, kdyby strana, kterou chci volit, ty volby vyhrála - kdyby měla premiéra a sestavovala vládu, a tu politiku v zemi určovala rozhodujícím způsobem. A to bez ohledu na to, jak velká je to strana, a jestli je to momentálně reálné.

    Takže bych se zeptal známé pana Hájka, co by si slibovala od toho, kdyby AfD vyhrála volby a její předseda se stal německým kancléřem. Jestli počítá s tím, že by musela méně doplácet na zdravotní péči, jestli by jí manžel platil alimenty, jestli by si dcera vydělala na nájem atd.
    JK
    February 10, 2020 v 14.00
    Josefu Poláčkovi
    "...nedozrálost k základním principům liberální demokracie..."

    Tak tohle je přesně ten způsob vyjádření nadřazeného postoje, kvůli kterému se lidem typu popsaného Markem Benešem otvírají kudly v kapsách. A když se takhle a podobně vyjadřují politici, kterým údajně záleží na jejich volebních hlasech nebo novináři, rádoby opinionmakeři a jiné mluvící hlavy, můžete si být jistý, že tím dosáhnou pravého opaku než je volba těch "správných" stran a výchova k těm "správným" postojům.

    Nemluvě o tom, že například voliči Donalda Trumpa jistě měli ve svých životech dost příležitostí, aby k základním principům liberální demokracie dozráli...
    JK
    February 10, 2020 v 14.45
    Zdá se, že odstoupením AKK posílí v CDU Werteunion a zeslábne odpor vůči koalicím s AfD... Zájemců o místo po AKK se v těchto kruzích najde bohatě dost, dokonce i v Bavorsku... Proponenti těchto pravo-ještě-pravějších koalic v CDU/CSU taky ještě nedozráli k základním principům liberální demokracie?
    February 11, 2020 v 8.26
    O tom, kdo nahradí AKK v čele CDU, budeme mít analýzu na začátku příštího týdne, tak se těšte.
    JK
    February 11, 2020 v 8.30
    Další vidle hozené do evropské mainstreamové politiky...
    JK
    February 11, 2020 v 12.54
    K věci
    https://www.blisty.cz/art/98734-hovorme-s-extremisty.html
    Doporučuji i diskusi pod článkem.

    JP
    February 11, 2020 v 15.35
    Pane Kalousi, mně je opravdu celkem lhostejné jaké pocity budou mít příznivci fašistoidních hnutí, když o nich napíšu, že ještě nedorostli - ani! - ke standardům klasické liberální demokracie.

    Že pro mě tento způsob demokracie naprosto není žádným posvátným fetišem, toho jste si už mohl povšimnout. Ale - ve srovnání s myšlením a choutkami fašistů je to pořád ještě něco, co musíme chránit a bránit.
    JK
    February 11, 2020 v 16.06
    Josefu Poláčkovi
    Z odkazované diskuse - necituji doslova, ale smysl jsem snad nezkreslil:

    Problémem v Drážďanech (které prý za časů NDR sami východní Němci nazývali "údolí blbců", protože v labském údolí nešlo přijímat signál západoněmeckých televizí) nebo Durynsku není ani tak chudoba jako arogance západních Němců.

    Západ šel až příliš dlouho jednoznačně liberálním směrem. Liberálové se začali chovat jako ti, kteří s nikým mimo jejich okruh nemusí ani diskutovat, ani je brát příliš na vědomí. V posledních letech liberálové čelí vzpouře těch, které po mnoho let nebrali na vědomí. Mnoho liberálů si nedovede představit, že by jejich chápání svobody mohlo doopravdy zkrachovat. Svět těchto liberálů byl po léta natolik omezen, že mimo liberální mantinely vůbec neumí myslet. (A ještě jsou na to hrdí.) Takže nemohou ani diskutovat. Argumenty typu "to, co říkáte, je nesmysl, nesmysl je to proto, že je to samozřejmé" málokoho z protivníků přesvědčí.

    Die Linke není ultralevicová, to je nesmysl. Je tím, čím by měla být a kdysi bývala sociální demokracie. Mnozí by chtěli jakousi "nelevicovou levici" a la Blair a Schröder, tedy nerozeznatelnou od pravice. Ale právě takováto "levice" nás přivedla ke všem těm Pegidám, AfD, Johnsonům, Trumpům atd.

    Demokracie bude vždycky fungovat tímhle způsobem - vyhraje ten, kdo nabídne něco, na co lidé slyší, je zbytečné se nad tím rozčilovat - to je jako naříkat, že vám parní válec zplacatí nohu, když si před něj lehnete.

    Čím méně budou mít lidé jistot a prostředků, tím více se budou rozhodovat pudově, a tím úspěšnější budou extrémisté. Diskuze je věcí intelektu, nicméně pokud se člověk cítí ohrožen v základních jistotách (bydlení, jídlo, zdravotní péče), intelekt ztrácí i poradní hlas a nastupuje pudové rozhodování, což právě extrémističtí vůdcové mistrně využívají, na rozdíl od akademických demokratů, kteří pozvedají zrak k nebesům k neexistujícímu Rozhodčímu s litanií, že tohle přece není fér.

    Napsal jste: "Ve srovnání s myšlením a choutkami fašistů je to pořád ještě něco, co musíme chránit a bránit."
    A dále tím přilívat olej do ohně extrémismu. Copak jste ještě nepochopil, že právě bezbřehý arogantní a nemyslící liberalismus je to, co nás dovedlo tam, kde teď jsme?

