K jednomu případu profesního selhání: každý autista má svoji škatulku

Jasna Flamiková

Snaha vměstnat autisty do jedné kategorie je nesmyslná, ba nemorální. Stejně jako dehonestující výroky na jejich adresu či adresu jejich rodin. Rezignaci doktora Matýse pod tlakem odborné obce psychiatrů je na místě přivítat.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, chtělo by se v tomto případě říci. Tak dopadly na jednoho, který si chtěl přihřát polívčičku na aktuálním tématu, a jen tak mimochodem svým vyjádřením sprostě urazil řadu lidí s poruchou autistického spektra a jejich blízké.

Svoji představu si často utváříme na základě svých zkušeností. Nejdříve jsem viděla film Rain Man, později jsem získala několik kamarádek s dětmi s poruchou autistického spektra. Jejich míra postižení či odlišnosti je různá, ani v jednom z případů ale není jejich fungování v běžném životě pro lidi okolo vůbec lehké.

Pojem porucha autistického spektra se v posledních letech používá právě proto, že má vyjádřit širokou škálu jejich problémů, to, že tyto lidi nejde nacpat do jedné škatulky. Mají různé potíže s fungováním v běžném životě, s různou mírou těžkostí pro ně i jejich okolí.

Když jsem si poprvé přečetla článek v Respektu Děti úplňku, ve kterém redaktor Petr Třešňák popisuje život jejich rodiny s těžce autistickým, nezvladatelným dítětem, rozmetalo to moje představy o škatulce „autisti“ na padrť. Stejně tak divadelní představení, které napsala dcera jedné z mých kamarádek, sestra autistického Matěje.

Věděla jsem, jak je to pro ně těžké, obdivovala jsem, jak to dává. Ale najednou jsem na jevišti viděla skrytou tvář, kterou člověk zvenku nenahlídne, i když je nablízku. Scéna, kdy se sestra vrací domů s prázdným kočárkem a na dotaz maminky, kde je Matěj říká: „Už to bude dobré maminko, neboj,“ mi navždy zůstala v paměti. Jak vnímala maminčino vyčerpání, chtěla jí pomoct tím, že problematického brášku zanechala v domečku na hraní na prolízkách v parku.

A nakonec se i v blízkosti naší rodiny objevil Aspergrův syndrom. Projevuje se úplně jinak než případy, které už znám. Možná proto, že byl diagnostikovaný v dospělosti, u člověka, který napohled vypadá úplně normálně. V řeči s ním nic nepoznáte, pokud bude mít odvahu se s vámi do ní pustit.

Na jedné straně to mohou být géniové, na druhé straně lidé s úzkostí z kontaktu s lidmi, mající problémy s porozuměním běžným situacím a komunikaci s druhými. I proto často potřebují nejen nákladné terapie, které pojišťovny nehradí, ale také vyžadují hodně sil od lidí v jejich okolí. Pro jejich rodiny je to často závazek na celý život.

A nemůžu se nezmínit o tom, že mezi lidi s Aspergrem také patřila či patří řada známých osobností, například Albert Einstein, Woody Allen, Bill Gates, Steven Paul Jobs a další umělci, státníci, filosofové i vědci. Chci tím jen upozornit, jak zrádné může být zařazení těchto lidí společně do nějaké jedné škatulky.

Skandální článek vyšel v deníku Blesk, českého miliardáře Křetínského, který vydělává na ničení klimatu. Repro DR

O dehonestaci jich či jejich rodin nemluvě, to bylo od Dr. Matýse nejen neprofesionální, ale opravdu sprosté. I proto se od nich Výbor Psychiatrické společnosti ČLS JEP distancoval s tím, že „názory, které MUDr. Matýs v uvedeném rozhovoru prezentuje, v žádném případě nereprezentují stanoviska a postoje odborné psychiatrické veřejnosti a výbor Psychiatrické společnosti ČLS JEP se od nich rozhodně distancuje".

Jsem proto ráda, že doktor Matýs sám odstoupil. To, co mě ale v dnešní době ochotné věřit čemukoliv trápí, je to, že pro řadu lidí je případ jeho odstoupení případem tlaku nějaké cenzury, a nikoliv obyčejného profesního i lidského selhání.