Veřejný prostor českých, moravských i slezských měst a obcí možná již brzy ožije. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) totiž v minulých dnech vložil do mezirezortního připomínkového řízení novelu zákona o některých druzích podpory kultury, jejímž cílem je v českém právním řádu znovu ukotvit institut takzvaného procenta na umění. Bude-li schválena, vznikne zadavatelům veřejných zakázek na stavební práce nová povinnost — investovat alespoň jedno procento ceny stavby na zhotovení uměleckého díla.

„Současná výstavba trpí především důrazem na pouhou užitkovost a často ji chybí estetický rozměr. Výzdoba veřejných staveb nebo staveb financovaných z veřejných rozpočtů uměleckými díly přitom vykazuje dlouhou tradici ve středoevropském kulturním prostoru a je osvědčenou podporou umění v členských státech Evropské unie,“ zdůvodnilo ministerstvo záměr s tím, že příslušnou právní úpravu v Evropě nemají vedle České republiky pouze na Ukrajině, v Bělorusku a Albánii.

Zaorálkem vedený rezort dále ve prospěch schválení novely argumentoval „úpadkem veřejného prostoru“, do něhož jsou kvalitní umělecká, zejména sochařská, díla osazována jen ve velmi omezené míře. Jako příklad uvedl hlavní město Prahu, ve které v období od roku 1960 do sametové revoluce vzniklo téměř dva tisíce osm set realizací, zatímco v posledních bezmála třiceti letech — tedy ve srovnatelném časovém úseku — jich bylo vytvořeno pouhých pětasedmdesát.

S přijetím navržené právní úpravy, která by navázala na vyhlášku, respektive usnesení vlády o řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě z počátku šedesátých let minulého století, která do svého zrušení v roce 1989 dala vzniknout zhruba třinácti tisícům uměleckých realizací po celé zemi, navíc počítají platné strategické dokumenty — konkrétně se jedná o Státní kulturní politiku na léta 2015-2020 a Koncepci podpory umění v České republice na léta 2015-2020.

Nová povinnost se má vztahovat pouze na případy, kdy bude zadavatelem veřejné zakázky stát, územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace v jejich působnosti, případně osoba, která zadává zakázku financovanou alespoň z poloviny z veřejných rozpočtů či z rozpočtu Evropské unie. Současně se bude týkat jen nadlimitních veřejných zakázek s hodnotou nad 149 224 000 korun, aby při nezbytných investicích nebyly neúměrně zatěžovány malé obce.

Zákon rovněž stanovuje výjimky, kdy zadavatel nebude povinen umělecké dílo ve veřejném prostoru realizovat. „Jde o případy, kdy to nedovoluje podstata stavby — například rekonstrukce kulturní památky —, nebo pokud je předmětem veřejné zakázky liniová stavba — neboť není třeba, aby při trase plynovodu nebo dálnice byly v pravidelných vzdálenostech instalovány sochy,” vysvětlilo ministerstvo a doplnilo, že od povinnosti mají být osvobozeny i stavby občanské vybavenosti, jež budou od počátku pojaty komplexně coby architektonická díla s uměleckými prvky.

Pro zajištění odpovídající kvality osazovaných uměleckých děl musí zadavatel dle zákona ustavit odbornou komisi, jejíž závěry budou závazné. Členem alespoň pětičlenné hodnotící komise bude vždy zástupce zadavatele a projektant veřejné zakázky, nadpoloviční většinu pak mají tvořit zástupci organizací působících v oblasti současného vizuálního umění, architektury, urbanismu, památkové péče nebo nezávislí odborníci s tím, že seznam organizací a expertů zpracuje a zveřejní rezort kultury.

Odborníci Zaorálkovu iniciativu vítají. „Umění ve veřejném prostoru má schopnost měnit perspektivu uživatelů města, otevírat, poukazovat a pomoci řešit některé problémy současnosti a nabízet jiný než mainstreamový pohled. Umění dokáže povzbudit občanskou angažovanost a podat ironickou kritiku. Tyto jeho vlastnosti je dobré v zájmu široké veřejnosti využít ve veřejném prostoru a nejen pro malou elitní skupinu návštěvníků kamenných galerií,” řekl Deníku Referendum sochař a autor projektu Vetřelci a volavky Pavel Karous.