    Napsal jste:
    "Mně je opravdu celkem lhostejné, jaké pocity budou mít příznivci fašistoidních hnutí."
    No právě. Oni jejich příznivci nebývali vždycky. Čistší výraz namyšlené arogance aby jeden hledal s lucernou v poledne.
    HZ
    February 11, 2020 v 19.38
    Další vidle hozené do evropské mainstreamové politiky..
    Sinn Féin opravdu málem vyhrála irské volby!
    JK
    February 11, 2020 v 21.10
    Heleně Zemanové
    Čemu se divíte? Irský tygr z počátku století po roce 2008 řádně vypelichal, včetně očekávatelných důsledků pro lidi závislé na mzdě za práci... A přidejte si k tomu možné následky brexitu.

    http://casopisargument.cz/2020/02/11/politicke-zemetreseni-v-irsku-sinn-fein-vyhrala-parlamentni-volby/
    (ale odkaz vede na placený obsah ve Financial Times, takže původní text si bohužel nemohu přečíst...)

    https://www.theguardian.com/commentisfree/2020/feb/10/british-political-pundits-ireland-election-sinn-fein
    https://www.theguardian.com/world/2020/feb/09/irish-voters-have-made-sinn-fein-mainstream-election

    (V Guardianu je dalších zpráv a komentářů k Irsku celá řada. Odkazy na ně jsou pod články, na něž odkazuji já.)

    Komentátoři připomínají právě důsledky krize 2008, především rostoucí nájemné za byty a nárůst bezdomovectví, irské veřejné služby v rozkladu a také přibývající počty především mladých voličů, kteří by si přáli sjednocení Irska, přestože paradoxně sjednocení nebylo hlavním tématem těchto voleb; mladí se ale zřejmě "namlsali" v referendech o stejnopohlavních manželstvích a potratech a zdá se, že jsou stále při chuti.

    Za zmínku stojí i volební výsledek irských Zelených. A zpráva z dnešního (11.02.) dopoledne hlásí, že se Sinn Féin pokusí sestavit levicovou koalici.
    HZ
    February 12, 2020 v 8.45
    Můj údiv
    se ve skutečnosti týkal jen titulku článku na Blistech, na který jste dával odkaz.
    MP
    February 12, 2020 v 10.10
    Jindřichu Kalousovi
    Ten článek v Blistech nestojí za diskusi. Kdyby se Čulík obtěžoval pohledem na mapu, viděl by, že právě v onom údajném údolí blbců (nepamatuji se, že by se mu tak říkalo, ale spolustudentky z Lipska a Drážďan to jen nemusely vědět, protože se nekoukaly na západoněmeckou televizi :-), docela přesvědčivě držela své okresy CDU a Linke. A co je překvapivější, v Lužici prohrávala AfD své někdejší obvody.

    Ale co za diskusi stojí. Nevěnuji příliš pozornosti tomu, co žvaní příznivci fašioidních hnutí (v českém prostředí též členové fašizoidních křídel "levicových" stran). V prvé řadě proto, že se většinou jedná o lacinou technologickou produkci bez špetky osobitosti.
    Ten Váš Marek Beneš působí jako modelový příklad, ideální typ vytvořený pro potřeby sociologické výuky na bakalářském stupni. Včetně sociálního statusu -- vyšší vzdělání, spolehlivé postavení v práci (identifikace typu "moje firma"), manželka učitelka, rodinný příjem odhadnutelně kolem republikové průměru, tedy lokálně nadprůměrný. Forma projevu hospodské nenávistné žvásty, které se odvažuje sdělovat ve veřejném prostoru až poté, co tento žánr prezident, ministr vnitra (bývalý) a předseda Senátu (zesnulý) legitimovali svým hulvátstvím, které nenarazilo na odpor.

    Jen jeden motiv je v těch Benešových projevech trochu individuální. Totiž jeho setrvalý důraz a hrdost na to, že mluví se sousedy Romy a příslušníky DSSS. Smutné postižení zrcadlové vůči Saše Havliček (Blisty), která si dělá zásluhu z toho, že mluví s extrémisty. To je snad normálním mluvit se sousedy a lidmi kolem nás, neredukovat je podle politického přesvědčení nebo domnělé rasy. To bych snad měl považovat za zásluhu, že diskutuji s Davidem Ungerem, přestože se naše náhledy na Kakánii strmě rozcházejí? Anebo zpytovat svědomí a jít se vyzpovídat nějakému baristovi z Pražské kavárny, že mě ty diskuse prostě baví?
    JP
    February 12, 2020 v 10.32
    Pane Kalousi, to že se u části bývalých východních Němců projevuje specificky založená frustrace vůči jejich západoněmeckému "Velkému bratrovi" jsem uvedl sám. Jenže jsem také napsal, že tento faktor odpadá u českých protějšků těchto fašistoidních hnutí.

    Pak tu zbývá už jenom moment frustrace sociální - který by sám o sobě naprosto mohl být legitimní. Jenže - sociální frustrace sice v y s v ě t l u j e příklon - části! - takto postižených ke krajní pravici; nicméně ho žádným způsobem morálně n e o p r a v ň u j e.

    Zkrátka: fašista, xenofob a rasista zůstane fašistou, rasistou a xenofobem, bez ohledu na to jestli tak činí ze sociální frustrace, anebo "jenom" z hlubokého vlastního přesvědčení.

    Samozřejmě že je - z hlediska možných a potřebných sociálních opatření - tu sociální frustraci vzít na vědomí, jako reálný faktor. Ale to ještě zdaleka neznamená, že bychom měli přestat pohrdat všemi hlasateli fašistoidních názorů a postojů.
    JP
    February 12, 2020 v 10.35
    Ostatně, p r á v ě stav sociální znevýhodněnosti by měl zcela přirozeně vést k posílení myšlení a cítění solidárního, tedy l e v i c o v é h o - a nikoli k hlásání fašistoidního skupinového egoismu, k vyloučení všech kdo nejsou členy naší vlastní smečky.
    MP
    February 12, 2020 v 10.35
    Heleně Zemanové
    Obracím pořád v puse tu Vaší frázi "hodit vidle", nějak mi nejde ani polknout, ani vyplivnout. Bylo vůbec do čeho ty vidle házet?
    V Německu provádí tamější sociální demokracie dlouhodobě sebevraždu v přímém přenosu a zmizelo štěpení mezi hlavními politickými stranami.
    Extrémismus středu je setrvalý, dobře doložený a popsaný fenomén přinejmenším od konce 2. světové války. Spořádaní a řádní občané se zajištěnou existencí, kteří sice "vědí, že na chudý musí bejt přísnost a nemají rádi židy, cikány, negry a imigranty ( s výjimkou těch slušných)", nechtějí je za sousedy, ale "rozhodně nejsou asociálové a rasisti", protože asociálové a rasisti jsou neslušní lidé. Pokud umírněné strany dostatečně zdůrazňují, že asociálnost a rasismus jsou neslušné a pokud nabízejí program, který uvěřitelně nabízí nějaké změny -- a ty druhé, které chtějí provádět tytéž změny, jen hloupějším a nerealistickým způsobem, pak jsou extrémisté středu spořádaní voliči mainstreamových stran. Když ovšem ty strany dost dobře nejde volit ... Řekl bych, že spíše než že by někdo hodil vidle, opatrně si je o mainstreamovou politiku opřel a ony do toho želé pomaličku propadly.

