Zlý Brusel? Spíš demokratický deficit v továrním nastavení

Pirátská europoslankyně: způsob schvalování členů Evropské komise obnažuje reálný demokratický deficit. Evropský parlament je držen pěkně zkrátka přesně těmi, co na něj na národní úrovni svádějí svoje problémy nejčastěji.

Evropská unie je podle mě nejlepší projekt, který na území Evropy v dějinách vznikl. I s touto vírou v srdci se však nechci vzdát oprávněné kritiky věcí, které nefungují; či jsou nastavené tak, aby nefungovaly.

Evropský parlament momentálně žije volbou komisařů. Ti jsou něčím jako ministry – mají na starosti různé resorty a v rámci nich připravují legislativu, kterou pak připomínkuje a schvaluje Evropský parlament a Rada EU. Troufnu si je tedy označit za nejdůležitější osoby v celé Unii.

Aby měli komisaři potřebnou legitimitu občanů, vlády členských států nominanty na komisaře jmenují a Evropský parlament je následně prověřuje – „griluje“ – a schvaluje či neschvaluje. Až potud to zní jako dobře nastavený systém. Ale není.

Grilování-negrilování Věry Jourové. Zní to jako dobře nastavený systém. Ale není. Foto Alexis Haulot, Evropský parlament

Za prvé, komisaři mají zastupovat zájmy Evropské unie, ne národních států – jejich zájmy hájí Rada EU a Evropská rada. Národní státy se ale neumí ubránit pokušení nominovat osoby, které budou v první řadě v souladu s vládní politikou a až poté odborníky. Nehledě na to, že vláda v našich poměrných volebních systémech nutně nemusí reprezentovat názory většiny populace, což by nominaci komisařů dávalo větší legitimitu.

Za druhé, i kdybychom uznali, že systém nominace vládou je v současné chvíli nejprůchodnější a nejefektivnější, nejde o otevřený a transparentní proces. A teď nemluvím o nějakém utopistickém výběrovém řízení pro celou republiku; je jasné, že existuje jen omezený počet lidí, které lze vůbec zvažovat, ať už kvůli odborné stránce či z hlediska důvěry. Ale i lehké otevření způsobu výběru – například veřejným oslovením vhodných osob, sepsáním kritérií, podle nichž se bude vláda rozhodovat a následně ohodnocením kandidátů na základě těchto kritérií – by procesu zásadně dodalo na kvalitě.

A v neposlední řadě je tu problém, který jsem vnímala z první ruky v Parlamentu a který Komisi nejvíce ubírá na důvěryhodnosti. Vlády obvykle nominují jen jednoho člověka. Ursula von der Leyenová letos sice požádala o dva, aby mohla dostát svému slibu vyváženého poměru komisařů a komisařek, ale zdaleka ne všichni jí vyšli vstříc. Výběr z jedné možnosti ale není výběrem.

Takový systém popírá smysl parlamentních slyšení a schvalování. Představte si, že potřebujete v práci obsadit jednu pozici a přihlásí se vám jediný zájemce s průměrným životopisem. Zaměstnáte ho? Nejspíš ano – protože potřebujete obsadit tu pozici, abyste mohli pokračovat v práci.

Jste s výběrem spokojení? No, uvidíte po nějaké době. Bylo by lepší, kdyby se na pozici přihlásilo více uchazečů, ať můžete porovnat, kdo je skutečně ten nejlepší? Rozhodně!

Už jsem v kuloárech při schvalování kandidáta na komisaře slyšela i argument: „Nepředvedl kdovíjaký výkon a neshodujeme se v řadě otázek, ale v jiné otázce se shodujeme, a tak ho schválíme, protože s jiným kandidátem bychom se nemuseli shodovat ani v ní.“ A to není přístup, který chci vidět u volby nejdůležitějších osob celé Evropské unie.

Je samozřejmě legitimní říct, že nejsme federace a Evropská unie je přirozeně nakloněna spíš směrem k národním státům a jejich zájmům. Netvařme se ale pak, že Komise reprezentuje zájmy Unie a existuje tripartita moci.

A už vůbec se netvařme, že takzvaný Brusel je anarchie bez kontroly, která by národním státům diktovala, co mají dělat. Naopak – Evropský parlament je držen pěkně zkrátka přesně těmi, co na něj na národní úrovni svádějí svoje problémy nejčastěji.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.