Žijeme v době, kdy podstatná část české veřejnosti preferuje zjednodušené či zjednodušující perspektivy. „Arab ubodal“, začíná své maily jeden člověk, který mi stále vyčítá, že preferuji Araba, který někoho ubodal. Nepreferuji, jen ho vidím v kontextu jiných, kteří taky někoho ubodali, i když nebyli Arabové, nýbrž neonacisté.

V české debatě panuje intelektuální deficit: Přemýšlí se jen o tom, kdo „se mnou souhlasí“ a kdo je proti mně. Platí to i pro historické perspektivy. Například Slovenské národní povstání bylo velmi pestrou historickou periodou, u které se dnes ovšem objevuje řada velmi jednoduchých pohledů, které historii znásilňují.

Účast Gustáva Husáka, který nám později vládl, je jedním aspektem, který se dá na Slovenské národní povstání přivěsit a nálepkovat ji v kontextu komunistické totality. Málokdo si přitom uvědomí, že to je přesně ona metoda, kterou komunisté používali, aby vše zjednodušovali a ideologicky zneužívali.