    Mimoto bych se přimlouval za určité rozlišení: Sinn Fein a Linke spíše zabírají vyklizený prostor a rekvalifikují se přitom na nové mainstreamové strany, zatímco AfD podle všeho nemá pro tuhle rekvalifikaci potenciál.

    HZ
    February 12, 2020 v 14.18
    Pane Profante,
    všimněte si, že jsem ty vidle hozené do mainstreamu pouze opsala od pana Kalouse /včera 08:30:33/.
    Můj způsob vyjadřování to není, ani neporovnávám Sinn Féin a AfD.
    Šlo mi jen o poněkud předčasnou radost vyjádřenou jak titulkem v Blistech, tak Kalousovým výkřikem.
    JK
    February 12, 2020 v 14.27
    Martinu Profantovi
    "Bylo vůbec do čeho ty vidle házet?"

    Zkuste se zeptat těch voličů.
    JK
    February 12, 2020 v 15.03
    Martinu Profantovi
    "To je snad normálním mluvit se sousedy a lidmi kolem nás, neredukovat je podle politického přesvědčení nebo domnělé rasy."

    Kdopak tady zavedl v 90. letech pravidlo, že s komunisty se nemluví? Teď zase u rádoby opinionmakerů a influencerů platí, že se nemluví s extrémisty, přičemž do toho pytle se dá hodit úplně všechno, co s jejich hesly nesouhlasí, od DSSS až po Hnutí Duha...

    "Forma projevu hospodské nenávistné žvásty, které se odvažuje sdělovat ve veřejném prostoru až poté, co tento žánr prezident, ministr vnitra (bývalý) a předseda Senátu (zesnulý) legitimovali svým hulvátstvím, které nenarazilo na odpor."

    A to ještě nikoho z vás intelektuálů profesionálů i amatérů nenapadlo, že to expresivní vyjadřování nás lidí dole zabývajících se řešením přízemních praktických problémů a nucených sakra se ohánět, abychom uživili sebe a rodiny, je výraz zoufalství nad tím, že když jsme se chovali a mluvili jako tzv. slušní lidi, tak že nás skoro nikdo z vás nevnímal nebo že jste nás všichni odmítali poslouchat? A když už náhodou jo, tak že jste pro nás měli akorát pohrdání nebo blahosklonné vysvětlování, že jsme ještě nedorostli nebeských výšin liberální demokracie? K jakým asi postojům se mohou dopracovat lidi, které popisovala Saša Uhlová ve svých reportážích?

    To, že tento způsob vyjadřování, pro který nemáte jiný pojem než hulvátství, legitimizují někteří vysocí politici, není z jejich strany nic jiného než čirý oportunismus. Na jeho začátku bylo zjištění, že s ním mohou vyhrát u dostatečného množství lidí - ale taky jiné zjištění, a to, že jejich oponenti proti němu nemají co postavit.

    Kdokoli si může dohledat v archívu BL, co jsem tam pod svým jménem napsal v letech 2005 - 2010 a jakým stylem. Je toho asi stovka článků a překladů. Kdokoli mi může na příkladech těch textů ukázat, jestli a kde jsem se tehdy vyjadřoval jako hulvát. Dnes - kromě toho, že si myslím, že jsem občas byl dost naivní, že psaným slovem nevládnu tak, jak bych si přál a že jsem těch 5 let házel hrách na zeď - bych to psal úplně jinak, nejspíš podobně expresivně jako Václav Umlauf na stránkách e-republika (tedy kdybych uměl psát tak dobře jako on, samozřejmě se s ním netroufám srovnávat). A to si myslím, že se V. Umlauf při popisu reality ještě hodně drží zpátky.
    JP
    February 12, 2020 v 19.32
    Durynsko, demokracie a fašismus
    Jako bychom si to objednali: ve svém zítřejším (čtvrtečním) vydání německý deník Süddeutsche Zeitung seznamuje s výsledky sociologického šetření o politických (i jiných) náladách v Durynsku, čili z jedné země z bývalého východního Německa: https://epaper.sueddeutsche.de/webreader-v3/index.html#/784851/5

    V krátkosti výsledky: obyvatelé této spolkové země se celkem vzato přihlašují k principům demokracie; ale na straně druhé v konkrétních otázkách vyjadřují takové postoje, že celých 24 procent z nich není možno označit jinak nežli za fašistoidní! - Přičemž oni sami v obojím - tedy ztotožnění se s demokracií a s fašistickými přesvědčeními - nevidí žádný rozpor.

    Co je ale pro nás obzvlášť zajímavé: tady je znovu naprosto jednoznačně konstatováno, že tyto fašistoidní názory naprosto n e j s o u důsledkem nějaké sociální frustrace. Co se obecné životní spokojenosti, pak obyvatelé Durynska jsou naprosto stejně (60 procent) spokojeni jako obyvatelé zámožného Bavorska!

    Musí tu tedy klíčovou roli hrát něco jiného, nežli ryze sociální frustrace. Co by tímto faktorem mohlo být, může napovědět skutečnost, že u této čtvrtiny durynských respondentů se ukazovala nejen výrazná nostalgie vůči nacistickému režimu, ale i vůči bývalé NDR! Zkrátka - nostalgie po vládě "pevné ruky", po totalitním pořádku jako takovém.

    Takže, pane Kalousi, s tou Vaší tézí že příčinou volebních úspěchů AfD je - tak nějak legitimní - sociální frustrace, to vypadá opravdu dost nedobře.

    --------------------------------------

    Ale co ještě stojí za zaznamenání: co se hodnocení demokracie v celém Německu týče, pak pouhých 10 procent (!) je s demokracií "velmi spokojeno", a dalších 27 procent "docela spokojeno". To znamená: jenom něco přes jednu třetinu (!) německého obyvatelstva je tak či onak v zásadě spokojeno se (současnou) demokracií.

    A to je věc, která skutečně stojí (či by stát měla) za hluboké zamyšlení.

    A bylo by zapotřebí položit si ze vší vážností otázku: jsou tu na vině Němci, že si nedokáží dostatečně vážit demokracie - anebo ale je něco falešného na k o n k r é t n í m způsobu nastavení a fungování této demokracie?...

    (Pro jistotu připomínám, že tento vlažný - či frustrovaný? - vztah k demokracii převládá nejen ve východním, ale i v západním Německu.
    MP
    February 12, 2020 v 20.30
    Jindřichu Kalousovi
    Sám velmi dobře odlišujete expresivní vyjadřování a hulvátství. On ten, kdo tento rozdíl neslyší, je jako občan dost k ničemu. Tak mi to prosím přestaňte podsouvat. Jeden může mít plnou hubu kurev a volů a přitom nebýt hulvát, zatímco druhý může používat vymiškovanou podučitelskou češtinu bez chuti a zápachu a když s ní bude komentovat dotazník patnáctiletého romského kluka, který protizákonně zveřejnil na netu, bude to hulvátství do nebe volající.
    A nikdy jsem netvrdil, že se antikomunističtí trotlové devadesátých let se chovali normálně. S komunisty se nedělají koalice, ale nemluví s nimi jenom magoři - např. Zuzka Rujbrová nebo Milan Bičík udělali ve Sněmovně neuvěřitelnou spoustu dobré práce a řeč s nimi byla určitě mnohem příjemnější než s věčně ožralým poslancem Turkem nebo bezpateřnou kreaturkou typu Koudelka nebo Langer.
    JK
    February 12, 2020 v 20.40
    Josefu Poláčkovi
    "A bylo by zapotřebí položit si ze vší vážností otázku: jsou tu na vině Němci, že si nedokáží dostatečně vážit demokracie - anebo ale je něco falešného na konkrétním způsobu nastavení a fungování této demokracie?"

    No sláva, konečně pořádná otázka. Správnou odpovědí na ni rozhodně není, když prohlašujete, že někteří ještě nedozráli výšin liberální demokracie. Není náhodou liberální demokracie tou příčinou sama o sobě?

    Mimochodem, jakou máte definici legitimity sociální frustrace? A jak si představujete její měření?

    "...fašistoidní názory..."
    To je obvyklá nálepka, kterou liberální demokrati udělují většině názorů odlišných od jejich. Inflace používání takových a podobných nálepek znamená jen jedno: Že ti, kdo jsou takto označeni, jsou hrdí na to, že je takto odsuzují právě liberální demokrati - ať už skuteční nebo rádoby.

    A čím víc se nálepkuje, tím méně je jasná definice...

    "...u této čtvrtiny durynských respondentů se ukazovala [...] výrazná nostalgie vůči nacistickému režimu..."
    To si snad někdo dělá srandu, ne? Ona čtvrtina dnes žijících obyvatel Durynska pamatuje nacistický režim?
    February 12, 2020 v 21.21
    Nostalgie po něčem (dokonce i po tom, co člověk nezažil) nahrazuje vizi nadějné budoucnosti - v případě, že se žádná taková nadějná vize budoucnosti nerýsuje.
    HZ
    February 12, 2020 v 21.52
    Obávám se, paní Hájková,
    že tu jde možná o něco jiného. Skutečnou nostalgii mohou opravdu jen těžko prožívat lidé, kteří dobu, k níž vzhlížejí jako k lepším časům, neprožili. To má pan Kalous pravdu.
    Když vynecháme nálepku "fašistoidní", abychom se nepodíleli na inflaci podobných výrazů, pořád nám před očima visí představa značné části respondentů těchto sociologických průzkumů, že vláda pevné ruky je přesně to, co by společnosti prospělo. Bezmoc demokracie je v této perspektivě bohužel obzvlášť viditelná.
    February 12, 2020 v 22.26
    Budoucnost také nikdo neprožil, a přitom může být nadějná.
    JK
    February 13, 2020 v 10.15
    Z té povolební estrády v Durynsku zřejmě nakonec nejvíc vytěží Die Linke:
    https://www.mdr.de/thueringen/umfrage-linke-zuwachs-cdu-einbruch-thueringentrend-100.html
    česky tady:
    http://casopisargument.cz/2020/02/13/pruzkum-v-durynsku-levice-jde-nahoru-cdu-se-propadla/

    Pořád ti natvrdlí Ossies nechtějí pochopit, za co vše vděčí mainstreamovým partajím... Asi stále ještě nedorostli výšin standardní liberální demokracie.
    MP
    February 13, 2020 v 10.18
    Evě Hájkové
    Aby byla budoucnost nadějná, musí být neprožitá. Kdysi to přesně vyjádřilo Radio Jerevan:
    "Dotaz: Kakda budět luče?
    Radio Jerevan: Uže bolo."



    MP
    February 13, 2020 v 10.36
    Heleně Zemanové
    Omlouvám se, měl jsem dojem, že ty vidle převzal pan Kalous od Vás, použila jste je, když jste referovala Malte Lehminga. A první použití v blábolení Marka Beneše, na které jste reagovala, jsem jaksi nevnímal, skřek jako skřek, mea culpa.

    Čtvrtina občanů, kteří by dali přednost autoritativnější formě vládnutí, není samozřejmě nic dobrého a každé procento, které ubude je vítězství, každé které přibude prohra.
    Na druhou stranu bych to nepopsal jako bezmoc demokracie. Jako výzvu pro demokracii, to ano.
    JN
    Paradox liberalismu: Jak vládnout autoritativně? Kritizovat autoritativní vládnutí!
    MP
    February 13, 2020 v 11.01
    Jindřichu Kalousovi
    Oni obyvatelé Durynska vděčí těm mainstreamovým stranám za něco velmi důležitého. Totiž za fakt, že jim v příštích letech nebude vládnout premiér, který by, aby se udržel, musel dělat koncese špinavým stranám -- například by se mohlo stát, že by musel pomoci dosadit do funkce ombudsmana jednaosmdesátiletého muže proslulého interpretací lidských práv, do které se nevejdou Romové a samoživitelky (alespoň by mezi strany, na jejichž nátlak by to udělal, nepatřila sociální demokracie).
    Ze smutné české a slovenské zkušenosti víme, že člověka, který udělal špinavý politický obchod demonstrace k
    odchodu nedonutí.

    Nějak jsem nepochopil, co na by skutečnosti, že rostou preference straně, která vyhrála poslední volby a předtím vedla v Durynsku stabilní vládu -- nota bene straně, která velmi důsledně respektuje ústavní pořádek Spolkové republiky Německo --, mělo naznačovat, že tamější voliči "stále ještě nedorostli standardních výšin liberální demokracie". Konečně, koho může slušný demokrat v Durynsku volit, když než Die Linke? Tamější SPD odumírá, místní CDU se na rozdíl od spolkové zcela zostudila. FDP a Zelení jsou oproti vedlejšímu Sasku na hranici volitelnosti a pokud jde o zastavení AfD, hlas pro ně je zahozený hlas.
    JN
    February 13, 2020 v 11.13
    Patrick J. Deneen:
    "Paradoxně, ale možná ne náhodou, nás politický projekt liberalismu utváří do bytostí z předhistorické fantazie, která ovšem potřebuje propojený mohutný aparát moderního státu ..., aby nás proměnila v lidi ... vybavené právy a vymezené svou svobodou, ale bezmocné..."
    PK
    February 13, 2020 v 11.17
    Zase jenom samozřejmá poznámka
    "Z té povolební estrády v Durynsku zřejmě nakonec nejvíc vytěží Die Linke...
    Pořád ti natvrdlí Ossies nechtějí pochopit, za co vše vděčí mainstreamovým partajím... "

    Eh - takže vytěží mainstreamoví Die Linke, ale "natvrdlí Ossis" nechápou "za co vše vděčí mainstreamovým partajím... "

    Co už může být mainstreamovější strana než ta, která už po několikáté staví ministerského předsedu. Die Linke je samozřejmě mainstreamová strana nejmainstreamovatější.
    JP
    February 13, 2020 v 11.19
    Pan Kalous: nostalgii je skutečně možno pociťovat i vůči něčemu, co dotyčný sám osobně nezažil. - Jak jinak by například bylo možno vysvětlit nostalgii mnoha lidí dejme tomu po dobách Karla IV.? Respektive nostalgii po monarchii vůbec? Z čeho by pak svou afinitu vůči nacismu brali mladí čeští neonacisté?
    JP
    February 13, 2020 v 12.21
    Ambivalence liberální demokracie
    Pane Kalousi, jednu věc Vám v každém případě přiznám: že je mnohdy krajně obtížné od sebe separovat a odlišit pozitivní a negativní vlastnosti liberální demokracie.

    Pokud věc stavíte z hlediska existenčně prekarizovaných vrstev, a z toho hlediska že liberální demokracie je vůči těmto vrstvám a těmto životům v podstatě zcela lhostejná - tak v tomto ohledu máte samozřejmě pravdu.

    Je nutno ve vší zřetelnosti konstatovat: liberální demokracie není nějakým o sobě humánním či prosociálním zřízením. Liberální demokracie je kolbištěm pro boj navzájem konkurujících zájmů - nic více.

    Jediný rozdíl liberální demokracie oproti džungli je v tom, že liberální demokracie staví určitá základní pravidla pro tento vzájemný zápas a boj. Na rozdíl od džungle se tento střet zájmů nemá vést prostřednictvím zubů a drápů, nýbrž poněkud kultivovanějším způsobem, prostřednictvím parlamentních většin. Ale - i tady nakonec v zásadě platí to samé co v džungli: silnější vítězí. O nějakou "spravedlnost" či "humanismus" se tady opravdu nejedná.

    Samozřejmě, moderní liberální demokracie ke svému aparátu přidala ještě i určitou ochranu menšin a základní ochranu před naprostým sociálním ztroskotáním; ale i toto zůstává jenom v rovině toho, "aby se zabránilo nejhoršímu".

    Ještě jednou: liberální demokracie jako taková není nějakým humánním opatřením. Stejně jako kapitalismus je mechanismus orientovaný primárně na generování zisku (a člověk zde má platnost jenom pokud do tohoto systému dokáže zapadnout), tak stejně tak liberální demokracie je v prvé řadě systémem s vlastním samopohybem, kde člověk má nějakou relevanci jenom potud, pokud si ji dokáže sám vybojovat. Pokud dokáže zapadnout do daného schématu boje o moc. Liberální demokracie je sama ale lhostejná vůči svým výsledkům a následkům; člověk je jejím účastníkem, ale nikoli jejím účelem.

    V tomto smyslu je tedy možno systém liberální demokracie kdykoli právem podrobit kritice, a to i kritice naprosto zásadní.

    Ovšem: přes všechna tato svá omezení se liberální demokracie vyznačuje něčím, co nemá prakticky žádné jiné společensko-politické uspořádání: totiž bezpodmínečným respektem k člověku, jakožto osobě. Liberální demokracie je založena na základním postulátu, že každý člověk jakožto jednotlivec má svou základní, nepodmíněnou hodnotu - kterážto hodnota nestojí v žádném ohledu k dispozici, nijak a ničím není možno ji zpochybnit.

    .....................................................

    S tímto vědomím o ambivalentním charakteru liberální demokracie se tedy můžeme vrátit k Vašemu příkladu. Ano, máte samozřejmě pravdu: liberální demokracii jako takové je jak řečeno osud konkrétních lidí v zásadě lhostejný. Ona jim poskytne ty své univerzální, formalizované mechanismy pro prosazování jejich zájmů; ale jestliže oni tyto své (vitální) zájmy prosadit nedokáží nebo prosadit nemohou, pak je to pro liberální demokracii jako takovou naprosto lhostejné. Ji osudy člověka nezajímají; ji zajímají jenom její vlastní mechanismy.

    Takže jak řečeno v tomto ohledu je možno celý systém liberální demokracie naprostým právem možno podrobovat zcela fundamentální kritice. Ale - tam kde se ta sociální frustrace začne projevovat fašistoidními sklony, tedy tam kde se člověku začnou upírat dokonce i ta fundamentální práva a ten fundamentální respekt které mu přináší a zajišťuje liberální demokracie - tak v tom okamžiku je nutno s naprostou jednoznačností říci: "Až sem a ani o krok dál!" Ani ta největší sociální frustrace nikomu nedává právo, stát se fašistou. To jest: upírat práva jiným lidem, jenom proto že mně samotnému je činěno bezpráví. Tady je nutno říci: ať je liberální demokracie jakkoli limitovaná, ať je jakkoli a-humánní (v doslovném slova smyslu) - tak v přímém srovnání s fašistoidními choutkami i tato liberální demokracie je stále ještě hodnotou, kterou je nutno za všech okolností bránit.
    February 13, 2020 v 12.33
    Nahlédnutí do budoucnosti je vlastně totéž, jako setkání s Nicotou, o kterém tu jednou psal pan Poláček. Protože budoucnost neexistuje.
    Lidé proto do ní nahlížet moc nechtějí a raději se obracejí k minulosti.
    Machovec kdysi psal o člověku, který vede různé typy dialogů - například s paradigmatickým druhým, se svým budoucím Já, popřípadě se smrtí a se "světem beze mne".
    February 13, 2020 v 13.50
    Je pozoruhodné, jak rozdílné vzpomínky na minulost lidé mají. Trump junior (nar. 1977) například tvrdí, že v ČSSR stál frontu na chleba. V minulém režimu opravdu mohly stát fronty na leccos, ale to, že mohly být i fronty na chleba, je těžko uvěřitelné.
    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/stal-jsem-v-cssr-ve-fronte-na-chleba-pustil-se-trump-jr-do-sanderse-89083?seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
    MP
    February 13, 2020 v 15.12
    Evě Hájkové
    Stát frontu na chleba v ČSSR jste v osmdesátých letech mohla. Jednak před prodlouženými víkendy a pak bylo pár lokálních pekáren, u jejichž prodejen si lidi byli ochotni frontu vystát. Když jsem byl na vojně v Chomutově, jezdili si mìstní svátečně pro chleba do nějaké díry asi deset kilometrů od města.
    February 13, 2020 v 15.22
    Nechci ani říkat, kolikrát stojím frontu v některém supermarketu dnes. Mají tam sice deset pokladen, ale standardně je obsluhována jedna, maximálně dvě. Přece nebudou kvůli zákazníkům zaměstnávat více pokladních! Můžeme být nakonec rádi, že máme k dispozici takový sortiment zboží!
    PK
    February 13, 2020 v 17.51
    Kdybych byl Sandersovým přívržencem,
    určitě bych ho upozornil, že zareagovat na Trumpa jr. tak, jako paní Hájková, by bylo to nejhorší, co by mohl udělat.

    Správná reakce samozřejmě je: "Fronty na chleba v ČSSR? A co já s tím? Co s tím mám společného já a můj program?"
    IH
    February 13, 2020 v 19.52
    V 70. i 80. letech u nás lidé na chleba někdy stáli. Třeba až přivezou čerstvý, nebo na nějaký tradiční, např. kulatý z Jižních Čech. Pamatuji se, že jsme doma takhle chodili ve čtvrtek v podvečer do jedné prodejny vzdálené přes kilometr. Ve dvou lepších pražských pekařstvích (na Václaváku a v Mostecké) samozřejmě na pečivo fronty byly.

    Jinak se samozřejmě tu a tam, jak píše paní Hájková, fronta chvíli čeká i dnes. Na zahájení prodeje nových modelů či slevy také v Americe. A že ne vždy krátce a v klidu. Trump Jr. vzhledem k roku svého narození (a nejen proto) o frontách u amerických benzínových pump v době ropné krize nejspíš neví.
    JK
    February 14, 2020 v 8.33
    K věci
    Konec Německa, jak jsme ho znali?

    https://foreignpolicy.com/2020/02/11/friedrich-merz-angela-merkel-akk-germany-chancellor/

    A tahle entita má našlápnuto nahradit Merkelovou... Babiš je proti němu v oboru rozkrádání velkých cizích peněz směšný diletant.

    Bůh ochraňuj Německo.
    JK
    February 14, 2020 v 8.38
    Ivo Horákovi
    Jak píše známý ultralevicový buřič MIlan Kohout z Bostonu, už dva týdny nemůže sehnat v celém městě ústní roušku...

    Viz tady:
    https://www.blisty.cz/art/98799-jake-nebezpeci-je-zavaznejsi.html

    Cituji:
    "[C]elá situace mně nevyhnutelně připomněla až doposud antikomunisty omílanou vzpomínku na několikatýdenní nedostatek toaletního papíru z předrevolučního Československa, údajně způsobený požárem v nějaké slovenské továrně zásobující centralizovaný socialistický trh tímto produktem. Dodnes ona vzpomínka rozzuřuje zastánce volného kapitalistického trhu, který by dle jejich teorie něco takového nikdy nedopustil. Samozřejmě se zde nabízí otázka: Co je v dané situaci životně důležitější, nebezpečí improvizovaně Rudým právem vytřené řiti, či nebezpečí smrtelného zápalu plic?"
    (Konec citátu.)
    MP
    February 14, 2020 v 9.28
    Jindřichu Kalousovi
    Nebezpečný je Trumpův výrok, protože:

    1) Je vysloven z kompetence člověka, který má autentickou zkušenost.
    -- my víme, že to není pravda, protože deklarovanou zkušenost mohl provést jen do třinácti let. Běžný adresát jeho výroku to ale neví, ten ví o jeho rodinných vazbách k zemi, o které mluví, a protože pro něj není rok 1989 zlomový, nenapadne amerického adresáta k němu dopočítávat.

    2) Výroku "Stály se tam fronty na chleba." americký adresát rozumí: "Byl tam nedostatek té nejzákladnější potraviny."
    -- Pokud by nám to někdo řekl o Rwandě nebo Kongu, rozuměli bychom tomu stejně. Vyvolává to dojem těch front jako boje o přežití (Konečně slovo "fronta" se v této souvislosti v češtině objevilo za 1. světové války, tehdy s ironickým podtextem: bojová linie nás, kteří se pokoušíme přežít v zázemí)

    Potud mají pravdu jak Kolařík, tak Kohout, když jeden z nich odmítá přistoupit na diskusi o emotivním a sotva polopravdivém výroku z hlediska programu, který chce Trump jr. diskreditovat a druhý ho naopak přebíjí aktuálním emotivním tématem.
    Pravdu má i Eva Hájková. Fronty na chleba, které by v rámci Trumpovy promluvy dávaly smysl, v Československu nepamatuje, protože nebyly.

    To, co zůstává v těch pravdách v pozadí, je lidový (dělnický) režim, který za čtyřicet let své existence nebyl ochoten věnovat potřebnou pozornost a potřebnou nevelkou míru úsilí, aby lidé netrpěli zcela zbytečnými poruchami distribuce spotřebního zboží. Nebyla to systémová bolest ekonomiky pozdního socialismu, stačilo se podívat na "kotlíkový socialismus" v Maďarsku a pruský socialismus v NDR*, ale důsledek byrokratické diktatury mocensky stabilizované (přinejmenším pozdních sedmdesátých a osmdesátých letech) symbiózou se šmelinářskou vrstvou. Poučení, které není k ničemu Trumpovi jr., které by ale neměl zapomínat žádný socialista.

    *Koncem osmdesátých let napsala o tomto problému -- srovnání s Maďarském bylo vzhledem k jazykové výbavě autorky podrobnější než s NDR -- pár textů vědecká pracovnice Ekonomického ústavu ČSAV, taková snaživá soudružka to byla, ale ty texty byly neideologické a dobré, jak jen se jmenovala .. a, už vím, Livie Klausová.
    February 14, 2020 v 10.18
    Za socialismu se sháněly různé potraviny a základní domácí potřeby. Většinou jen omezenou dobu, po níž se to zlepšilo (ale zase mohlo chybět něco jiného). Takto pamatuji nedostatek některého koření (např. majoránka, paprika), dále jednu dobu nebylo kakao, červené víno, kroužky na záclony, dámské vložky a spousta jiných potřeb. Naposledy, myslím, ten toaletní papír. Na vině byla samozřejmě byrokraticky řízená, nepružná (a uzavřená!) ekonomika. Ta způsobovala i to, že se vyráběly nenositelné oděvy, zatímco lidé si doma sami šili (dokonce i já jsem se pokoušela).
    Ale částečně byl problém i v tom, že jakmile nastal výpadek, lidé si pak dělali velké domácí zásoby - prostě, když se zboží někde vyskytlo, nakoupili ho plné tašky a schovali do komory. To se může stát i dnes - například s těmi rouškami.
    Je to podobné, jako když zkrachuje banka, protože někdo o ní rozšířil poplašnou zprávu, a všichni klienti si přijdou vybrat své vklady.
    JN
    February 14, 2020 v 10.19
    Milan Kohout se žádné nákazy nebojí, pane Kalousi.
    Jde přece o toho člověka, který kdysi oplodnil svěcenou vodu v polském kostele svým spermatem, aby nakazil zarputile věřící svým ateismem?
    JP
    February 14, 2020 v 10.37
    V socialismu se stály fronty - úmorné a nedůstojné - prakticky na všechno a všude.

    Mě dodnes fascinuje v německých obchodech, že kdykoli se tam utvoří fronta u pokladny delší než nějakých pět zákazníků, už pokladní rozhlasem zavolá kolegu či kolegyni, aby otevřeli druhou pokladnu.
    February 14, 2020 v 10.40
    A pokud podnikatelé v kapitalismu urychleně reagují na nedostatek některého zboží, dělají to většinou proto, aby na tom vydělali, jak se o tom už zmínil pan Kolařík. Nikoliv z lásky k trpícímu bližnímu. Protože tak daleko ještě nejsme.
    JP
    February 14, 2020 v 10.44
    Mimochodem, zrovna před několika dny jsem četl v Rudém právu z roku osmašedesátého, že české (československé) ženy ztrácejí denně hodinu (!) ze svého času v důsledku toho, že nefungují řádně služby. Nebyly to tedy jenom služby obchodní, ale všeobecně; ale dost jednoznačně to svědčí o stavu socialistické ekonomiky.

    Jestli - či do jaké míry - bylo v jiných socialistických zemích lépe nemohu moc posoudit; ale je nutno si připomenout, že tehdejší Československo bylo "nejsocialističtější" ze všech zemí východního bloku, s výjimkou samotného Sovětského svazu. To znamená: všude jinde u našich sousedů byl zachován určitý soukromý sektor, kromě jiného právě ve službách. Dodnes si vzpomínám na mé překvapení, když jsem svého času v Polsku uviděl soukromé obchody. Vůbec jsem netušil (po zkušenostech z Československa), že je něco takového v socialismu možné.
    IH
    February 14, 2020 v 10.47
    Za předlistopadového režimu byla situace opravdu poměrně dobrá, zvláště s ohledem na skutečnost, že na nedostatečné dodávky nemohl tehdy trh účinně reagovat, neboť ceny byly pevně stanovené. Státní vedení se bálo zadlužení a drželo mj. také mzdovou kázeň v podnicích. Za těchto podmínek bylo ovšem každé zdražení ("úprava cen") riskem a každopádně z ideologického hlediska vážnou porážkou. Kvalitnější a atraktivnější zboží nemohlo být příliš drahé, aby to pracující nebilo do očí. Část těch samých pracujících jej proto snadno skoupila, realizujíc tak své konexe (nebo jejich dílčí náhražku - dost času na vystání fronty).
    JK
    February 16, 2020 v 7.47
    Pavlu Krupičkovi
    "...dnes v demokracii tu socialisté, které bych chtěl volit, vůbec nejsou."

    Oni tu jsou, ale systém je svými obvyklými prostředky účinně odstavil od možnosti ucházet se o moc.
    PK
    February 16, 2020 v 10.01
    Paní Hájková
    Když je někdo nezaměstnaný, a nemůže najít práci, je to špatné, protože

    a) nemá možnost pracovat z lásky k trpícímu bližnímu

    b) nemá možnost si vydělat na živobytí

    Co myslíte, že je správně?
    February 16, 2020 v 10.39
    Panu Kolaříkovi
    Pracovat pro trpící bližní se dá všude možně (například dělat nějakého dobrovolníka). Ale není to práce, která člověka živí. Je to pochopitelné, protože trpící se často nemá jak a čím revanšovat. Pokud tedy nepracujeme v nějakém ústavu spravovaném třeba státem, kde jsou placení zaměstnanci.
    Zatím je práce v drtivé většině chápána jako protihodnota za finanční prostředky, jimiž pak pokrýváme své životní potřeby.
    Myslím si, že jinak by tomu mohlo být až tehdy, kdy lidé budou pracovat jen dobrovolně (budou dělat i to, co chtějí, i to, co je potřebné), aniž by museli.
    Někdo si myslí, že by to řešil základní příjem, někdo tomu nevěří.
    Možná je to utopie. Těžko říct.
    PK
    February 16, 2020 v 10.51
    No právě. Zdravotní sestra musí samozřejmě mít nějaký vztah ke své práci, a hlavně k bližním, kteří potřebují její pomoc. Ale to nic nemění na tom, že hlavním důvodem, proč se nechává jako zdravotní sestra zaměstnat, je to, že si potřebuje vydělávat na živobytí. Čili že potřebuje "na tom" (tedy na své práci) vydělat.

    Zmiňuji se o tom proto, že chci upozornit, že na tom není absolutně nic nemorálního.

    Pokud jde o "základní příjem", je tady jeden zásadní problém. Je to stejné jako u hry zvané letadlo. Člověk si musel položit otázku "Co se stane, až se toho zúčastníme všichni?"

    A tak i u základního příjmu by přece bylo spravedlivé, aby každý měl možnost ho dostávat. A od slova "každý" je samozřejmě jenom krůček ke slovu "všichni".

    Takže až budeme všichni brát základní příjem, kdo nám za ty peníze co poskytne? Proč by nám za ně měl někdo něco poskytovat? To by ten někdo musel přece pracovat. Čímž jsme došli ke sporu s předpokladem, že všichni budou brát základní příjem.
    HZ
    February 16, 2020 v 10.53
    Pane Kalousi,
    mohl byste nějak konkretizovat své tvrzení, že ti správní socialisté tu jsou, ale systém je svými obvyklými prostředky účinně odstavil od možnosti ucházet se o moc?
    Prosím o věcnou odpověď, nikoli o pohoršenou přednášku na téma, jak je možné, že takovou trivialitu nevím.
    Opravdu bych se ráda dozvěděla, o koho jde a jaké prostředky máte na mysli.
    PK
    February 16, 2020 v 12.48
    Představme si teď, že jsem počastoval soudruha Krupičku nějakým výstižným slovem, které na něj sedí jako ulité, ale po kterém by tady naši obvyklí podezřelí začali vřískat něco o kodexu diskusí a o "osobních útocích".

    Každý si jistě nějaké takové to výstižné slovo domyslí. Takže jakoby se stalo.
    JK
    February 16, 2020 v 13.00
    Heleně Zemanové
    Pavel Krupička to víceméně napsal i za mě. :-D

    Ty způsoby jsou zhruba tři. Za prvé, moc jde za velkými penězi, což svědčí všem možným stranám kromě těch skutečně levicových. Toto tvrzení snad nebudete považovat za pohoršenou přednášku, když si dovolím pronést ho zde bez důkazů. Za druhé, nikdy nelze přecenit vliv médií, dnes především nových, viz např. Cambridge Analytica - a to ještě nevíme možná ani desetinu toho, jak se s "velkými daty" (Big Data) zachází ve prospěch těch správných mocenských zájmů. A za třetí, manipulace při vlastních volbách se dějí už nejmíň 150 let - např. gerrymandering (=manipulace s hranicemi volebních obvodů), ztěžování nebo znemožňování účasti voleb některým skupinám (typicky třeba trestaným v USA) apod.
    HZ
    February 16, 2020 v 14.35
    Fajn, pane Kalousi.
    Způsoby, kterými byli autentičtí socialisté u nás odstrčeni od možnosti ucházet se o moc, si můžete odškrtnout.
    Teď ještě, kteří to jsou.
    JK
    February 16, 2020 v 17.07
    Heleně Zemanové
    Odstrčeni není správné slovo. Oni se k ní ani nedostali. A už jich moc nezbylo. Od dob Levého bloku přes SDS až po DiEM 25, někteří umřeli, jiní se z pochopitelných důvodů na politiku vykašlali, další do ní ani nevstoupili a těch pár, co zbylo, teoretizuje, rozčiluje se na internetu a zakládá iniciativy, které jsou z výše uvedených důvodů bez šance.
    + Další komentáře